Main Menu
User Menu

Luke, Frank

     
Příjmení:
Surname:
Luke
Jméno:
Given Name:
Frank
Jméno v originále:
Original Name:
Frank Luke Jr.
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
Nadporučík in memoriam
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
19.05.1897 Phoenix
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
29.09.1918 Murvaux /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
-
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
- největší americké balónové eso s 19 potvrzenými sestřely (15 sám, 4 sdílel), z toho 14 balónů (10 sám, 4 sdílel) a 2 pravděpodobnými
- v době své smrti, vedoucí americké letecké eso 1. sv. v.
- první pilot, jenž byl vyznamenán Medailí Cti
- Byl přezdíván "Arizonský kovboj", ale nečastěji "Arizonský ničitel balónů"
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Frank_Luke
https://www.theaerodrome.com/aces/usa/luke1.php
https://www.valka.cz/topic/view/9114#609107
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#609107Verze : 24
     
Příjmení:
Surname:
Luke
Jméno:
Given Name:
Frank
Jméno v originále:
Original Name:
Frank Luke Jr. "Arizona Balloon Buster"
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.03.1918 Poručík
Průběh vojenské služby:
Military Career:

25.09.1917-29.09.1918 Letecká sekce Spojovacího sboru Spojených států
Vyznamenání:
Awards:

29.09.1918

Medaile cti armáda
Medal of Honor Army
Citace k Medaili cti
Po zničení několika nepřátelských letadel během 17 dnů dobrovolně odstartoval na lov po německých pozorovacích balónech. Přesto, že ho pronásledovalo 8 německých letadel, které chránily nepřátelskou balónovou linii, bez váhání zaútočil a sestřelil v plamenech tři německé balóny pod těžkou palbou z pozemních baterií a nepřátelských letadel. Vážně zraněný, sestoupil do výšky 50 metrů nad zem a letěl v této nízké nadmořské výšce k městu Murvaux, kde zahájil palbu na nepřátelské jednotky, okamžitě zabil 6 vojáků a zranil několik dalších. Byl nucen přistát. Obklopen nepřítelen ze všech stran, který ho vyzýval, aby se vzdal, vytáhl svou automatickou pistoli a statečně se bránil, dokud nezemřel ranou do hrudi.

DD.MM.RRRR

Válečný kříž
Croix de Guerre
s bronzovou palmou

DD.MM.RRRR

Válečný záslužný kříž
War Merit Cross
Croce al Merito di Guerra
-

DD.MM.RRRR

Purpurové srdce
Purple Heart
-

DD.MM.RRRR

Medaile vítězství (1. svět. válka)
Victory Medal (World War I)
-

DD.MM.RRRR

Kříž za vynikající službu
Distinguished Service Cross
za sestřelení 8 balónů mezi 12 a 15 zářím 1918

DD.MM.RRRR

Kříž za vynikající službu
Distinguished Service Cross
za zničení 2 balónů a sestřelení 3 letadel (2 Fokkery a 1 Halberstadt) z 18. září 1918

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
https://en.wikipedia.org/wiki/Frank_Luke
veterantributes.org
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#609111Verze : 6

Frank Luke



Úvod


Poslední mocností, která vstoupila do války, byly Spojené státy. Formálně se tak stalo 6. dubna 1917. Od června potom začali připlouvat do Evropy američtí vojáci. Jsou sice nezkušení, neumějí ještě bojovat, ale Spojenci jsou rádi, že jsou tu a že pomohou. Zatím Američané usilovně cvičí a posléze obsazují svůj vlastní úsek fronty.

K jejich armádě patří samozřejmě i letectvo. Američané nemají vlastní letecký průmysl, vyrábějí sice dobré motory, nikoliv však letadla. Leteckou výzbroj tedy nakupují od Francouzů. Ti jim samozřejmě nemohou poskytnout žádnou špičku, mají sami dost problémů. Ale mají s Američany dobré zkušenosti a tak jim pomáhají jak jen to jde.

Vždyť první Američané bojují v Evropě už od jara 1916. Tehdy se do bitvy u Verdunu zapojila escadrilla amerických dobrovolníků vřazená do francouzského letectva. Nazývala se původně Escadrille Américaine, později byla přejmenována na Escadrille Lafayette. Další američtí dobrovolníci bojovali v britských perutích. Po oficiálním zapojení USA do války a příchodu jejich jednotek byla Escadrille Lafayette zařazena do amerického letectva jako 103. eskadra (Aero Squadron) leteckých sil Spojených států (USAS - United States Air Service). Stalo se tak 18. 2. 1918 a téhož dne také na frontu dorazila první americká eskadra sestavená z pilotů, kteří již byli vycvičeni ve Státech. Byla jí 95. Aero Squadron, k níž se brzy připojila i 94. Aero Squadron.

Velitelem 94. AS byl Raoul Lufbery, nejúspěšnější stíhač bývalé Lafayettovy escadrilly, který až do své smrti v květnu 1918, kdy bez padáku vyskočil z hořícího letounu, zničil 17 nepřátelských letadel. Právě on vedl 19. 3. 1918 první americkou hlídku nad frontou. Spolu s ním letěli poručíci Eddie Rickenbacker a Douglas Campbell, kterým chtěl Lufbery ukázat, jak to chodí nad frontou. Přitom jejich Nieuporty 28 nebyly vůbec ozbrojené a nakonec si museli piloti 94. Aero Squadron vypůjčit kulomety od sousední jednotky a namontovat do každého Nieuportu aspoň jeden, ačkoliv toto letadlo mělo být standardně vyzbrojeno kulomety dvěma.

Lufbery nováčky velmi dobře připravoval. Právě Doug Campbell spolu s Alanem Winslowem se stali prvními ve Státech vycvičenými americkými stíhači, kteří sestřelili nepřátelský letoun. 14. 4. 1918 sestřelili každý po jedné stíhačce. První sestřel amerických leteckých sil ovšem patřil již od února por. Thompsonovi ze 103. Aero Squadron, bývalé Escadrille Lafayette. Campbell s Rickenbackerem se také stali prvními americkými esy, když do konce května 1918 oba zaznamenali pět vítězství.

Edward Vernon Rickenbacker se měl později stát vůbec nejúspěšnějším americkým stíhačem s celkem 26 sestřely. Na počátku války ho však něco takového vůbec nenapadlo. Byl tehdy úspěšným automobilovým závodníkem (držel tehdy i světový rychlostní rekord 215, 74 km/h) a zajímalo ho jedině vítězství v závodě 500 mil Indianapolis. Právě na automobilových závodech uviděl poprvé letadlo a ihned se rozhodl vyměnit je za auto. V dubnu 1917 vstoupil do armády, ale odvodový důstojník mu řekl, že nemůže být letcem právě kvůli své závodnické minulosti - protože prý hodně ví o motorech, hlavně jak jsou poruchové, a to by mohlo ovlivnit jeho bojovou morálku! Rickenbacker se však stal důstojnickým řidičem samotného Billyho Mitchella, velitele amerického expedičního letectva. Svěřil se mu, ten zatahal za drátky a dostal Rickenbackera do leteckého kurzu. V březnu 1918 se Rickenbacker hlásil u 94. AS. Na Nieuportu 28 sestřelil 29. 4. 1918 svého prvního nepřítele. Do konce května už byl esem. Brzy po svém pátém vítězství v květnu 1918 však Rickenbacker onemocněl ušní infekcí, která jej vyřadila z boje až do září.

A tak měla brzy zazářit hvězda mladého muže, jenž se měl během pouhých 17 dní stát nejúspěšnějším americkým esem své doby. Sám Rickenbacker o něm řekl, že byl největším stíhačem, jaký kdy vzlétl. Jeho kamarádi mu říkali „Arizonský kovboj“, ale známější byl pod přezdívkou „Baloon Buster“ - Ničitel balónů. Jmenoval se Frank Luke.

Arizonský kovboj



Jeho vojenská kariéra byla skutečně krátká. 25. 9. 1917 byl odveden v arizonském městě Tuscon, odkud byl brzy přeložen do školy vojenského letectva v Austinu (stát Texas). V listopadu 1917 byl poslán na letecký výcvik na Rockwell Field v Kalifornii. 28. 1. 1918 byl povýšen do hodnosti Second Lieutenant (podporučík). Po příjezdu do Francie prošel ještě výcvikovým střediskem v Issoudunu, kde se málem zabil při havárii s cvičným letadlem. Navzdory tomu ještě více vzrostla jeho už tak nezdravá sebedůvěra. Luke byl velký chvastoun a žil v přesvědčení, že ve všem o co se pokusí, okamžitě vynikne (byl hvězdou v atletice, vynikajícím boxerem a skvělým studentem).

Po absolvování posledního kurzu se však místo na frontě ocitl na letišti v Orly, ze kterého přelétával na frontu nová letadla. Luke svým nadřízeným vyčítal, že mu nadávají šanci se vyznamenat. Nakonec se na něj štěstí usmálo a on byl 26. 6. 1918 převelen k 27. Aero Squadron, tedy jedné ze čtyř perutí, které tvořily 1. Pursuit Group (stíhací skupinu). 27. AS velel major Herold E. Hartney a její výzbroj tvořily zbrusu nové vysoce výkonné stíhačky Spad XIII.

Lukeova pověst věčně nespokojeného a pyšného chvastouna jej už předstihla a on ji brzy začal potvrzovat. Zkušenější piloty nerespektoval a všem dával najevo, že nechápe, proč už dávno nejsou ze všech esa.

Poslední červnový den roku 1918 byl pro 1. PG velmi zlý. Všechny její AS toho dne utrpěly ztráty, ale nejtěžší právě 27. AS. Velitel letky John McArthur (6 s.) a pět ze šesti mužů jeho hlídky bylo sestřeleno. Pro nedostatek letců byl následujícího dne zařazen do hlídky i Luke, od něhož se neočekávaly žádné zázraky, stačilo, aby se držel formace. To ho samozřejmě ani nenapadlo, zakrátko se od formace oddělil a pátral po Němcích na vlastní pěst. Hartney byl vzteky bez sebe, protože tím oslabil a ohrozil své druhy a jednotka si prostě nemohla dovolit další ztráty. Druhý den to udělal opět a vzteklý Hartney mu dal na týden zákaz vzletů. To ho však nepoučilo a udělal to znovu, ale tentokrát se hájil tím, že sestřelil německý Fokker D.VII. Přestože Hartney nařídil vyšetřování, sestřel se ověřit nepodařilo. Jeho kolegové byli přesvědčeni, že lhal, protože už dřív si vymýšlel poruchy motoru, aby se mohl vzdálit od formace. Jaká je pravda se už asi nikdy nedovíme, ale sporný sestřel mu nakonec (když už byl slavný) byl přiznán.

Luke byl stále více osamělý, velitelé letek ho nechtěli zařazovat do svých hlídek a ostatní personál se s ním nebavil až na poručíka Josepha Fritze Wehnera. Tento muž byl podobně osamocený, protože ho kvůli německým rodičům nepřestávala sledovat tajná služba a ostatní piloti z AS mu proto nedůvěřovali. Tak Luke a Wehner spolu uzavřeli přátelství.

3. 9. byl major Hartney jmenován velitelem celé 1. PG a na jeho místo velitele 27. AS nastoupil kapitán Grant. Luke byl i nadále velmi neukázněný, létal si sám nad frontou, několikrát přistál na sousedním letišti slavných Čápů, kde zůstal opilý až do rána. Opět dostal zákaz vzletů a vznášela se nad ním i hrozba polního soudu. Grant mu totiž nehodlal trpět jeho výstřelky. Major Hartney se však Lukea pořád zastával, neboť věřil, že v něm něco je. Měl pravdu.

Balloon buster



11. září totiž Luke vyslechl rozhovor, který měl změnit jeho život. Zkušení piloti diskutovali o německých upoutaných balónech. Všichni se shodli, že by na ně zaútočili jen na přímý rozkaz. Nebylo divu. Okolo každého balónu byly rozmístěny protiletadlové dělostřelecké baterie a kulometné roty. Pokud by útočící stíhačka pronikla clonou výbuchů šrapnelů a ohněm kulometné palby, ještě by na ni čekala letka nepřátelských stíhačů, připravená okamžitě zasáhnout. Navíc, jakmile balónoví pozorovatelé zjistili nebezpečí, okamžitě vyskočili z balónového koše na padáku a obsluha navijáku na zemi stáhla balón dolů. Balón nadto „spolykal“ neuvěřitelné množství munice, proto byly v průběhu války zavedeny zápalné rakety na Nieuportech a později se objevilo i zápalné střelivo do kulometů. Jediný spolehlivý způsob jak zničit balón, totiž spočíval v zapálení jeho vodíkové náplně.

Útoky proti balónům tedy evidentně byly specialitou, jež nesedla každému. Například Manfred von Richthofen nebo Georges Guynemer se o útok na balón nikdy ani nepokusili. Naproti tomu existovali přímo specialisté na sestřelování upoutaných balónů, ačkoli to byla činnost velmi nebezpečná, a také vysoce ceněná (v RFC se např. za sestřelení „jitrnice“, jak britští piloti balónům říkali, udělovala finanční odměna a třídenní dovolenka). Sestřelit balón protiletadlovým dělostřelectvem bylo v podstatě nemožné, neboť bylo velmi obtížné odhadnout jeho výšku a vzdálenost. Ačkoli to vypadalo, že jde v podstatě o rozměrný cíl, nehybně visící v prostoru, nebylo tomu tak. Balón se ve větru dost značně pohyboval a ač se mnohdy zdálo, že je třeba těsně za frontou, ve skutečnosti byl několik kilometrů za liniemi. Zato však jeho skutečnou výšku znaly obsluhy protiletadlových děl, které ho chránily. Díky tomu mohly pálit nad něj a vytvořit tak palebnou přehradu. I proto byly útoky na balóny velmi riskantní záležitostí.

Asi nejslavnějším z těchto „balónových“ specialistů byl Belgičan Willi Coppens. Zpočátku sloužil u belgického pěšího praporu, ale potom se přihlásil k pilotnímu výcviku ve Francii, ten se však na jeho vkus příliš vlekl a tak si sám zaplatil civilní pilotní kurz v Anglii. Třebaže pilotní diplom získal již v červnu 1916, díky administrativním problémům se na frontě ocitl až v lednu 1917. Zpočátku létal na průzkumných letadlech, ale brzy přešel ke stíhačům. Létal na hbitých stíhačkách Hanriot HD-1, vyzbrojených však pouze jedním kulometem. Tento letoun byl obecně spojeneckými piloty podceňován (proto ho také Francouzi Belgičanům dodali), ale Coppens s ním byl více než spokojen. Nechal si svůj stroj natřít světle modrou barvou a takto zbarvené letadlo i jeho pilot se brzy stali pověstnými na obou stranách zákopů.

V dubnu 1918 sestřelil nepřátelskou stíhačku, ale pak se začal specializovat na sestřelování „jitrnic“. Situaci měl stíženou i tím, že francouzští dodavatelé přenechávali belgickému letectvu jen málo zápalného střeliva a Coppens osobně dostával 20 „zázračných kulek“ měsíčně. Později jeho jednotka obdržela pro boj s balóny i velkorážní kulomet Vickers ráže 11 mm. Hanriot vyzbrojený touto zbraní pak Coppens používal jako své druhé letadlo.

8. 5. 1918 měl Coppens namále, když po třech bezvýsledných útocích na „jitrnici“ Němci balón odřízli a ten zespodu prudce udeřil do Coppensova Hanriotu. Stíhačka naštěstí sklouzla po jeho obalu... Němci toho drzého Belgičana tak nenáviděli, že na něho nastražili past v podobě balónu - návnady, v jehož koši byla velká nálož trhaviny. Chtěli ji odpálit až se Coppens přiblíží. Coppens však byl varován zajatým Němcem a balón sestřelil, když ještě nebyl vypuštěn do plné výše. Nalíčená nálož potom explodovala až na zemi mezi zděšenými Němci.

Za své úspěchy v boji byl belgickým králem Leopoldem povýšen do šlechtického stavu a ke svému jménu tak připojil přídomek baron de Houthulst. Až 14. 10. 1918 ho štěstí opustilo. Protiletadlový šrapnel zasáhl jeho stroj a střepina mu ošklivě poranila nohu. Podařilo se mu sice nouzově přistát, ale nohu mu nakonec museli amputovat. Dosáhl celkem 37 sestřelů. Historikové se dodnes přou o to, kolik z tohoto počtu bylo balónů. Nejnižší údaj je 26, nejvyšší 36.

Jiným Lukeovým vzorem mohl být Francouz, podporučík Jean-Pierre Leon Bourjade. Po vypuknutí války v roce 1914 odešel z kláštera, kde se připravoval na dráhu misionáře, a vstoupil jako dobrovolník do francouzské armády. V bitvě na Marně bojoval jako vojín u 23. dělostřeleckého pluku. Byl zde několikrát vyznamenán za hrdinství a výjimečně povýšen do hodnosti podporučíka. V polovině roku 1917 bylo vyhověno jeho žádosti o přeložení k letectvu. Po absolvování pilotního výcviku je 20. 10 1917 odeslán ke stíhací escadrille. Zde se mu ale nedařilo, neboť nebyl rozeným stíhačem. Až 27. 3. 1918 sestřelil upoutaný balón protivníka a tím okamžitě našel svou parketu. Záhy se začal specializovat na boj s balóny, jichž nakonec sestřelil 24 a navíc 4 letouny. Za své úspěchy byl pasován na rytíře Čestné legie. Po skončení války se pokorně vrátil do kláštera a po dokončení studií odjel do Oceánie bojovat s leprou na tichomořských ostrovech. Tady se však touto nevyléčitelnou chorobou sám nakazil a 22. 10. 1924 malomocenství podlehl.

Když tedy Luke vyslechl rozhovor pilotů, okamžitě se rozhodl a obrátil se k Wehnerovi: „Jeden z těch balónů dostanu. Všichni z nich mají strach, ale já jim ukážu. Zítra to zkusím, ale musíš letět se mnou a krýt mě.“

Ráno 12. 9. 1918 tedy Luke s Wehnerem vzlétli k útoku na balóny u Marieulles. Luke si nelámal hlavu s žádnou taktikou a jako sebevrah se vrhl do protiletadlové palby, bez ohledu na díry objevující se v potahu jí proletěl a balón zapálil. Wehner zůstal nad ním, aby ho kryl před nepřátelskými stíhačkami. Ty však nepřiletěly a tak Wehner sám zaútočil na jiný balón a sestřelil ho. Luke se už o něj ale nestaral, ihned po svém úspěchu přistál u nejbližší americké balónové jednotky a zajišťoval si ověření sestřelu: „Viděl jste, jak jsem sundal ten balón?“ vyptával se nadšeně prvního důstojníka, kterého potkal. „Jistě, všichni jsme to viděli.“

Po návratu k jednotce řekl Luke kapitánu Grantovi: „Dostanu jich mnohem víc. Sestřelím mnohem víc balónů.“
„Dobře,“ odpověděl mu Grant, „myslím, že jeden, který se našim už dlouho nelíbí je nad Buzy. Jestli chceš, je tvůj.“

14. 9. tedy odstartovala celá letka v čele se samotným Grantem, aby Lukea chránila před případným útokem nepřátelských stíhačů. Luke nad Buzy napadl zmíněný balón a sestřelil ho. Vzápětí byl podle očekávání napaden sedmi Fokkery D.VII. Cestu jim však přehradili Grantovi muži. Dvěma Fokkerům se přesto podařilo jejich obrannou linii prorazit a začali stíhat Lukea. Ihned se však za nimi pustil Wehner, jednoho sestřelil a druhého zahnal. Luke se vzdálil z boje, ale jen proto, aby odblokoval zaseknutý kulomet a potom napadl a zapálil balón u Doinville.

Následujícího dne, 15. září, zničil Luke podobným způsobem celkem tři nepřátelské balóny. Ale potom jej napadlo (podobně jako Coppense), že by mohl zkusit útočit na balóny za soumraku, neboť se domníval, že ostražitost nepřátel už tou dobou poleví.

Večer 16. září přistál na letišti 27. AS Eddie Rickenbacker se dvěma kolegy z 94. AS. Rickenbacker se nedávno vrátil ze zdravotní dovolené a právě před dvěma dny, 14. 9. 1918, musel sám vybojovat desetiminutový souboj se sedmi nepřátelskými stíhači, z něhož nejen vyvázl bez zranění, ale dokonce dva nepřátele sestřelil. Během září potom zvýšil své skóre na 11 zničených letadel a 1 balón a stal se velitelem 94. AS. Říjen byl jeho nejúspěšnějším obdobím. Během tohoto měsíce sestřelil dalších 11 letadel a 3 balóny. Posledního sestřelu dosáhl 30. 10. 1918. Byl jediným americkým stíhačem jenž překonal Lukeovo skóre. Obdržel celou řadu vyznamenání z nichž nejvyšší byla Kongresová Medaile cti. Po válce ještě nějaký čas závodil, později se stal prezidentem společnosti Eastern Airlines. Za II. svět války zastával funkci styčného důstojníka mezi americkým a australským letectvem. Zároveň však armáda využila jeho popularity a vysílala jej na cesty po leteckých základnách v Tichomoří, kde měl povzbuzovat morálku mladých pilotů a podělit se s nimi o své zkušenosti z předchozí války. Během jednoho z jeho inspekčních letů mezi tichomořskými ostrovy bylo jeho letadlo sestřeleno japonskými stíhačkami a on zůstal na moři v záchranném člunu bez vody a jídla pouze se třemi pomeranči. Přežil i tuto poslední zkoušku své odolnosti a po 22 dnech byl nalezen záchranáři. Zemřel ve Švýcarsku, zemi svých předků, v roce 1973 ve věku 82 let.

Nyní Rickenbacker a jeho kolegové vystoupili z letadel a odcházeli z letištní plochy, když potkali Lukea s Wehnerem. Luke, který právě s Wehnerem kráčel ke svému Spadu, Rickenbackera zastavil a ukázal na oblohu: „Podívej se na ty balóny. První uvidíš v plamenech v 1915 h, druhý v 1919 h.“ Pak odešel a jeden z Rickenbackerových pilotů se pousmál: „Ten kluk je vážně praštěnej.“

Všichni nicméně napjatě sledovali tmavnoucí nebe. Přesně v 1915 h se na horizontu objevil jasný záblesk ohně a ve 1920 h další. Večerní oblohu už kromě Rickenbackera a jeho společníků sledoval i velitel amerického expedičního letectva, plukovník Billy Mitchell.

Luke přistál už za tmy, na ploše osvětlené několika ohni. Přiletěl sám, protože jakmile dosáhl svého, opět na Wehnera zapomněl. Ten mezitím zničil další dva balóny, které objevil právě ve chvíli, kdy je Němci stahovali k zemi.

18. 9. Luke s Wehnerem odstartovali už v 1600 h, protože jim bylo jasné, že svůj drzý kousek už nemohou opakovat. Němci by je jistě za soumraku očekávali. Letěli nad Labeuville, kde se na obloze pohupovaly dva balóny. Oba americké Spady nyní zaútočily současně a společně jeden balón zapálily. Luke si vzápětí vyhlédl další balón nad St. Hilaire. Tentokrát však vysoko na nebi hlídkovala letka Fokkerů a tak Wehner naznačil Lukeovi ať útočí sám, že jej bude zajišťovat. Luke tedy balón sestřelil, ale ihned zpozoroval další a zamířil k němu. Na Fokkery úplně zapomněl. Wehner věděl, že let k balónu je šílenství a vystřelil světlici ze signální pistole, aby Lukea upozornil na nebezpečí. Ten však svoji pozornost upřel pouze k balónu a nic jiného nevnímal.

Mezitím jej začalo stíhat šest Fokkerů D.VII. Wehner je bez zaváhání odvážně napadl a donutil je rozdělit se. Tři z nich se otočily a stoupaly za Wehnerem, tři pokračovaly v pronásledování Lukea. Ten teprve nyní zaregistroval blížící se nebezpečí. Otočil se k trojici pronásledovatelů a ve stoupavé zatáčce čelně sestřelil jejich vedoucího. Další dva, ve snaze vyhnout se jeho troskám, se málem srazily a Luke okamžitě využil jejich zakolísání a jednoho doslova roztrhal zápalným střelivem na kusy. Druhý raději včas zmizel.

Wehner zatím zoufale bojoval o život. Pokusil se uniknout střemhlavým letem, ale jeden z Fokkerů se mu dostal do týla. Wehner se zřítil se třemi kulkami v těle na německé straně fronty. Jeho přemožitelem byl Lt. Georg von Hantelmann (25 s.) z Jasta 15.

Luke o tom ale nevěděl. Poté co odrazil útočníky, zamířil domů. Vtom ale spatřil německý pozorovací Halberstadt, pronásledovaný Lukeovými přáteli - francouzskou letkou Čápů. Luke viděl, že Němec má velký náskok a tak jim ušetřil práci. Halberstadt, zasažený jeho zápalnými střelami, okamžitě vzplanul a zřítil se. Luke se vrátil na letiště.

Dva balóny, dva Fokkery a Halberstadt, celkem pět sestřelů během necelé půlhodiny! Zatímco Luke přijímal gratulace svých ohromených kolegů, Joe Wehner umíral v německé polní nemocnici...

Zejména v Americe bylo napsáno mnoho sentimentálních příběhů o tom, jak Luke svého přítele oplakával a jak přísahal pomstu. Nic to však nepotvrzuje. Rickenbacker uvedl, že Luke tehdy přímo zářil štěstím a nejspíš to tak také bylo. Z podceňovaného outsidera se stal esem es! Měl teď na kontě 14 sestřelů, dvojnásobek stávajícího počtu vítězství E. Rickenbackera, a byl nejúspěšnějším americkým stíhačem. Jeho zásluhou se navíc 27. AS stala nejúspěšnější americkou stíhací jednotkou. O Wehnerovi se při oslavách nikdo nezmiňoval, aby ho Lukeovi zbytečně nepřipomínali. Ten mu alespoň poctivě přiznal podíl na zničení prvního balónu, takže sestřel byl započítán oběma mužům.

Luke, opojený slávou, žádal Granta, aby mu přidělil někoho, kdo jej bude krýt, zatímco on bude sestřelovat balóny. „Nikdo po téhle squadroně nechce, aby zničila všechny balóny na frontě,“ odpověděl mu trpělivě Grant, „některé balóny zabíjejí čas pozorováním tam, kde nic není, z některých vidí Němci přesně to, co chceme, aby viděli. Až přijde z fronty žádost o sestřelení nějakého balónu, dám ti vědět. Ale do té doby máš jiné povinnosti, které budeš plnit!“

Luke zuřil, ale věděl, že bez krytí se neobejde. Nakonec si našel mladého pilota Lt. Ivana Robertse (3 s.), který ho bezmezně obdivoval a viděl v sobě Wehnerova nástupce. 26. 9. tedy Luke s Robertsem vzlétli k útoku na balóny. K těm se však nedostali, protože je zaskočilo pět Fokkerů od Jasta 15. Luke sice jednoho z nich sestřelil, ale Roberts havaroval s těžce prostříleným Spadem za německými liniemi. Sestřelil jej pravděpodobně opět Hantelmann. Roberts svoje sestřelení přežil, ale později byl zabit při pokusu o útěk ze zajateckého tábora.

Luke se zdeptán vrátil na letiště a utekl do nedalekého města, aniž by komukoliv co řekl. Ironií bylo, že právě v době jeho nepřítomnosti žádaly pozemní jednotky o zničení balónu a protože Luke nebyl k nalezení, musel tento úkol splnit kapitán Jerry Vasconselles.

Když se Luke následujícího dne vrátil na letiště a zjistil, že Vasconselles sestřelil balón, který měl původně patřit jemu, okamžitě uražený odstartoval a sestřelil jiný, napůl spuštěný balón u Bantheville. Po návratu na něj už čekal rozzuřený Grant a uložil mu na 24 hodin zákaz vzletů. Luke však rozkazu neuposlechl a odstartoval, třebaže neměl doplněnou nádrž. Mechanikům řekl, že natankuje na předsunutém letišti u Jerryho Vasconsellese. Grant se to ovšem ihned dověděl a zatelefonoval Vasconsellesovi ať Lukea po přistání zatkne a sám začal psát žádost o Lukeovo postavení před polní soud.

Když Luke přistál, Vasconselles už na něj čekal. Luke ho požádal o benzín, ale Vasconselles mu nevyhověl: „Ne, Franku, jsi ve vazbě.“ Právě v tom okamžiku přistál na letišti Sopwith Camel, z něhož vystoupil major Hartney. Luke se k němu okamžitě vrhl: „Pane, přiletěl jste právě včas. Nad Meuse u Dunu jsou tři balóny. Dostanu je všechny, když nařídíte, aby mi doplnili palivo.“

Hartney souhlasil, ale řekl mu, ať startuje až za soumraku. Vasconselles, kterému stačilo, že major za všechno převzal zodpovědnost, jen pokrčil rameny.

Luke tedy za soumraku odstartoval a aby si zajistil ověření, přeletěl nad velitelstvím amerických pozorovacích balónů, kde v kovovém pouzdře shodil vzkaz: „Sledujte tři německé balóny nad Meuse. Luke“. Pozorovatelé pak brzy opravdu v houstnoucím šeru zahlédli dva záblesky rychle za sebou. Po chvíli spatřili třetí explozi. Pak vyhlíželi vracející se Spad, ale marně. Luke se nevrátil.

Zvláštní konec...



Až po válce popsali jeho poslední boj obyvatelé francouzského městečka Murvaux. Lukeův Spad byl při útoku na třetí balón těžce poškozen protiletadlovou palbou. Vzápětí ho napadla pětice Fokkerů. Spad už nebyl schopen stoupat a tak Luke jejich útoky odrážel těsně nad zemí. Svědci tvrdili, že Luke dva Fokkery sestřelil. Ostatní pak raději zanechali pronásledování, protože nechtěli dále riskovat. Spad však stále ztrácel výšku. Když přelétal silnici, udělal Luke něco, co nikdy předtím. Když spatřil na silnici skupinu německých vojáků, zmáčkl spouště kulometů. Jedenáct jich zabil a mnoho dalších těžce zranil zápalnými střelami. Jeho Spad už se ale nedokázal udržet ve vzduchu a dosedl na nedalekém poli. Luke vylezl z kokpitu a odvrávoral k nedaleké řece, aby se napil. Mezitím přiběhl německý důstojník pěchoty se skupinou vojáků a vyzval jej, aby se vzdal. Luke vstal a jak se napřimoval, vytáhl z pouzdra samonabíjecí pistoli Colt M 1911. První ranou z těžké armádní pětačtyřicítky zabil důstojníka a pak pokračoval v palbě na překvapené vojáky. Stihl ještě dva zranit, než jeden pěšák vystřelil z pušky a zasáhl Lukea do hrudi...

Němečtí pěšáci neměli k mrtvému žádnou úctu. Pro ně to byl letec, který zabil a zranil hodně jejich kamarádů. Strhli mu z krku identifikační známku a místním Francouzům přikázali, aby ho pohřbili. Jeho hrob nebyl nijak označen a obvyklé oznámení francouzské straně Němci také neposlali.

Luke byl veden jako nezvěstný až do ledna 1919, kdy byl nalezen jeho hrob při jejich prováděné registraci. Tehdy také občané Murvaux objasnili poslední chvíle Lukeova života. Lukeovo tělo bylo převezeno na americký vojenský hřbitov v Romagne, kde byl pohřben se všemi vojenskými poctami.
Když se Grant dozvěděl, že je Luke pohřešován poté, co sestřelil tři balóny, roztrhal žádost o jeho postavení před soud a napsal návrh na udělení Congressional Medal of Honor. Na Grantův návrh také byla Lukeovi posmrtně udělena.

I s oním prvním sporným vítězství, které mu bylo nakonec uznáno, dosáhl Luke 19 vítězství, z toho bylo 14 balónů. Někdy se uvádí 21 vítězství, počet daný přičtením oněch posledních dvou Fokkerů, ty však nebyly oficiálně uznány. Ale ať už bylo jeho skóre jakékoliv, v okamžiku své smrti byl Luke nejúspěšnějším stíhačem amerického letectva, nejvýraznějším americkým esem a jedinečnou postavou. Třebaže jiní piloti dokázali sestřelit více balónů, nikdo z nich jich nedokázal zničit tolik v tak krátké době. Jeho kariéra byla krátká a bouřlivá a jeho hvězda zářila pouhých 17 dní. Zemřel smrtí, jež byla stejně zvláštní, jako on sám.

Zdroje:

Eric a Jane Lawsonovi: První letecká válka, nak. Jota, 1997, ISBN 80-7217-035-X
časopis Letetcví a kosmonautika (přesné číslo nezjištěno)
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#26015Verze : 4
MOD


Spad XIII (sériové číslo bývá uváděno jako 15 202) na němž létal v září 1918 u 27. Aero Squadron nejúspěšnější americký "balloon buster" Lt. Frank Luke Jr. a 27. 9. 1918 se s tímto strojem nevrátil z bojového letu... Letoun byl vyroben u firmy Blériot a nese jedno ze dvou jejích kamuflážních schémat. Spodní plochy jsou krémové, horní nesou kombinaci dvou odstínů zelené barvy, dále černé, okrové a hnědé. Orel v rudém kruhu na trupu byl znakem jednotky, označení letounu černá bíle lemovaná číslice 26 se s největší pravděpodobností opakovala též na horní nosné ploše shora a na spodní nosné ploše zespodu. Podle fotografie by číslice na trupu měla být posunuta blíže k výfuku.


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/569037
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#569038Verze : 0
MOD
plus.google.com
https://en.wikipedia.org/wiki/Frank_Luke
www.airforcemag.com
www.trumanlibrary.org
Luke, Frank - Mladý Arizona Balloon Buster v době kdy chodil na střední školu Union ve Phoenixu.

Mladý "Arizona Balloon Buster" v době kdy chodil na střední školu Union ve Phoenixu.
Luke, Frank - Frank Luke se svým Spadem XIII na poli blízko farmy u Rattentout ve Francii, dne 19. září 1918 (den po svém 13 sestřelu, na další sestřel si musel počkat až do 28. září).

Frank Luke se svým Spadem XIII na poli blízko farmy u Rattentout ve Francii, dne 19. září 1918 (den po svém 13 sestřelu, na další sestřel si musel počkat až do 28. září).
Luke, Frank - Zde pózuje před svým 13 sestřelem (průzkumný, dvoumístný Halberstadt C od Fliegerabteilung 36) dne 18. září 1918 u Jonville. 
Toho dne si připsal neuvěřitelných 5 sestřelů (2 balóny, 2 Fokkery D.VII a tento Halberstadt) čímž zvýšil své skóre na 13 sestřelů, stal se americkým esem es a byl podruhé vyznamenán křížem za vynikající službu, ale také toho dne byl během akce sestřelen jeho blízký přítel, číslo 2 a taktéž balónové eso, por. Josef Frank Fritz Wehner (1 Fokker D.VII a 5 balónů, z nichž 3 sdílel s Frankem Lukem - všech těchto sestřelů dosáhl během 3 dnů! (16.-18. září 1918). Byl sestřelen  George von Hantlemannem (25 sestřelů), když se snažil bránit Luka při útoku na třetí balón, zemřel téhož dne v německé polní nemocnici.

Zde pózuje před svým 13 sestřelem (průzkumný, dvoumístný Halberstadt C od Fliegerabteilung 36) dne 18. září 1918 u Jonville.
Toho dne si připsal neuvěřitelných 5 sestřelů (2 balóny, 2 Fokkery D.VII a tento Halberstadt) čímž zvýšil své skóre na 13 sestřelů, stal se americkým esem es a byl podruhé vyznamenán křížem za vynikající službu, ale také toho dne byl během akce sestřelen jeho blízký přítel, číslo 2 a taktéž balónové eso, por. Josef Frank "Fritz" Wehner (1 Fokker D.VII a 5 balónů, z nichž 3 sdílel s Frankem Lukem - všech těchto sestřelů dosáhl během 3 dnů! (16.-18. září 1918). Byl sestřelen George von Hantlemannem (25 sestřelů), když se snažil bránit Luka při útoku na třetí balón, zemřel téhož dne v německé polní nemocnici.

Luke, Frank - Balónové eso, Lukův blízký přítel a jeho číslo 2 Joseph Frank Fritz Wehner (6 sestřelů). Když přišel Joe Wehner k 27. letecké peruti, nikdo se s ním kvůli jeho německému původu, díky kterému ho také sledovala rozvědka nepřátelil. Spřátelil se až s Arizónským kovbojem a začínajícím balónovým esem Frankem Lukem, se kterým utvořil pár, kdy Luke útočil na balóny a Wehner ho kryl. Padl 18. září 1918 pod kulomety Georga Von Hantlemanna (25 sestřelů) z Jasta 25.

Balónové eso, Lukův blízký přítel a jeho číslo 2 Joseph Frank "Fritz" Wehner (6 sestřelů). Když přišel Joe Wehner k 27. letecké peruti, nikdo se s ním kvůli jeho německému původu, díky kterému ho také sledovala rozvědka nepřátelil. Spřátelil se až s "Arizónským kovbojem" a začínajícím balónovým esem Frankem Lukem, se kterým utvořil pár, kdy Luke útočil na balóny a Wehner ho kryl. Padl 18. září 1918 pod kulomety Georga Von Hantlemanna (25 sestřelů) z Jasta 25.
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#612286Verze : 13


Spad S.XIII namalovaný podle schématu nadpor. Franka Luka (18 sestřelů) nacházející se na třetím terminálu na mezinárodním letišti ve Phoenixu. Stroj se skládá z 80% z původních součástek z několika letadel a je to v dnešní době 1 z 5 přeživších SPADů S.XIII


Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/616865
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#616866Verze : 0
https://www.listal.com/viewimage/1216106
Luke, Frank - Při vytváření postavy Blaina Rawlingse (hraje James Franco) ve filmu Rytíři nebes (Flyboys) z roku 2006, se údajně nechali tvůrci inspirovat právě Frankem Lukem.

Při vytváření postavy Blaina Rawlingse (hraje James Franco) ve filmu Rytíři nebes (Flyboys) z roku 2006, se údajně nechali tvůrci inspirovat právě Frankem Lukem.
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#616871Verze : 2
Podobně jako francouz René Fonck, byl i Frank Luke namyšlený a mnozí ho měli za otravného náfuku, ale narozdíl od Foncka, kterému ego rostlo s každým sestřelem, Luke byl takový odjakživa.
Ale stejně jako Fonck i Luke prokázal své mimořádné kvality, za které ho i mnozí obdivovali a ostatní mu záviděli.

Jeho velící důstojník, letecké eso a ochránce maj. Harold Hartney (7 sestřelů) o něm prohlásil:
"Bože, jak to dítě mohlo vůbec létat! Nikdo, myslím tím nikdo z vás, nemá tak jasně opovržlivou odvahu jako ten kluk. Já vím, že byl odsuzován za to že byl takový samotář, ale, dobrý bože, získal nám neocenitelná vítězství právě touhle taktikou. Byl excelentní pilot a pravděpodobně nejlepší střelec na západní frontě. Měli jsme spoustu zkušených letců a dobrých střelců, ale perfektní kombinace, byla vzácná. Frank Luke byl tou perfektní kombinací."

i jeho rival a nejúspěšnější americké letecké eso 1. sv. války s 26 sestřely, Edward Rickenbacker o něm prohlásil:
"Byl tím nejodvážnějším a největším stíhacím pilotem této války. Jeho život byl nejzářnější slávou naší letecké služby. Řádil a sestřelil 14 nepřátelských letadel, včetně 10 balónů za 8 dní! Žádné jiné eso, Brit Bishop, Francouz Fonck nebo i obávaný Richthofen se k tomu ani nepřiblížili."

https://www.theaerodrome.com/aces/usa/luke1.php
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#616876Verze : 7
Diskuse
Willi coppens nezemřel v roce 1940,ale až v roce 1986 a ne ve Švýcarsku, ale v rodné Belgii
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#612272Verze : 0
Pravdu díš, špatné zdroje. Opraveno.
URL : https://www.valka.cz/Luke-Frank-t9114#612309Verze : 0
MOD