V polovině 20. let potřebovalo americké námořnictvo konečně skutečnou námořní stíhačku místo zastarávajících Curtissů TS-1, Voughtů UF-1 a podobných nouzových typů. Se zájmem proto sledovalo armádní soutěž, ve které proti sobě bojovaly konstrukce Boeingu a Curtissu. Armáda umožnila pilotům námořnictva otestovat jak Curtissův XPW-8A, tak Boeingův XPW-9 - ostatně případná objednávka od obou složek by mohla zajímavě snížit jednotkovou cenu.
Nejnovější články
Ďalšia vývojová verzia B 1 ter vznikla z požiadavky z roku 1935 zvýšiť pancierovú ochranu B 1 v čelných partiách až na 70 mm. Na vývoji a výrobe sa podieľali firmy ARL, FCM a Fives-Lille, každá z firiem vyrobila po jednom prototype.
Dvoumístná cvičná verze MiGu-17, Chengdu JJ-5, z roku 1968, vznikla spojením dvoumístného kokpitu MiGu-15UTI, motoru VK-1A z J-5 a trupu J-5A. Veškerá vnitřní výzbroj byla odstraněna a nesl jediný 23mm kanon Nudelman-Richter NR-23 v podvěsu. Výroba JJ-5 dosáhla 1061 kusů, když byla v roce 1986 ukončena, přičemž typ byl exportován do řady zemí.
Výstup na nejvyšší horu Kavkazu Elbrus, podniknutý německými horskými myslivci během letní ofenzivy na jižní frontě v roce 1942, neměl vojenský význam. Nebyli by to však horští myslivci, kdyby odolali pokušení vynést říšskou vlajku na nejvýše položené místo, kam se mohl německý voják za 2. světové války dostat. Hitlera výstup na "ten idiotský vrchol" tak rozzuřil, že v návalu vzteku žádal pro "ty bláznivé horolezce" válečný soud. Tak daleko to samozřejmě nedošlo.
Bitva u Höchstädtu, v anglofonním světě známá spíše jako bitva u Blenheimu je jednou z nejdůležitějších bitev válek o španělské dědictví. Odehrála se 13. srpna 1704 poté, co síly francouzsko-bavorské aliance svým váháním promeškaly jak příležitost vpadnout do dědičných zemí rakouských Habsburků, tak možnost rozdrtit jednotlivá bojová uskupení protifrancouzské koalice a umožnily svým nepřátelům se spojit. Bitva skončila drtivou porážkou francouzské strany a ovládnutím Bavorska protifrancouzskou koalicí.
Článek se věnuje stručnému hodnocení čtyř nejvýznamnějších strategických koncepcí západních mocností (hromadná odveta, pružná reakce, MAD a SDI).
Před nedávnem začal upomínat jeden pamětní kámen asi na 50 lidí, kteří byli dne 23. 4. 1945 zavražděni v Gemeindehölzlu u Wetterfeldu. Přesto jsou zde všichni až dosud bezejmenní. Pamětní kámen zobrazuje jen vyryté rýhy. Co se tenkrát stalo u Wetterfeldu? To se pokouší dokumentovat tento článek přeložený z originálu Roberta Wernera.
24.8.1914 formuloval plukovník Jean Baptiste Estienne víziu o terénnych vozidlách, ktoré by určovali smerovanie novodobého vojenstva, kedy predpovedal radikálnu zmenu. Nehybnú zákopovú vojny mali zmeniť obrnené vozidlá vybavené zbraňami, ktoré boli schopné pohybovať sa v teréne.
AMX 50 byl francouzský tank z období bezprostředně po druhé světové válce. Byl navržen jako nástupce francouzských středních, těžkých a hlavních bojových tanků a obsahoval mnoho pokročilých prvků. Koncem padesátých let byl však kvůli nepříznivým ekonomickým a politickým okolnostem po značných průtazích ve vývoji zrušen.
Kořeny hlavní verze P-12, P-12E, byly v Boeingu Model 218, soukromém stroji, na kterém firma testovala nové konstrukční prvky. V podstatě šlo o P-12B s kovovým poloskořepinovým trupem, který firma prvně otestovala na XP-15, a hřbetem přecházejícím v opěrku hlavy. Směrovka byla původně shodná s P-12B, později byla nahrazena vyšší a oblejší.
Starší články
Na konferenci Arcadia, která se konala krátce po vypuknutí tichomořské války, bylo sice stanoveno, že prvořadý úkol pro americké ozbrojené síly bude vypořádání s Německem, ale zdaleka ne všichni vysocí američtí důstojníci byli tohoto názoru. Asi nejvýznamnějším odpůrcem defenzivní strategie v Tichomoří byl vrchní velitel amerického vojenského námořnictva admirál E. J. King. King nemohl proti koncepci války, přijaté nejvyššími místy vystupovat otevřeně, to by se byl stal pro prezidenta Roosevelta jako velitel námořnictva neúnosným. Proto zvolil v Pacifiku takzvaně obranně-útočnou strategii. Podlé této teorie, nebylo možno poskytnout nepříteli čas, aby se na nově získaných územích v jižním Tichomoří pevně usadil a vybudoval tam silné námořní a letecké základny.
7. 8. 1942 v dopoledních hodinách se Japonci, informovaní o americkém výsadku na Tulagi a Guadalcanalu, rozhodovali, jak udeřit na americké expediční síly. Velitel oblasti viceadmirál Guniči Mikawa jednal okamžitě. Narychlo shromáždil v přístavu Rabaul na ostrově Nová Británie skupinu šesti dopravních lodí, na které nechal nalodit několik set mužů a zásoby a v nedostatečném doprovodu jednoho torpédoborce uskupení urychleně odeslal ke Guadalcanalu.
Tokijský hlavní stan zpočátku považoval spojenecké vylodění v jižních Šalomounech za epizodní záležitost v rámci svých strategických zájmů v Tichomoří. Situace se změnila v okamžiku, kdy Američané uvedli v krátké době do provozu Hendersonovo letiště, neboť v tu chvíli si Tokio uvědomilo, že ztratí-li Guadalcanal natrvalo, tamní letecká základna podstatně oslabí japonské pozice v celé oblasti.
Dne 1. 9. 1942 začaly vyloďovací čluny z útrob dopravní lodi Betelgeuse, která právě připlula ze základny Noumeé na Nové Kaledonii na příkaz viceadmirála Ghormleyho, velitele jihotichomořské oblasti, převážet na břehy ostrova Guadalcanal na 390 mužů z 6. praporu mořských včel a s nimi ženijní materiál, dva buldozery a šest 127mm pobřežních děl. Mnoho námořních pěšáků, kteří pomáhali s vyloděním anebo jen tak přihlíželi v přístavišti, pozorovalo se zájmem, jak z člunů vystupují vojáci, kteří nebyli zrovna mladí a mnozí již s vlasy prokvétající šedinami a vyzařující sebejistotu zkušených mužů...
Francouzský vojevůdce a státník, císař v letech 1804–1814 a poté sto dní na přelomu jara a léta 1815. Během Velké francouzské revoluce udělal závratnou kariéru: ve 24 letech byl generálem, krátce po třicítce prvním mužem ve státě a na vrcholu své moci ovládal většinu západní Evropy. Rychlý byl i jeho pád; závěr života strávil ve vyhnanství. Napoleon bývá vzorem vojevůdcovských schopností a cílevědomosti, na druhou stranu však projevoval lhostejnost k lidem, v nichž viděl jen prostředky svých cílů. Dokázal národ vybičovat k nesmírnému úsilí, ovšem za cenu obrovských obětí na lidských životech. Jen francouzských občanů během napoleonských válek zahynulo více než milion.
Na jaře roku 1798 Napoleon Bonaparte chystal velkou invazi do Egypta. Direktorium v jeho osobě cítilo hrozbu, proto ochotně dalo k tomuto tažení svolení. Smyslem této akce bylo odříznout Anglii od jejích kolonií a ohrozit kolonie v Indii.
HMS Ark Royal byla první lodí navrženou a postavenou jako nosič hydroplánů. Za první světové války se Ark Royal účastnila gallipolské kampaně na počátku roku 1915 a její letouny prováděly letecké průzkumné a pozorovací mise. Její letouny později podporovaly britské jednotky na makedonské frontě v roce 1916, než se vrátila do Dardanel, aby působila jako zásobovací loď pro všechny hydroplány operující v oblasti. V lednu 1918 několik jejích letounů neúspěšně zaútočilo na německý křižník SMS Goeben, když vyplul z Dardanel, aby zaútočil na spojenecké lodě v oblasti. Později v roce loď oblast opustila, aby podpořila hydroplány provádějící protiponorkové hlídky nad jižním Egejským mořem.
Schneider byl inspirován potřebou překonat patovou situaci zákopové války, která na západní frontě panovala po většinu Velké války. Byl navržen speciálně k otevírání průchodů pro pěchotu skrz ostnaté dráty a následnému potlačování německých kulometných hnízd.
AMX-40 byl francouzský tank vyvinutý společností GIAT v posledních fázích studené války jako exportní tank, který nahradil starší AMX-32. AMX-40 byl navržen jako levný tank orientovaný na armády s menšími rozpočty na obranu, měl lehce pancéřovanou korbu a dobrou pohyblivost s výkonným 120mm kanónem. Nebyl o něj však zájem, takže projekt byl v roce 1990 zastaven.
Archivní články
Podkategorie
