Main Menu
User Menu

94. letecká peruť [1917-1921]

94th Aero Squadron

     
Název:
Name:
94. letecká peruť
Originální název:
Original Name:
94th Aero Squadron
Datum vzniku:
Raised/Formed:
20.08.1917
Předchůdce:
Predecessor:
-
Datum zániku:
Disbanded:
14.03.1921
Nástupce:
Successor:
94. peruť (stíhací)
Nadřízené velitelství:
Higher Command:
20.08.1917-04.03.1918
05.03.1918-04.05.1918 1. stíhací organizační a výcvikové centrum
05.05.1918-DD.11.1918 1. stíhací skupina
DD.11.1918-DD.04.1919 Velitelství letecké služby 3. armády
DD.04.1919-21.08.1919
22.08.1919-14.03.1921 1. stíhací skupina
Dislokace:
Deployed:
20.08.1917-04.10.1917 San Antonio, Kelly Field
05.10.1917-27.10.1917 Garden City, Hazelhurst Field
28.10.1917-17.11.1917 námorný presun
18.11.1917-23.01.1918 Paříž, ? /
24.01.1918-04.03.1918 Issoudun, Issoudun Aerodrome /
Velitel:
Commander:
20.08.1917-06.03.1918 Smith, J. Bayard H. ( )
07.03.1918-08.06.1918 Huffer, John W.F. ( )
09.06.1918-20.08.1918 Marr, Kenneth ( )
21.08.1918-24.08.1919 Grant, Alfred A. ( )
25.08.1918-25.12.1918 Rickenbacker, Eddward Vernon ( )
26.12.1918-15.01.1920 Chambers, Reed M. ( )
16.01.1920-31.01.1920 Kindley, Field E. ( )
01.02.1920-14.03.1921 Donaldson, John O. ( )
Výzbroj:
Armament:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Nieuport XXVII
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Nieuport XXVIII
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Spad XIII
Poznámka:
Note:
Aviation Section, U.S. Signal Corps (1917-1918)
Division of Military Aeronautics (1918-1918)
U.S. Army Air Service (1918-1921)
Zdroje:
Sources:
www.ranger95.com
archív autora
https://www.1stfighter.org/history
URL : https://www.valka.cz/94-letecka-perut-1917-1921-t61139#502096Verze : 2
MOD

SPOJENÉ ŠTÁTY AMERICKÉ
94. LETECKÁ PERUŤ
94th AERO SQUADRON
Datum vzniku
20.08.1917
Předchůdce
-
Datum zániku
14.03.1921
Následovník
94. peruť (stíhacia) / 94th Squadron (Pursuit)
Nadřízené velitelství
20.08.1917-05.03.1918
05.03.1918-05.05.1918 1. stíhacie organizačné a výcvikové centrum /1st Pursuit Organization and Training Center
05.05.1918-??.11.1918 1st Pursuit Group / 1. stíhacia skupina [1918-1918]
??.11.1918-??.04.1919 Third Army
??.04.1919-22.08.1919
22.08.1919-14.03.1921 1st Pursuit Group [1919-????]
Dislokace
20.08.1917-04.10.1917 Kelly Field, Texas
05.10.1917-27.10.1917 Hazelhurst Field, New York
presun do Európy
18.11.1917-24.01.1918 Paríž, Francúzsko
24.01.1918-05.03.1918 Issoudun, Francúzsko
05.03.1918-01.04.1918 Villeneuve-les-Vertus, Francúzsko
01.04.1918-07.04.1918 Epiez, Francúzsko
07.04.1918-30.06.1918 Toul, Francúzsko
30.06.1918-09.07.1918 Touquin, Touquin Aerodrome /
09.07.1918-01.09.1918 Saints, Saints Aerodrome /
01.09.1918-20.11.1918 Rembercourt, Rembercourt Aerodrome /
20.11.1918-31.12.1918 Noers (blízko Longuyon), Francúzsko
31.12.1918-17.04.1919 Coblenz, Nemecko
17.04.1919-05.05.1919 Colombey-les-Belles, Colombey Les Belles Field /
05.05.1919-18.05.1919 Le Mans, Francúzsko
Presun z Európy
01.06.1919-27.06.1919 Garden City, Mitchel Field
27.06.1919-31.08.1919 Mount Clemens, Selfridge Field
31.08.1919-14.03.1921 Kelly Field, Texas
Velitelé
20.08.1917 - 07.03.1918 Smith, J. Bayard H.
07.03.1918-09.06.1918 Huffer, John W. F.
09.06.1918-21.08.1918 Marr, Kenneth
21.08.1918-25.08.1918 Grant, Alfred A.
25.08.1918-26.12.1918 Rickenbacker, Eddie V.
26.12.1918-16.01.1920 Chambers, Reed M.
16.01.1920-01.02.1920 Kindley, Field E.
01.02.1920-14.03.1921 Donaldson, John 0.
Podřízené setniny

Výzbroj a vybavení
Nieuport XXVII
Nieuport XXVIII
Spad XIII
Prameny

Literatura

Poznámka
Aviation Section, U.S. Signal Corps (1917-1918)
Division of Military Aeronautics (1918-1918)
U.S. Army Air Service (1918-1921)



edit: upravil buko1 25.02.2009
URL : https://www.valka.cz/94-letecka-perut-1917-1921-t61139#220233Verze : 3
MOD
Vznik jednotky

94. letecká eskadróna bola zorganizovaná z dobrovoľníkov na letisku Kelly Field v Texase 20.08.1917 pod vedením poručíka (1st Lieutenant) J. Bayard H. Smith. Z celej jednotky mali predchádzajúce vojenské skúsenosti len dvaja príslušníci mužstva. Do 30.09.1917, keď sa začal vlakový transport jednotky do Mineoly v New Yorku, sa počet príslušníkov jednotky zvýšil na 150 príslušníkov mužstva a dvoch dôstojníkov. Spolu s 94. eskadrónou sa presúvala do New Yorku aj 95. eskadróna. Do New Yorku dorazili obe jednotky 05.10.1917 a o 07.00 hodine ráno pokračovali do Aviation Mobilization Camp No. 2, kde dorazili o 14.00 hod.

08.10.1917 bola jednotka posilnená o 5 nových dôstojníkov - poručíkov (1st Lieutenant) Godfrey Dovner, William E. Bermingham, Edward C. Fisher, Charles E. Pankow a C. Eugene Adams.

27.10.1917, po ukončení pozemného výcviku sa 94. eskadróna a 95. eskadróna balia a vlakom z Mineoly o 06:30 ráno sa presúvajú do New Jersey, do prísavu Hoboken, kde sa o 15:00 začínajú naloďovať na loď Adriatic spoločnosti White Star Line.

10.11.1917 pristávajú obe letecké eskadróny vo Veľkej Británii, v Liverpoole, tu strávia 4 hodiny a začínajú sa presúvať do Southamptonu. Do Soupthamptonu dorazili jednotky 12.11.1917 o 03.00 hodine ráno a boli ubytované v American Rest Camp, asi dve míle od mesta. V ten istý deň o 15:30 sa obe jednotky balia a opäť sa presúvajú - aby sa nalodili na parník SS T-luntscraft, pôvodne nemecké plavidlo určené na plavbu cez kanál La Manche a presunuli sa do Le Havre vo Francúzsku. Do cieľa ale nedoplávali, loď sa z neznámych príčin aj s oboma eskadrónami vrátila späť do Soupthamptonu. Po návrate sa obe jednotky opakovane nalodili, tentoraz na SS Huntscraft a o polnoci vyplávali do Francúzska.

Do Le Havre dorazili 13.11.1917 a pešo sa presunuli do Britského zberného tábora (British Concentration Camp) asi 6 km od mesta.

18.11.1917 opúšťa 94. letecká eskadróna tábor a 19.11.1917 prichádza do Paríža, kde je ubytovaná v kasárňach Ruelly.
19.11.1917 sa jednotka z dôvodu ďalšieho výcviku delí na sedem častí, ktorých príslušníci sú zaradení k jednotlivým výrobcom lietadiel a ich častí (jedna časť k výrobcom lietadiel Breguet a Renault, ďalšie k výrobcom motorov Barzier, Renault Nieuport, Gnome, Bleriot a Hispano-Suiza), aby získali základné znalosti potrebné pre údržbu a opravy.

Výcvik príslušníkov eskadróny trval až do 24.01.1918, keď sa jednotka z Paríža začala presúvať do Issoudun, kde dorazila nasledujúci deň a začala výcvik v 3rd Aviation Instruction Center.

Zdroj: www.ranger95.com
archív autora
https://www.1stfighter.org/history
URL : https://www.valka.cz/94-letecka-perut-1917-1921-t61139#237579Verze : 0
MOD
I. sv. válka


Po ukončení základního výcviku se jednotka 5. 3. 1917 přesunula pod velením Capt. Henry L. Lystera na letiště Villeneuve- Les –Vertus. O dva dny později ve funkci velícího důstojníka vystřídal Capt. Lystera Major John W. Huffer.


Squadrona začala cvičit pod vedením zkušeného Majora R. Lufberyho, veterána Escadrilly Lafayette, zejména skupinovou slétanost. Poněkud pikantní skutečností bylo, že mnoho bývalých pilotů Escadrilly Lafayette nesplňovalo přísné zdravotní požadavky amerického letectva, a tak musela být řadě z nich udělena výjimka, aby vůbec mohli nastoupit službu u amerických squadron.


18. března dostala squadrona svá vlastní letadla – dorazil první kontingent 16 letounů Nieuport XXVII (nikoliv XXVIII jak se často uvádí). Háček byl ovšem v tom, že letadla dorazila bez kulometů.


Navzdory této skutečnosti vedl druhého dne Lufbery na neozbrojených letounech poručíky Rickenbackera a Campbella na první hlídku amerického letectva nad frontové linie. Problém se zbraněmi byl potom nouzově vyřešen tím, že jednotka si půjčila kulomety od sousední 95. Aero Squadron. Kulometů ovšem nebylo dost, takže zbraně byly na letouny montovány po jednom, ačkoliv konstrukce strojů umožňovala za normálních okolností zástavbu dvou zbraní.


20. 3. předložil lékař jednotky Capt. Paul M. Walters návrh nového znaku jednotky, pozdější proslulý „klobouk v prstenu“. Jednotka dosud používala hlavu indiána, kterou převzala od Escadrilly Lafayette. Poručík Wentworth byl pak pověřen technickou realizací návrhu na letounech squadrony.


21. 3. 1918 začala německá Jarní ofenzíva. Všechny dostupné zálohy byly chvatně odesílány na frontu. Squadrona téhož dne obdržela dalších 6 Nieuportů různých verzí, čímž stav leteckého parku dosáhl počtu 22 letadel. Squadrona se měla přesunout do Epiez-sur-Meuse.


31. 3. byl přesun zahájen, když pozemní personál byl odeslán na nákladních vozech. Krátce po jejich odjezdu však na letišti vypukl požár, který zničil jeden hangár a několik letounů. Několik dalších bylo poškozeno.


Létající personál přelétl zbývající stroje na novou základnu o den později. Squadrona zde však dlouho nepobyla, neboť již 7. 4. se přemístila na letiště v Toul. K témuž dni také byla předána do podřízenosti VIII. francouzské armády, přičemž však měla působit jako nezávislá letecká jednotka.


Následujícího dne byli do funkcí velitelů letek (Flight Commander) ustanoveni major R. Lufbery a kapitáni David McKelvey Peterson a Kenneth Marr. Oba dorazili předešlého dne od 95. Aero Squadron. Téhož dne začala squadrona držet pohotovost a aktivně hlídkovat nad frontou v úseku mezi St. Mihiel a Pont-A-Mousson.


Od 10. 4. se na letounech konečně objevil vytoužený znak squadrony – klobouk v kruhu.


12. 4. Major Lufbery otevřel skóre jednotky, když sestřelil u Xivray Albatros D.III. Sestřel však nebyl oficiálně potvrzen.


O dva dny později byl v 08.00 hlášen přelet dvou německých strojů přes frontu u Tours. Oblačnost ležela velice nízko a počasí bylo špatné – opar a občasný déšť. Hotovost drželi poručíci Campbell a Winslow, ihned naskočili do svých Nieuportů a právě když startovali, objevily se oba německé stroje přímo nad letištěm. Campbell napadl stíhačku Pfalz D.III a ta se v plamenech zřítila přímo na letištní plochu. Winslow sestřelil stíhačku identifikovanou jako Albatros, která havarovala poblíž letiště. Oba stroje patřily k Jasta 64w a piloti padli do zajetí. Obě vítězství byla dosažena během jediné minuty a šlo o první sestřely dosažené americkou squadronou a piloty vycvičenými v Americe (není to sice přesné, protože výcvik se odbýval ve Francii, ale nešlo prostě o dobrovolníky zařazené buď do francouzského nebo britského letectva).


Squadrona ihned dostala řadu blahopřejných telegramů a navštívili ji přední američtí vojenští činitelé.


20. 4. letecký park jednotky rozšířily další tři Nieuporty XXVIII. Bylo jich zapotřebí, protože letecké boje začínaly rychle nabírat na intenzitě. Bohužel se však rychle projevila známá nectnost letounů Nieuport, totiž malá strukturální pevnost. Například 2. 5. poručík Meissner sestřelil německý dvoumístný stroj, avšak vzápětí se mu při razantním manévru odtrhl potah horního křídla. Meissner naštěstí, navzdory silné protiletadlové palbě, dokázal poškozený stroj dotáhnout domů.


5. 5. 1918 byla 94. Aero Squadron odvolána od VIII. francouzské armády a podřízena velení nově vzniklé 1. Pursuit Group (1. stíhací skupiny). Současně se přesunula na letiště Gengoult.


19. 5. utrpěla squadrona těžkou ztrátu. Ve vzdušném boji padl její nejzkušenější pilot major R. Lufbery. Velkolepý pohřeb se konal následujícího dne. Lufberyho ztráta zastínila i nesporné úspěchy ostatních pilotů squadrony. Capt. Peterson dosáhl téhož dne jako první pilot 94. Aero Squadron pěti vítězství v řadách této jednotky (a jedno předtím u Escadrilly Lafayette), čímž se stal prvním esem 94. AS. Protože však prošel výcvikem u Francouzů, jako první „čistě“ americké eso bývá zpravidla udáván Doug Campbell, ten však svého pátého vítězství dosáhl až 31. 5., předstihl jej tedy Eddie Rickenbacker, který pátého sestřelu dosáhl už 28. 5.


Boje pokračovaly. Počátkem června dorazilo dalších pět Nieuportů XXVIII. Krátce nato byl D. Campbell těžce zraněn a odeslán do Států. 28. 6. se 94. Aero Squadron přesunula na letiště Touquin, které sdílela s 95. Aero Squadron. Po poměrně klidném toulském úseku fronty se náhle Američané ocitli přímo uprostřed válečného pekla. Touquin bylo situováno poblíž výběžku fronty dovnitř německých linií u Chateau Thierry. Němcům byl tento výběžek trnem v oku a plánovali ofenzívu k jeho zatlačení zpět. K vybojování vzdušné převahy sem Němci přesunuli své elitní letecké útvary – JG I a JG III.


Francouzské letky, zdecimované předchozími boji, přenechaly svůj úsek Američanům a 1. Pursuit Group se tak stala jedinou stíhací jednotkou v oblasti. Proti americkým zelenáčům však nyní stáli nejzkušenější němečtí stíhači. Ve vzduchu se také začaly utkávat velké formace letadel, např. hned 1. 7. se hlídka 7 Nieuportů utkala se silnou skupinou letounů nepřítele. Squadrona ztratila poručíka H. H. Tittmana, jenž byl těžce zraněn.


Stále zuřivější vzdušné boje byly předzvěstí něčeho horšího. 9. 7. se squadrona přesunula blíže frontě na letiště Saints.


15. 7. po půlnoci začala druhá bitva na Marně. Americké letecké jednotky byly ihned vrženy proti postupující německé pěchotě. O tři dny později zahájily francouzské pozemní síly protiútok a Američané pro změnu podporovali jejich ofenzívu.


Na přelomu července a srpna začalo přezbrojování squadrony na nové stíhačky Spad XIII. 8. 8. večer bylo přezbrojení ukončeno.


1. září se squadrona přesunula na letiště Rembercourt, kde se začala připravovat na novou spojeneckou ofenzívu, jejímž cílem bylo zatlačit zpět výběžek fronty zařízlý do spojeneckých linií u St. Mihiel.


Squadrona začala z nové základny operovat 3. září. O dva dny později dorazily rozkazy, ukládající jednotce držet ve vzduchu hlídky „od úsvitu do soumraku“.


V předvečer ofenzívy 11. 9. dorazily další instrukce. Piloti měli vybojovat vzdušnou převahu, nepřipustit útoky nepřátelského letectva na vlastní pozemní jednotky, oslepit nepřítele neustálými útoky na jeho linii pozorovacích balónů a také útočit na nepřátelské pozemní jednotky.


Druhého dne ofenzíva začala. Největšího úspěchu u 94. AS dosáhli poručíci Rickenbacker a Chambers, kteří napadli velkou nepřátelskou kolonu, rozprášili ji a způsobili mnoho ztrát. Pak pokračovali dále do německého zázemí, kde zjistili důležité přesuny v německých zadních liniích a po návratu informace předali nadřízenému stupni.


94. AS nadále pokračovala v plnění svých povinností během ofenzívy. Během útoku však také rostly ztráty, dokonce hrozilo, že nebude dost letadel na nahrazení těch zničených či poškozených v boji a squadrony 1. PG nebudou nadále schopny plnit své úkoly.


Navzdory všemu ofenzíva pokračovala až do 20. září a skončila vítězstvím Spojenců. Vzápětí byl naplánován související útok u Meuse-Argonne, který začal 26. září. 1. Pursuit Group byla určená k hlídkám u země, zatímco 2. a 3. Pursuit Group ji měly krýt z větší výšky. 94. AS spolu se zbytkem 1. skupiny tak měla především oslepit nepřátelský průzkum, ničit pozemní jednotky a chránit vlastní pěchotu před leteckými útoky nepřítele. Den předtím, tedy 25. září převzal velení squadrony Lt. Rickenbacker. Dosavadní velitel Major Marr byl odvelen ke 2. Pursuit Group.


Ihned po začátku útočných operací se 94. AS aktivně zapojila do bojů. Akce začaly ráno 26. 9. kolem šesté hodiny útokem 27. AS na německé pozorovací balóny. 94. AS jí poskytovala krytí. Během tohoto boje piloti 94. AS sestřelili 2 balóny a dva Fokkery. Jeden balón zničil poručík Alan Nutt, bylo to jeho první vítězství. Dlouho se z něj však netěšil, neboť večer, při dalším útoku proti balónům, byl oddělen od své letky formací 8 Fokkerů a sestřelen v plamenech.


O dva dny později zničili piloti 94. AS další tři balóny, z toho jeden Rickenbacker. On sám navíc v noci vedl letku na zvláštní průzkumnou misi, která měla ověřit zda, Němci po železniční trati nepřisouvají posily.


29. 9. se postup pozemních sil zastavil. Měly si oddechnout a přeskupit se, další útoky pak měly začít 4. října. Do té doby měla 94. AS chránit pozemní jednotky před útoky ze vzduchu.


Krátké přestávky v boji 30. 9. squadrony využila k přezbrojení svých SPADů americkými kulomety Marlin, namísto britských Vickersů. Aby zůstala zaručena akceschopnost squadrony, bylo k přezbrojení odesláno jen asi 50 % letounů.

Od počátku října pokračovala squadrona v činnosti proti balónům, prováděla průzkumné mise a ofenzivní hlídky. Do 3. října piloti 94. AS zničili 4 balóny a sedm letadel, přičemž ztratili pouze jednoho pilota, jenž padl do zajetí. 4. října byl opět obnoven postup pozemních sil a pokračoval prakticky až do konce války. Od druhé poloviny října vykonávala 94. AS často také doprovody bombardérů. Německá armáda se hroutila, avšak jejich letectvo pokračovalo v zarputilém odporu.


Dne 29. 10. 1918 utrpěla 94. AS svoji poslední válečnou ztrátu, když ve vzdušném boji padl First Lieutenant Edward G. Garnsey.


Posledního úspěchu naopak dosáhl Major Maxwell Kirby, 10. 11. 1918. když sestřelil německý Fokker. O den později válka skončila.


94. Aero Squadron absolvovala během svého operačního nasazení 314 ofenzivních hlídek a zúčastnila se 230 vzdušných bojů. Bylo jí přiznáno celkem 67 sestřelů z toho 13 balónů, čímž se stala nejúspěšnější stíhací jednotkou USAS v této válce. V jejích řadách sloužilo celkem 8 es.


Byly jí uděleny následující stužky (Campaign Streamer) za kampaně, jichž se v průběhu války účastnila:


Champagne
Lorraine
Ile-de-France
Champagne-Marne
Oise-Aisne
Aisne-Marne
St Mihiel
Meuse-Argonne


Dále byla 94. AS vyznamenána francouzským Válečným křížem s palmou.


Zdroje:


https://www.94thaero.com/History.html


maps.google.cz


www.afhra.af.mil


https://www.1stfighter.org/history/94thhistory.htm


https://en.wikipedia.org/wiki/94th_Fighter_Squadron


https://www.1stfighter.com/


www.langley.af.mil


E. a J. Lawsonovi: První letecká válka, nakl. Jota, Brno 1997, ISBN 80-7217-035-X


Piloti 94. AS v červnu 1918. Čtvrtý zprava v prostřední řadě Rickenbacker. Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/94th_Fighter_Squadron
URL : https://www.valka.cz/94-letecka-perut-1917-1921-t61139#300164Verze : 1
MOD
Mezi válkami


Bezprostředně po uzavření příměří byla zastavena letová činnost. 29. 11. se potom squadrona přesunula do Koblenze v Německu, kde se stala součástí amerických okupačních sil. Na letišti Moor poblíž Koblenze také personál oslavil vánoční svátky. Byla uspořádána střelecká soutěž a přísně zakázány jakékoliv styky s místním obyvatelstvem. Squadrona zde zůstala až do jara následujícího roku, přičemž se většinou zabývala testováním německých kořistních letadel.


17. 4. se pak squadrona přemístila na letiště Colombey-les-Belles ve Francii. Odtud se v první polovině května přes Le Mans přesunula do Brestu. Zde se nalodila na loď USS Frederick a vyplula do USA. Posledního květnového dne dorazila do přístavu Hoboken ve státě New Jersey, odtud se 1. 6. přemístila na letiště Mitchel Field, stát New York, už 27. 6. se její základnou stalo letiště Selfridge Field, stát Michigan a posledního srpnového dne roku 1919 se jejím domovem, tentokrát na téměř dva roky, stalo letiště Kelly Field v Texasu, kde před dvěma roky squadrona vznikla.


14. března 1921 byla jednotka přejmenována na 94. Squadron (Pursuit). Prvního července se pak přemístila na jiné texaské letiště Ellington Field, kde zůstala přesně rok. 1. 7. 1922 se pak jednotka přesunula opět na Selfridge Field, kde zůstala velmi dlouho.


25. 1. 1923 se název jednotky změnil na 94. Pursuit Squadron. V období 1919-1922 jednotka používala pestrou směsici nejrůznějších typů letadel, např. SPADy XIII, SE-5a, DH-4, JN-4 a další. 8. dubna 1924 se 94. Pursuit Squadron sloučila se 103. Aero Squadron. V té době také přezbrojila na letouny MB-3. Sloučená jednotka pak zůstala na stávající základně až do roku 1941. Mezitím používala pestrou škálu amerických stíhacích strojů meziválečné výroby.


Až 9. 12. 1939 se jednotka přejmenovala na 94 Pursuit Squadron (Interceptor), v té době používala stíhačky P-40. Název se pak změnil ještě k 12. 3. 1941 na 94. Pursuit Squadron (Fighter), možná v souvislosti s přechodem na stroje P-38.


Tak jednotku zastihl začátek 2. sv. války.
URL : https://www.valka.cz/94-letecka-perut-1917-1921-t61139#300534Verze : 1
MOD
2. sv. válka


Když 7. 12. 1941 napadli Japonci Pearl Harbor, 94. Fighter Squadron se nacházela právě v El Pasu, kde se zastavila na své cestě na plánovaný 90denní pobyt na letiště March Field. Přesun na jmenovanou základnu následně proběhl podle plánu. Squadrona zde setrvala až do dubna 1942 a prováděla protiponorkové hlídky. Pak bylo rozhodnuto o přesunu 1. Pursuit Group (Fighter), jejíž součástí společně s 27. a 71. Fighter Squadron byla i 94. Fighter Squadron, do Anglie.


15. května byla skupina přejmenována na 1. Fighter Group a 94. FS byla přejmenována na 94. Fighter Squadron (Twin Engine). 17. května 1942 začaly její letouny přelétávat na základnu Dow Field ve státě Main. Připravovaly se tu na operaci Bolero - velkorysý a riskantní plán na přelétnutí letadel USAAF z amerického kontinentu na Britské ostrovy.


První letouny 1. FG odstartovaly z Maine 24. 6. 1942, vedené bombardérem B-17. Měly letět do Kanady a přistát na letišti Goose Bay na Labradoru. Odtud pak měly pokračovat do Grónska, pak na Island a odtud do Anglie. Je zřejmé o jak riskantní podnik šlo. Piloti byli vystaveni nebezpečí ztráty orientace nad nekonečným mořem, námrazou na letounech, výpadkům spojení apod. Byla jasné, že pokud některý z nich bude mít nad mořem technickou závadu na letadle, není žádná šance na jeho záchranu.


1. PG ukončila přesun 31. 7. 1942. Akce skončila naprostým úspěchem. Původně se počítalo s 10% ztrátami, ty však ve skutečnosti dosáhly jen 5,2 %. Největší ztrátu nakonec utrpěla právě 94. FS, když se 15. 7. 1942 jejích šest P-38 spolu se dvěma B-17 dostalo při přeletu z Grónska na Island do velmi špatného počasí a celá skupina se pak musela vrátit do Grónska. Při návratu jim však začalo docházet palivo a tak celá osmičlenné skupina nakonec přistála na ledovou plochu na jednom grónském mysu. Letouny sice byly téměř nepoškozené, avšak nebyla žádná možnost, jak je odtud dostat, a tak byly zachráněny pouze posádky a stroje zůstaly na místě (Lightning s názvem Glacier Girl byl pak roku 1992 vyproštěn z ledu a opět uveden do letu schopného stavu.).


Při přistání v Anglii byla 94. FS dislokována na letišti Kirton v Lindsay. 31. srpna dva P-38 od 94. FS odstartovaly při poplachu. Byl to první bojový vzlet 1. Fighter Group. Hned následujícího dne vyrazilo celkem 32 Lightningů 1. FG na sweep do Francie. K boji nedošlo, protože němečtí piloti "zkoumali" nové P-38 z uctivé vzdálenosti.


10. září byly 94. FS přiděleny nové kódy - písmena UN a volací znak "Springcap.". V té době 1. FG prováděla zejména eskorty bombardérů. Při jedné takové akci 2. října 1942 utrpěla skupina také svou první ztrátu. Toho dne byl v 16.25 nad Francií sestřelen Lt. William H. Young, jenž zahynul. Jeho přemožitelem se stal Unteroffizer Stoller od JG 26.


8. listopadu 1942 zahájila anglo-americká vojska operaci Torch (vylodění v severní Africe). Tuto operaci podpořila i 1. FG, která po částech zahájila přesun do Alžírska o den později. Manévr byl dokončen 14. 11. a skupina obsadila letiště Tafaroui. Při přeletu z Anglie došlo u 94. FS k mezinárodnímu incidentu, když dva piloti (velitel squadrony Captain James Harmon a Lt. Jack Ilfrey) přistáli v Lisabonu v Portugalsku (zřejmě pro technickou závadu). Ilfrey nakonec dokázal opět vzlétnout a odletěl do Gibraltaru, ale Harmon byl na čtyři měsíce internován a jeho letoun zabaven.


Tafaroui se rychle tranzitní základnou pro mnoho jednotek. Zakrátko bylo přecpáno mnoha letadly, proto se 94. FS 28. 11. přesunula na novou základnu v Youks-les-Bains. O den později šest P-38 z tohoto letiště vzlétlo, aby napadlo německé letiště v Gabes.
Šlo o první bojový let squadrony na novém válčišti a dopadl úspěšně. Bez vlastních ztrát hlásili piloti čtyři sestřely a Capt. Roberts s Lt. Ilfreyem (nedávným účastníkem lisabonského incidentu) se podíleli na zničení jednoho stroje.


Jednotka se za bojů v Severní Africe účastnila zejména útoků na nepřátelská letiště a doprovodů bombardérů. Během bojů vystřídala řadu základen. K zajímavému incidentu došlo 25. 3. 1943, kdy byl Lt J. C.Harrison "Harold" Lentz od 94. FS sestřelen letounem P-38 pilotovaným neznámým pilotem Osy. Lentz musel nouzově přistát (Nešlo o ojedinělý případ. Napadení spojeneckých strojů kořistními P-38 byla hlášena asi v 5 různých případech.).


Boje pokračovaly. 9. září 1943 začala operace Avalanche, vylodění u Salerna. Den předtím Itálie kapitulovala, na jejím území však pokračovaly v odporu německé jednotky. 94. FS v té době útočila na německé autokolony či pokračovala v eskortách bombardérů. 1. FG se v říjnu přesunula na Sardínii a v prosinci přímo do Itálie na letiště Foggia No.3.


Do sféry jejího zájmu nyní spadala také např. Jugoslávie či Rumunsko, později k nim přibyly také cíle v Maďarsku, Francii a Německu. 28. 2. 1944 se opět změnil squadroně název - nyní se jmenovala 94. Fighter Squadron, Two Engine. V květnu 1944 se 94. FS podílela na doprovodech bombardérů nad rafinérie v Ploešti. V srpnu 1944 podporovala 1. FG operaci Anvil (vylodění v jižní Francii), přičemž operovala z Korsiky. Pak se vrátila zpět do Itálie.


26. 11. 1944 se poprvé piloti 1. FG utkali s německými proudovými stroji. Formace Lightningů od 94. FS se vracela z fotoprůzkumné mise, když byla u Innsbrucku napadena Me-262. Jeden letoun byl ztracen, pilot Guy J. Thomas, Jr těžce zraněn padl do zajetí a později svým zraněním podlehl.


Mezi lednem a dubnem 1945 byla 1. FG pověřena mimořádným úkolem - doprovodem a zajištěním bezpečnosti prezidenta Roosevelta během letu na Jaltskou konferenci známém jako operace Argonaut. 1. FG vykonala svůj poslední bojový let 6. 5. 1945, dva dny před koncem války. Po jejím skončení probíhal intenzivní výcvik, neboť se předpokládalo, že skupina bude odeslána do Pacifiku proti Japoncům. K tomu ale již nedošlo a 16. října 1945 byla 94. FS vyřazena ze služby.


Během svého nasazení za 2. sv. války jednotka obdržela tři pochvalné citace (Distinghuished Unit Citation): Itálie 25. 8. 1943; Itálie 30. 8. 1943; Ploešti, Rumunsko, 18. 5. 1944.


Příslušníkům 94. FS bylo přiznáno 136,66 jistých sestřelů, 32,5 pravděpodobných a 81 poškozených letounů protivníka ve vzdušném boji. Šest pilotů jednotky se stalo esy.

Zrekonstruovaný P-38E "Glacier Girl" v Kalifornii v roce 2007. Zdroj: https://www.vectorsite.net./Yap38_7m.jpg

Takto nějak mohl vypadat flight Lightningů nad Evropou od 94. FS. Zdroj:https://www.vectorsite.net./Yap38_5m.jpg
URL : https://www.valka.cz/94-letecka-perut-1917-1921-t61139#300894Verze : 1
MOD
Studená válka a současnost



Jednotka byla reaktivována pod označením 94. Fighter Squadron, Jet Propelled 3. 7. 1946. Nový název oznamoval přechod na nový druh techniky, kterou měla být squadrona vyzbrojena, totiž moderní proudové stroje. Jednotka byla dislokována na letišti March Field (později přejmenovaném na March AFB) v Kalifornii, velícím důstojníkem byl jmenován Lt Col Robert L. Petit, ale už 20. srpna 1946 jej vystřídal Lt Col Donald E. Hillman.


Výzbroj squadrony nyní tvořily zbrusu nové P-80 (později přeznačené na F-80) Shooting Star. Jednotka s nimi měla ostatně zkušenosti již z války, protože již v dubnu 1945 testovali piloti 94. FS prototyp YP-80 a dokonce na něm absolvovali dva bojové lety, k boji však nedošlo.


13. října 1947 se squadrona přesunula na letiště Ladd Field na Aljašce, přičemž byla dočasně vyjmuta z podřízenosti 1. Fighter Group a převedena do podřízenosti Vzdušného velitelství Aljaška (Alaskan Air Command). Na novém působišti squadrona setrvala až do 16. 2. 1948.


Po návratu do Kalifornie se opět změnilo označení sqaudrony, tentokrát na 94 Fighter Squadron, Jet, a to od 15. 6. 1948.


Přelom 40. a 50. let byl pro jednotku ve znamení velkých změn. Nejdříve v roce 1949 vyměnila své F-80 za F-86 Sabre. 16. dubna 1950 pak byla squadrona opět přejmenována na 94. Fighter-Interceptor Squadron. Nový název (záchytní stíhači) měl odrážet fakt, že 94. FIS je určena především k protivzdušné obraně USA. Jejím novým domovem se od 18. července 1950 také stala základna George AFB opět v Kalifornii, kde tentokrát setrvala 5 let, než se 18. 8. 1955 přesunula na základnu Selfridge AFB v Michiganu. Zde potom zůstala po dlouhých příštích 14 let.


V roce 1956 94. FIS zvítězila na mezinárodní střelecké soutěži leteckých stíhacích jednotek.


Až do roku 1960 squadrona používala letouny F-86, potom došlo k přezbrojení na letouny F-106 Delta Dart. S těmito stroji bylo primárními úkoly jednotky zachytit a zničit případné strategické bombardéry SSSR, které by chtěly proniknout do vzdušného prostoru USA.


Jednotka byla jedna z prvních, které byly nasazeny do akcí v souvislosti s kubánskou krizí v říjnu 1962. Úkolem squadrony bylo operovat u floridského pobřeží a zajišťovat jeho ochranu.


6. 6. 1969 byla squadrona narychlo přesunuta na základnu Osan AB, v Jižní Koreji v souvislosti s incidentem s lodí USS Pueblo (Severní Korea v lednu 1969 zajala americkou špionážní loď USS Pueblo s odůvodněním, že loď narušila výsostné severokorejské vody) a následným vyostřováním situace. V Asii zůstala až do 17. listopadu 1969, potom se vrátila zpět do Států.


Dalším přelomem v historii této jednotky se stal 1. červenec roku 1971. K tomuto datu jednotka opět změnila název, byla přeznačena na 94. Tactical Fighter Squadron. Dále byla převelena na základnu MacDill AFB na Floridě. Odevzdala také své F-106 a obdržela nové F-4 Phantom II. Tímto krokem se také vrátila zpět z podřízenosti velitelství PVO (Air Defense Command), konkrétně 23. letecké divize, a byla zařazena do podřízenosti 1. Tactical Fighter Wing, coř byl nový název staré 1. Fighter Squadron, kde se opět postavila po bok 27. a 71. TFS.


94. TFS převzala povinnosti Replacement Training Unit (RTU), čili cvičila posádky F - 4 pro operační bojové eskadry.


30. 6. 1975 se 94. TFS přesunula na základnu Langley AFB, ve Virginii a zahájila přezbrojování na F - 15 Eagle. Squadrona byla zařazena do bojové pohotovosti na začátku roku 1977.


V letech 1977-1992 udržovala bojovou pohotovost, přičemž byla způsobilá k okamžitému přesunu na kterékoliv místo světa a schopna plnit zde všechny přidělené úlohy.


Války v Perském zálivu v roce 1990 se squadrona jako taková neúčastnila, ale část personálu posílila 27. a 71. TFS.


1. listopadu 1991 se jednotka opět přejmenovala a dostala staronové označení 94. Fighter Squadron.


V letech 1993-2003 se squadrona podílela na rotacích k zabezpečení bezletových zón v okolí Iráku, přičemž provedla bez vlastních ztrát řadu úderů na postavení irácké protivzdušné obrany.


V letech 1994-2000 squadrona obdobně rotovala na Islandu při zabezpečování jeho vzdušného prostoru.


Po teroristických úderech na Dvojčata 11. září 2001 prováděla jednotka letecké hlídkování podél východního pobřeží USA.



V roce 2006 se stala teprve druhou americkou squadronou, která byla vyzbrojena nejmodernějšími letouny F-22 Raptor.


Zdroje:


https://en.wikipedia.org/wiki/94th_Fighter_Squadron


https://en.wikipedia.org/wiki/1st_Fighter_Wing


https://www.1stfighter.org/history/94thhistory.htm


www.langley.af.mil


www.afhra.af.mil


https://www.1stfighter.com/


www.geocities.com


Znak 94. Fighter Squadron. Zdroj: https://www.langley.af.mil/library/factsheets/factsheet_media.asp?fsID=3713
URL : https://www.valka.cz/94-letecka-perut-1917-1921-t61139#301115Verze : 1
MOD
Nieuport 28, květen 1918. Jedná se o osobní stroj nejlepšího amerického stíhače 1. světové války - Eddieho Rickenbackera (26 vítězství). Jeho domovskou jednotkou byla 94th Aero Squadron, jejímž velitelem byl tento bývalý automobilový závodník. Znak na trupu (Hat in the Ring) je znakem jednotky, osobní symbol Rickenbackera ze SPADu XIII (viz detail) se stal v roce 1919 oficiálním výsostným znakem amerického vojenského letectva.




Linked from : https://www.valka.cz/topic/postview/486218
URL : https://www.valka.cz/94-letecka-perut-1917-1921-t61139#486220Verze : 0
MOD