Main Menu
User Menu

Bishop, William Avery

     
Příjmení:
Surname:
Bishop
Jméno:
Given Name:
William Avery
Jméno v originále:
Original Name:
William Avery Bishop
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
letecký maršál
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
08.02.1894 Owen Sound, Ontario /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
11.09.1956 Palm Beach, Florida
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
velitel 85. perutě
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
stíhací eso 1. sv. války (72 vítězství)
nositel Viktoriina kříže
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
https://www.theaerodrome.com/aces/canada/bishop.php
https://en.wikipedia.org/wiki/Billy_Bishop
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#404535Verze : 0
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Bishop
Jméno:
Given Name:
William Avery
Jméno v originále:
Original Name:
William Avery Bishop
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
Automaticky vyplněné položky:
DD.03.1918-DD.04.1918 Velitel : 85. peruť RFC
01.04.1918-DD.06.1918 Velitel : 85. peruť RAF

Ručně vyplněné položky:
Vyznamenání:
Awards:

18.06.1917

Řád Za vynikající službu
Distinguished Service Order
-

10.08.1917

Viktoriin kříž
Victoria Cross
-

25.15.1917

Vojenský kříž
Military Cross
-

09.01.1918

Řád Za vynikající službu
Distinguished Service Order
-

03.08.1918

Záslužný letecký kříž
Distinguished Flying Cross
-

08.06.1944

Řád lázně člen (vojenský) 3. třída
Order of Bath Companion (Mil.) 3rd Class
-

DD.MM.RRRR

Kanadská medajle za dobrovolou službu
Canadian Volunteer Service Medal
Canadian Volunteer Service Medal / Medaille canadiene du voluntaire
-

DD.MM.RRRR

Kanadská dekorácia za výkon
Canadian Efficiency Decoration
Canadian Efficiency Decoration (ED)
-

DD.MM.RRRR

Řád Čestné legie 5. třída
Order of Legion of Honour 5th Class
Ordre de la Légion d'Honneur Chevalier
-

DD.MM.RRRR

Válečný kříž
Croix de Guerre
s palmou / with palm

DD.MM.RRRR

Hvězda 1914
1914 Star
-

DD.MM.RRRR

Britská válečná medaile stříbrná
British War Medal Silver
-

DD.MM.RRRR

Uveden v rozkazu
Mentioned in Despatches
-

DD.MM.RRRR

Válečná medaile 1939-1945
War Medal 1939-1945
-

DD.MM.RRRR

Korunovační medaile 1937
Coronation Medal 1937
-

DD.MM.RRRR

Korunovační medaile 1953
Coronation Medal 1953
-

DD.MM.RRRR

Jubilejní stříbrná medajle Krále Jiřího V
King George V Silver Jubilee Medal
-

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
https://www.theaerodrome.com/aces/canada/bishop.php
https://en.wikipedia.org/wiki/Billy_Bishop
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#528924Verze : 1
MOD

*ROZPRACOVÁNO*



Úvod



William Avery "Billy" Bishop je považován za nejúspěšnějšího stíhače britského impéria v průběhu 1. světové války. Co do počtu přiznaných vítězství jím také byl. Dnes, s rozvojem historického poznání, jež se snaží rozptýlit mlžný opar legendy, neodbytně vyvstává otázka, zda oprávněně...

Mládí



Narodil se 8. února 1894 v městečku Owen Sound v provincii Ontario v Kanadě jako nejmladší ze tří synů Williama a Margaret Bishopových.

Jako první se narodil Reginald Worth Bishop roku 1884. Svého dalšího staršího bratra Hirama Kilbournea William ani nepoznal, neboť ten zemřel ve věku pěti let v roce 1892, dva roky před Billyho narozením.

Posledním dítětem manželů Bishopových se ještě dva roky po Billym stala dcera Mary Louise.

Billy byl divoký kluk, který ve škole navíc příliš nevynikal, což muselo být pro jeho otce, uznáváného právníka, jisté zklamání.

S bídným prospěchem bylo vyloučeno, aby se dostal na vysokou školu, proto se rozhodl pro vojenskou kariéru a přihlásil se na Vojenskou královskou kolej (obdoba amerického West Pointu).

Přijímací zkoušku složil s "odřenýma ušima" a popravdě spíše díky přímluvě svého staršího bratra Wortha, jenž patřil k nejlépe hodnoceným studentům této koleje v její dosavadní historii. Ředitel školy nicméně o Williamovi prohlásil, že do něj nevkládá přílišné naděje.

Měl podle všeho dobrý odhad lidí, neboť Bishop hned v prvním ročníku musel skládat opravné zkoušky v náhradním termínu. V podobném duchu pokračoval i nadále, ke špatnému prospěchu se navíc přidávaly diciplinární prohřešky. Problémy vyvrcholily ve třetím ročníku, kdy byl v květnu 1914 během zkoušek přistižen při opisování. Ihned byl odeslán domů s tím, že během prázdnin bude s největší pravděpodobností ze školy vyloučen.

Jenže v srpnu 1914 vypukla v Evropě válka a Bishop, podobně jako tisíce dalších mladých Kanaďanů, uposlechl volání svého krále daleko za mořem a přihlásil se jako dobrovolník.

V tomto okamžiku se situace změnila. Kadetům, kteří se dobrovolně přihlásili na frontu, ačkoliv ještě neukončili školu, byly propůjčeny důstojnické hodnosti. Bishop, jakožto zručný jezdec na koni a výtečný střelec, byl jmenován poručíkem jezdectva.

Ve válce



Bishop byl původně zařazen k Mississaugaskému jezdeckému pluku, s nímž měl již 1. října 1914 odplout do Evropy. Onemocněl však zápalem plic, a proto odplul až 8. června 1915, jakožto příslušník 7. pluku kanadských jízdních střelců, do Anglie na palubě lodi Caledonia. Loď přirazila k přístavnímu molu v Plymouthu 23. 6. 1915.

Jízdní střelci rozbili svůj tábor v Shorncliffe a zahájili usilovný výcvik. Bishop jím nebyl příliš nadšen, nicméne sotva po měsíci trápení, v červenci 1915 se stala událost, které změnila celý jeho život. Poblíž jejich cvičiště přistálo letadlo a Bishop na tuto chvíli zanechal následující vzpomínku:

"Myslím, že to bylo bláto, které mě přimělo k létání… Podařilo se mi zablátit se až po kolena, když se najednou někde z bouřky vynořil malý letoun.

Přistál váhavě v blízkém poli, jako by se snažil neušpinit své křídla o tak špinavou krajinu; pak opět vzlétl do čisté šedé mlhy.

Nevím, jak dlouho jsem tam stál a díval se do dálky, ale když jsem se otočil, abych se vrátil přes bláto, byl jsem rozhodnut. Věděl jsem, že pro mě už je ode dneška jen jedno místo - nad mraky na letním slunci."


Bishop si neprodleně podal žádost o přijetí do Královského leteckého sboru - RFC. Bylo mu však řečeno, že na pilotní kurz by musel čekat asi 6 měsíců, kývl proto na nabídku stát se střelcem, neboť tak mohl nastoupit do kurzu dříve.

Palubním střelcem



Bishop byl zařazen do RFC v září 1915 a ihned byl odeslán do kurzu palubních střelců. Po jeho absolvování se stal příslušníkem 21. perutě RFC, která v té době bázovala na letišti Netheravon. V lednu 1916 peruť přelétla do Francie na letiště Boisdinghem.

Bishop létal jako střelec na letounech R.E.7 a B.E.2c. Během své služby však nazažil žádný vzdušný boj. V té době utrpěl zranění kolene, když jeho pilot při přistání havaroval.

Bishop si pak paradoxně zranění sám zhoršil, když opilý upadl. Nemá cenu zastírat, že Bishop dost pil - po celou dobu jeho kariéry byl znám jako "veselý chlapík", schopný zdolat značné množství alkoholu.

Bishop však nikomu nic neřekl, neboť 21. 5. 1916 nastupoval dovolenou a nechtěl si ji nechat zkazit. V Anglii se nicméně bolesti zhoršily natolik, že musel zajít do vojenské nemocnice, kde při celkovém vyšetření lékaři zjistili nejen problémy s kolenem, ale také se srdcem. Bishop byl hospitalizován a jeho návrat do Francie byl prozatím vyloučen.

Pilotem



Po propuštění z nemocnice Bishop dostal rekonvalesčenční dovolenou doma v Kanadě. Do Anglie se vrátil v září 1916 a opět požádal o zařazení do pilotního výcviku. Opět byl odmítnut a zdálo se, že pokud se vrátí do Francie, tak opět jako pozorovatel.

Bishop měl ovšem v rukávu jedno eso, které se nyní rozhodl vynést. Během své rekonvalescence se seznámil s lady St. Helierovou, manželkou londýnského radního, která měla mnoho kontaktů na nejvyšších místech.

Baronka zatahala za ty správné nitky a v říjnu 1916 se Bishop hlásil ve škole vojenského letectva v Oxfordu k zahájení základního výcviku. Zde plně zúročil své zkušenosti ze svého pětiměsíčního nasazení na frontě - vynikal v topografii, navigaci a meterologii. Snadno složil zkoušky a byl odeslán k pokračovacímu výcviku v Upavonu, kde konečně skutečně začal létat.

Bishop nebyl příliš dobrý pilotní žák. Sám přiznával, že neměl pro létání potřebný cit a nadání. Ačkoli mu tedy pilotáž nešla sama od sebe, vydřel nakonec dobré výsledky a kurz absolvoval. Své křídla získal v listopadu 1916.

Potom byl zařazen do kurzu nočního létání a několik týdnů se účastnil stíhání německých vzducholodí bombardujících v noci Anglii, ale nezaznamenal žádný úspěch. Potom prošel pokročilým kurzem letecké taktiky a vzdušné střelby. Po jeho ukončení byl Bishop odeslán do Francie.

U 60. perutě



Dne 9. března 1917 se hlásil u 60. perutě, vyzbrojené francouzskými Nieuporty 17 s kulomety Lewis na horní nosné ploše. "Šedesátá" měla v té době skvostnou pověst, zejména díky Albertu Ballovi, který byl ale nedávno převelen k 56. peruti.

Bishop byl přidělen k letce "C", jíž velel proslulý "Grid" Caldwell, od nějž začal získávat první zkušenosti.

Nikoho z přítomných důstojníků by však nenapadlo, že o nováčku Bishopovi budou zakrátko říkat, že "zdědil plášť velikého Balla".

Obzvláště, když při návratu ze své první hlídky havaroval při přistání a rozbil letadlo, a to vše navíc před zraky generála Higginse, velitele 3. brigády RFC, jenž právě na letišti 60. perutě vykonával inspekci. Generál okamžitě nařídil odeslat Bishopa zpět do Anglie k pokračovacímu výcviku.

Bishop tedy musel absolvovat dalších 20 hodin sólového létání, než mohl odstartovat na další hlídku.

k té došlo 25.3. 1917 Bishop při ní zažil svůj první boj. Letěl tehdy jako člen čtyřčlenné hlídky, která se brzy utkala s trojicí německých stíhaček Albatros D.II.
Bishop pronásledoval jednu německou stíhačku až k zemi a sestřelil ji.

Bishop si ale teprve teď uvědomil obtížnost vlastní situace. Při honičce totiž ztratil orientaci a nevěděl, na které straně zákopů se nachází. Navíc se mu zastavil motor, zahlcený olejem z dlouhého klesání. Rychle tedy vybral plochu na nouzové přistání. Po dosednutí spatřil, jak k němu přibíhají nepřátelští vojáci a tak skočil s pistolí v ruce do příkopu, aby se mohl bránit. Naštěstí se ukázalo, že to jsou Britové a tak Bishop nepadl hned při prvním boji do zajetí.

Bishop paradoxně předvedl v obtížném terénu bravurní přistání, jeho Nieuport nebyl takřka poškozen. Bishop strávil noc v zákopech pěchoty, vyčkal příjezdu technické skupiny, která jeho Nieuport naložila na podvalník a vrátil se na letiště.

Podle Bishopových vzpomínek nikoho nezajímalo, že nezamhouřil v noci oka, a za svůj první sestřel, byl ihned "odměněn" tím, že byl vyslán jako velitel další hlídky nad zákopy. Když skončil maratón hlídek, Bishop padl do postele a spal v kuse 16 hodin.

V následujících dnech absolvoval Bishop ještě několik vzdušných bojů, avšak do konce března získal jen jedno další vítězství.

Bishp sám po jednom neúspěšném souboji poznamenal: "Toho Němce jsem měl zničit, ale špatná střelba mu umožnila uniknout. Po návratu domů jsem toho dne hodinu cvičil na pozemním čtvercovém terči. Od té doby jsem věnoval nácviku střelby co nejvíc času a myslím, že za většinu svých úspěchů vděčím právě té přesnosti, které jsem tím nabyl."
Jako pilot nikdy nepatřil mezi odborníky na akrobacii, avšak zvládl létání z čistě praktického hlediska. Vždycky dokázal manévrovat se svým letadlem tak, aby se dostal do střelecké pozice, což podle něj byl spolu s přesnou střelbou recept na úspěch:

"Chce-li pilot úspěšně bojovat, musí absolutně ovládat své letadlo. Musí si vyvinout cit pro to, kde se letadlo nachází, v jaké poloze a jak letí, takže umí rychle manévrovat, aniž ztratí svého nebo své protivníky z dohledu.

Musí umět provést přemet, položit letadlo na záda a ovládat celou řadu dalších akrobatických prvků - ne že by tyto věci skutečně vážně potřeboval v leteckém boji - ale samotná skutečnost, že to všechno již mnohokrát udělal, mu dává absolutní sebedůvěru a dojde-li k boji nemusí mít obavy, jak bude reagovat jeho stroj.

Může soustředit veškerou svou pozornost na přemožení soupeře, protože leteckou část pak provádí zcela instinktivně. Tato pilotní část je tedy - ačkoliv nejobtížněji zvládnutelná ve výcviku - v boji nejméně důležitá.

Člověk může být perfektním pilotem. Může ovládat letadlo jako nikdo jiný na světě, když se ale pustí do leteckého boje a vždy znovu riskuje svůj život, aby nalétl do správné střelecké pozice a pak nezasáhne, je to všechno k ničemu.

Neschopný sestřelit svého soupeře, musí vždy znovu vsadit do hry svůj život, aby se zbavil protivníka. Proto tedy vidím dobrou střelbu na vzdušný cíl jako nejdůležitější faktor v leteckém boji."


Tento názor s ním sdílelo mnoho velkých es a řada z nich pokládala ostrou zatáčku za nejexotičtější bojový manévr. Richthofen kupříkladu tvrdil, že fungující kulomety jsou v boji důležitější než fungující motor, a že by nikdy neprovedl přemet. Mannock zase prohlásil, že samotným létáním ještě nikdo nikoho nesestřelil.

Na počátku dubna 1917 britská armáda připravovala ofenzívu u Arrasu a součástí těchto příprav bylo i oslepení nepřátelského průzkumu. Dne 7. dubna byl i Bishop vyslán, aby přispěl k tomuto úsilí sestřelením německého pozorovacího balónu, přičemž však musel čelit překvapivému útoku německé stíhačky, kterou dokázal sestřelit rovněž.

Druhého dne, byla to Velikonoční neděle 8. dubna 1917, získal hned tři sestřely a stal se tak esem. Napadl dvousedadlovku chráněnou stíhacím doprovodem a připsal si nejen dvoumístný stroj, ale i dvě stíhačky, jež ho měly chránit.

Úspěchy přinášely i ocenění - do konce dubna měl Bishop na kontě 14 vítězství včetně dvou balónů. 25. dubna, měsíc po svém prvním souboji, byl povýšen do hodnosti kapitána, jmenován velitelem letky "C" 60. perutě a byl vyznamenán Military Cross. Bishopovi stoupla celá ta sláva do hlavy. Dělala mu dobře a rozhodl se zvyšovat své skóre tak rychle, jak jen to půjde. Některé dny si do zápisníku letů zaznamenával i 8 hodin strávených ve vzduchu. Posledního dubnového dne se například zúčastnil rovných deseti vzdušných utkání.

Celkově se ale v dubnu situace pro RFC nevyvíjela nejlépe, i když Britové po těžkých ztrátách pokračovali ve vzdušné ofenzívě.

2. května absolvoval Bishop dvanáct bojových vzletů a celkem se toho dne utkal s 23 letadly nepřítele. Při jednom z těchto letů Bishop napadl tři německá pozorovací letadla, jež létala podél fronty a řídila dělostřeleckou palbu, chráněna stíhacím doprovodem. Dvě sestřelil, ačkoliv vzápětí byl napaden čtyřmi stroji doprovodu. Nicméně se mu podařilo v pořádku se vrátit domů. Za tento souboj byl vyznamenán DSO, který byl obvykle udělován vyšším důstojníkům (od majora výše). Pokud jím byl vyznamenán nižší důstojník, považovalo se to obecně za velkou poctu.

Viktoriin kříž



Večer 6. května měl podle knihy The Courage of the Early Morning (Bishopova biografie sepsaná jeho otcem) údajně 60. peruť navštívit Albert Ball, tehdy největší britské eso. Ball přišel s odvážným plánem - chtěl neutralizovat Richthofenův "cirkus" tím, že některého dne za úsvitu napadne německá letiště kolem Douai (Jasta 11 tehdy bázovala v Roucourt, cca 10 km jihovýchodně od Douai) a pokusit se zničit co nejvíc letadel na zemi. Ball měl údajně Bishopa nejen seznámit se svým plánem, ale též ho požádat, aby se k jeho výpravě připojil.

Zde se sluší poznamenat, že historici tomuto příběhu příliš nevěří. Zaprvé Ball měl u 56. perutě celou plejádu skvělých pilotů a nemusel oblétávat sousední letky a "žebrat" u nich (notabene si vybrat právě Bishopa, který, ač již získal nějaké sestřely, byl pořád ještě zelenáč se sotva 6 týdny frontového nasazení). Za druhé Ball byl podle záznamů 56. perutě večer 6. května na hlídce a vrátil se z ní až ve 20:40 hod.

Buď jak buď Ball však hned následujícího dne po údajné schůzce sám padl a plán již nerealizoval. Bishop si umínil, že to zkusí sám.

Ráno 2. června se nechal vzbudit už ve tři hodiny, aby vzlétl s prvními slunečními paprsky. (Měl s ním prý letět William Fry, budoucí eso toho času se 4 sestřely, avšak protože byl indisponován po večerní párty, musel si Bishop vystačit sám.)

Brzy skutečně přelétal chladnou tmou nad ztichlými zákopy. Na nepřátelské straně linií však zcela ztratil orientaci. Když konečně po dlouhém bloudění rozeznal na zemi letiště, zjistil, že nejeví známky života a že bylo asi opuštěno. Zklamán se chtěl tedy poohlédnout po jiném pozemním cíli a po několika minutách bezcílného poletování se náhle ocitl nad jiným letištěm. A to právě ožívalo.

Bishop na jeho okraji zpozoroval sedm letadel, přičemž u několika z nich se otáčely vrtule. Mezi nimi pobíhali mechanici, aby je co nejdříve připravili k letu.

Bishop zaregistroval, že jedno z letadel je dvoumístné a zaútočil na ně, protože nechtěl, aby se ta dvousedadlovka dostala do vzduchu, neboť ji při startu mohl krýt palbou zadní střelec.

Zahájil palbu a viděl, jak svítící střely dopadají na letadla a kolem nich. Zahlédl jak jeden muž padl a ostatní se k němu seběhli, aby ho odnesli. Bishop nad nimi přeletěl a převedl svůj Nieuport do zatáčky, během které zpozoroval, jak vzlétají čtyři Albatrosy D.III.

Jeden sestřelil v průběhu vzletu a ostatní tři napadl ve vzduchu. Dva z nich sestřelil, a protože v tu dobu už na něj pálily všechny protiletadlové kulomety na letišti a on viděl, jak se mu objevují v potahu křídel díry, rozhodl se zmizet. Rychle unikl na britskou stranu zákopů a zamířil domů.

Zde po návratu sepsal hlášení, které velitel 60. perutě major Scott postoupil výše a to následně vzbudilo velký rozruch.

Zde je třeba opět připomenout poněkud nestandardní kanál, kterým hlášení putovalo, neboť Scott vzal Bishopa na velitelství 3. armády, kde sloužil jeho starý přítel kapitán Lord Dalmeny jako sekretář velitele armády generála Edmunda Allenbyho. Allenby oba důstojníky přijal, vyslechl a nadšen navrhl Bishopa na dekorování nejvyšším britským vyznamenáním Viktoriiným křížem.

V citaci k tomuto vyznamenání byl ovšem příběh poněkud vylepšen - Bishop podle něj plnil úkol, nebyla to tedy neautorizovaná akce na vlastní pěst, o bloudění také nepadlo ani slovo atd.

Během několika příštích dnů se telegramy a blahopřání doslova sypaly na Bishopovu hlavu, mezi nimi telegram od generála Trencharda, velitele RFC, v nemž Bishopův útok označil za "nejlepší sólovou akci války".

Jenže...

Podíváme-li se na celou akci trochu střízlivěji, nezbývá, než přinejmenším poněkud rozpačitě pokrčit rameny. Kupříkladu v seznamu Bishopových vítězstí figurují ony tři sestřelené Albatrosy D.III, ačkoliv podle tehdy platných pravidel je RFC vůbec nemělo uznat.

Celá akce se odehrála cca 25 km za frontovou linií, mimo dohled vlastních balónových pozorovatelů, a Bishop letěl sám, tudiž neměl žádného svědka.

Otázkou také zůstává, které letiště vlastně Bishop napadl. On sám ve svém hlášení uvedl, že šlo buď o Esnes nebo o Awoingt. Pozdější badatelé se spíše přikláněli k názoru, že šlo o Estourmel. Francouzští informátoři prý potvrdili zničení jednoho Rumpleru a zabití jednoho mechanika právě v Estourmel, avšak zde v daném čase údajně nesídlila žádná letecká jednotka.

Problém se pokusil vyřešit letecký historik Philip Markham, který prošel dostupné záznamy Luftstreitkräfte z té doby a jeho závěr byl neradostný - žádné německé letiště nehlásilo, že by bylo napadeno a žádná jednotka nehlásila ztráty.

Kontroverze kolem této události vyvrcholila roku 1983, kdy kanadský režisér Paul Cowan natočil dokumentární film The Kid Who Couldn't Miss (Kluk, který nemohl minout). V tomto dokumentu prohlásil celou akci za vymyšlenou a dokonce tvrdil, že průstřely na letadle si způsobil Bishop sám osobní zbraní!

Dokument vyvolal vlnu nevole jak mezi kanadskými veterány, tak částí veřejnosti. Věc se projednávala až před kanadským senátním výborem, autoři však odmítli dokument stáhnout.

Jako protiváha byl z prostředků neziskové organizace War Amps natočen dokument s názvem The Billy Bishop Controversy (Polemika kolem Billyho Bishopa), jenž měl působit vyváženěji a jeho nosnou myšlenkou byla úvaha, že samotný nedostatek potvrzujících dokumentů z německé strany ještě neznamená, že se celá věc neodehrála.

Na druhou stranu však nelze přehlédnout, že z 19 letců Velké války, jež byli vyznamenáni Viktoriiným křížem, jen Bishop jej obdržel na základě své vlastní, nikým nepotvrzené výpovědi...

Válka pokračuje



Dne 7. června 1917 zahájila britská vojska útok na Messinský hřbet. Perutě RFC se vrhly do bitvy odvážně a stíhači velmi úspěšně kryli vlastní pozorovací stroje řídící dělostřeleckou palbu.

V té době převaha stíhačů RFC dosáhla takové úrovně, že německé stíhací jednotky v této oblasti se za každou cenu snažily vyhnout střetům s britským stíhacím doprovodem.

Také Bishop hned 8. 6. sestřelil jeden Albatros D.III, avšak v následujících dnech vyšel naprázdno, stejně jako většina jeho kolegů.

Frustrace pilotů 60. perutě dosáhla takové úrovně, že dne 15. 6. Bishop vedl 15 Nieuportů všech tří letek perutě nad německé letiště v Epinoy, aby vyprovokali německé stíhače k boji, avšak ti se s nimi neutkali.

Bishop tak získal další potvrzené vítězství až 24. 6. To už bitva u Messines skončila pro Brity úspěchem a obsazením Messinského hřbetu, avšak vrcholily přípravy na třetí ofenzívu u Ypres.

Boje se stále stupňovaly. Bishop do konce června zvýšil své skóre na 31 sestřelů.

Začátek července přinesl plán na přezbrojení perutě. 60. squadrona se měla stát druhou jednotkou RFC vyzbrojenou vynikajícími SE.5. Některé stroje dostala od 56. perutě, která jimi byla vyzbrojena jako první, ale nyní se přezbrojovala na nové S.E.5a.

První let na tomto typu vykonal Grid Caldwell 7. července, piloti perutě na novém typu zahájili výcvik, avšak ke hlídkám stále startovali na svých Nieuportech.

O tři dny později piloti perutě večer hráli tenis, když se rozeřvala poplachová siréna. Britské jednotky dislokované u Monchy-le-Preux byly napadeny 12 německými letadly. Sedm pilotů perutě včetně Bishopa a majora Scotta naskákalo do kabin Nieuportů a vzlétlo proti nepříteli. K boji došlo ve výšce pouhých 300 metrů. Major Scott zapálil jeden Albatros, což bylo jeho páté vítězství, další sestřelil Bishop, avšak Scottův Nieuport byl vzápětí vážně poškozen a sám Scott těžce zraněn.

Po přistání ho mechanici vyprostili z kabiny, s těžce poraněnou levou paží. Scott byl odeslán do nemocnice a k jednotce se již nevrátil.

Velení perutě převzal Capt. Kennedy-Cochran-Patrick, toho času velitel letky A u 23. perutě a eso s 21 sestřely.

Přezbrojení bylo ukončeno koncem července a byl to právě Billy Bishop, jenž na otevřel skóre na novém typu, když na své S.E.5 dne 28. července sestřelil další Albatros D.III.

Na tentýž den připravilo britské velení začátek třetí ofenzívy u Ypres, avšak počasí bylo velmi špatné a začátek útoku byl odložen na 31. července.

Navzdory špatnému počasí piloti 60. perutě nadále vykonávali hlídky nad frontou. 29. července se střetli s Němci v tvrdém souboji.

Tříčlenný roj ve složení Bishop, Caldwell a poručík W. H. Gunner, MC (2 sestřely) napadl dvoumístný Aviatik, avšak vzápětí musela trojice Britů sama čelit útoku čtyř Albatrosů D.III od Jasta 12.

Poručíku Gunnerovi začal vynechávat motor, takže otočil za vlastní linie, avšak tím se bohužel příliš vzdálil od svých spolubojovníků. Osamělá S.E.5a navíc neušla pozornosti německého vůdce, jímž nebyl nikdo jiný než nadporučík Adolf von Tutschek, Staffelführer Jasta 12. Tutschek se okamžitě pustil za unikající britskou stíhačkou. Bishop s Caldwellem jeho černý Albatros zahlédli a oba na něj vypálil několik dávek z velké vzdálenosti v naději, že se Němec lekne a nechá jejich kamaráda na pokoji. Bohužel však Tutschek byl starý mazák, útok dokončil a Gunner zahynul sestřelen v plamenech. Bylo to Tutschekovo 21. vítězství a jubilejní 100. vítězství Jasty 12...

Boj však pokračoval, zbylé tři Albatrosy zle tísnily oba Angličany, k nimž se navíc vracel jejich černě natřený vůdce. Bishop jeden Albatros zasáhl a byl mu později přiznán jako sestřel "out of control". Caldellovi se zasekly oba kulomety a s dvojicí Němců za ocasem zběsile klesal k zemi. Němci nakonec pronásledování vzdali a otočili zpět k Bishopovi.

Caldwell střemhlavý let vybral pouhých 25 metrů nad zemí, kde zjistil, že kulomety nejdou opravit, a současně, že Bishop je v pěkné kaši. Caldwell neváhal, otočil stroj a ač bezbranný, začal stoupat zpět k bojujícím letounům.

Jeho návrat přinutil Němce šarvátku ukončit a oba Britové se tak v pořádku dostali domů těsně před tím, než vypukla silná bouře, jež ukončila veškeré letové akce na příští dva dny...

Začátek sprna byl opět poznamenán špatným počasím, stále pršelo a až 5. srpna se podmínky zlepšily natolik, že mohly být obnoveny ofenzivní hlídky 60. perutě. Bishop toho dne sestřelil dva další Albatrosy.

11. srpna se u perutě konala velkolepá oslava Bishopova Viktoriina kříže. J. Warne, kronikář 60. perutě, k tomu poznamenal: "Bylo s podivem, že to tam nelehlo popelem. Brigádní generál Higgins, velící III. brigády, byl vyhozen oknem z jídelny, avšak ihned se vrátil, aby stejně posloužil někomu jinému. Uniformy byly roztrhány; klavír dostal jako obvykle svůj spravedlivý podíl šampaňského, a dokonce i krysy byly rozrušeny hlukem a hřmotem, prchajíce do úkrytu v neobsazených chatkách bezstarostných prostopášníků."

Do 16. srpna dosáhlo Bishopovo skóre 47 potvrzených vítězství a následujícího dne peruť opustil a odejel na dovolenou do Anglie a Kanady. Nejdříve byl povolán do Buckinghamského paláce, kde mu Jeho Veličenstvo král Jiří V. na hruď připjal Válečný kříž, Řád za vynikající službu a Viktoriin kříž. Král mu také řekl, že měl poprvé možnost předat všechna tři vyznamenání najednou témuž muži.

V září se Bishop vrátil do Kanady, a to jako velmi známá osobnost. Oslavovali jej, kdekoli se ukázal. Vezli jej triumfálně ulicemi Toronta, oslovil davy lidí na mnoha shromážděních. Stal se objektem stejné davové hysterie, jako jsou dnes populární filmové a hudební hvězdy. Když pak přijel do Spojených států, byl téměř umačkán svými obdivovateli, protože USA vstoupily teprve nedávno do války a váleční hrdinové tam byli velmi v módě.

Během své dovolené se Bishop oženil s Margaretou Burdenovou, pocházející z Toronta, jejíž bratr, kapitán Henry Burden, byl rovněž stíhacím esem.

Bishop se i s manželkou vrátil do Anglie, kde byl pověřen nebojovými úkoly, mimo jiné i náborem dobrovolníků a posléze byl jmenován velitelem školy pokročilé letecké střelby. V Anglii byl znovu přijat králem, který ho povýšil na majora a dekoroval ho sponou k DSO za Bishopův 45. sestřel. Byl tehdy zavalen slávou. Piloti v jeho škole ho uctívali téměř jako boha. Královské princezny docházely na čaj k jeho manželce a on sám byl denně zván na večeři do domů londýnské smetánky. Ale Bishop ještě neměl definitivně odpočívat.

Jaro roku 1918 přineslo náhlou válečnou krizi. Němci v březnu zahájili svoji mohutnou jarní ofenzívu a začali ošklivě tísnit britská vojska. Britské letectvo zahájilo nepřetržitou sérii hloubkových útoků s cílem ofenzívu zpomalit až zastavit.

V této těžké situaci se Bishop vrátil na frontu jako velitel 85. squadrony vyzbrojené letouny SE 5a. Zakrátko ale zjistil, že administrativní úkoly spojené s funkcí velitele squadrony mu nedovolují operačně létat.

Na frontu Bishop dorazil 22. května 1918 a celé tři týdny se zabýval papírováním. Potom ale dostal zprávu, že bude brzy převelen zpátky do Anglie, aby vykonával čistě administrativně práci. Jakmile se to Bishop dozvěděl, nechal "papírovou válku" být a vrhl se do znovu do boje. Během posledních dvanácti dní svého bojového nasazení, mezi 16. a 27. červnem, dosáhl Bishop fenomenálního úspěchu a ustanovil zcela ojedinělý rekord. V prvních jedenácti dnech zmíněného období Bishop sestřelil 20 německých letadel. 27. června potom důstojně zakončil svoji válečnou kariéru. Ve svém posledním souboji během několika minut sestřelil pět německých letadel. Celkem tedy ve dvanácti dnech dosáhl 25 vítězství! Vzápětí byl odvolán do Anglie a k operačnímu létání se již nevrátil.

Navzdory nesporným osobním kvalitám nebyl ale Bishop dobrým velitelem. Byl to výrazný individualista, který stále odmítal nést odpovědnost za životy svých podřízených a proto vždy trval na tom, že poletí sám. Na jeho piloty to mělo samozřejmě demoralizující vliv i když je pravda, že když už se s Bishopem boje zúčastnil některý z jeho spolubojovníků, udělal Bishop všechno pro to, aby nikdo z kamarádů nebyl sestřelen. Jedno z hesel, které svým pilotům vtloukal do hlavy, znělo: "Je věcí cti pomoci kamarádovi, který má potíže a vůbec přitom nezáleží, jaké to pro tebe může mít následky. Je jen jedna věc, kterou musíš udělat - jít tomu vstříc a poskytnout kamarádovi morální podporu."

Nicméně Bishop stále znovu létal sám a na rozdíl od drtivé většiny podobně samotářsky založených es válku přežil, čímž vytvořil brilantní výjimku z pravidla. Během devíti měsíců svého frontového nasazení absolvoval více než 200 soubojů a sestřelil 72 německých letadel. Některé jeho taktické poučky se dostaly do výcvikových osnov RAF.

Za svoje výkony během posledních dnů svého bojového nasazení byl 2. července vyznamenán DFC. Když mu král připevňoval toto vyznamenání, pronesl s typickým suchým anglických humorem: "Vy nyní vlastníte Viktoriin kříž, Řád za vynikající službu, Válečný kříž, Záslužný letecký kříž a jejich zkratky za svým jménem. Pokud se opět vyznamenáte, budeme vám muset dát něco, co by se dalo přidat před vaše jméno. Ale snad bychom vás potom mohli jmenovat arcibiskupem!" (Bishop je anglicky biskup).

Bishopa jeho sláva nikdy neopustila. Hodně cestoval a všude jej přijímali jako slavnou osobnost. Po válce se věnoval spolu s Barkerem civilnímu letectví a patřil také k představenstvu jedné petrolejářské společnosti.

Za II. světové války zastával Bishop funkci leteckého maršála Royal Canadian Air Force (Královských kanadských vzdušných sil) a staral se především o nábor dobrovolníků k letectvu. Zemřel na Floridě v USA v září 1956.

Bishopovy kontroverze: Bishop například nosil, mezi jinými svými vyznamenáními Hvězdu 1914-15. Toto vyznamenání bylo udělovánu těm příslušníkům ozbrojených sil, kteří se v letech 1914-15 účastnili bojového nasazení. Bishop však zahájil své operační nasazení až počátkem roku 1916. Navíc je potvrzeno dokumenty v Národním kanadském archivu, že Bishop touto medailí vyznamenán nebyl.

Může být - jediný, kdo doopravdy věděl, jak to tehdy celé bylo, je více než 50 let po smrti...

Zdroje:
www.thecanadianencyclopedia.ca
en.wikipedia.org
www.theglobeandmail.com
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#25891Verze : 18
MOD
William Avery Bishop

"Billy" Bishop jako letecký maršál RCAf, rok 1942 https://en.wikipedia.org/wiki/Billy_Bishop

https://en.wikipedia.org/wiki/Billy_Bishop
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#51472Verze : 0
Bishop v kokpitu svého Nieuportu 17 připravuje k palbě kulomet Lewis na jednoduchém nosiči Foster.
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#52504Verze : 0
MOD
Oceňujem pomerne vyčerpávajúci životopis, pokúsim sa stručne doplniť:
Bishop sa narodil 1894 v Ontáriu, v roku 1911 vstúpil do Military College. Po jeho absolvovaní pridelený k 14. bataliónu kanadských horských strelcov, s ktorým odchádza po vypuknutí vojny do Anglicka. V júni 1915 je po niekoľkých neúspešných žiadostiach napokon prijatý k Royal Falying Corps. 10.5.1917 sa dostáva do súboja s 19 nemeckými lietadlami, dve zostreľuje a sám so svojim úplne roztrieľaným Nieuportom šťastne pristáva na materskom letisku.


čo sa týka jeho útoku na nemecké letisko, bolo to podľa prameňa: Václav Kubec - Hvězda první velikosti - L+K 7/70 následovne:
2.6.1917 letí na novom Nieuporte Scout č. B 1566 nad frontovú líniu a mieri priamo na nemecké letisko. Paľbou z guľometou zapaluje dva nepriateľské stroje a hneď na to prijal súboj s tromi nemeckými stíhačmi. V krátkom okamihu zostreľuje všetky tri nepriateľské lietadlá a za necelých päťdesiat minút po štarte pristáva na základni. Za tento hrdinský a v prvej svetovej vojne nikým neprekonaný čin dostáva 11.8.1917 najvyššie britské vyznamenanie Victoria Cross.


a ešte niekoľko informácií:
Keď dosiahol 45 víťazstiev je v auguste 1917 povýšený na majora, no zároveň je odvolaný z frontu do Kanady, kde pôsobí ako šéf leteckých inštruktorov do mája 1918. 22.5.1918 preberá velenie 85. stíhacej sqadrony a vracia sa do Francúzska. Počas 12 dní zostrelil 25 nemeckých stíhačiek, z toho 12 v troch dňoch. V júli 1918 je definitívne stiahnutý z fronty. Za necelých 9 mesiacov služby stíhača na fronte dosiahol 72 oficiálnych víťazstiev. Je odvolaný do Anglicka, potom odchádza do Kanady, aby zorganizoval kanadské vzdušné sily. Počas druhej svetovej vojny velil letecký maršál W.A.Bishop v kanadsko-britskom letectve. Zomrel 11.9.1956 v spánku.
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#121284Verze : 0
Vyznamenania Williama Averyho Bishopa, exponáty Technického múzea v Berlíne



(©Radek Havelka)
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#537438Verze : 0
MOD


S.E. 5 sériového čísla A`8936 sloužil v srpnu 1917 u 60. perutě RFC na letišti Filescamp Farm. Jeho pilotem byl Capt. W. A. Bishop, nejúspěšnější britské eso se 72 uznanými sestřely. Letoun byl poháněn motorem Hispano-Suiza o 150k. Na obrázku je nakreslen s dlouhými trubicemi výfuků, avšak podle fotografií se zdá, že spíše byly krátkého typu. Bishop s ním docílil od 28. 7. do 16. 8. 1917 všech 11 vítězství nárokovaných na tomto typu u 60. perutě. Stroj nese na horních a bočních plochách nátěr khaki PC 10, spodní plochy v barvě lakovaného plátna. Modré doplňky označují příslušnost k letce C, jíž Bishop v té době velel (letka A používala červené doplňky a letka B žluté) Po odchodu Bishopa zpět do Kanady stroj A`8936 používal jeho nástupce ve funkci velitele letky C Capt. S.B. Horn a dosáhl na něm dva ze svých 13 úspěchů. Letoun byl později odeslán k repasi na standard S.E. 5a, v březnu 1918 havaroval při zkušebním letu a byl vyřazen.


Linked from : https://forum.valka.cz/topic/postview/612108
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#612109Verze : 0
MOD
www.warmuseum.ca


kvalitnější foto Billyho Bishopa se svým Nieuportem
URL : https://www.valka.cz/Bishop-William-Avery-t9120#617288Verze : 1