Main Menu
User Menu

Svoboda, Ludvík

     
Příjmení:
Surname:
Svoboda
Jméno:
Given Name:
Ludvík
Jméno v originále:
Original Name:
Ludvík Svoboda
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
armádní generál
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
25.11.1895 Hroznatín /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
20.09.1979 Praha /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
- 1. československý armádní sbor, velitel
- Ministerstvo národní obrany, ministr
- prezident Československé socialistické republiky
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
-
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sourrces:
Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob
Vojenský ústřední archiv Praha, fotoarchiv
cs.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Svoboda-Ludvik-t13494#421320Verze : 0
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Svoboda
Jméno:
Given Name:
Ludvík
Jméno v originále:
Original Name:
Ludvík Svoboda
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.MM.RRRR
Průběh vojenské služby:
Military Career:
Automaticky vyplněné položky:
DD.07.1942-DD.09.1942 Velitel : 1. československý polní prapor
DD.09.1942-DD.03.1943 Velitel : 1. československý polní prapor
DD.03.1943-DD.06.1943 Velitel : 1. československý polní prapor
DD.06.1943-DD.01.1944 Velitel : 1. československá samostatná brigáda
DD.01.1944-10.09.1944 Velitel : 1. československá samostatná brigáda
10.09.1944-08.03.1945 Velitel : 1. československý armádní sbor
05.04.1945-10.06.1945 Velitel : Ministerstvo národní obrany
10.06.1945-26.10.1945 Velitel : Ministerstvo národní obrany
26.10.1945-DD.04.1950 Velitel : Ministerstvo národní obrany
DD.12.1954-15.08.1958 Velitel : Vojenská akademie

Ručně vyplněné položky:
Vyznamenání:
Awards:

DD.MM.1919

Řád Sokola - s meči
Order of Falcon with Swords
-

26.04.1943

Leninův řád /1936-1943/
Order of Lenin /1936-1943/
Opден Ленина
-

10.08.1945 -

Řád Suvorova 1. stupeň /1942-1943/
Order of Suvorov 1st Class /1942-1943/
Opден Суворова I степени
-

DD.MM.1946

Řád Slovenského národního povstání I. třída
Order of Slovak National Uprising 1st class
Rad Slovenského národného povstania I. trieda
-

DD.MM.1946

Československý vojenský řád Bílého lva "Za vítězství", hvězda I. stupně
Military Order of the White Lion For Victory, 1st Degree
-

DD.MM.1946

Řád lázně rytíř komandér (vojenský) 2. třída
Order of Bath Knight Commander (Mil.) 2nd Class
-

DD.MM.1946

Záslužná legie komandér (2. třída)
Legion of Merit Commander (2nd Class)
-

DD.MM.1947

Řád Čestné legie 2. třída
Order of Legion of Honour 2nd Class
Ordre de la Légion d'Honneur Grand Officier
-

DD.MM.1949

Řád 25. února I. stupeň
-
-

DD.MM.1955

Řád rudé zástavy
Order of Red Banner
-

13.04.1959

Řád Klementa Gottwalda - za budování socialistické vlasti
Order of Klement Gottwald - for Building of Socialist Homeland
-

24.11.1965

Zlatá hvězda hrdiny ČSSR
Golden Star of Hero of Czechoslovak Socialist Republic
-

DD.MM.1965

Titul Hrdiny Sovětského svazu a medaile Zlaté hvězdy
Title Hero of the Soviet Union and Gold Star Medal
Звание Героя Советского Союза и медаль "Золотая Звезда"
-

30.04.1970

Zlatá hvězda hrdiny ČSSR
Golden Star of Hero of Czechoslovak Socialist Republic
-

25.11.1970

Řád Klementa Gottwalda - za budování socialistické vlasti
Order of Klement Gottwald - for Building of Socialist Homeland
-

DD.MM.1970

Řád Süchbátara
Order of Suche Bator
Сүхбаатарын одон
-

20.02.1972

Řád Vítězného února
Order of Victorious February
-

DD.MM.1972

Řád Stará planina - 1. třída
Order of Stara Planina - 1st Class
Орден Стара планина
-

30.05.1975

Zlatá hvězda hrdiny ČSSR
Golden Star of Hero of Czechoslovak Socialist Republic
-

DD.10.2014

Pamětní medaile k 70. výročí SNP a ukončení druhé světové války
Commemorative Medal of the 70th anniversary of the Slovak National Uprising and the end of World War II
Pamätná medaila k 70. výročiu Slovenského národného povstania a ukončenia druhej svetovej vojny
-

DD.MM.RRRR

Medaile Za Odru, Nisu, Balt
Oder, Neisse and Baltic Medal
Medal za Odrę, Nysę, Bałtyk
-

DD.MM.RRRR

Medaile "Za Varšavu 1939-1945"
Medal "For Warsaw 1939-1945"
Medal za Warszawę 1939-1945
-

DD.MM.RRRR

Medaile vítězství
Victory Medal
-

DD.MM.RRRR

Československá revoluční medaile
Czechoslovak Revolutionary Medal
-

DD.MM.RRRR

Československá vojenská pamětní medaile za službu v československé armádě v zahraničí
The Commemorative Medal of the Czechoslovak Army
-

DD.MM.RRRR

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

DD.MM.RRRR

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

DD.MM.RRRR

Československý válečný kříž 1939
Czechoslovak War Cross 1939
-

DD.MM.RRRR

Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Czechoslovak medal "For Gallantry"
-

DD.MM.RRRR

Československá vojenská medaile "Za zásluhy" I. stupeň
Medal for Merit 1st Class
Československá vojenská medaile "Za zásluhy"" I. stupeň
-

DD.MM.RRRR -

Pamětní odznak odbojové skupiny Pikra
-
-

DD.MM.RRRR -

Pamětní medaile strojírenské samostatné roty dopravní vlakové dílny československého vojska na Rusi
-
-

DD.MM.RRRR -

Vyznamenání "Za zásluhy - 10 let lidových milicí" I. stupeň
-
-

DD.MM.RRRR -

Odznak 1. čs. revoluční tankové jednotky
-
-

DD.MM.RRRR

Zborovská pamětní medaile
Zborov Commemorative Medal
-

DD.MM.RRRR

Bachmačská pamětní medaile
Commemorative medal of Battle of Bachmach
-

DD.MM.RRRR

Odznak Československého partyzána
Decoration of Czechoslovak Partisan
-

DD.MM.RRRR

Sokolovská pamětní medaile
Commemorative Medals of Sokolov Battle
-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile československého dobrovoleckého sboru v Italii
-
-

DD.MM.RRRR

Dukelská pamětní medaile
Commemorative Medal of the Dukla Battle
-

DD.MM.RRRR

Řád rudé hvězdy
Order of Red Star
-

DD.MM.RRRR

Řád republiky
-
-

DD.MM.RRRR

Řád republiky
The Order of the Republic
-

DD.MM.RRRR

Řád říjnové revoluce
Order of October Revolution
Орден Октябрьской Революции
-

DD.MM.RRRR

Řád Suvorova 2. stupeň /1942-1943/
Order of Suvorov 2nd Class /1942-1943/
Opден Суворова II степени
-

DD.MM.RRRR

Medaile Za osvobození Prahy
Medal for Liberation of Prague
Медаль За Освобождение Праги
-

DD.MM.RRRR

Medaile Za vítězství nad Německem ve Velké Vlastenecké válce 1941-1945
Medal for Victory over Germany in Great Patriotic War 1941-1945
Медаль За победу над Германией в Великой Отечественной войне 1941-1945 гг.
-

DD.MM.RRRR

Jubilejní medaile 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941-1945
Jubilee Medal for 20th Anniversary of Victory in Great Patriotic War
Юбилейная медаль Двадцать лет победы в Великой Отечественной войне 1941-1945 гг.
-

DD.MM.RRRR

Jubilejní medaile Za hrdinnou práci (Za vojenské hrdinství). Na oslavu 100. výročí narození V. I. Lenina
Jubilee Medal for Heroic Labor (for Military Valor). In Commemoration of 100th Birthday of V. I. Lenin
Юбилейная медаль За доблестный труд (За воинскую доблесть). В ознаменование 100-летия со дня рождения Владимира Ильича Ленина
-

DD.MM.RRRR

Jubilejní medaile 50 let ozbrojených sil SSSR
Jubilee Medal for 50 Years of Armed Forces of USSR
Юбилейная медаль 50 лет Вооруженных Сил СССР
-

DD.MM.RRRR

Kříž za chrabrost
Cross of Valour
Krzyż Walecznych
-

DD.MM.RRRR

Řád Za národní zásluhy se zlatou hvězdou (1. st.)
Order of National Merit with Gold Star (I. Class)
Orden zasluge za narod sa zlatnom zvijezdom
-

DD.MM.RRRR

Válečný kříž 1918
War Cross 1918
-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova
Commemorative Medal of 3rd Rifle Regiment Jan Žižka of Trocnov
-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého
Commemorative Medal of 4th Rifle Regiment of Prokop the Great

-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile 5. střeleckého pluku T. G. Masaryka
Commemorative Medal of 5th Rifle Regiment of T. G. Masaryk
-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile 9. střeleckého pluku Karla Havlíčka Borovského
Commemorative Medal of 9th Rifle Regiment of Karel Havlíček Borovský

-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile 10. střeleckého pluku Jana Sladkého Koziny
Commemorative Medal 10th Rifle Regiment Jan Sladký Kozina

-

DD.MM.RRRR

Pamětní kříž 1. jízdního pluku Jana Jiskry z Brandýsa
Commemorative Cross of 1st Cavalry Regiment Jan Jiskra of Brandys
-

DD.MM.RRRR

Pamětní kříž 2. jízdního pluku ruských legii
Commemorative Cross 2nd Cavalry Regiment of Russian Legion
Pamětní kříž 2. jízdního pluku ruských legii (Sibiřského)
-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile 21. střeleckého pluku terronského
Commemorative Medal of 21th Shooting Regiment "Terronsky"
-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile k 20. výročí osvobození Československa
Commemorative Medal of 20th Anniversary of Liberation of Czechoslovakia
-

DD.MM.RRRR

Medaile k 50. vyročí Komunistické strany Československa
-
Medal for 50th Anniversary of Communist Party
-

DD.MM.RRRR

Pamětní medaile k 25. výročí vítězného února
-
-

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
Vojenský ústřední archiv Praha, fond Kvalifikační listiny vojenských osob
Vojenský ústřední archiv Praha, fotoarchiv
cs.wikipedia.org
www.prazskyhradarchiv.cz
www.prazskyhradarchiv.cz
URL : https://www.valka.cz/Svoboda-Ludvik-t13494#529201Verze : 0
MOD
Ludvík Svoboda se narodil 25. listopadu 1895 v Hroznatíně na Českomoravské vysočině do selské rodiny, která zde po několik generací hospodařila. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání.

Za 1. světové války byl roce 1915 odveden do rakousko-uherské armády jako domobranec k Pěšímu pluku č. 81. Po absolvování základního výcviku byl 11. 6. 1915 poslán na ruskou frontu, kde již 18. září téhož roku přešel u Tarnopolu dobrovolně do zajetí. V zajateckém táboře pracoval jako administrativní síla a později se přihlásil do Kyjevského hasičského sboru, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 vstoupil do československých legií a byl zařazen do 3. praporu 1. československého střeleckého pluku. Bojoval ve slavných bitvách u Zborova a u Bachmače jako zástupce velitele a posléze jako velitel čety. V obou těchto bojích prokázal mimořádnou statečnost a byl vyznamenán dvěma Řády Sv. Jiří. Později se zúčastnil bojů o Sibiřskou magistrálu. V legiích absolvoval poddůstojnický kurz, důstojnickou školu absolvoval na jaře 1919. Poručíkem byl jmenován 6. února 1919, kapitánem 16. srpna 1919 s platností od 1. května 1919. Po sibiřské anabázi se vrátil do vlasti s jedním z posledních lodních transportů přes Japonsko, Tichý oceán, Panamský průplav a USA v září 1920. Po návratu byl zařazen ke 3. pěší pluk Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži. Demobilizoval a vrátil se do Hroznatína až koncem roku 1920 a ujal se rodného statku.


Meziválečné období a mobilizace

Již v říjnu 1921 byl opět mobilizován v souvislosti s pokusem excísaře Karla I. o znovuzískání trůnu v Maďarsku a vrátil se do Kroměříže ke svému 3. pěšímu pluku. Brzy po nástupu do služby v československé armádě mu byla nabídnuta za zvýhodněných materiálních podmínek služba v posádce v Užhorodu na Podkarpatské Rusi. Působil tam od 1. 5. 1923 do 14. 9. 1931 jako velitel kulometné roty, a později i jako zástupce velitele praporu u 36. pěšího pluku. Absolvoval řadu kurzů ke zvýšení kvalifikace: střelecký kurz v Milovicích (1927), stáž u dělostřeleckého pluku č. 12 v Užhorodě (1928), stáž u leteckého pluku v Piešťanech (1931). Naučil se maďarsky a složil zkoušku z maďarského jazyka a literatury na bratislavské Univerzitě Komenského. Vzhledem k nedostatku pedagogů – důstojníků znalých maďarštiny, byl pověřen její výukou na Vojenské akademii v Hranicích v letech 1931–1934.

V roce 1934 byl povýšen do hodnosti podplukovníka a převelen zpět ke svému 3. pluku v Kroměříži. Zde působil od 15.07.1934 do května 1938 jako zástupce velitele praporu, později byl velitelem náhradního praporu a instrukčních kurzů záložních důstojníků. Jako velitel náhradního praporu byl v roce 1937 pověřen přípravou mobilizace. V květnu až září 1938, když byla vyhlášena částečná a posléze všeobecná mobilizace, byl jako velitel náhradního praporu současně mobilizačním referentem pluku.

Když pplk. Ludvík Svoboda jako velitel náhradního praporu provedl na svém úseku všeobecnou mobilizaci, odešel na vlastní žádost bránit republiku do moravského pohraničí. Polní prapor, kterému Svoboda během října 1938 velel, byl jako součást 53. pluku umístěn v Dolních Kounicích u Brna a později se přemístil do prostoru obce Jiříkovice. Po přijetí mnichovského diktátu se vrátil 15. října 1938 se svou jednotkou do Kroměříže.


Německá okupace a druhá světová válka

15. března 1939 obsadily německé jednotky zbytek okleštěného Československa a následující den musel předat kasárna v Kroměříži rakouskému plukovníkovi Wehrmachtu.

Tak jako všichni důstojníci československé armády byl i Svoboda penzionován a následně mu bylo nabídnuto místo správce octárny v Bzenci. On však viděl své uplatnění v aktivním odboji za osvobození Československa a tak se bezprostředně po okupaci zapojil do organizování vojenského odboje Obrana národa na východní Moravě. Jako bývalému profesionálnímu důstojníkovi hrozilo Svobodovi zatčení a tak začátkem června 1939 přešel ilegálně do Polska V Polsku, jako důstojník s nejvyšší hodností, velel československé vojenské skupině v tranzitním táboře v Krakově – Malých Bronowicích. Přes tento tábor procházely stovky emigrujících mladších důstojníků. Během tří měsíců bylo vypraveno do Francie 1200 letců. Ti vojáci, kteří v Polsku zůstali, vytvořili čs. vojenskou jednotku na území Polska - Legii Čechů a Slováků pod velením generála Lva Prchaly. Svoboda velel jejímu výcvikovému táboru.

Po německém útoku na Polsko se Legie i přes minimální vyzbrojení zapojila do bojů na polské straně. 17. září však překročila sovětská vojska polské hranice. Oficiálním zdůvodněním byla ochrana ukrajinské a běloruské menšiny v Polsku před německou armádou. Ludvík Svoboda pochopil tuto situaci tak, že SSSR přichází Polsku na pomoc. Aby se nedostala do německého zajetí, převedl Svoboda skupinu více než 700 důstojníků a vojáků beze zbraní a v civilu se souhlasem čs. vyslance v Polsku, a po dojednání se sovětským vojenským přidělencem v Polsku plk. Rybalkem do azylu do SSSR. Skupina se ihned přejmenovala na „Východní skupinu čs. armády“. V Sovětském svazu byli českoslovenští vojáci izolováni v internačních táborech, v nichž vedli život podle předpisů čs. armády.

V době internace „Československé vojenské skupiny východní“ byla postupně v následujících místech: Kamenec Podolský, Olchovce, Jarmolince, Oranky, Suzdal). Na území SSSR nebylo čs. diplomatické zastoupení a pplk. Ludvík Svoboda vedl po dva roky diplomatická jednání se sovětskými orgány, aby mohla být tato vojenská skupina udržena v celku, aby byla materiálně podporována a aby větší část důstojníků a poddůstojníků této skupiny byla přepravena do zemí, kde se bojovalo proti Německu (do Francie, po jejím pádu do Anglie a později na Střední východ).

V důsledku jednání mezi představiteli československé a sovětské vlády již v dubnu 1941 začala v Moskvě pracovat vojenská mise, která vzhledem k sovětsko-německé smlouvě byla tajná. Velitelem byl plk. Heliodor Píka a jeho zástupcem pplk. Ludvík Svoboda. Po napadení Sovětského svazu Německem byla 18. července 1941 v Londýně podepsána Československo - sovětská úmluva o spolupráci, v níž bylo zakotveno i to, že na území Sovětského svazu se budou formovat samostatné československé vojenské jednotky.

Pplk. Ludvík Svoboda se významně podílel na přípravě této vojenské dohody a rovněž na podmínkách pro spolupráci sovětských a československých zpravodajských služeb.

Pplk. Svoboda spolu se skupinou 93 důstojníků a poddůstojníků (Oranská skupina) začal koncem roku 1941 v uralském městě Buzuluku formovat jednotku z dobrovolníků – československých občanů, kteří se přihlásili ze všech konců SSSR. 15. července 1942 dosáhla jednotka plného početního stavu a byla s ohledem na to, že vystoupí na sovětské frontě v rámci vyšších sovětských svazků, reorganizována podle sovětských organizačních tabulek v 1. československý polní prapor. 28. srpna 1942 se Ludvík Svoboda obrátil s dopisem ke Stalinovi, v němž žádal o nasazení na frontu. Stalin žádosti vyhověl a přikázal jednotku o síle 979 mužů a 38 žen vyzbrojit.

Bojovým křtem prošel prapor v březnu roku 1943 během třetí bitvy o Charkov v prostoru obce Sokolovo – a obstál se ctí. Za úspěšné velení obdržel plukovník Svoboda jeden z nejvyšších sovětských řádů - Řád Lenina.

Po bitvě u Sokolova došlo k přebudování polního praporu na 1. československou samostatnou brigádu, která sehrála významnou úlohu při osvobození hlavního města Ukrajiny Kyjeva a při bojích o západní Ukrajinu. V prosinci 1943 po osvobození Kyjeva byl jmenován brigádním generálem, obdržel Řád Suvorova 2. stupně a rovněž celá brigáda byla vyznamenána tímto řádem. Brigáda pod jeho velením osvobozovala města Rudu, Bílou Cerkev a řadu dalších. U Žaškova se brigáda zúčastnila Korsuň – ševčenkovské operace.

Na přání generála Svobody byla v první polovině března 1944 brigáda přemístěna do Volyňské oblasti a obdržela souhlas sovětského velení s náborem mezi Volyňskými Čechy, kterých zde žilo na 45 000. Volyňští Češi se hlásili do jednotky spontánně, v několika málo týdnech dosáhl nábor počtu přes 12 tisíc dobrovolníků. Než opustila brigáda Volyň, bylo rozhodnuto přetvořit ji na 1. československý armádní sbor, jehož velitelem se stal generál Kratochvíl. Pod jeho velením byl sbor nasazen v Karpatsko-dukelské operaci v sestavě 1. ukrajinského frontu. V bojích v první linii utrpěl sbor těžké ztráty. Československé velení se totiž mylně domnívalo, že postupuje územím obsazeným Rudou armádou a 1. a 3. brigáda postoupila v nebojové sestavě přímo do palebného prostoru německého dělostřelectva. Poté, co byli českoslovenští vojáci zasaženi dělostřeleckou a minometnou palbou, museli čelit výpadu německé pěchoty. Výsledkem byla ztráta 600 mužů a útěk některých méně zkušených vojáků. Po německém útoku zůstala 1. brigáda oslabena a 3. brigáda přestala prakticky existovat. Velitel sboru gen. Jan Kratochvíl byl 10. září velitelem frontu maršálem Koněvem odvolán a na jeho místo byl ustaven generál Ludvík Svoboda. Pod jeho velením vstoupili českoslovenští vojáci po měsíci nepředstavitelně tuhých bojů v Karpatech Dukelským průsmykem 6. října 1944 na půdu své vlasti.

Po skončení bojů v Karpatech, se 1. československý armádní sbor zúčastnil spolu s Rudou armádou osvobozovacích bojů na území Slovenska. Ludvík Svoboda vedl ještě své vojáky při osvobozování Liptovského Mikuláše. V dalších bojích velení sboru převzal gen. Karel Klapálek.


Poválečné období a padesátá léta

4. dubna 1945 byl gen. Svoboda jmenován ministrem národní obrany Košické vlády. Tuto funkci pak zastával až do 25. dubna 1950, kdy byl během čistky v armádě odvolán. Nepomohlo mu ani to, že vstoupil v říjnu 1948 do KSČ. Následně byl jmenován náměstkem předsedy vlády pověřeného vedením Československého státního výboru pro tělesnou výchovu a sport. Dne 8. září 1951 byl odvolán i z této funkce a byl mu nabídnut odchod do důchodu s tím, že dostane „důchod z milosti“, jak mu tehdejší předseda vlády Antonín Zápotocký oznámil. Ludvík Svoboda takový důchod odmítl s tím, že se nějak uživí. V rodné obci Hroznatín pak pomáhal budovat zemědělské družstvo. Nikdy tam však nebyl zaměstnán, ani jako účetní, jak se v některých životopisech psalo, ani nepobíral od družstva žádné odměny. Jeho rodáci ho jmenovali čestným předsedou JZD. Dne 22. listopadu 1952 byl v souvislosti s procesem s Rudolfem Slánským zatčen na základě materiálu, který proti němu připravoval agent NKVD a přednosta Obranného zpravodajství Bedřich Reicin. Ještě když byl Svoboda ministrem národní obrany, připravoval proti němu Reicin dokument, který ho měl usvědčit z plánování vojenského převratu. Nakonec bylo obvinění přeformulováno na sabotáž Košického vládního programu a sabotáže výstavby čs. armády podle sovětského vzoru. Byl umístěn do zadržovací vazby a propuštěn na Vánoce 1952 (Ironií osudu byl Reicin v době Svobodovy vazby souzen jako jeden ze spolupachatelů tzv. protistátního spikleneckého centra, odsouzen k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven). Do řádné zálohy s vyměřením důchodu byl dán až začátkem roku 1953. Ludvík Svoboda byl rehabilitován v roce 1954 díky Chruščovovi. Do politiky se nevrátil, byť mu to bylo nabízeno. Přijal funkci náčelníka Vojenské technické akademie, kterou vykonával v letech 1955–1958. Od května 1948 až do zvolení prezidentem v roce 1968 byl poslancem Národního shromáždění - postupně na Žďársku, Velkomeziříčsku a Třebíčsku. Byl místopředsedou Svazu protifašistických bojovníků a Svazu československo-sovětského přátelství. Věnoval se práci na pamětech ve Vojenském historickém ústavu.


Pražské jaro, intervence, normalizace

Během Pražského jara 1968 se Ludvík Svoboda se ztotožnil s reformním programem Dubčekova vedení komunistické strany, s programem demokratizace společnosti. Dne 30. března 1968 byl po abdikaci Antonína Novotného na návrh Dubčeka, který se opíral o návrh Svazu protifašistických bojovníků, zvolen prezidentem. Pražské jaro bylo ukončeno invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Prezidentovi byla invaze oznámena velvyslancem SSSR Červoněnkem v pozdních hodinách 20. srpna, když letadla již přistávala na ruzyňském letišti. Svoboda vyjádřil svůj protest, varoval před nebezpečím krveprolití a zdůraznil, že veškerá zodpovědnost je na Sovětském Svazu a ostatních zúčastněných zemích. Prezident poté, když došel na zasedající předsednictvo ÚV KSČ, podepsal ještě v noci na 21. srpna spolu s nejvyššími volenými představiteli prohlášení odsuzující vojenskou intervenci, a na druhý den zveřejnil výzvu k občanům. V ranních hodinách 21. srpna došlo k zadržení československých vedoucích ústavních, státních a stranických představitelů – A. Dubčeka, O. Černíka, J. Smrkovského, F. Kriegela, J. Špačka a B. Šimona, sovětskými orgány a následoval jejich únos a internace v SSSR. Z vedoucích politických a státních činitelů zůstal prezident sám a podle Ústavy převzal dočasně zodpovědnost za řešení dané situace. Vojenský odpor byl nemyslitelný, vzhledem k obrovské početní převaze vojsk zemí Varšavské smlouvy.

Pro generála Svobodu byla srpnová invaze nejtěžší, nadlidskou životní zkouškou. Hlavním motivem jeho jednání v té době bylo zabránit krveprolití, vojenské srážce, hromadným obětem na životech.

Prezident Svoboda odmítl jmenovat novou dělnicko-rolnickou vládu, která by byla současně společným stranickým i státním orgánem. Prezident místo toho navrhl přímé jednání se sovětskými představiteli v Moskvě a požádal velvyslance o dojednání schůzky. V Moskvě podmínil zasednutí za jednací stůl propuštěním zatčených politiků, jedině legitimních představitelů ČSSR, a jejich začleněním do delegace.

Po přijetí "Moskevského protokolu" byl Svoboda přesvědčen, že se mohou, i když ne v plné míře, realizovat představy ozdravění socializmu ve prospěch společnosti. Pokračoval ve své prezidentské aktivitě. Prezidentu Svobodovi šlo v jeho funkci, která mu dávala malý prostor pro ovlivňování politického dění, především o to, aby se vývoj přece jenom nezvrtl a nevyvolaly se politické procesy.

V přetrvávající rozjitřené situaci byl na plenárním zasedání ÚV KSČ 17. dubna 1969 odvolán z funkce 1. tajemníka Alexander Dubček a místo něho zvolen Gustáv Husák. Brzy se ukázalo, že pro Ludvíka Svobodu přinesla tato změna postupně umrtvení jeho dosavadního politického vlivu a vykázání jeho působení do limitů ústavně vytyčených pravomocí. Vztahy mezi oběma muži postupně ochabovaly.

Dne 22. března 1973 byl Ludvík Svoboda znovu zvolen do funkce prezidenta. Již předtím ho postihla mozková příhoda. Zdravotní potíže se opakovaly, byl postižen plicní embolií a následně měl několik mozkových příhod. Úřad prezidenta vykonávat nemohl. Pole některých historiků a publicistů Ludvík Svoboda lpěl na své funkci a nechtěl rezignovat, dle vzpomínek jeho dcery Zoe Klusákové – Svobodové však Husák nechtěl přijmout jeho demisi. Zdůvodňoval, že není jasné, kdo by mohl být jeho nástupcem, a že společnost není na změnu prezidenta připravena a přijala by ji s nedůvěrou. Prezidentské funkční období bylo předčasně ukončeno až na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. v roce 1975.

Zbytek svého života žil Ludvík Svoboda se svou manželkou Irenou v Praze – Břevnově, v rodinné vilce, kterou Svobodovi vlastnili ještě před nástupem do prezidentské funkce. Zemřel 20. září 1979. Byl mu vypraven státní pohřeb, rakev byla vezena na dělové lafetě z Hradu na konec Letenské pláně. Na rozdíl od pohřbů předcházejících prezidentů účast veřejnosti nebyla organizována, přesto Ludvíka Svobodu doprovázely tisíce občanů, kteří se s ním přišly rozloučit.

Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludv%C3%ADk_Svoboda
www.ludviksvoboda.cz
Hrabica, Zdeněk: Pět válek Ludvíka Svobody
URL : https://www.valka.cz/Svoboda-Ludvik-t13494#542894Verze : 6
MOD
Armádní generál Ludvík Svoboda
* 25.11.1895 Hroznatín, okr.Třebíč
+ 20.9.1979


Jednotka v bitvě u Sokolova: Štáb praporu (jmenný seznam)
Kmenové číslo: 1/d
Zapsán do stavu 1.ČSSPP: Buzuluk 1941
Vyznamenání:
1948 - Sokolovská pamětní medaile
2x ČS. válečný kříž 1939
sovětský Řád Lenina
3x Hrdina ČSSR
Titul hrdina SSSR
Národní hrdina Jugoslávie
Francouzský Řád čestné legie
Britský Řád Lázně III.třídy
4x ČS. válečný kříž 1919
Kříž sv.Jiří III.stupně
Kříž sv.Jiří IV.stupně
Suvorův řád I.stupně
Suvorův řád II.stupně


Během 1.svět.války československý legionář na Rusi. Bojoval v bitvách u Zborova a Bachmače.
1945 - ministr národní obrany
1950 - místopředseda vlády
Následně propuštěn z armády a krátkodobě vězněn.
1953 - převeden do výslužby
1954 - znovu povolán do služby v armádě
1954-58 - náčelník VPA KG a pracovník VHÚ
1948-68 - poslanec NS
1968 - zvolen presidentem ČSSR
1975 - pro nemoc abdikoval na funkci presidenta


Zdroj: Miroslav Brož - HRDINOVÉ OD SOKOLOVA, Avis 2005
URL : https://www.valka.cz/Svoboda-Ludvik-t13494#168232Verze : 0
Řády a vyznamenání armádního generála ,Ludvíka Svobody .



Není naším cílem hodnotit osobnost generála Svobody. Jeho podrobný životopis, jeho činnost, to vše je bez problémů možno přečíst, v publikacích našich předních historiků a amatéru, či bývalých spolubojovníků. Našim cílem je jediné, bez komentáře popsat všechny dekorace, které generál za svůj život obdržel. :


ČESKOSLOVENSKÉ ŘÁDY :


1. Zlatá hvězda Hrdiny ČSSR 1965
2. Zlatá hvězda Hrdiny ČSSR 1970
3. Zlatá hvězda Hrdiny ČSSR 1975
4. Řád Klementa Gottwalda 1959
5. Řád Klementa Gottwalda 1970
6. Řád Republiky ( číslo dekretu č. 241 )
7. Řád Republiky ( číslo dekretu č. 296 )
8. Čs. Vojenský řád Bílého lva – Za vítězství I. třída 1946
9. Řád 25. února – hvězda I. třídy, udělena v roce 1849
10. Řád Rudé zástavy, udělení v roce 1955
11. Řád Rudé Hvězdy ( číslo dekretu 11 )
12. Řád Vítězného února, udělen v roce 1972
13. Řád Slovenského národního povstání 1. třída ( ev. číslo 20/1946 )
14. Řád Sokola s meči 1919
15. Řád Karla IV. – Velitelský stupeň I. třídy, udělení v roce 1946


Řády Sovětského svazu :
16. Zlatá hvězda Hrdiny SSSR č. matriky 10708 z roku 1965
17. Leninův řád, číslo matriky 12120 / 205
18. Leninův řád, číslo 342701
19. Řád Suvorova I. třídy, číslo 467
20. Řád Suvorova II. třídy, číslo 486
21. Řád Říjnové revoluce č. mat. 52
22. Vyznamenání ( Odznak ) Mezinárodní Leninovy ceny „ Za upevnění míru mezi národy 1970.


POLSKO :


23. Řád Virtuti Military, velkokříž řádu udělen v roce 1947
24. Řád Obrození Polska ( Polonia restituta ), velkokříž řádu udělen v roce 1967
25. Řád Grundwaldského kříže, uděleno I. třída v roce 1948


MAĎARSKO :


26. Maďarský záslužný řád I. třídy, udělen v roce 1950
27. Řád praporu I. třídy
28. Maďarský záslužný kříž z roku 1946


BULHARSKO :


29. Řád Jiřího Dimitrova, rok udělení 1968
30. Řád Staré planiny I. třídy, rok udělení 1972


IRAN :


31. Řád Reza Pahlaví, velkokříž z roku 1971


FINSKO :


32. Velkokříž řádu Bílé růže v roce 1969
33. Colana – řetěz řádu Bílé růže 1969


RUMUNSKO :


34. Řád Obrany vlasti, dekorace I. třídy z roku 1960


MONGOLSKO :


35. Řád Suche Batora č. 705, udělení v roce 1970


AFGANISTAN :


36. Řád Skvoucího slunce, velkokříž s řetězem z roku 1972


FRANCIE :


37. Řád Čestné legie, velkodůstojník, udělení v roce 1947


VELKÁ BRITANIE : :


38. Lázeňský řád ( vojenská skupina ), Knight Commander, rok 1946


SPOJENÉ STATY SEVEROAMERICKÉ ( USA )


39. Řád Záslužné legie, Velitelský stupeň II. třídy 1946 ( Legion of Merit )



ČESKOSLOVENSKÉ DEKORACE :


1. Čs. Válečný kříž 1918 ( na stuze dvě ratolesti )
2. Čs. Revoluční medaile, nastuzen štítek ZBOROV
3. Čs. medaile Vítězství
4. Čs. V8lečný kříž 1939 (trojnásobné udělení )
5. Čs. medaile Za chrabrost
6. Čs. medaile Za zásluhy I. stupně
7. Čs. Pamětní medaile zahraniční armády se štítkem SSSR
8. Dekorace Za zásluhy 10 let Lidových milicí ( hvězda I. třídy )
9. Borovská pamětní medaile
10. Bachmačská pamětní medaile
11. Sokolovská pamětní medaile
12. Dukelská pamětní medaile
13. Pamětní medaile II. národního odboje
14. Pamětní medaile k 20. výročí osvobození Československa
15. Odznak čs. Partyzána
16. Čestný odznak polního pilota, letce
17. Čestný odznak Československého vojenského pilota
18. Pamětní medaile k 25. výročí Vítězného února
19. Pamětní medaile k 50. výročí založení KSČ
20. Čestná medaile zasloužilého bojovníka proti fašismu, dekorace I. třídy
21. Pamětní odznak ( kříž ) čs. dobrovolníka 1918-1919
22. Pamětní odznak ( medaile ) čs. obce dobrovolecké 1938
23. Pamětní medaile 3.pluku Jana Žižky z Trocnova
24. Pamětní medaile 4. pluku Prokopa Holého
25. Pamětní medaile 5. pluku Tomáše G. Masaryka
26. Pamětní medaile 6. pluku Hanáckého
27. Pamětní medaile 9. pluku Karla Havlíčka Borovského
28. Pamětní medaile l0. Pluku Jana Sladkého Koziny
29. Pamětní medaile 21. pluku Terronského
30. Pamětní medaile 30. pluku Aloise Jiráska
31. Pamětní kříž l. jízdního pluku ruských legii Jana Jiskry z Brandýsa
32. Pamětní kříž 2.jízdního pluku ruských legii „Sibiřského „
33. Pamětní medaile čs. dělostřelectva na Rusi
34. Pamětní medaile strojírenské samostatné roty dopravní vlakové dílny čs. vojska na Rusi
35. Pamětní medaile čs. dobrovoleckého sboru v Itálii 1918 -1948
36. Štefani pamětní odznak ( medaile ) I. stupně
37. Kříž Akademické legie č. 41
38. Záslužný odznak ČsOD 1945 ( kříž )
39. Pamětní medaile revolučního KNV Tábor
40. Pamětní medaile ONV Nová Paka
41. Pamětní medaile Za osvobození Krkonoš ( ONV Jilemnice )
42. Pamětní medaile „ Masarykovy Lány „
43. Pamětní medaile Ruským partyzánům v Podkrkonoší
44. Čestný odznak I. čs.partyzánské brigády A.S. Jegorova
45. Pamětní medaile partyzánského pluku Ludvíka Svobody
46. Čestný a pamětní odznak partyzánské skupiny „PIKRA „
47. Pamětní odznak partyzánského svazku na Slovensku „ČAPÁJEV „
48. Pamětní odznak I. čs. partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova
49. Pamětní odznak I. revoluční tankové jednotky
50. Junácký kříž II. stupně
51. Čestný odznak J. Fučíka
52. Čestný odznak Svazarmu „ Za obětavou práci I. stupně „
53. Čestný odznak Horské služby na Slovensku


DEKORACE A VYZNAMENÁNÍ :


SSSR :
1. Pamětní medaile Za vítězství nad Německém
2. Jubielní medaile k 100. výročí narození V.I. Lenina
3. Jubielní medaile k 20. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce
4. Pamětní medaile k 50. výročí ozbrojených sil SSSR
5. Pamětní odznak „Třídní bratrství, bratrství ve zbrani „ Střední skupina vojsk „ (dočasně umístěných na našem území ? )
6. Gardový odznak
7. Čestný odznak Komsomolu za vojenské zásluhy
8. Odznak k 50. letům vzniku SSSR ( hlava Lenina )
9. Příležitostný odznak Pochodu první gardové brigády
10. Čestný odznak veteránů války
11. Čestný odznak k 25. výročí vítězství ve válce 1941-1945
12. Čestný odznak 3. gardové armády
13. Zlatá lovecká medaile Ukrajinské svazové republiky
14. Čestný odznak ozbrojených sil SSSR



POLSKO :
15. Válečný kříž 1920
16. Válečný kříž 1944
17. Pamětní medaile „ Za vítězství a svobodu
18. Pamětní medaile „ Za Odru, Nisu a Balt
19. Pamětní medaile Za Varšavu 1939- 1945
20. Pamětní odznak Grunwaldu


JUGOSLAVIE :
21 .Čestný odznak Jugoslávské armády

FRANCIE :
Válečný kříž 1939


RUSKO :
Kříž Sv. Jiří III. stupně
Kříž Sv. Jiří IV: stupně


Další dekorace :
Pamětní medaile k 2500 výročí vzniku perského státu
Mongolská pamětní medaile NAJRAMDAL
Rumunský odznak veteránů protifašistického odboje
Bulharská pamětní medaile k nedožitým 90. narozeninám J. Dimitrova


POZNÁMKA :


Ani tento soupis není přesný a úplný.


Nejsou zde podchyceny řády královského Rumunska, dále Jugoslávie, ale i další, proto žádám kolegy, kteří mají podklady a doklady k udělení dalších řádů a dekorací .


Soupis zpracován na základě podkladů získaných ve VHU Praha
URL : https://www.valka.cz/Svoboda-Ludvik-t13494#328214Verze : 0
Armádny generál Ludvík SVOBODA


Zdroj : Vojenská technika 1968
Svoboda, Ludvík - armádny generál Ludvík SVOBODA  © Vojenská technika 1968

armádny generál Ludvík SVOBODA © Vojenská technika 1968
URL : https://www.valka.cz/Svoboda-Ludvik-t13494#217655Verze : 0
Diskuse