Main Menu
User Menu

Karl I.

     
Příjmení:
Surname:
-
Jméno:
Given Name:
Karel I.
Jméno v originále:
Original Name:
Karl I.
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
velkoadmirál, generálplukovník
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
císař, král
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
17.08.1887 Persenbeug-Gottsdorf
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
01.04.1922 Funchal
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
rakouský císař
apoštolský uherský král
český král
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
Karel I. byl blahoslaven.
Související články:
Related Articles:
Zdroje:
Sources:
de.wikipedia.org
de.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Karl-I-t21702#82833Verze : 0
MOD
     
Příjmení:
Surname:
-
Jméno:
Given Name:
Karel I.
Jméno v originále:
Original Name:
Karl I.
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
14.07.1915 generálmajor
14.07.1915 kontradmirál
12.03.1916 polní podmaršál
12.03.1916 viceadmirál
01.08.1916 generál jezdectva
01.08.1916 admirál
01.11.1916 generálplukovník
01.11.1916 velkoadmirál
12.02.1917 generál polní maršál (pruský)
Průběh vojenské služby:
Military Career:
Automaticky vyplněné položky:
DD.03.1916-DD.07.1916 Velitel : 20. sbor
02.12.1916-03.11.1918 Velitel : Vrchní armádní velitelství

Ručně vyplněné položky:
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
Antonio Schmidt-Brentano: Kaiserliche und k. k. Generale (1816-1918), Österreichisches Staatsarchiv, 2007
URL : https://www.valka.cz/Karl-I-t21702#416787Verze : 0
MOD
narodený 17. augusta 1887


syn Márie Jozefy a Ota Rakúskeho /zomrel 1906/ a synovec cisára Františka Jozefa I.


19. augusta 1887 bol pokrstený biskupom Mathiasom Binderom


v septembri 1905 vstúpil k 1. eskadre dragúnskeho pluku č.7, do Brandýsa nad Labem k ním však prišiel až po ukončení pražských štúdií


študoval na škótskom gymnáziu a od novembra 1906 študoval v Prahe pod dohľadom Poltzer-Hoditza, o.i. ho tu učili i historici Goll a Rezek


14. marca 1907 zložil Karol právnickú skúšku


17.augusta 1909 bol Karol prehlásený plnoletým, začal ho sprevádzať nadporučík c. a k. armády princ Zdenko Lobkowitz.


13. júna 1911 sa slávnostne zasnúbili Karol a parmská princezná Zita, Maria della Grazia, Adelgunde, 22. júna 1911 sa zas v Londýne zúčastnili korunovácie Juraja V.
Zita navštívila tiež pápeža, sv.Pia X., ktorý mladému páru požehnal a Karolovi predpovedal, že bude panovník - hoci nebol na rade!


21. októbra 1911 pri veľkej slávnosti vo Scharzau nasledoval svadobný obrad vedený Mons.Bislettim


1. novembra 1912 je Karol povýšený na majora a preradený k pešiemu pluku vo Viedni


20. novembra 1912 sa narodil prvorodený Karolov syn Oto. Karol so Zitou sa presťahovali do zámočku Hetzendorf


10.septembra 1914 sa Karol zúčastnil bitky o Grodek


potom sa dostal na čelo elitného XX.Armádneho zboru a viedol si celkom úspešne


19. mája 1916 Karol so svojim zborom zahájil víťaznú ofenzívu, vojská monarchie postupovali na celom fronte.


31.júla 1916 bol Karol povýšený, keď bol menovaný veliteľom armády na severovýchode, veliteľom 12.armády v Haliči


21. novembra 1916 cisár František Jozef I. zosnul, Karol I. /IV./ sa stal novým panovník


Tajná diplomacia Karola rátala s ukončením vojny pri: 1. vrátení Alsaska-Lotrínska Francúzsku, 2. obnovení Belgicka,
3. obnovení Srbska a 4. predaní Istanbula Rusku.


5. marca 1917 prijal francúzsky prezident Poincaré princa Sixta, ktorý mu tlmočil Karolove návrhy. 22. marca prišli bratia Sixtus a Xavier Bourbonský za svojim cisárkym švagrom


3. apríla 1917 sa zas Karol stretáva s Viliamom II., nemeckým cisárom a rokuje s ním o uzavretí mieru. Navrhoval, že Rakúsko-Uhorsko sa vzdá Haliča a Nemecko Alsaska-Lotrínska


5. do 12.mája 1917 Sixtus Bourbonský sa druhý krát, tentokrát bez brata, vydal do Viedne za Karolom pre mierové návrhy


16. októbra 1918 Manifest o federalizácii monarchie, západní socialisti Wilson a Clemenceau však rozhodli inak


11. novembra 1918 sa Karol „vzdal účasti na vládnych záležitostiach“, ostal teda legitímnym panovníkom, hoci právomoci si nechal v dôsledku protiprávneho stavu odobrať


24. marca 1919 opustil Karol Rakúsko a prešiel do Švajčiarska.


25. marca 1920 Karol sa snažil prvý krát o obnovenie svojej vlády v Maďarsku


20. októbra 1921 druhý pokus o obnovenie vlády v Maďarsku


16. novembra 1921 doviezol krížnik Cardiff Karola na Madeiru


V noci z 27. na 28. marca dostal posledné pomazanie. K lôžku zavolala matka Ota: „Otec ťa volá, aby si bol svedkom, že sa ako kresťan vracia k Stvoriteľovi“.
1. apríla 1922 blahoslavený panovník Karol zomrel. 5. apríla mal pohreb


3. októbra 2004 ho za jeho svätý život svätý otec pápež Ján Pavol II. vyhlásil za blahoslaveného
URL : https://www.valka.cz/Karl-I-t21702#112336Verze : 0
Z poněkud jiného pramenu: https://habsburk.hyperlink.cz/karel/karel1.htm
(zkráceno, vytvořen datový přehled).


Arcivévoda Karel František Josef d´Este,
od 22. listopadu 1916 císař rakousko-uherský Karel I.,
od 30. prosince 1916 do 4. listopadu 1921 uherský král Karel IV.


Narozen: 17. srpna 1887 na zámku Persenbeug, Dolní Rakousy
Pokřtěn: Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Otto Maria
Rodiče: Otto František Josef d'Este (1865 - 1906)
Marie Josefa Saská (1867 - 1944)
Manželka: od 1911 Zita Bourbonsko-parmská (1892-1989)
Děti: Otto (1912)
Adelheid (1914 - 1971)
Robert d'Este (1915)
Felix (1916)
Karel Ludvík (1918)
Rudolf (1919)
Charlotta (1921)
Alžběta (1922) (posmrtně)
Zemřel: 1. dubna 1922 ve Funchalu, ostrov Madeira
Pohřben: v kostele Nossa Senhora do Monte, Funchal



1895 - 1904 studium na benediktinském skotském gymnáziu ve Vídni
1904 -1905 - kadetka
září 1905 poručík 7. dragounského pluku Chabeřice u Bíliny.
1905 -1908 studium práv na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.
1908 - nadporučík 7. dragounského pluku Brandýs n/L.
1909 - rytmistr 7. dragounského pluku Brandýs n/L., koupě automobilu L&K
21. října 1911 na zámku Schwarzau, okr. Neukirchen - svatba se vzdálenou sestřenicí princeznou Zitou z Parmy - rod italských Bourbonů. Na svatbě přítomen i císař, existuje filmový záznam. Salutoval zajímavým způsobem - pravou či levou rukou za současného intenzivního pokyvování hlavou (i v mnoha dalších filmových záznamech - běželo na ČT1 v dokumentu Poslední císař a Dynastie Habsburků).
1. prosinec 1912 - major, převelen do Vídně, velitel 1. praporu 39. uherského pěšího pluku
20. listopad 1912 - narození prvního syna - František Josef Otto
28. červen 1914 - po atentátu v Sarajevu se stal následníkem trůnu
21. červenec 1914 povýšen do hodnosti plukovníka, funkce ve vídeňském generálním štábu
14. červenec 1915 povýšen na generálmajora a kontraadmirála, císařská kancelář Schönbrun
I.pololetí 1916 polní podmaršálek, velitel XX. sboru a generála jízdy.
21. listopadu 1916 umírá císař František Josef I., z následníka arcivévody Karla Františka Josefa d´Este se stává císař Karel I.
30. prosince 1916 korunovace v Budapešti na uherského krále pod dynastickým jménem Karel IV.
1917 - neúspěšné pokusy o separátní jednání o míru - tzv. „Sixtova aféra“ (jedna z epizod seriálu „Mladý Indiana Jones“).
28. října 1917 koupil za 9 miliónů korun panství Brandýs včetně zámku.
jaro 1918 nabídka Karlu Kramářovi na autonomii Českého království v habsburské monarchií - prakticky v postavení Uher. Uhersko nesouhlasilo, platnost pouze pro Předlitaví, postavení Chorvatů a Slovinců (Uhry) se nemění.
14. září 1918 nabídka jednání s Dohodou o skončení války bez ohledu na Německo.
12. října 1918 Baden-Baden - schůzka se zástupci Chorvatů a Slovinců
16. října 1918 manifest „Věrným rakouským národům“, v němž sliboval přetvoření Rakouska ve spolkový stát. Uhersko vetovalo, jednostranně zrušilo smlouvu o státoprávním narovnání z r.1867 a vystoupilo ze svazku.
23. října 1918 přijel císařský pár slavnostně otevřít univerzitu do Debrecína,
26. října 1918 vypověděl Karel I. spojenectví s Německem
28. října 1918 byla v Praze vyhlášena Československá republika
31. října 1918 vypukla revoluce v Budapešti
3. listopadu 1918 Rakousko-Uhersko podepsalo v Padově příměří se státy Dohody a válka tím skončila.
11. listopadu 1918 podepsal manifest, jímž se vzdává řízení státních záležitostí, odjel z Vídně a ubytoval se v zámečku Eckartsau na Moravském poli.
12. listopadu 1918 byla ve Vídni vyhlášena republika Německé Rakousko. Císařova práva přešla na státní radu a privilegia Arcidomu Habsburského byla zrušena.
13. listopadu 1918 přispěchali s podobným prohlášením i Maďaři.
16. listopadu 1918 byla na základě Karlova podpisu manifestu vyhlášena Maďarská republika (rad).
14. listopadu 1918 zbavila československá vláda Habsburky veškerých práv na český trůn.
23. března 1919 z území Rakouska odjel jeho poslední císař do Švýcarska. Podmínkou poskytnutí asylu bylo, že se zdrží veškerých politických aktivit, které by mohly poškodit Švýcarsko. Po překročení hranic však vydal tzv. Feldkirchenský manifest, ve kterém zneplatňoval vše, co rakouská vláda od 11. listopadu 1918 rozhodla.
5. září 1919 se narodil Karlův pátý potomek, syn Rudolf.
3. dubna 1919 schválil rakouský parlament v čele s kancléřem Rennerem protihabsburský zákon. Poslanci jím zrušili „na věčné časy“ veškerá panovnická práva a ostatní výsady rodu habsburského s tím, že kdo se nezřekne příslušnosti k tomuto rodu, bude z Rakouska vyhoštěn.
10. září 1919 v mírové smlouvě bylo zakázáno spojení Německa s Rakouskem, jemuž bylo zakázáno používat název Německé Rakousko.
1. března 1920 bylo Maďarsko znovu vyhlášeno monarchií, říšským správcem byl zvolen admirál Horthy, který sliboval, že podnikne vše pro Karlův návrat jako uherského krále.
24. března 1921 odjel Karel tajně ze Švýcarska a 27. března dorazil do Budapešti. Proti jeho návratu se však zvedl mezinárodní odpor s hrozbou válečných akcí států Malé Dohody.
5. dubna 1921 odjezd z Budapešti zpět do Švýcarska. Naplánoval ale znovu vojenské převzetí moci v Maďarsku na 23. října.
20. října 1921 odletěl letadlem znovu do Maďarska - Šoproň. 22. října přesun s vojskem do Budapešti, kde proti němu postavili 300 narychlo ozbrojených studentů.
24. října 1921 byl nucen podepsat kapitulaci.
1. listopadu 1921 nastoupili Zita s Karlem, rodinou a doprovodem na britskou loď Glowworm, která je odvezla do internace na ostrov Madeiru. Bydleli ve vile Quinta de Monte nad městečkem Funchal.
4. listopadu 1921 maďarské Národní shromáždění přijalo zákon, kterým zrušilo veškerá práva krále Karla IV. a nárok rodu Habsburků na trůn.
1. dubna 1922 Karel umírá v nedožitých 35 letech na zápal plic. Zanechal po sobě manželku Zitu (zemřela v r. 1989) a osm dětí - poslední dcera se narodila 2 měsíce po jeho smrti.
Nejstarší syn Otto von Habsburg se sice nestal císařem, ale přesto byl významnou osobou evropské politiky.
5. dubna 1922 byl pohřben v místním kostele Nossa Senhora do Monte.


3. října 2004 jej papež Jan Pavel II. blahořečil.
URL : https://www.valka.cz/Karl-I-t21702#112548Verze : 1
Náhrobek císaře Karla I. v Kapucínském chrámu ve Vídni
URL : https://www.valka.cz/Karl-I-t21702#148315Verze : 0
Rakúsky cisár Karol I.


Rodinné zväzky:
Neskorší rakúsky cisár Karol I. sa narodil ako najstarší syn arcivojvodu Otta (1865 – 1906) z Habsbursko-Lotrinskej dynastie a princeznej Márie Jozefíny von Sachsen (Saskej), dcéry posledného saského kráľa. Bol prasynovcom rakúskeho cisára Františka Jozefa I. – jeho starým otcom bol cisárov brat arcivojvoda Karol Ludwig (1833 – 1896) a synovcom následníka trónu Františka Ferdinanda d'Este, ktorý bol starším bratom jeho otca.


Život pred rokom 1916:


Súkromný život:
Narodil sa 17.augusta 1887 na zámku Persenberg v Dolnom Rakúsku a dostal meno Karol František Jozef. V neprítomnosti svetáckeho otca sa o výchovu mladého Karola starala jeho hlboko nábožná matka. Jeho domáci učitelia, medzi ktorých patril aj Godfried Marschall, ho vychovávali v prísne katolíckom duchu. V rokoch 1899-1900 študoval prírodné vedy na prestížnom Viedenskom gymnáziu u škótskych františkánov. V roku 1900 uzavrel jeho strýko František Ferdinand d'Este morganistický (nerovnorodý) sobáš, ktorým stratili jeho deti nárok na trón. Následníctvo prešlo na Karolovho otca Otta a po jeho smrti v roku 1906 (zomrel na syfilis) na Karola. Po smrti otca sa stal Karolovím poručníkom jeho strýko František Ferdinand d'Este. Karol prežil veľkú časť svojho života v Čechách a hovoril plynule česky. Krátko po smrti svojho otca začal Karol študovať na Karlovo-Ferdinandovej Univerzite v Prahe, v tom čase rozdelenej na nemeckú a českú. Aby sa vyhlo prípadným nepokojom, študoval u profesorov oboch univerzít, ktorí ho navštevovali na Pražskom hrade, kde Karol v tom čase býval. On sám na prednášky nechodil. Štúdium dokončil 14.3.1907 právnickými skúškami. Dňa 17.3.1907 bol slávnostne vyhlásený za plnoletého. Pri tejto príležitosti obdržal ako bolo zvykom vlastnú komoru a cisár vymenoval do funkcie jeho vrchného komorníka Zdena Lobkowitza, ktorý zostal s Karolom až do jeho smrti. V roku 1909 sa stretáva vo Františkových Lázních s princeznou Zitou von Bourbon – Parma, s ktorou sa 14.6.1911 zasnúbil a 21.10.1911 sa s ňou na zámku Schwarzau oženil. Svoju manželku skutočne miloval, čo v týchto kruhoch bolo skôr výnimkou ako pravidlom. 20.11.1912 sa im narodil prvý syn a následník trónu, ktorému dali meno Otto. So svojou manželkou mali celkovo osem detí: Otta, Adelheide, Roberta, Felixa, Karla Ludvíka, Rudolfa, Charlotte a Alžbetu.
Po zavraždení jeho strýka Františka Ferdinanda 28. 6. 1914 v Sarajeve sa stal Karol následníkom trónu.


Vojenská kariéra:
Svoju vojenskú kariéru začal v roku 1905 u jazdectva. V roku 1908 ho cisár František Jozef povolal do Brandýsa nad Labem-Staré Boleslavi vo funkcii veliteľa 5.eskadróny 7. pluku lotrinských dragúnov. V marci (březnu) 1912 prišiel rozkaz k presunu do východného Halíča a 1.11. toho roku bol povýšený do hodnosti majora. Po narodení syna bol prevelený do Viedne a presťahoval sa do zámku Hetzendorf pri Schönbrunne. V auguste (srpnu) 1914 bol pridelený k vrchnému veleniu armády v Těšíne. Bol povýšený do hodnosti polného podmaršálka a 16.3.1916 prevzal velenie 20. armádneho zboru, ktorý sa podiela na počiatočných úspechoch nešťastnej talianskej ofenzívy.


Politický život:
Napriek tomu, že už od roku 1906 bol jeho poručníkom František Ferdinand d'Este, informácie o zahranično-policky dôležitých aktoch začal získavať až od roku 1911 a o svojich reformných plánoch ho jeho strýko mohol bližšie informovať až od roku 1913. Hoci ich so súhlasom sledoval, celkovo sa politiky stránil, čo sa stretávalo s vrelým súhlasom cisára Františka Jozefa I. a až do svojho nástupu na trón sa nezúčastňoval politických rozhodnutí v monarchii.


Karol z milosti Božej cisár rakúsky, kráľ český etc a apoštolský kráľ uhorský


Po smrti cisára Františka Jozefa I. nastúpil 21.11.1916 na trón ako cisár Karol I. a stal sa vrchným veliteľom armády. Počas svojej vlády bojoval proti uhorskej neústupčivosti aj napriek tomu, že sa 30. decembra 1916 dal korunovať za uhorského apoštolského kráľa. Rovnako sa potíkal s neustále silnejúcim nacionalistickým hnutím v rôznych častiach monarchie, podporovaným najmä rôznymi exilovými politikmi, usilujúcimi sa o vznik samostatných národných štátov. Jeho politika by sa dala označiť za umiernenú. Ako jediný s predstaviteľov štátov podporoval mierové iniciatívy pápeža Benedikta XV. Snažil sa aj o zavedenie reforiem v sociálnej oblasti, čo v ťažkých časoch v ktorých sa dostal k moci nebola ľahká úloha. Jeho umiernená povaha sa prejavila napr. aj v roku 1917, keď zmiernil trest smrti odsúdeným českým politikom dr. Kramářovi a dr. Rašínovi, ktorí boli následne po amnestii prepustený. Na druhej strane mu jeho odporcovia vyčítajú schválenie použitia bojových plynov rakúskou armádou.
Pred koncom svojej vlády sa pokúsil o prechod Rakúsko-Uhorska na federatívny štát. Jeho pokus však neuspel najmä pre odpor nemeckých a uhorských nacionalistov. Rovnako exilové vlády už o federatívny štát nemali záujem a presadzovali samostatnosť svojich krajín. Celkovo sa tento Karolov krok síce dá hodnotiť veľmi pozitívne, žiaľ prišiel príliš neskoro.
Ríša sa rozpadla. Maďari vypovedali vyrovnanie a 11.11.1918 sa Karol I. vzdal riadenia štátnych záležitostí, odmietol sa však vzdať kráľovskej koruny. Po vyhlásení republiky sa odmietol vzdať trónu a musel v roku 1919 Rakúsko opustiť. Po dvoch neúspešných pokusoch obnoviť svoju autoritu v Maďarsku odcestoval do Madridu.
Umrel po ťažkej chorobe 1.4.1922 na Madeire vo veku 35 rokov a je pochovaný v kostole Nossa, Senhora do Monte. Jeho manželka Zita, ktorá s ním ostala až do konca sa dožila 92 rokov a umrela v roku 1990.


3.10.2004 pápež Ján Pavol II. V bazilike sv. Petra v Ríme v prítomnosti jeho štyroch synov a asi 30.000 veriacich vyhlásil Karola I. za blahoslaveného, čo je posledný krok pred svätorečením. Pri svojom prejave pápež mimo iného povedal:
„Dúfam, že cisár Karol bude slúžiť ako príklad , zvlášť tým, ktorí nesú politickú zodpovednosť...“


Zdroj:
www.vatican.net
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_I.
https://www.panovnici.cz/karel-I
URL : https://www.valka.cz/Karl-I-t21702#215442Verze : 0
Bulharský král Ferdinand u dělostřeleckého periskopu, za ním jeho syn korunní princ Boris v doprovodu následníka trůnu Karla Františka Josefa.


Zdroj:
https://hynek.domalip.sweb.cz/index.html
URL : https://www.valka.cz/Karl-I-t21702#321105Verze : 0