Main Menu
User Menu

Píka, Heliodor

     
Příjmení:
Surname:
Píka
Jméno:
Given Name:
Heliodor
Jméno v originále:
Original Name:
Heliodor Píka
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
armádní generál in memoriam
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
-
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
03.07.1897 Štítina /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
21.06.1949 věznice Plzeň-Bory /
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
-
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
-
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
Vladimír Šilhán
www.szm.cz
URL : https://www.valka.cz/Pika-Heliodor-t33699#468916Verze : 1
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Píka
Jméno:
Given Name:
Heliodor
Jméno v originále:
Original Name:
Heliodor Píka
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
02.12.1991 armádní generál in memoriam
Průběh vojenské služby:
Military Career:
Vyznamenání:
Awards:

DD.MM.1994

Pamětní medaile 50. výročí SNP
Commemorative Medal for the 50th anniversary of the Slovak National Uprising
Pamätná medaila 50. výročia SNP
in memoriam

01.09.2004

Řád Bílého dvojkříže I. třídy
Order of the White Double Cross 1st Class
Rad Bieleho dvojkríža I. triedy
in memoriam

Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
Vladimír Šilhán
www.szm.cz
URL : https://www.valka.cz/Pika-Heliodor-t33699#468918Verze : 0
MOD
Armádní generál Heliodor Píka – náčelník čs. vojenské mise v SSSR


(1897 – 1949)




- narozen 3. července 1897 v Štítině u Opavy v rodině chudého řemeslníka


- před válkou krátce studoval na českém gymnáziu v Opavě,


- 1914 - praktikant v lékárně v Novém Bydžově


- 1915 – po maturitě odveden k zeměbraneckému pluku, absolvoval tříměsíční vojenskou kadetní školu


- 1916
– leden - velitelem čety na ruské frontě v hodnosti poddůstojníka
- červenec – přeběhl do ruského zajetí
- říjen – dobrovolně se přihlásil k československému vojsku na Rusi


- 1917
- červen - září - jako příslušník 1. čs. střeleckého pluku se zúčastnil bitvy u Zborova
- říjen – odjel přes Archangelsk do Francie, kde se stal lékárníkem 21. čs. střeleckého pluku


- 1918 – v hodnosti důstojníka se zúčastnil bojů na západní frontě ve Francii


- 1919 – 1920 – absolvoval Vojenskou školu pěchoty v St. Cyru, přijat do trvalého služebního poměru


- 1921 – 1923 – v hodnosti kapitána instruktorem na Vojenské akademii v Hranicích


- 1923 – 1925 – konceptní důstojník 5. odboru MNO


- 1926 – 1928 – absolvoval Vysokou školu válečnou v Paříži


- 1928 – 1932 – sloužil v hodnosti štb. kapitána na Zemském vojenském velitelství v Praze


- 1932 – 1937 – v hodnosti majora jmenován vojenským atašé v Bukurešti, později akreditován i pro Turecko, byl jedním z nejlepších čs. vojenských diplomatů v meziválečném období


- 1937 – 1938 – přednosta skupiny C 1. oddělení Generálního sekretariátu obrany státu v hodnosti plukovníka gen. štábu – podílel se na spolupráci válečného průmyslu v rámci tzv. Malé dohody


- 1939 – 1941 - po okupaci zbytku ČSR odešel na pokyn E. Beneše do Rumunska a později do Turecka, odkud řídil jako zpravodajský důstojník přechod čs. občanů do emigrace


- 1941 – 1945 – náčelník vojenské mise čs. exilové vlády v Londýně u vlády SSSR – podílel se na budování čs. vojenských jednotek v SSSR, od prosince 1943 v hodnosti brigádního generála


- 1945 – 1947 – ve funkci podnáčelníka Hlavního štábu pro zvláštní účely vedl jednání s voj. činiteli vítězných mocností a hájil československé zájmy na mírové konferenci v Paříži, povýšen na divizního generála


- 1948
- březen – z politických důvodů odeslán na zdravotní dovolenou
- květen – zatčen ve vojenské nemocnici, obviněn ze špionáže pro Velkou Británii
- červen – pensionován


- 1949
- leden – po zinscenovaném neveřejném procesu zbaven hodnosti a všech vyznamenání a odsouzen k trestu smrti
- 21. června – popraven ve věznici Plzeň-Bory


- 1968 – částečně rehabilitován


- 1990 – plně rehabilitován a povýšen do hodnosti armádního generála in memoriam
URL : https://www.valka.cz/Pika-Heliodor-t33699#122939Verze : 0
Řády a vyznamenání generála Heliodora Píky –Výstava v Opavě v roce 2004



Mgr. Květoslav G r o w k a



Heliodor Píka se narodil 03.07.1897 ve Štítině. Jako student českého matičního gymnazia v Opavě narukoval na podzim 1915 k 15. zeměbraneckému pluku a absolvoval školu záložních důstojníků. V dubnu 1916 vyrazil do bojů 1. světové války na ruskou frontu. Již 14.07.1916 přešel se svoji četou do zajetí a přihlásil se pak do Čs. brigády na Rusi. V červnu 1917 byl Píka povolán k náhradnímu praporu nově budované 1. čs. divize v Bobrujsku a nakonec byl vyslán jako posila čs. legii do Francie. V městečku Cognac vykonával funkci zdravotníka u 21. čs. střeleckého pluku. Zúčastnil se bojů v Alsasku, v Champagni, u Terronu.


V hodnosti poručíka francouzské legie se vrátil v lednu 1919 do právě vzniklé ČSR. Po krátkém nasazení na Těšínsku a Slovensku byl vyslán na francouzskou vojenskou pěchotní školu v Saint Cyru u Paříže. Od října 1920 působil jako důstojník z povolání ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, zpočátku ve funkci instruktora pěchoty, později učitele plynové nauky a od listopadu 1922 jako pobočník francouzského velitele Forota. V roce 1926 se vrátil do Francie, tentokrát jako student Vysoké válečné školy v Paříži.


Po návratu do Prahy v roce 1928 pak jako důstojník generálního štábu procházel mnoha funkcemi na Zemském vojenském velitelství a na Ministerstvu národní obrany. V roce 1932 byl jmenován vojenským atašé v Rumunsku a Turecku se sídlem v Bukurešti. Tak započala jeho úspěšná zpravodajská a diplomatická kariéra. Vrátil se v roce 1937 a během krize následujícího roku hledal diplomatickou podporu pro československou armádu. S mnichovskou dohodou se nikdy nesmířil. Po nacistické okupaci se podílel na činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa. Dne 29.03.1939 odešel z pověření Obrany národa přes Polsko do Rumunska, manželka se synem Milanem ho do exilu následovali koncem června


Na pokyn dr. Edvarda Beneše se stal vedoucím odboje na Balkáně, kde zorganizoval zpravodajskou ústřednu „Dora“, která zajišťovala přechody čs. vojáků do emigrace. Před postupujícím fašistickým nebezpečím v samotném Rumunsku přesunul v roce 1940 organizaci do neutrálního Istanbulu, který byl důležitým diplomatickým centrem. Navázal zde styky i se sovětskými zpravodajci, a to ještě v době, kdy se Sovětský svaz paktoval s nacistickým Německem.


Od dubna 1941 byl přeložen do Moskvy jako vedoucí tajné čs. zpravodajské expozitury. Po napadení Sovětského svazu a na pokyn dr. Edvarda Beneše zúročil své znalosti a zkušenosti a v titulární funkci náčelníka Čs. vojenské mise v SSSR začal aktivně budovat čs. vojenskou jednotku v právní kontinuitě s první republikou. V prosinci 1943 byl povýšen na brigádního generála. Protože prosazoval nekompromisní linii londýnské exilové vlády, vzbudil nelibost u členů moskevského vedení KSČ, které se podřizovalo Stalinovým představám o poválečném uspořádání Evropy. Tato skutečnost se projevila záhy po jeho návratu do osvobozené vlasti.


Jako podnáčelník generálního štábu pro zvláštní úkoly se r. 1946 zúčastnil mírové konference. Poté v hodnosti divizního generála a ve funkci zástupce náčelníka hlavního štábu byl pověřen stykem s představiteli cizích států - provázel v Československu maršála Tita, navštívil rumunského krále atd. Intriky přednosty 5. oddělení B. Reicina jako prodloužené ruky bolševické zvůle a nositele stalinských metod po únoru 1948 vedly k tomu, že byl po dvouletém sledování již 05.05.1948 zatčen a vězněn v pověstném „Hradčanském domečku“ a od října 1948 ve vězení státního soudu na Pankráci. Vyšetřování vykonstruovaných “zločinů“ probíhalo až do listopadu. Ve dnech 26.-28. ledna 1949 následovalo neveřejné soudní líčení, které neakceptovalo přesvědčivé důkazy obhajoby o jeho nevině. Div. gen. Helidor Píka byl shledán vinným ze zločinů vojenské zrady a zneužití služební moci a dne 28. ledna 1949 odsouzen k vyloučení z čs.armády, ke ztrátě vyznamenání a k trestu smrti provazem.


Píka musel zemřít, protože byl velký vlastenec, poctivý a neohrožený voják, který naivně věřil ideálům, pro něž žil a bojoval. Nepostřehl, že je v plném proudu tajná válka, zakrátko pojmenovaná jako „studená„ mezi demokratickým Západem a Stalinovou tyranií zamaskovanou roli vítěze nad nacismem. Nechtěl dělat „reálpolitiku„ a kariéru ve změněných podmínkách jako jeho bývalí spolubojovníci Boček, Svoboda a Fierlinger, kteří jako mouřeníni vykonali pro Sovětský svaz špinavou práci. Sám se k tomu vyslovil v posledním dopise před popravou:


„ Řešit věci vnitřní a stranické politiky jednak nepříslušelo vojáku, nýbrž národu doma, jednak nesměl jsem se tímto oslabovat a rozpolcovat. Věřil jsem presidentu republiky, plnil jsem rozkazy vlády a nadřízených - jako poctivý voják, jenž měl to štěstí svobodně bojovat za ujařmený národ. Dokumenty, svědkové a historici později jasně dokáži, že jsem pro urychlení spojeneckých vítězství přispěl měrou nemalou, že jsem udržoval víru v Sovětský svaz a jeho vítězství po celou válku a první dvě léta jediný snad vůbec, v době kdy celý svět nevěřil a očekával zhroucení SSSR. Když moje předvídání se vždy v kritických dobách splnila, nabývali ve spojeneckém světě taktéž důvěry a účinně Sov. Svazu pomáhali. Historie se nedá tak lehce zfalšovat.„

Ale o to právě šlo, zfalšovat historii, dosadit do hry jiné figurky. V dopise prezidentu Gottwaldovi z 19. 02. 1949 protestoval generál Foucher, bývalý náčelník francouzské vojenské mise v Československu: „Je pro mne nesmírně bolestné, když vidím, že generál Píka byl stižen stejným trestem jako někteří renegáti, kteří se dali do služeb Němcům ihned po 15. březnu anebo ještě dříve…„ Proti rozsudku protestovala, i když marně i jeho rodná obec Štítina.



Po zamítnutí žádosti o milost byl dne 21. června 1949 rozsudek vykonán v plzeňské věznici Bory. Jeho poslední slova byla : „Mým posledním přáním je, aby národ zůstal sjednocen a aby každý bez rozdílu pracoval na sjednocení národa.“


V roce 1966 podali manželka a syn Milan žádost o rehabilitaci se stížnosti na porušení zákona. V únoru 1968 povolily státní orgány obnovu procesu, následovalo soudní řízení u Vyššího vojenského soudu v Příbrami a Praze, které Heliodora Píku zprostilo 13.12.1968 viny a plně rehabilitovalo. O následnou občanskou a historiografickou rehabilitaci gen. Píky potom dalších dvacet let usilovala jeho rodina, rodná ves Štítina a jeho statečný obhájce Dr. Rastislav Váchala. V roce 1969 vznikl v Píkově rodné obci Štítina tradiční „ Memoriál GHP„ pro fotbalová družstva ostravského a opavského regionu. Ale až 01.07.1989, po několikerém úsilí jeho syna Milana a obhájce Dr. Váchaly mohla rodina instalovat na jeho rodném domě pamětní desku.


Listopad 1989 otevřel cestu k plné občanské a společenské rehabilitaci. V roce 1991 byl jmenován in memoriam armádním generálem a na budově Generálního štábu v Praze mu byla odhalena pamětní deska. Jeho jméno též obdržela 1. tanková divize ve Slaném. Následně byly jeho jménem pojmenovány ulice v Praze, Brně, Ostravě, Plzni, Olomouci a v České Lípě. V roce 1993 byl v Plzni-Slovanech na náměstí s jeho jménem odhalen pomník. K 100. výročí narození r. 1997 vydal Obecní úřad ve Štítině pamětní medaili gen. Píky. V objektu památníku bojů za svobodu v Hrabyni, zařízení Slezského zemského muzea v Opavě, byla prezentována výstava nazvaná „Heliodor Píka-život a smrt generála.“ Jméno H. Píky nese i základní škola ve Štítině, na jejiž stavbu inicioval v roce 1946 gen. Píka sbírku mezi příslušníky armády. Město Opava mu udělilo čestné občanství im memoriam. Od května 1999 nese jeho jméno též Výcvikové středisko logistiky Armády ČR v Opavě. V témže roce byl na ústředním hřbitově v Plzni umístěn pamětní kámen - přesné místo generálova posledního odpočinku nebylo dodnes zjištěno, protože tělo nebylo po popravě vydáno k pohřbení a bylo ukrýváno vlastenci v patologickém ústavu v Plzni-Lochotíně.


Poznámka:


Životopis a osud tohoto statečného vojáka je často publikovaný, dokonce i přehled jeho osobních řádů je možno na stránkách různých společnosti i obce Legionářské najít. Je to však zásluha pana Mgr. Květoslava Growky, pracovníka Státního okresního archivu v Jeseníku, který převedl názvy řádu z originálu do správné podoby jazyka českého


Za svou účast ve dvou světových válkách byl vyznamenán celou řadou ocenění. Na opavské výstavě byla prezentována následující: (viz seznam v 2.části článku)
URL : https://www.valka.cz/Pika-Heliodor-t33699#318028Verze : 1
Řády a vyznamenání generála Heliodora Píky:


Československo:


1. Řád SNP I.třídy
2. Diplomový odznak Karla IV. Důstojnický stupeň 1.třídy s meči 15.12.1947
3. Čs.revoluční medaile se štítky: 21, ALSACE, ARGONNE
4. Čs.medaile vítězství (dekret 22.09.1922)
5. Čs.medaile Za zásluhy I.třídy
6. Medaile Za chrabrost před nepřítelem (dekret z února 1947,podepsán gen. Bočkem)
7. Pamětní kříž čs.dobrovolce 1918-1919 ( V těžkých dobách)
8. Pamětní odznak 1938 Čs. obce dobrovolců 1918-1919 (dekret 28.01.1946)
9. Válečný kříž 1918
10. Štefanikův pamětní odznak I.stupně (dekret 31.12.1945)
11. Pamětní kříž Za věrnost 1939-1945 (dekret konfederace politických vězňů ČR 24.06.1998)


Francie


12. Řád Čestné legie, rytíř
13. Řád Čestné legie, komander
14. Válečný kříž 1914-1918 s hvězdičkou pochvaly na stuze
15. Válečný kříž 1939 s ratolesti na stuze
16. odznak absolventa Válečné akademie
17. Pamětní medaile 1.světové války 1914-1918


Spojené státy americké
18. Čestná legie, komander


Velká Britanie
19. Řád britského impéria , vojenská skupina, důstojník ( O.B.E.)


Sovětský svaz
20. Řád rudého praporu
21. Řád Velké vlastenecké války II.stupně
22. Medaile Za osvobození Prahy ( 16.04.1947 )
23. Medaile Za vítězství nad Německem


Socialistická federativní republiky Jugoslávie
24. Řád partyzánské hvězdy 1.třídy
25. Řád za chrabrost


Rumunsko
26. Řád rumunské hvězdy, velkokříž s meči, II.typ (1932 – 1947)
27. Řád rumunské hvězdy,komander s meči I.typ (1864-1932)
28. Řád rumunské hvězdy,rytíř s meči I.typ (1864-1932 )
29. Řád rumunské koruny, velkokříž s meči II.typ ( 1932-1944)
30. Řád rumunské koruny, velkodůstojník s meči II.typ )1932- 1944)
31. Řád rumunské koruny,komander I.typ ( 1881-1932)
32. Řád kříže královny Marie 1.třídy,dekret č. 380
33. Medaile Pelech ( k 50.výročí postavení zámku,1883 – 1933 )


Řecko
34. Pamětní kříž světové války 1916-1917



Generál Píka obdržel další vyznamenání,která byla původně prezentována na výstavě ve Vojenském muzeu v Praze a které jsou jasně rozeznatelné na jeho fotografiích. Jde o
Čs.válečný kříž 1918 s třemi ratolestmi
Válečný kříž 1939


Mimo toho obdržel gen. Píka další vyznamenání,která se však nedochovala. Jde o tyto řády a vyznamenání:
Pamětní kříž Svazu národních gard 1938 ( stužku na uniformě nosil)
Řád bílého orla ,rytíř Království Jugoslávie, je viditelný na některých jeho starších fotografiích. Řád odložil po tom, co byl vyznamenán maršálem Titem řády republiky Jugoslávie.
Pamětní odznak čs.armády v zahraničí se štítky F, VB, SSSR
Odznak Čs.partyzána


Kromě toho byl gen. Píka-podle dochovaných seznamů vyznamenání nositelem dalšího francouzského Válečného kříže s letopočtem 1914-1917 s třemi ratolestmi.


Generál Píka obdržel im memoriam řády,které na výstavě v Opavě byli prezentována jen dekrety:
Řád M.R. Štefanika III.třídy (08.05.1991)
Pamětní medaile Čs.obce legionářské ( 19.06.1999 )


Kromě těchto vyznamenání obdržel následující dekorace:


Pamětní medaile Za zásluhy a práci pro Slezsko (1969)
Muklovská medaile-KPV Opava (1998 )
Pamětní medaile k 50.výročí SNP (Slovenská republiky 1994)
Čestná medaile T.G. Masaryka ( 2000 )


V roce 2004 byl slovenskou vládou navržen na nejvyšší slovenské státní vyznamenání im memoriam:
Řád Bílého dvojkříže I.třídy (pořadové číslo udělení 46 )



Celý soubor prezentovaných vyznamenání tvoří jedinečnou kroniku ideje,zvané Československo. Ideje,pro niž lidé chtěli bojovat,jak stvrzují vlastní slova gen. Píky: „Věřte,že jsem obhajoval ze všech sil,všemi použitelnými prostředky a schůdnými cestami svůj národ,náš stát a jeho nezávislost.“


Poznámka:Zpracováno se souhlasem autora,pana Mgr. Květoslava Growky, pracovníka Státního okresního archivu v Jeseníku. Pan Mgr. Growka je známým faleristou,který publikuje, mimo jiné, své články i v odborném faleristickém časopise SIGNUM Brno.
URL : https://www.valka.cz/Pika-Heliodor-t33699#318029Verze : 0
Diskuse
Poslední životopisnou publikací která o H. Píkovi vyšla v roce 2006 je kniha z nakladatelství Ostrov :


Vražda jménem republiky -- Tragický osud generála Heliodora Píky
Autor: Antonín Benčík, Karel Richter
Počet stran: 383
Rozměr: 205x160x25 mm
Vydání: Vyd. 3., nově doplňené
Jazyk: česky
Vazba: Pevná bez přebalu lesklá
ISBN: 80-86289-47-8
EAN: 9788086289472





Zdroj: knihy.abz.cz
URL : https://www.valka.cz/Pika-Heliodor-t33699#318035Verze : 0