USA (USA)

Analýza vztahu mezi Evropou a USA a jejich postojem vůči boji s terorismem. Ač rok a půl starý, tento článek je až příliš aktuální !

Ministryně zahraničí USA Hillary Clinton označila ve svém článku publikovaném tento měsíc ve Foreign Affairs tohle století a nadcházející dekády v americké zahraniční politice za pacifickou éru. Tento region se podle ní v nadcházejících letech stane klíčovým motorem globální politiky a zpráva celému světu (a primárně Pekingu) je jasná – Washington bude u toho.

USA boli prvou krajinou, ktorá novovzniknutý Izrael uznala. Spojené štáty sa spočiatku nestavali na stranu Izraela ako najdôležitejší spojenec no okolnosti sa vyvinuli tak, že sa USA stali najdôležitejším izraelským spojencom vo všetkých oblastiach života.

V roku 2008 niekoľko miliónov Židov a ich priaznivcov oslávilo šesťdesiate výročie založenia štátu Izrael. Za pár desiatok rokov prešiel Izrael takými ohromnými medzníkmi vo svojej histórii, ako máloktorý iný štát. Jeho existencia z pohľadu ostatných štátov v regióne bola od počiatku neželaná, ba až neprijateľná. Ako sa tomuto malinkému štátu (na niektorých miestach je široký len deväť kilometrov) podarilo pretrvať až do dnešných dní?

Výnimočné americko-izraelské partnerstvo sa vyvíjalo po celú existenciu samostatného židovského štátu a úplné základy pocitu spriaznenosti siahajú ďaleko do histórie. Nasledujúce stránky sú venované analýze základných spoločných hodnôt týchto dvoch štátov, ďalej sa venujem prierezu históriou americko-izraelského spojenectva a najdôležitejším okamžikom, ktoré bilaterálne vzťahy posunuli do inej roviny. Bakalárska práca mi svojím rozsahom nedovoľuje zaoberať sa detailne každým konfliktom, vojnou či mierovou konferenciou, ktorá prebehla. Ich spomenutím chcem len naznačiť dôležitosť a frekvenciu amerického angažovania v mierovom procese. Posledná časť je venovaná vízii Blízkeho východu z pohľadu súčasného amerického prezidenta.

Až do roku 1962 podporovali Spojené štáty Izrael len ekonomicky, v zmysle rozvoja samotného štátu. V tomto období sa začala aj striedma vojenská pomoc. Počas celého obdobia sa USA stavali za Izrael aj na poli diplomacie a v posledných desaťročiach sa spojili v boji proti terorizmu. V nasledujúcej kapitole popisujem základné fakty a udalosti, ktoré sa v jednotlivých oblastiach udiali a mali vplyv na ďalší rozvoj vzájomných vzťahov.

M. Albrightová sa domnieva, že v prejave každého novozvoleného prezidenta bude Izrael určite popísaný ako jediná demokracia v regióne a ako jediný spojenec v boji proti terorizmu. Podľa nej každý novozvolený prezident sľúbi, že Amerika bude stáť vždy po boku Izraela. „Buďte si však vedomí toho, že na Blízkom východe počuli každé Vaše slovo rovnako jasne ako v Amerike.“ A tak sa to v celých dejinách dialo. Izrael prostredníctvom židovskej loby veľmi silno vnímal každú politickú zmenu v USA.

Americko-izraelské vztahy: Prílohy

Americko-izraelské vztahy: Zoznam použitej literatúry

Americko-izraelské vztahy: Zoznam použitých skratiek

Úvod

V březnu roku 2003 vstoupily jednotky amerického vojska na území Iráku za účelem provést operaci Irácká svoboda s cílem svrhnout režim Saddáma Husajna. Tato akce vstoupila do povědomí veřejnosti jako válka v Iráku. Probíhala za prezidentství George Walkera Bushe v rámci tzv. války proti teroru, popř. terorismu, jež byla přijata v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001. Vyhlašovala odvetné akce nejen teroristickým skupinám, nýbrž i režimům finančně či jinak podporujícím tyto skupiny. Za viníka zářijových útoků pak byla označena teroristická skupina Al-Káida, přičemž Afghánistán jako jedno z jejích výcvikových center a útočiště vůdce skupiny Usámy bin Ládina byl označen za hlavní cíl této nové formy americké zahraniční politiky. Ovšem z projevů prezidenta G. W. Bushe o stavu Unie před americkým Kongresem bylo patrné, že nezůstane jen u Afghánistánu.

1. Identifikace příčin války

Na prvním místě bývá při hledání příčin irácké války zmiňována snaha USA demonstrovat politickou a vojenskou sílu svržením nejprve vlády Tálibánu v Afghánistánu a následným sesazením Saddáma Husajna z čela Iráku. Podnětem k těmto dvěma vojenským operacím (Trvalá svoboda a Irácká svoboda) byly teroristické útoky provedené pod vedením teroristické skupiny Al-Káidy 11. září 2001. Proč byl vybrán právě Irák jako druhý cíl invaze, vysvětluje Jan Hallenberg a Håkan Karlsson tím, že svrhnout „nenáviděný“ Saddámův režim bylo v zájmu USA již delší dobu, ale až útoky z 11. září umožnily jeho realizaci. Vedle toho invaze do Iráku znamenala další možnost předvést americkou sílu a připravenosti obhájit své dominantní postavení v mezinárodním systému.

2. Bezpečnostní příčiny války v Iráku

Útoky z 11. září ukázaly, že žádná země není nedotknutelná, a že výjimkou není ani taková supervelmoc, jako jsou Spojené státy americké. Tím, že vyšla najevo jejich zranitelnost, došlo zároveň i k narušení image silného státu, který je schopen ochránit svůj lid před nebezpečím. Nastala situace, kdy si Američané začali klást otázku, proč zrovna je postihla tragédie „černého září" a na představitelích státu a vládě bylo nalézt odpověď. Bylo nutné ukázat světu, že ačkoliv teroristické útoky USA tvrdě zasáhly, je tato země připravená postavit se nepřátelům a schopná uhájit bezpečnost amerického lidu. Odpovědí na útoky tak mělo být předvedení americké síly, ochoty jít do války a zastrašení ostatních potenciálních nepřátel.

3. Politické příčiny války v Iráku

Vítězství studené války i války v Perském zálivu vzbudilo v americké společnosti pocit neochvějné bezpečnosti, kdy se jakékoli ohrožení amerického národního zájmu či amerického obyvatelstva samotného zdálo být takřka nemožné. Až tragédie 11. září prolomila tuto iluzi o absolutní bezpečnosti. Ztráta oné jistoty navozené minulými americkými úspěchy na poli zahraniční politiky umožnila novému přístupu vůči oblasti Blízkého východu proniknout do popředí, kam by se dříve z důvodu nedostatku veřejné podpory sotva mohl dostat.

Závěr

Jako nejčastěji zmiňovaný důvod k invazi do Iráku byla ze strany americké vlády uváděna bezpečnostní hrozba, již představoval Saddám Husajn a to možnou spoluprácí s teroristickou skupinou Al-Káida a vlastnictvím a vývojem zbraní hromadného ničení. Na základě šetření mezinárodních inspekčních týmů však nebylo dosaženo přímého důkazu o pravdivosti těchto tvrzení, proto se tento nejčastěji proklamovaný důvod zdá být poměrně nedůvěryhodný.

Seznam literatury
Přílohy

V březnu roku 2003 vstoupily jednotky amerického vojska na území Iráku za účelem provést operaci Irácká svoboda s cílem svrhnout režim Saddáma Husajna. Tato akce vstoupila do povědomí veřejnosti jako válka v Iráku. Probíhala za prezidentství George Walkera Bushe v rámci tzv. války proti teroru, popř. terorismu, jež byla přijata v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001. Vyhlašovala odvetné akce nejen teroristickým skupinám, nýbrž i režimům finančně či jinak podporujícím tyto skupiny. Za viníka zářijových útoků pak byla označena teroristická skupina Al-Káida, přičemž Afghánistán jako jedno z jejích výcvikových center a útočiště vůdce skupiny Usámy bin Ládina byl označen za hlavní cíl této nové formy americké zahraniční politiky. Ovšem z projevů prezidenta G. W. Bushe o stavu Unie před americkým Kongresem bylo patrné, že nezůstane jen u Afghánistánu.

Tak jako kdysi i dnes existují legendy. Psát o nich není jednoduché, protože mnohdy existuje jen tenká hranice mezi tím, co je na nich pravdy a co jsou jen smyšlenky. V dávných dobách byly tyto mýty a legendy o bozích a hrdinech, kteří šířili slávu svých národů po světě. Dnes již tito hrdinové téměř vymizeli a na jejich místo nastoupily jiné mytologické postavy. A nejen ty. Na pomyslný piedestal mytologie se dnes propracovala řada míst a oblastí planety, které si člověk přikrášlil, nebo se jeho přičiněním staly tajemnějšími než cokoli jiného na světě.

Area 51 dodatky

Úvod

Vojenská junta v Argentině převzala moc v březnu 1976 po svržení vdovy po Juanu Domigovi Perónovi Maríi Estely Isabel Martinez de Perón, přezdívané také Isabelita. Příčinou vojenské intervence byla především velmi nepříznivá ekonomická situace v kombinaci s politickou nestabilitou, která měla za následek vzestup politicky motivovaného násilí. Ihned po nástupu k moci se ozbrojené složky rozhodly zahájit tzv. Proces národní reorganizace, jehož cílem bylo, pomocí neoliberálních ekonomických reforem uplatňovaných v souladu s principy tržního monetarismu, restrukturalizovat stát, společnost a hospodářství.

1. Střídání civilních a vojenských vlád v moderní historii Argentiny

Argentina, původně zámořská kolonie španělské koruny, vyhlásila nezávislost na Španělsku v roce 1810. Již během prvních let samostatnosti země zažila občanskou válku, v letech 1826 – 1828. Občanská válka probíhala na úrovni provincií, jejichž záměrem bylo získat více rozhodovacích pravomocí, které byly do té doby koncentrované v hlavní provincii Buenos Aires. Proti sobě stáli unitáři, zastánci silné centrální vlády, a federalisté, kteří prosazovali rovnoměrné rozdělení moci mezi centrální a provinční vlády.

Vojenská junta v Argentině převzala moc v březnu 1976 po svržení vdovy po Juanu Domigovi Perónovi Maríi Estely Isabel Martinez de Perón, přezdívané také Isabelita. Příčinou vojenské intervence byla především velmi nepříznivá ekonomická situace v kombinaci s politickou nestabilitou, která měla za následek vzestup politicky motivovaného násilí. Ihned po nástupu k moci se ozbrojené složky rozhodly zahájit tzv. Proces národní reorganizace, jehož cílem bylo, pomocí neoliberálních ekonomických reforem uplatňovaných v souladu s principy tržního monetarismu, restrukturalizovat stát, společnost a hospodářství.

Latinská Amerika byla z hlediska národních zájmů USA dlouhou dobu v pozadí. Až ve 20. století, kdy mohla být ohrožena pozice USA jako regionálního hegemona, začala tato oblast nabývat na větším významu. Jižní a Střední Amerika byly předmětem pravděpodobně nejznámější ze zahraničně politických opatření, tzv. Monroeovy doktríny, ve které bylo stanoveno, že pokud by se jakýkoli neamerický stát angažoval na americkém kontinentě, znamenalo by to ohrožení bezpečnosti USA. Proto bylo zapotřebí, aby se Spojené státy začaly v regionu více prosazovat.

Nový režim přivítali především průmyslníci, exportéři, finančníci a vyšší společenská třída, která toužila opět získat vliv na chod země po období vlády Peróna a jeho pokračovatelů. Za hlavní nepřátele nového režimu byli považováni levicoví aktivisté, pracující a nižší střední třída, kteří byli vládními činiteli označováni za diverzanty a teroristy. Jim tedy nové vedení země vyhlásilo válku, pro niž se všeobecně vžil termín „Špinavá válka“.

Období vlád Roberta Eduarda Violy (březen – prosinec 1981) a Leopolda Galtieriho (prosinec 1981 – červen 1982)

Přílohy

Seznam literatury

Změna vlády za pomoci vojenského převratu byla v novodobé historii Argentiny velmi častým jevem. Mnohdy představovala jedinou možnost jak zastavit zneužívání moci vládnoucími elitami. Více méně kladný přístup občanů k vojenské intervenci do vedení země a úcta k armádě se změnily s poslední vojenskou diktaturou, nazývanou Proces národní reorganizace. Vojsko během své vlády zneužívalo svou moc k potlačení jakýchkoli projevů opozice. Respektování zákona a dodržování základních lidských práv se stalo prázdným pojmem. Mnoho nevinných lidí bylo uneseno, zatčeno nebo zmizelo a bylo mučeno, aniž by byli následně potrestáni viníci těchto zločinů.

Ústřední zpravodajská služba (Central Intelligence Agency) slaví 60 let od svého vzniku. Založil ji prezident Harry Truman zákonem o národní bezpečnosti, který vstoupil v platnost 18. září 1947.

Tato práce se bude zabývat fenoménem pouličních gangů v USA. Konkrétně se bude jednat o afro-americké vzájemně soupeřící pouliční gangy Crips & Bloods. Počátky jejich působení spadají do období 60.-70. let 20. století a za dobu svého vývoje se z těchto ryze pouličních gangů staly velké skupiny pouličních násilníků, jejichž škála kriminální činnosti sahá od pouličních bojůvek, přes výrobu a obchod narkotiky, až po cílené a plánované vraždy protivníků. Počet členů v těchto ganzích se v dnešní době pohybuje v řádech desítek tisíc po celých Spojených státech. Pod kontrolou mají mnohdy celé čtvrtě a není tedy překvapením, že jsou v hledáčku mnoha bezpečnostních složek.

Druhá americká válka za nezávislost začala 18. června oficiálním prohlášením prezidenta Jamese Madisona o válečném stavu mezi Spojenými státy a Velkou Británií.

Poslední část uvádějící pouze zdroje, ze kterých jsem v průběhu psaní tohoto článku čerpal.

První díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku - "Jak moc byla tato pomoc pro SSSR přínosná?" Podle většiny názorů by Sovětský svaz Německo porazil i bez této pomoci. Je asi jasné, že tyto informace proudí především z řad komunistických historiků, nícméně jaká je vlastně realita?

10. díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR.

„Sovětský svaz by se bez dodávek spojeneckých letadel v kritické situaci neobešel!“ vs. „Dodávky letadel tvořily pro Sovětský svaz pouze 2 % všech strojů.“
Toto jsou pouze dva z celkových pohledů na problematiku dodávek letecké techniky v rámci Lend Lease. Jaké jsou však reálné údaje a data za roky 1941 a 1942?

11. díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR.
„Sovětský svaz by se bez dodávek spojeneckých letadel v kritické situaci neobešel!“ vs. „Dodávky letadel tvořily pro Sovětský svaz pouze 2 % všech strojů.“
Toto jsou pouze dva z celkových pohledů na problematiku dodávek letecké techniky v rámci Lend Lease. Jaké jsou však reálné údaje a data za roky 1941 a 1942?

Dvanáctý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR, snažící se odhalit základní otázku -  „Jak moc byla pomoc v protiletadlových systémech pro SSSR přínosná?“ Po dlouhou dobu byla tato pomoc z výčtu spojenecké pomoci účelově vynechávána.

Třináctý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR, snažící se odhalit základní otázku - jaké dopady na rozpočet státu měla spolupráce LL a dále, zaplatili Sověti někdy za masivní dodávky od Spojenců? Obojí problematika je do dnešních dnů interpretována laiky (např. politickými komentátory), politiky i historiky velmi kreativně.

Druhý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku - "Jaká byla nálada mezi obyvatelstvem?" Byla populace nakloněna vládnoucímu režimu a všichni tak v roce 1941 a 1942 bojovali "zuřivě" za Matku vlast, nebo byla nálada mnohem více komplikovaná s pluralitou názorů? 

Třetí díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku - "Jak moc kritická byla potravinová pomoc pro SSSR?" Podle většiny názorů by Sovětský svaz Německo porazil i bez této pomoci. Je asi jasné, že tyto informace proudí především z řad komunistických historiků, nicméně jaká je vlastně realita?

Čtvrtý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku: "Jak moc kritická byla technologická pomoc pro SSSR?" Velmi málo zmiňovaná součást pomoci Lend-Lease, která však dle mého názoru byla jednou z velmi důležitých, avšak přesto ne moc viditelných částí programu!

Pátý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku: „Jak moc kritická byla technologická pomoc pro SSSR?“ Velmi málo zmiňovaná součást pomoci Lend-Lease, která však dle mého názoru byla jednou z velmi důležitých, avšak přesto ne moc viditelných částí programu!
... Pokračování ...

Šestý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku: "Jak moc kritická byla pro SSSR pomoc v logistice?" Velmi často analyzovaná kapitola zejména s ohledem na dodávky nákladních automobilů, nicméně lehce opomíjená v části věnované železnici a celkové železniční infrastruktury.

Sedmý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku: „Jak moc kritická byla pro SSSR pomoc v logistice?“ Velmi často analyzovaná kapitola zejména s ohledem na dodávky nákladních automobilů, nicméně lehce opomíjená v části věnované železnici a celkové železniční infrastruktury.

Osmý díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku: „Jak moc kritická byla pro SSSR pomoc v logistice?“ Tento díl je věnován především železnici a celkové železniční infrastruktuře.

9. díl ze série věnované dopadu pomoci Lend-Lease na válečné úsilí SSSR snažící se zodpovědět základní otázku: „Jak moc kritická byla v pomoc v tancích (především z Británie) pro SSSR v roce 1941 a 1942?“ Po dlouhou dobu byla tato část pomoci (tanky a letadla) Lend-Lease velmi podceňována a opomíjena. Teprve až výzkumy z roku 2006 vnesly nové světlo do této problematiky.

Entropie je ztráta energie a pozvolný rozpad systému. Je to jaká si další vývojové stadium sytému, která následuje po klimaxu společnosti, který změnou vlivů již není schopen se udržet a zaniká. Jak však zabránit entropii? Lze ji jednoduše se vyhnout najít řešení. Toto řešení vzniká dost často z diskuse na toto téma.

With two decades since the official establishment of Europol, perhaps now there is a need for reflection on how Europol might further develop. What comparisons can be made between this federal agency and the FBI, a bureau that, for the better part of a century, has similarly operated in a federal polity?

Většině populace v Čechách při přečtení tohoto titulku musí přijít na mysl, že se jedná o jakýsi oxymóron. Za poslední dvě dekády se americké vzdušné síly staly přetrvávajícím symbolem jediné světové supervelmoci. Avšak tento článek chce ukázat celou věc v poněkud jiném světle. Jsou to zejména problémy jak na straně USAF, tak i vzrůstající schopnosti jeho oponentů, které mohou v budoucnu narušit drtivou převahu amerických sil.

Zamyšlení nad strategickou surovinou

Dne 26. 11. 1941 se vydalo ze zálivu Hitokappu (Kurilské ostrovy) na cestu bojové uskupení šest japonských letadlových lodí a jejich doprovodu. Na jejich palubách bylo přes čtyřista letadel. Úkol zněl: zničit veškeré loďstvo Spojených států, které se bude 7.12.1941 nacházet na hlavní základně Američanů v Tichomoří na Havajských ostrovech v přístavu Pearl Harbor.

Co vedlo USA k válce v Iráku ?

Texas je jediným americkým štátom, ktorý si vybojoval nezávislosť sám. Pôvodne sa jednalo o mexické teritórium, v ktorom začiatkom 19. storočia prudko narastal počet amerických osadníkov. Texaská revolúcia v rokoch 1835-1836 však mexické panstvo definitívne ukončila. Jej dôsledkom bol vznik republiky Texas, existujúcej samostatne po dobu 10 rokov.

1. Politika Spojených států a izraelsko-palestinský mírový proces

Ačkoli se Spojené státy angažovaly v oblasti Blízkého východu již před druhou světovou válkou, aktivnější politiku v této oblasti začaly uplatňovat až po jejím skončení. Teprve od 60. let však můžeme mluvit o „výjimečném vztahu" (special relationships)mezi USA a Izraelem, který v podstatě trvá dodnes. Na otázku, odkud pocházejí kořeny významného vztahu mezi těmito dvěma státy, existuje více odpovědí. Rostoucí zainteresovanost Ameriky na Blízkém východě po roce 1945 lze vysvětlit jednak zájmem o ropu, později také antikomunismem a bojem o sféry vlivu v rámci bipolarismu, charakterického pro období studené války.

Úvod

Když se dnes řekne Blízký nebo Střední východ, každému se nejspíš vybaví revoluce v Egyptě, povstání v Sýrii nebo boje v Libyi. Blízký východ je v současnosti symbolem nepokojů a revolt, které by mohly v následujících letech přinést změny v politikách těchto arabských zemí. V souvislosti s krizí v arabském světě se také mluví o budoucnosti malé země, která bojuje o svou existenci již od svého vzniku - o budoucnosti Státu Izraele.

2. Izrael a USA - speciální vztah

Vztahy mezi Spojenými státy a Izraelem jsou od vzniku Státu Izrael vyjímečné. Od 60. let se dokonce mluví o tzv. special relationship, neboli zvláštním či speciálním vztahu, který mezi těmito dvěma zeměmi panuje a který nemá ve světě obdoby. Po desetiletí udržují oba státy silné bilaterální vztahy založené na několika faktorech - společných strategických cílech na Blízkém východě (např. co se týká Íránu, Sýrie nebo islámského extremismu), sdílení demokratických hodnot a historických kořenů, které se datují již od samotného vzniku Státu Izrael.

3. Obamova administrativa v mírovém procesu

Obamova administrativa v roce 2009 byla v rámci izraesko-palestinského konfliktu postavena před těžký úkol. Bushovy pokusy o ukončení sporů, představené Annapolskou konferencí, se ocitly v troskách, izraelský premiér Ehud Olmert by nucen rezignovat kvůli obviněním z korupce, těsně před Obamavou inaugurací navíc vypukla válka v Gaze.

Závěr

Spojené státy bezpochyby hrají důležitou roli v izraelsko-palestinském mírovém procesu. Ať už představovaly vyjednavače, prostředníka či pozorovatele, významně se zasloužily o postup v mírových jednáních mezi Izraelci a Palestinci.

Použitá literatura

Přílohy

Když se dnes řekne Blízký nebo Střední východ, každému se nejspíš vybaví revoluce v Egyptě, povstání v Sýrii nebo boje v Libyi. Blízký východ je v současnosti symbolem nepokojů a revolt, které by mohly v následujících letech přinést změny v politikách těchto arabských zemí. V souvislosti s krizí v arabském světě se také mluví o budoucnosti malé země, která bojuje o svou existenci již od svého vzniku - o budoucnosti Státu Izraele.

Ze všech ozbrojených sil Západu má armáda USA nejkratší a jak si dovoluji předeslat nejpodivnější dějiny. Obvykle vstupuje ozbrojená moc do dějin bitvou a ta podivnost americké armády začíná již tou skutečností, že v bitvě, která se klade za počátek severoamerického vojenství, tato armáda vůbec nebojovala, neboť ještě neexistovala.

Domobranecký systém armády, jemuž po svém vzniku daly USA přednost, neumožňoval vytvořit jednotnou týlovou službu. Když v roce 1818 vypukla válka se Seminoly na Floridě, musely být ženijní jednotky odřazeny pro zásobování polních jednotek, neboť civilní dodavatelé neplnili smlouvy. To vedlo ministra války Calhouna k tlaku na Kongres, aby uvolnil prostředky na intendantní správu...

Koncem 19. století se USA ocitly ve výjimečném postavení. Země neměla žádného vnějšího nepřítele, po porážce Mexika ji ostatní americké státy uznaly za hegemona, a dlouhé mořské hranice chránilo britské námořnictvo. Vzhledem k nerostnému bohatství, přičemž na seznamu nechyběla ani ropa (pole v Kalifornii a Texasu), neměla americká vláda žádné ambice získat kontrolu nad cizími zdroji. To vedlo k tomu, že neexistovala žádná strategie, žádná koncepce obrany, žádné plány proti potencionálním protivníkům, tedy všechno to, co bylo v Evropě naprostou samozřejmostí...

Na přelomu 19. a 20. století připomínaly USA ospale spokojeného hroznýše, který tráví kořist. Úspěch US Navy ve španělsko-americké válce otevřel měšce Kongresu a T. Roosevelt neměl problémy získávat prostředky na stavbu nových těžkých jednotek loďstva. Najednou jako by všichni chápali význam oceánské floty ve smyslu Mahanovy doktríny - bylo evidentní, že nové americké zámořské ekonomické zájmy dané kontrolou Filipín, Kuby a Portorika britské loďstvo krýt nehodlá, přestože de facto stále zajišťovalo bezpečnost USA.

Příměří v listopadu 1918 postavilo USA do role, s níž neměly žádnou zkušenost. Ze dne na den se staly vůdčí světovou velmocí a prezident Wilson si svými 14 body přisvojil hlavní slovo při uspořádání poválečné Evropy...

Dokud 2. světová válka neskončila, prezident Roosevelt se úzkostlivě vyhýbal jakýmkoli jednáním o poválečných hranicích či státních zřízeních. V prosinci 1941, kdy byl zle tísněn, Stalin jednat chtěl a připustil by i vrácení východního Polska a vyklizení pobaltských zemí, avšak s postupem Rudé armády na západ se jeho ochota vytratila až k nule.

Pokud se dá uvažovat o nějakém konkrétním datu, v němž se USA staly první supervelmocí moderního světa a získaly nad ním strategickou kontrolu, tak je to 8. prosinec 1991, kdy formálně zanikl SSSR - globální protivník, s nímž po dobu více než 40 let udržovaly mocenskou rovnováhu ...

Všichni muslimové nejsou teroristé, ale většina teroristů muslimy jsou.

Válka v Iráku se stala jednou z nejkontroverznějších válek moderní doby, ať už co se důvodů k zahájení války týče, či jejího samotného průběhu. Na povrch začal vyplouvat vzhledem k rozsahu americké angažovanosti a pozdějším komplikacím „vietnamský syndrom“ a způsob jednání Spojených států silně zdiskreditoval v očích světového společenství jejich velmocenské postavení.

Válka v Iráku se stala jednou z nejkontroverznějších válek moderní doby, ať už co se důvodů k zahájení války týče, či jejího samotného průběhu. Na povrch začal vyplouvat vzhledem k rozsahu americké angažovanosti a pozdějším komplikacím „vietnamský syndrom“ a způsob jednání Spojených států silně zdiskreditoval v očích světového společenství jejich velmocenské postavení.

Působení administrativy George W. Bushe bylo radikálním způsobem ovlivněno událostmi z 11.9.2001, které znamenaly dosti velký mezník v přístupu k mezinárodnímu dění. Reakcí na tyto události byl vojenský útok na Afghánistán, byla definována válka proti terorismu a označena osa zla, jako skupina států podporující terorismus a vývoj zbraní hromadného ničení.

První fáze spočívala ve vojenském útoku spojeneckých vojsk převážně tvořených Američany s cílem obsadit hlavní město Iráku a svrhnout Saddáma Husajna. Použitím špičkové vojenské technologie a dokonalé souhry námořnictva, letectva a pozemních sil se dostavil jednoznačný úspěch, ve válečných taženích velmi ojedinělý, uvážíme-li, že Bagdád, Saddámův Stalingrad, padl za pouhých jednadvacet dní od začátku vojenských operací, a to i přesto, že měl Irák ve zbrani téměř 400 000 vojáků vybavených tisíci tanků, obrněných vozidel a děl v porovnání s téměř poloviční spojeneckou armádou. Celé tažení bylo obklopeno okolnostmi, které zřejmě vedly Johna Keegana, vojenského analytika k tomu, aby označil první kapitolu své knihy o těchto událostech jako „Záhadná válka“.

Zhodnotit válku v Iráku a následný vývoj, jenž je svou komplikovaností a specifiky velmi výjimečný, je nesmírně složité, a to tím spíš, že se irácká „horká“ půda do dnešních dnů ještě nestačila zcela zchladit. Co však můžeme s jistotou tvrdit již nyní, že naivní představy neokonzervativců o přeměně Iráku, potažmo celého Blízkého východu, rozhodně naplněny nebyly.

Seznam zkratek a zdrojů

Discussing the origins of the CIA is not quite the same as explaining why it was formed. Origins imply a precedent that might have helped determine the shape of the new agency. But does it need to be a remembered precedent? 

Discussing the origins of the CIA is not quite the same as explaining why it was formed. Origins imply a precedent that might have helped determine the shape of the new agency. But does it need to be a remembered precedent? 

Discussing the origins of the CIA is not quite the same as explaining why it was formed. Origins imply a precedent that might have helped determine the shape of the new agency. But does it need to be a remembered precedent?

Discussing the origins of the CIA is not quite the same as explaining why it was formed. Origins imply a precedent that might have helped determine the shape of the new agency. But does it need to be a remembered precedent? 

Že nikoho z nás to dřív nenapadlo? Přece problém vyřešit popřením jeho existence! Ultimální logika politicky korektního uvažování.

I nejzarputilější kritici George W. Bushe mají potíže upřít mu zásluhu na skutečnosti, že po katastrofě 11. září 2001 se na americké půdě – na rozdíl od třeskutého stavu věcí v Londýně či Madridu - nic takového nestalo. Na tak kýženém výsledku se nepochybně zasloužila opatření, vehementně zatracovaná obhájci lidských práv za jakoukoliv destruktivní cenu. Díky zákonným opatřením – zejména onen Patriot Act, například umožňující snadnější odposlech našich nepřátel – tady islámští fundamentalisté prozatím příliš nepochodili.
Jenže nový prezident Barack Hussein Obama se nám během úspěšné volební kampaně několikrát zaručoval, že ony úspěšné novoty zlikviduje a tím že nejen vylepší reputaci Ameriky ve světě, ale i přispěje k její bezpečnosti....

Úvod

Cílem této práce je především analýza oboustranného vztahu – Spojené státy americké versus Izrael – a snaha nalézt hlavní důvody pro tento „zvláštní vztah“, který se stal jedním ze základních principů politiky USA vůči regionu Blízkého východu. Tento princip je uplatňován již od šedesátých let dvacátého století a americká zahraniční politika je na něm založena v podstatě dodnes. Po rozpadu Sovětského svazu se Spojené státy staly v této oblasti jediným významným hráčem a většina arabských států dnes tuto zemi považuje za jediného aktéra, který je schopen významně ovlivňovat izraelskou politiku.

1. Teoretický úvod

První část této práce s názvem „Teoretický úvod“ se bude zabývat především teorií diaspory, způsobem jejího vzniku, charakteristickými znaky diaspory a také pojmy, které se vztahují k židovské diaspoře. Abych se mohla detailněji zabývat problematikou vlivu židovské diaspory na zahraniční politiku USA, je třeba si nejprve uvědomit, jak tato diaspora vůbec vznikla a proč je vlastně její působnost ve Spojených státech tak ojedinělá. Zaměřím se tedy i na nejstarší historii židovského státu, na úskalí, která musel židovský národ překonávat, aby se mohl usadit ve své „Zemi zaslíbené“, a konečně i na vyhnání Římany v prvním století našeho letopočtu, které mělo za následek definitivní vyhnání Židů z jejich vlasti a téměř dva tisíce let trvající vyhnanství a roztroušení v diaspoře. Budu se také zabývat otázkou vlivu židovské diaspory na mezinárodní vztahy a jejímu postavení ve vztahu k Izraeli. Závěr této části bych chtěla věnovat podrobnějšímu průzkumu vzniku diaspory ve Spojených státech amerických a jejímu zformování do dnešní podoby.

2. Vliv židovské diaspory v USA na americkou zahraniční politiku

Otázku, proč jsou Spojené státy ochotny odsunout do pozadí svoji vlastní bezpečnost, aby místo toho podporovaly zájmy jiného státu, si jistě položila již spousta z vás.

3. Americká zahraniční politika a izraelsko-palestinský konflikt

V roce 1948 oznámil prezident Truman podporu pro vytvoření Izraele na palestinském území a od tohoto okamžiku zaujímal Izrael zvláštní místo v srdcích i myslích mnoha Američanů, Židů i ostatních. Mýty, které obklopovaly tento stát, a také tragédie holocaustu hrály hlavní roli ve vytvoření takzvaného „speciálního vztahu“ mezi Spojenými státy a Izraelem.

Závěr

Židé jako národ jsou v celé své historii provázeni řadou různých kontroverzí a konfliktů, které způsobily, že se stali národem velmi odhodlaným, jednotným a pevným ve víře. Jejich přesvědčení o tom, že jsou Bohem vyvolený národ, vedlo k tomu, že cítili odjakživa jakousi nadřazenost vůči ostatním národům. Země izraelská pro ně vždy byla posvátná, a proto v průběhu dějin velmi těžce nesli její ztrátu. Vyhnání Židů Římany v roce 70 n. l. znamenalo pro celý národ nepředstavitelnou katastrofu a došlo tak k rozptýlení židovského národa po celém světě. Od tohoto okamžiku se začíná formovat židovská diaspora. Ze začátku především v okolních státech, kde byly příznivé politické podmínky a kde bylo Židům umožněno začít nový život. Později se Židé začali stěhovat zejména do západní Evropy. S posílením křesťanství se však i zde začíná situace vyhrocovat a čím dál větší antisemitismus nutí Židy hledat opět své místo někde jinde.

Použité zdroje

Příloha

Cílem této práce je především analýza oboustranného vztahu – Spojené státy americké versus Izrael – a snaha nalézt hlavní důvody pro tento „zvláštní vztah", který se stal jedním ze základních principů politiky USA vůči regionu Blízkého východu. Tento princip je uplatňován již od šedesátých let dvacátého století a americká zahraniční politika je na něm založena v podstatě dodnes. Po rozpadu Sovětského svazu se Spojené státy staly v této oblasti jediným významným hráčem a většina arabských států dnes tuto zemi považuje za jediného aktéra, který je schopen významně ovlivňovat izraelskou politiku.

Úvod

Druhá světová válka a většina konfliktů následujících nám ukázala, že je to především letecká převaha, která má zásadní vliv na konečný výsledek masivních ozbrojených konfliktů. Na příkladu letectví a průmyslu s ním spojeným přiblížím základní faktory vývoje amerického hospodářského rozvoje směrem k poválečné dominanci.

1 Předválečný stav Spojených států amerických

Hospodářská situace v USA nebyla na konci 30. let stále nijak výrazně pozitivní. Problémy vyplývající z Velké hospodářské krize, která začala na podzim roku 1929, se vládě svými kroky nedařilo plně odstranit. Program Nový úděl (New Deal) prezidenta Roosevelta, se kterým nastupoval v roce 1933 do úřadu, znamenal výraznou změnu role státu v tržní ekonomice. Tyto změny byly navíc podpořeny i nově vzniklou ekonomickou teorií Johna Meynarda Keynese publikovanou v roce 1936 v knize Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz.

2. Průběh pomoci USA jejich hlavním spojencům

V této kapitole budu zkoumat, jakým způsobem USA ovlivnily svými dodávkami materiálu, vybavení a zbraní své spojence. Asi neznámějším příkladem takovéto pomoci byl program Půjčka a pronájem (Lend-Lease program), ale již před jeho vytvořením a schválením USA pomáhaly především Británii a Francii čelit nacistické hrozbě. Kdo byl hlavním zastáncem pomoci a s jakými problémy a překážkami se muselo schvalování a pozdější průběh programu vypořádat jsou další otázky k zodpovězení. Můžeme tedy rozlišovat dvě období USA pomoci - před schválením programu Půjčka a pronájem a po schválení tohoto programu.

3. Institucionální organizace válečného úsilí USA

Přeměna ekonomiky na válečnou není jednoduchou záležitostí. Bez řádného plánu se snaha může stát příliš chaotickou a velmi neefektivní. V rámci této kapitoly se budu zabývat institucemi a úřady, které se na přechodu k válečné výrobě podílely. Institucí vznikalo velmi mnoho, některé vydržely celá léta a jiné zase zanikly během několika měsíců, jejich pole působnosti se velmi často překrývala, takže není jednoduché určit, která byla v té které oblasti nejvýznamnější.

4. Budování leteckého obranného průmyslu

Dostatečně produktivní průmyslová výroba je klíčovým faktorem pro úspěch v moderní válce. Americký průmysl po nepříliš úspěšných 30. letech stál před novou výzvou - zajistit dostatek produkce nejen pro civilní sektor, ale především vyzbrojit samotné USA. Jaké způsoby financování byly pro rozvoj průmyslu použity, kdo byli vlastníci a provozovatelé nových továren? Jak vývoj proběhl v leteckém průmyslu, zda existovaly významné problémy ovlivňující produkci. Jakých hodnot produkce tedy bylo dosaženo? Těmito otázkami se budu zabývat v této kapitole.

Závěr

Razantní zhoršení mezinárodní situace po roce 1938 postavilo představitele USA do obtížné situace. Na této frontě bylo jasně vidět, že případná pokračující rozpínavost Německa ve spojení s Japonskem, by mohla vést k ohrožení amerických zájmů a pozic. Na domácí frontě byla situace vnímána odlišně. V celé americké společnosti převládal izolacionistický pohled.

Seznam použité literatury a pramenů

Přílohy

Jako téma bakalářské práce jsem si vybral válečnou ekonomiku Spojených států amerických (USA) během druhé světové války. Protože takovéto rozpětí je velmi široké, zaměřil jsem se na jedno z nejvíce stěžejních odvětví průmyslu a to na průmysl letecký. Druhá světová válka a většina konfliktů následujících nám ukázala, že je to především letecká převaha, která má zásadní vliv na konečný výsledek masivních ozbrojených konfliktů. Na příkladu letectví a průmyslu s ním spojeným přiblížím základní faktory vývoje amerického hospodářského rozvoje směrem k poválečné dominanci.

Lidské dějiny čítají několik tisíc vážných ozbrojených konfliktů a nepočetné množství těch, které podle obecně přijatých kritérií – že je válkou ozbrojený konflikt, v němž dochází k nejméně 1000 obětím za 1 rok – do tohoto počtu zahrnuty nejsou. 27. srpna 1928 v Paříži byl podepsán několika národními státy Briand - Kelloggův pakt, jenž se zapsal do dějin jako první mezinárodní smlouva, v níž zúčastněné státy odsoudily válku jako prostředek řešení mezinárodních sporů a jako nástroj státní politiky.

1. Zahraniční politika

Srovnání zahraniční politiky Spojených států v Afghánistánu a regionu Střední a Jižní Asie za prezidentství George W. Bushe a Baracka H. Obamy. V následujícím výkladu jsou představeny hlavní cíle jejich zahraničních politik, priority, používané prostředky, početnost vojenského kontingentu, spolupráce s jinými státy v rámci mezinárodních organizací a dohod, hlavní nepřátelé a spojenci, mediální reflexe konfliktu atd.

2. Analýza dějin Afghánistánu a hledání příčin dnešních problémů

Země, která má více hor než lidí, země, které se říká „místo kde umírají impéria“. Země, kde se jedna velmoc potopila v píscích a druhá nevidí perspektivy. Země občanské války, pokračující více než 30 let. To je Afghánistán, místo, kde se chyby opakují.

3. Spolupráce států Asie v Afghánistánu

Americká politika v regionu nikdy nebyla konzistentní ani nebyla vedena holistickou strategií. Naproti tvůrci politiky ve Washingtonu vždy reagovali na události uvnitř nebo vedle Afghánistánu, po zhodnocení závažnosti situace a jejího dopadu na americké regionální či globální zájmy byla přijímána patřičná opatření.

4. Cesty možného rozvoje Afghánistánu

Válka v Afghánistánu trvá již 10 let, vloni v důsledku útoků povstalců zahynulo přes tisíc civilistů.[260] Tálibán v poslední době sazí na asymetrickou válku v podobě terorismu (stále více sebevražedných atentátů). Poslední zprávy a hodnocení analytiků vůbec neznějí dobře. Náměstek zvláštního zástupce OSN v Afghánistánu R. Watkins řekl, že bezpečnost v Afghánistánu je v nejhorším stavu od doby pádu Tálibánu, že pracovníci OSN sotva mohou vstoupit do 40 % země, včetně Kandaháru a jihovýchodních regionů.

Seznam literatury

Úvod

Lidské dějiny čítají několik tisíc vážných ozbrojených konfliktů a nepočetné množství těch, které podle obecně přijatých kritérií – že je válkou ozbrojený konflikt, v němž dochází k nejméně 1000 obětím za 1 rok – do tohoto počtu zahrnuty nejsou. 27. srpna 1928 v Paříži byl podepsán několika národními státy Briand - Kelloggův pakt, jenž se zapsal do dějin jako první mezinárodní smlouva, v níž zúčastněné státy odsoudily válku jako prostředek řešení mezinárodních sporů a jako nástroj státní politiky.

Závěr

V dnešní době musíme jednat s konflikty, které nemohou být vyřešeny ani rychle ani bezbolestně. Stejně jako konflikty na Severním Kavkazu, v Africe, v Izraeli, v Jugoslávii a mnoha dalších místech, je situace v Afghánistánu více než složitá. Pokud se dokážeme abstrahovat od těch populistických prohlášení, které dělají Spojené státy či vláda Afghánistánu, snad uvidíme, že problém se řeší, ale nepostačujícím tempem.

Blízký východ je již po více než půl století zdrojem neustálého a neustávajícího napětí ve světové politice. Je to region, kde se střetávají různé kultury a náboženství. Tři významná světová náboženství mají své kořeny právě v tomto regionu. Z těchto důvodů bývá Blízký východ považován za hranici, na které se střetávají civilizace Západní (judeo-křesťanská) a Východní (muslimská). Teze o střetu civilizací nabývá významu v souvislosti s rozvojem globalizace po skončení studené války. Do té doby šlo spíše o střet mezi Židy a Araby resp. židy a muslimy.

Židovská lobby se skládá přinejmenším ze 75 samostatných organizací, které aktivně podporují většinu akcí a politických postojů izraelské vlády.

Proizraelská židovská lobby (dále jen lobby) je v americkém Kongresu extrémně efektivní a mezi samotnými kongresmany je považována za jednu z nejvlivnějších. Lobby si stanovuje své cíle a k jejich dosažení používá určité nástroje. Teď se budeme věnovat těmto cílům a nástrojům.

Válka v Iráku je velmi často interpretována jako válka o ropu, nebo válka za zájmy vojensko-průmyslového komplexu. Není vyloučeno, že i tyto veřejně často zmiňované zájmy byly brány v úvahu. Nicméně tzv. „oil lobby“ není v Kongresu považována za nejsilnější a nesleduje tak široké politické cíle jako je válka proti státům. Nadto válka v Iráku není v zájmu ropných společností. Válka vždy znamená nestabilitu a to není pro žádný business dobré. Tato válka také nikterak nepřispívá dobrým vztahům USA se státy Perského zálivu. Jestliže ropné společnosti za něco lobbovaly v této oblasti, pravděpodobně to bylo zlepšení vztahů s Irákem a s Íránem a navázání běžných obchodních vztahů, bez jakéhokoli ohledu na lidská práva. Například Francie, která byla jedním z hlasitých kritiků útoku USA na Saddámův režim měla své ropné zájmy v Iráku a dalo by se říci, že spíše politika Francie než USA byly důsledkem ropné lobby.

Od útoků na World Trade Center v New Yorku a na Pentagon z 11. září 2001 jsou některými obhájci americké politiky na Blízkém východě Spojené státy a Izrael považovány za hlavní partnery v boji proti terorismu.

Literatura

Blízký východ je již po více než půl století zdrojem neustálého a neustávajícího napětí ve světové politice. Je to region, kde se střetávají různé kultury a náboženství. Tři významná světová náboženství mají své kořeny právě v tomto regionu. Z těchto důvodů bývá Blízký východ považován za hranici, na které se střetávají civilizace Západní (judeo-křesťanská) a Východní (muslimská). Teze o střetu civilizací nabývá významu v souvislosti s rozvojem globalizace po skončení studené války. Do té doby šlo spíše o střet mezi Židy a Araby resp. židy a muslimy.

Válka v Iráku také ukazuje omezení supervelmoci. Američané nejsou ochotní dlouhodobě setrvávat v konfliktu, ve kterém jsou vlastně ani neví proč. Neznamená to, že Amerika nemá na takový konflikt prostředky, ale nemá na něj vůli. Odchod Američanů z Iráku, aniž by došlo ke stabilizaci situace, může mít velmi negativní následky a bezpečnostní rizika pro Izrael. Současná situace v Iráku nám tak umožňuje předvídat budoucí scénáře.