USA (USA)

Analýza vztahu mezi Evropou a USA a jejich postojem vůči boji s terorismem. Ač rok a půl starý, tento článek je až příliš aktuální !

Ministryně zahraničí USA Hillary Clinton označila ve svém článku publikovaném tento měsíc ve Foreign Affairs tohle století a nadcházející dekády v americké zahraniční politice za pacifickou éru. Tento region se podle ní v nadcházejících letech stane klíčovým motorem globální politiky a zpráva celému světu (a primárně Pekingu) je jasná – Washington bude u toho.

USA boli prvou krajinou, ktorá novovzniknutý Izrael uznala. Spojené štáty sa spočiatku nestavali na stranu Izraela ako najdôležitejší spojenec no okolnosti sa vyvinuli tak, že sa USA stali najdôležitejším izraelským spojencom vo všetkých oblastiach života.

V roku 2008 niekoľko miliónov Židov a ich priaznivcov oslávilo šesťdesiate výročie založenia štátu Izrael. Za pár desiatok rokov prešiel Izrael takými ohromnými medzníkmi vo svojej histórii, ako máloktorý iný štát. Jeho existencia z pohľadu ostatných štátov v regióne bola od počiatku neželaná, ba až neprijateľná. Ako sa tomuto malinkému štátu (na niektorých miestach je široký len deväť kilometrov) podarilo pretrvať až do dnešných dní?

Výnimočné americko-izraelské partnerstvo sa vyvíjalo po celú existenciu samostatného židovského štátu a úplné základy pocitu spriaznenosti siahajú ďaleko do histórie. Nasledujúce stránky sú venované analýze základných spoločných hodnôt týchto dvoch štátov, ďalej sa venujem prierezu históriou americko-izraelského spojenectva a najdôležitejším okamžikom, ktoré bilaterálne vzťahy posunuli do inej roviny. Bakalárska práca mi svojím rozsahom nedovoľuje zaoberať sa detailne každým konfliktom, vojnou či mierovou konferenciou, ktorá prebehla. Ich spomenutím chcem len naznačiť dôležitosť a frekvenciu amerického angažovania v mierovom procese. Posledná časť je venovaná vízii Blízkeho východu z pohľadu súčasného amerického prezidenta.

Až do roku 1962 podporovali Spojené štáty Izrael len ekonomicky, v zmysle rozvoja samotného štátu. V tomto období sa začala aj striedma vojenská pomoc. Počas celého obdobia sa USA stavali za Izrael aj na poli diplomacie a v posledných desaťročiach sa spojili v boji proti terorizmu. V nasledujúcej kapitole popisujem základné fakty a udalosti, ktoré sa v jednotlivých oblastiach udiali a mali vplyv na ďalší rozvoj vzájomných vzťahov.

M. Albrightová sa domnieva, že v prejave každého novozvoleného prezidenta bude Izrael určite popísaný ako jediná demokracia v regióne a ako jediný spojenec v boji proti terorizmu. Podľa nej každý novozvolený prezident sľúbi, že Amerika bude stáť vždy po boku Izraela. „Buďte si však vedomí toho, že na Blízkom východe počuli každé Vaše slovo rovnako jasne ako v Amerike.“ A tak sa to v celých dejinách dialo. Izrael prostredníctvom židovskej loby veľmi silno vnímal každú politickú zmenu v USA.

Americko-izraelské vztahy: Prílohy

Americko-izraelské vztahy: Zoznam použitej literatúry

Americko-izraelské vztahy: Zoznam použitých skratiek

Úvod

V březnu roku 2003 vstoupily jednotky amerického vojska na území Iráku za účelem provést operaci Irácká svoboda s cílem svrhnout režim Saddáma Husajna. Tato akce vstoupila do povědomí veřejnosti jako válka v Iráku. Probíhala za prezidentství George Walkera Bushe v rámci tzv. války proti teroru, popř. terorismu, jež byla přijata v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001. Vyhlašovala odvetné akce nejen teroristickým skupinám, nýbrž i režimům finančně či jinak podporujícím tyto skupiny. Za viníka zářijových útoků pak byla označena teroristická skupina Al-Káida, přičemž Afghánistán jako jedno z jejích výcvikových center a útočiště vůdce skupiny Usámy bin Ládina byl označen za hlavní cíl této nové formy americké zahraniční politiky. Ovšem z projevů prezidenta G. W. Bushe o stavu Unie před americkým Kongresem bylo patrné, že nezůstane jen u Afghánistánu.

1. Identifikace příčin války

Na prvním místě bývá při hledání příčin irácké války zmiňována snaha USA demonstrovat politickou a vojenskou sílu svržením nejprve vlády Tálibánu v Afghánistánu a následným sesazením Saddáma Husajna z čela Iráku. Podnětem k těmto dvěma vojenským operacím (Trvalá svoboda a Irácká svoboda) byly teroristické útoky provedené pod vedením teroristické skupiny Al-Káidy 11. září 2001. Proč byl vybrán právě Irák jako druhý cíl invaze, vysvětluje Jan Hallenberg a Håkan Karlsson tím, že svrhnout „nenáviděný“ Saddámův režim bylo v zájmu USA již delší dobu, ale až útoky z 11. září umožnily jeho realizaci. Vedle toho invaze do Iráku znamenala další možnost předvést americkou sílu a připravenosti obhájit své dominantní postavení v mezinárodním systému.

2. Bezpečnostní příčiny války v Iráku

Útoky z 11. září ukázaly, že žádná země není nedotknutelná, a že výjimkou není ani taková supervelmoc, jako jsou Spojené státy americké. Tím, že vyšla najevo jejich zranitelnost, došlo zároveň i k narušení image silného státu, který je schopen ochránit svůj lid před nebezpečím. Nastala situace, kdy si Američané začali klást otázku, proč zrovna je postihla tragédie „černého září" a na představitelích státu a vládě bylo nalézt odpověď. Bylo nutné ukázat světu, že ačkoliv teroristické útoky USA tvrdě zasáhly, je tato země připravená postavit se nepřátelům a schopná uhájit bezpečnost amerického lidu. Odpovědí na útoky tak mělo být předvedení americké síly, ochoty jít do války a zastrašení ostatních potenciálních nepřátel.

3. Politické příčiny války v Iráku

Vítězství studené války i války v Perském zálivu vzbudilo v americké společnosti pocit neochvějné bezpečnosti, kdy se jakékoli ohrožení amerického národního zájmu či amerického obyvatelstva samotného zdálo být takřka nemožné. Až tragédie 11. září prolomila tuto iluzi o absolutní bezpečnosti. Ztráta oné jistoty navozené minulými americkými úspěchy na poli zahraniční politiky umožnila novému přístupu vůči oblasti Blízkého východu proniknout do popředí, kam by se dříve z důvodu nedostatku veřejné podpory sotva mohl dostat.

Závěr

Jako nejčastěji zmiňovaný důvod k invazi do Iráku byla ze strany americké vlády uváděna bezpečnostní hrozba, již představoval Saddám Husajn a to možnou spoluprácí s teroristickou skupinou Al-Káida a vlastnictvím a vývojem zbraní hromadného ničení. Na základě šetření mezinárodních inspekčních týmů však nebylo dosaženo přímého důkazu o pravdivosti těchto tvrzení, proto se tento nejčastěji proklamovaný důvod zdá být poměrně nedůvěryhodný.

Seznam literatury
Přílohy

V březnu roku 2003 vstoupily jednotky amerického vojska na území Iráku za účelem provést operaci Irácká svoboda s cílem svrhnout režim Saddáma Husajna. Tato akce vstoupila do povědomí veřejnosti jako válka v Iráku. Probíhala za prezidentství George Walkera Bushe v rámci tzv. války proti teroru, popř. terorismu, jež byla přijata v reakci na teroristické útoky z 11. září 2001. Vyhlašovala odvetné akce nejen teroristickým skupinám, nýbrž i režimům finančně či jinak podporujícím tyto skupiny. Za viníka zářijových útoků pak byla označena teroristická skupina Al-Káida, přičemž Afghánistán jako jedno z jejích výcvikových center a útočiště vůdce skupiny Usámy bin Ládina byl označen za hlavní cíl této nové formy americké zahraniční politiky. Ovšem z projevů prezidenta G. W. Bushe o stavu Unie před americkým Kongresem bylo patrné, že nezůstane jen u Afghánistánu.

Tak jako kdysi i dnes existují legendy. Psát o nich není jednoduché, protože mnohdy existuje jen tenká hranice mezi tím, co je na nich pravdy a co jsou jen smyšlenky. V dávných dobách byly tyto mýty a legendy o bozích a hrdinech, kteří šířili slávu svých národů po světě. Dnes již tito hrdinové téměř vymizeli a na jejich místo nastoupily jiné mytologické postavy. A nejen ty. Na pomyslný piedestal mytologie se dnes propracovala řada míst a oblastí planety, které si člověk přikrášlil, nebo se jeho přičiněním staly tajemnějšími než cokoli jiného na světě.