Občanská válka v USA [1861-1865]

Každá válka má nějakou příčinu a záminku. Příčiny americké občanské války jsou všeobecně známy, co bylo ale záminkou?

Na podzim 1864 se Army of Tennessee vydala na poslední větší konfederační ofenzívu v americké občanské válce.

Po neúspěchu u Spring Hillu dostal Hood další šanci dostihnout ustupujícího Schofielda u Franklinu.

14. prosince vrcholily v Nashvillu přípravy na nadcházející bitvu. Thomas velel silám o celkovém počtu téměř 60000 mužů.

Křesťanského jména se dočkal budoucí generál až v devíti letech. Po smrti otce byl adoptován whigovským politikem Thomasem Ewingem a jeho žena před indiánského Tecumseha předřadila solidního Williama, takže na vojenskou akademii ve West Pointu vstoupil šestnáctiletý mladík jako William Tecumseh Sherman. O čtyři roky později byl vyřazen jako jeden z nejlepších v ročníku...

Když se řekne Občanská válka v Americe, čtenáři se obyčejně vybaví pojmy jako Konfederace a Unie, odtržení Jižních států od Severních, jména generálů jako Grant a Lee, jména bojišť jako Bull Run, Antietam a Gettysburg a v neposlední řadě místo jižanské kapitulace Appomattox. Málokdo si však je vědom toho, že vojska Severu a Jihu se utkala v krvavých bitvách nejen na východě USA, ale i na bojištích Nového Mexika a Texasu.

V urputných bojoch občianskej vojny zaznamenali obe strany krvavé straty. Smrť sa nevyhýbala ani mužom na veliteľských postoch. V tomto článku by som chcel venovať pozornosť generálom Konfederácie, ktorí zahynuli na bojiskách občianskej vojny. Zoznam padlých generálov Konfederácie obsahuje 73 mien. Boli medzi nimi talentovaní vojvodcovia, ale  beznádejní fušeri, ktorí na bojiskách veľa úspechov nezaznamenali. Pokúsme sa aspoň v krátkosti, pripomenúť si, ako bojovali, či  ako zomreli.

V prvej časti článku sme si predstavili jedného veliteľa armády a troch veliteľov zborov, ktorí zahynuli počas občianskej vojny. V dnešnej časti zameriame pozornosť na generálov, ktorí padli v čase keď zastávali funkcie divíznych veliteľov. V zozname padlých generálov sa nachádza sedem mien. V tomto zozname sú zarátaní generálmajori William D. Pender, J.E.B. Stuart, W.H.T. Walker, Robert R. Rhodes, Stephen D. Ramseur, Patrick R. Cleburne a brigádny generál John Pegram.

V tretej časti článku si zoberieme pod drobnohľad osudy brigádnych generálov, ktorí zahynuli v bojoch občianskej vojny za Konfederáciu. Celkový zoznam  padlých brigádnych veliteľov obsahuje 62 mien. V tejto časti si pripomenieme brigádnych generálov, ktorí padli hneď v úvode vojny.

V druhom bloku o padlých generáloch Konfederácie si pripomenieme ďalších 10 brigádnych generálov, ktorí padli na bojiskách občianskej vojny.

V piatej časti nášho článku si predstavíme krátke profily tretej desiatky brigádnych generálov, ktorí padli na bojiskách občianskej vojny.

Už po šiestykrát sa vyberieme pátrať po osudoch padlých generálov konfederačnej armády. Aj v dnešnej časti si priblížime osud desiatich padlých generálov.

V priebehu roka 1864 bolo čoraz jasnejšie, že Konfederácia nemá šancu vojnu vyhrať. Napriek tomu sa južanská armáda nevzdávala a v krvavých bitkách zúrivo odolávala a spomaľovala postup unionistických jednotiek do vnútrozemia južanských štátov. V týchto zúrivých stretoch zahynuli tisíce južanských vojakov a dôstojníkov. Medzi nimi aj 11 brigádni generáli. Ich osud si pripomenieme v dnešnom článku.

Posledná časť seriálu o generáloch konfederačnej armády padlých v občianskej vojne.

První větší bitva americké občanské války.

Ze všech ozbrojených sil Západu má armáda USA nejkratší a jak si dovoluji předeslat nejpodivnější dějiny. Obvykle vstupuje ozbrojená moc do dějin bitvou a ta podivnost americké armády začíná již tou skutečností, že v bitvě, která se klade za počátek severoamerického vojenství, tato armáda vůbec nebojovala, neboť ještě neexistovala.

Domobranecký systém armády, jemuž po svém vzniku daly USA přednost, neumožňoval vytvořit jednotnou týlovou službu. Když v roce 1818 vypukla válka se Seminoly na Floridě, musely být ženijní jednotky odřazeny pro zásobování polních jednotek, neboť civilní dodavatelé neplnili smlouvy. To vedlo ministra války Calhouna k tlaku na Kongres, aby uvolnil prostředky na intendantní správu...

Koncem 19. století se USA ocitly ve výjimečném postavení. Země neměla žádného vnějšího nepřítele, po porážce Mexika ji ostatní americké státy uznaly za hegemona, a dlouhé mořské hranice chránilo britské námořnictvo. Vzhledem k nerostnému bohatství, přičemž na seznamu nechyběla ani ropa (pole v Kalifornii a Texasu), neměla americká vláda žádné ambice získat kontrolu nad cizími zdroji. To vedlo k tomu, že neexistovala žádná strategie, žádná koncepce obrany, žádné plány proti potencionálním protivníkům, tedy všechno to, co bylo v Evropě naprostou samozřejmostí...

Na přelomu 19. a 20. století připomínaly USA ospale spokojeného hroznýše, který tráví kořist. Úspěch US Navy ve španělsko-americké válce otevřel měšce Kongresu a T. Roosevelt neměl problémy získávat prostředky na stavbu nových těžkých jednotek loďstva. Najednou jako by všichni chápali význam oceánské floty ve smyslu Mahanovy doktríny - bylo evidentní, že nové americké zámořské ekonomické zájmy dané kontrolou Filipín, Kuby a Portorika britské loďstvo krýt nehodlá, přestože de facto stále zajišťovalo bezpečnost USA.

Příměří v listopadu 1918 postavilo USA do role, s níž neměly žádnou zkušenost. Ze dne na den se staly vůdčí světovou velmocí a prezident Wilson si svými 14 body přisvojil hlavní slovo při uspořádání poválečné Evropy...

Dokud 2. světová válka neskončila, prezident Roosevelt se úzkostlivě vyhýbal jakýmkoli jednáním o poválečných hranicích či státních zřízeních. V prosinci 1941, kdy byl zle tísněn, Stalin jednat chtěl a připustil by i vrácení východního Polska a vyklizení pobaltských zemí, avšak s postupem Rudé armády na západ se jeho ochota vytratila až k nule.

Pokud se dá uvažovat o nějakém konkrétním datu, v němž se USA staly první supervelmocí moderního světa a získaly nad ním strategickou kontrolu, tak je to 8. prosinec 1991, kdy formálně zanikl SSSR - globální protivník, s nímž po dobu více než 40 let udržovaly mocenskou rovnováhu ...

Velitel armády Unie, Ulysses S. Grant, se stal také jedním z řady amerických prezidentů, kteří se zamilovali do karetní hry poker. Grant tuto hru miloval a není úplnou náhodou, že se před svými dvěma funkčními obdobími vypracoval v geniálního vojevůdce a vítěze mnoha bitev. Právě karetní průprava může být jedním ze zásadních důvodů, proč Ulysses S. Grant uspěl. Jak na bojišti, tak u pokerového stolu, je totiž potřeba ukázat cit pro své protivníky a správně předvídat jejich tahy.

(placená reklama)