Hoodovo tažení do Tennessee - 2. část

Autor: David Krayzel 🕔︎︎ 👁︎ 19.575

Úvod

Město Franklin se nacházelo asi 20 kilometrů severně od Spring Hillu v zákrutu Harpeth River. Na sever vedly dva mosty – zničený silniční most a železniční most. Aby mohl Schofield ustoupit i s trénem, potřeboval opravit silniční most a přizbůsobit železniční most pro průchod vozů a děl.
V poledne dorazily do Franklinu poslední vozy se Spring Hillu a současně se podařilo zprovoznit oba mosty. Nakonec se ukázalo, že většina děl může použít brod. Pontony, které právě dorazily z Nashvillu, byly poslány zpět.

Do Franklinu vedly z jihu tři silnice. Nejvýchodnější z nich, Lewisburg Pike, vedla podél řeky a později po ní přišel Stewartův sbor Hoodovy armády. Přímo z jihu vedla Columbia Pike. Po té ustupovala Schofieldova armáda a odpoledne po ní přišla většina konfederační armády. Z jihozápadu vedla Carter's Creek Pike.

Reklama

Jižně od města byly zákopy z roku 1863, které teď byly narychlo příchozím vojskem obsazeny a vylepšeny. Uprostřed linie zákopů navíc Coxovi muži vybudovali ještě druhou lini zákopů. Střed nadcházejícího bojiště se nacházel na statku Fountain B. Cartera. Carter House stál hned za druhou linií západně o Columbia Pike a sloužil jako Coxův hlavní stan.

Východně od Columbia Pike byly zákopy obsazeny muži Coxovy divize, pod velením Reillyho. Mezi řekou a Lewisburg Pike byly zákopy navíc chráněny trnitým křovím. Z usekaných větví keřů vztvořila záseky i část oddílů na druhé straně silice. Území mezi Lewisburg Pike a Columbia Pike dominoval výběžek, v jehož centru stála čistička bavlny. Z budovy zbyla na některých místech jen kostra, protože prkna byla použita na zpevnění zákopů.
Mezi Columbia Pike a Carter's Creek Pike stála Rugerova divize. Před částí jeho úseku rotly akáty, z nichž některé byly pokáceny a použity jako záseky nebo ke vylepšení zákopů.

Území mezi Carter's Creek Pike a řekou bylo bráněno Kimballovou divizi. Na druhém břehu řeky stála Woodova divize, která měl krýt případný ústup. Stála zde rovněž pevnost Fort Granger, která mohla svou baterií děl podpořit vojáky na východní části bojiště.
Jezdectvo prodělalo několik menších střetů s Forrestem východně od Franklinu a stáhlo se severně od řeky.


Bitva u Franklinu (vpravo)

Odpoledne dorazila k Franklinu i Wagnerova divize. Ta nesla hlavní tíhu bojů u Spring Hillu a nyní tvořila zadní voj, přičemž Opdyckeova brigáda byla celou dobu jako poslední a ustupovala většinou v bitevní linii a střetávala se s útoky jezdectva. Ostatní brigády pochodovaly v koloně. Protože se Schofield rozhodl, že se pokusí Hooda zdržet, dal Stanley rozkaz Wagnerovi, aby držel Winstead Hill jižně od města a vystřídal Opdycka. Zpráva dorazila kolem 12:30 a zastihla Wagnerovu divizi na cestě do Franklinu. Wagner se otočil zpátky na jih. Při příchodu na vrchol unionisté spatřili dvě kolony konfederačních vojáků, přičemž jedna z nich mohla vpadnout Wagnerovi do boku. Ve dvě hodiny Wagner ustoupil na sever po Columbia Pike asi na jeden kilometr jižně od Franklinu a rozhodl se rozmístit divizi na rovině v neobdělávaném bavlníkovém poli. Východně od silnice měla stát Conradova brigáda, západně od silnice Opdyckeova brigáda a před nimi měla stát na kopci Privet Knob Laneova brigáda. Opdycke odmítl zastavit a pokračoval dál po silnici. Poukázal na to, že jeho muži byli přes 48 hodin beze spánku, celé dopoledne tvořili zadní voj divize bez možnosti zastávky na jídlo či kávu a potřebují odpočinek. Strhla se prudká hádka, přičemž rozzlobený Opycke (i se svou brigádou) stále pokračoval na sever a po boku mu cválal neméně vzteklý Wagner. Souboj vůlí nakonec vyhrál Opdycke, když dosáhl hlavní obranné linie. Wagner pak určil Opdyckea jako zálohu. Opdycke se přesunul dále do týlu najít volné místo pro své muže za přelidněnou opevněnou linií a Wagner pak podal hlášení Coxovi v Carter House. Cox si myslel, že konfederační síly jsou pouze demonstrace a že Hood plánuje obejít Franklin z východu, a tak potvrdil Wagnerovy rozkazy. Lane ustoupil ke Conradovi na místo, kde měl být původně Opdycke. Ve tři hodiny požádal Conrad o stažení k hlavní obranné linii. Wagner žádost odmítl a navíc rozkázal, aby seržanti drželi muže v pozicích s pomocí nasazených bodáků . Vojáci, rozestavení v plochém terénu, se alespoň pokusili vyhloubit mělké zákopy. Wagner se pak vrátil do Carter House.

Po poledni začala k Franklinu přicházet konfederační pěchota. Hood při pozorování dalekohledem došel k závěru, že nepřátelská opevnění jsou pouze narychlo zbudovaná a že je bude možné dobýt čelním útokem. Na válečné poradě pak rozhodl o zteči všemi dostupnými oddíly. Oponoval mu Cheatham s poukazem na dobře opevněného nepřítele a riziko neúměrně vysokých ztrát. Forrest navrhl, že by jeho sbor podporovaný divizí pěchoty přešel řeku východně od města a dostal se mezi Schofielda a Thomase u Hollow Tree Gap. Hood však všechny námitky zavrhl.

Na útok otevřeným terénem, někdy nazývaným “Pickettova zteč západu”, se mělo vydat 20000 mužů s podporou pouhých šesti děl. Brownova a Cleburnova divize Cheathamova sboru měly postupovat podél Columbia Pike a Bate je měl podpořit útokem přes Carter's Creek Pike. Úplně nalevo se měli k útoku připojit Chalmersovi jezdci.

Na pravém křídle měl útočit Stewartův sbor. Proti čističce bavlny měla zaútočit Frenchova divize, vpravo od ní Walhallova a Loringova. Podél řeky je měla podpořit Bufordova jezdecká divize. Úkolem Jacksonových jezdců bylo pokusit se zajistit brody východně od Franklinu. Útočníci měli postupovat s výjimkou harcovníků beze střelby s nasazenými bodáky a vystřelit až při dosažení nepřátelských pozic. Začátek útoku byl stanoven na 16:00.

Reklama

Schofieldův a Stanleyův hlavní stan byl na severním břehu řeky. Když Schofield dostal krátce před čtvrtou zprávu o formování nepřítele do bojové formace, myslel si, že je to pouze demonstrace. Oba velitelé byli zahájením bitvy zaskočeni a ocitli se bez reálného vlivu na vývoj situace. Většina vozů už postupovala směrem k Nashvillu a Schofield přikázal Wilsonovi přípravu na krytí ústupu. Stanley odklusal na jih, aby zjistil, jak probíhá bitva.

Bitva začíná

Laneova a Conradova brigáda posílená o dvě děla měla čelit náporu Brownovy a Cleburnovy divize. Krátce po čtvrté hodině vyslali Lane i Conrad posly k Wagnerovi do Carter House z žádostí o stažení. Ten odmítnul diskutovat a potvrdil rozkaz obrany na místě (podle některých svědectví byl navíc opilý). Když se šedokabátníci přiblížili na 400 metrů, zahájila palbu dělostřelecká sekce. Byla pod palbou ostrostřelců z Privet Knob, ale snažila se držet co nejdéle. Po přiblížení vypálila několik kartáčů a na poslední chvíli se stáhla z Wagnerovy divize do hlavních obranných postavení. Konfederační pěchota stále postupovala bez výstřelů pouze za palebné podpory harcovníků. Wagnerova divize vypálila první salvu na 100 metrů. Jižanské řady se na chvíli zastavily, ale pak se daly znovu do pohybu za bojového pokřiku a brzy dospěly k postavení Conradovy brigády a teprve teď vypálily svou salvu na několik metrů do postupně se hroutících řad obránců. Conradova brigáda se dala na útěk a brzy se k ní připojila i Laneova. Došlo ke smíchání pronásledovaných a pronásledovatelů a tato změť lidí se řítila k hlavní obranné linii.

Přímo u silnice stála za hlavní linií dělostřelecká baterie připravena k palbě. Důstojníci měli obavy ze střelby kartáči do vlastních vojáků z prchající Wagnerovy divize, a tak nakonec tato baterie nestihla vystřelit ani jednou. Podobné problémy měli i muži v zákopech. Ještě než se Wagnerovi muži dostali do zákopů hlavní linie, byla z opevnění zahájena palba ručními zbraněmi, která smetla první řadu promíchaných armád, ale bylo už pozdě. Rebelové se dostali do zákopů a obrátili na útěk části Stricklandovy a Reillyho brigády. Boj se přesunul k druhé linii zákopů.

Opdyckeova brigáda odpočívala po obou stranách silnice asi 200 metrů na sever od Carter House. V nastávajícím zmatku se Opdycke rozhodl, že jeden ze svých pluků přesune na druhou stranu silnice kvůli lepší bezpečnosti a manévrovatelnosti. Velitel jiného pluku brigády, major Motherspaw, si při spatření pohybujícího se pluku myslel, že Opdycke nařídil protiútok, a tak rozkázal připojit se k domnělému útoku. Narychlo zformovaný pluk vyrazil a strhl s sebou některé sousední oddíly a zanedlouho byla v pohybu polovina brigády. Opdycke se nejdříve neúspěšně pokoušel útok zastavit, ale pak rozkázal celé brigádě připojit se k útoku a postavil se jí do čela.

Neuspořádaný útočící dav modrokabátníků s nasazenými bodáky nejprve narazil na uprchlíky Wagnerovy divize – ti se pak většinou rozptýlili po stranách – a začal překonávat cedrový plot u Carter House. Na dvoře pak v chaotickém boje muže proti muži smetl první konfederační vojáky. Po stranách se k Opdyckovi přidaly rezervy Stricklandovy a Reillyho brigády. Unionisté zakrátko dosáhli druhé linie zákopů a nakonec nepřítele střelbou zahnali až do první linie. Generál Stanley, který přijel obhlédnout situaci a zorganizovat obranu, byl v boji zraněn do krku a musel se vrátit do Fraklinu. Opdyckova brigáda během odpoledne získala téměř 400 zajatců.

Brzy začaly přicházet další konfederační posily – zbytek Cleburnovy a Brownovy divize a části Stewartova sboru. Jejich pokusy o útok byly odraženy. Na obou stranách fronty v důsledku zmatku a kouře přestalo existovat jednotné vedení. Obě strany byly hustě namačkány v zákopech, jejichž vzdálenost byla někde jen metrů. Boj degradoval do nepřetržitých chaotických přestřelek skupin mužů hustě namačkaných v zákopech; další útoky byly sporadické, nekoordinované a vedené pouze menšími jednotkami. Z druhé linie začala do jižanských zákopů střílet kartáče ztracená a znovuobsazená baterie o čtyřech dělech. Po první hodině bitvy došlo ke zmírnění palby v důsledku nedostatku munice a situace se stabilizovala. Později se na několika místech pokusily o útok unionistické jednotky; útoky však byly zastaveny vlastní palbou z jiných postavení.

Zbytek fronty

Úplně napravo postupovala pěšky podél řeky Bufordova jezdecká divize; dostala se pod palbu z děl a stáhla se zpět. Západně od ní postupovala Loringova divize. Čelní dvě brigády byly pod palbou děl z Fort Granger a později do nich začalo pálit kartáče Reillyho dělostřelectvo. Seveřanská pěchota se zdržela palby až do chvíle, co se nepřítel přiblížil k zásekům z keřů. Salva na 50 metrů vrhla obě brigády zpět. Druhý pokus dostat se dopředu po relativně průchodné Lewisburg Pike rovněž s vysokými ztrátami selhal. Featherstoneova a Scottova brigáda ustoupila a Adamsova záložní brigáda byla přesunuta blíže středu fronty.

Podobný osud potkal Quarlesovu brigádu Walthallovy divize, která utrpěla těžké ztráty při pokusu odstranit trnité větve na svém úseku. Sám Quarles byl raněn, stejně jako většina důstojníků. Konfederační ztráty byly vysoké zčásti i proto, že mezi obránci byla i rota vyzbrojená šestnáctiranými henryovkami. Shelleyova brigáda, útočící ve směru na čističku bavlny, byla rozstřílena dvojicí dvanáctiliberních děl. Ostatní části divize se pak přesunuly dál na západ k mezeře ve středu.

Západně od čističky se situace nevyvíjela o mnoho lépe. Cleburnovým mužům se zpočátku podařilo obsadit zákopy, ale pak byli vytlačeni Reillyho rezervními pluky. Cleburne obnovil útok záložní Lowreyho brigádou směrem na čističku bavlny. Několik desítek metrů před Reillyho zákopy byl Cleburne zasažen těsně pod srdce a téměř okamžitě zemřel; Lowreyho muži byli uvězněni ve vnějším příkopu blízko zákopů; nemohli se v prudké palbě pohnout ani dopředu, ani zpět. Později se pokusily stejným směrem proti výběžku zaútočit čtyři záložní brigády Stewartova sboru. I ty byly odraženy – nejhůře dopadla Cockrellova brigáda, která utrpěla dvoutřetinové ztráty, Mezitím se do federálních zákopů začali vracet někteří z uprchlíků, kteří pomohli odrazit další zoufalé útoky Stewartova sboru na krátkou vzdálenost. Později začala děla z výběžku pálit jižanským vojskům před Carter House do boku kartáči, což způsobilo další těžké ztráty; část vojáků se pak vzdala. Se setměním se konfederační vojáci pokoušeli opustit příkopy a zákopy a ustoupit do týlu.

Reklama

Na západě probíhala situace v menším měřítku podobně jako na východě. Ve středu sestavy byla ztracena první linie zákopů, ale druhá linie se pak udržela díky protiútoku Opdycka a Stricklandových rezerv. Brownova divize pak byla odražena a Brown byl těžce raněn.

Bate měl se svou divizí delší cestu a dorazil téměř před setměním po Carter's Pike. Zjistil, že nemá dost vojáků na pokrytí svého úseku fronty, a tak rozdělil své síly na dvě části a podnikl další neúspěšný útok.

Nejvíce nalevo byla Chalmersova jezdecká divize. Chalmers čekal na pěchotu, které se nedočkal. Když kolem páté hodiny slyšel střelbu, pokusil se zaútočit a po krátké přestřelce ustoupil.

Jacksonovi jezdci překročili řeku jihovýchodně od Franklinu a narazili na zhruba stejně silného Hatche. Rossova brigáda se pokusila obsadit kopce nad brodem, ale musela ustoupit při pěším protiútoku unionistických jezdců. Po páté hodině se stáhla zpět na jižní břeh.

Kolem čtvrté hodiny dorazil k Franklinu Lee s předvojem. Dostal rozkaz podpořit Cheathama, s nímž se setkal až někdy po setmění. V devět hodin nasadil na středním úseku fronty Johnsonovu divizi, která se po těžkých ztrátách musela stáhnout zpět.

V noci začínaly postupně ustupovat skupinky konfederačních vojáků a kolem půl jedenácté boj definitivně ustal. Před půlnocí se začaly unionistické oddíly stahovat na sever k Brentwoodu s Woodovou divizí plnící úlohu zadního voje. Mezitím o půlnoci rozhodl Hood o obnovení útoku ráno, tentokrát s podporou dělostřelectva, které začalo přijíždět od Spring Hillu. Ve dvě hodiny jeho zvědové spatřili zapálený most a úplné stažení unionistických oddílů.

Na bojišti zůstalo přes 2500 mrtvých a 6000 raněných, většina z nich z Army of Tennessee. Z 23000 konfederačních vojáků účastnících se bitvy asi 2000 padlo a 5000 jich bylo zraněno nebo zajato. Bitva si vyžádala daň i na velitelském sboru. Mezi ztrátami byla celá polovina z 26 generálů účastnících se bitvy. Z velitelů divizí padl Cleburne a Brown byl těžce zraněn. Čtyři brigádní generálové byli zabiti, jeden zemřel na následky svých zranění o několik dní později a jeden byl zajat. Šest jich bylo těžce raněno. Zhruba stejně početné Schofieldovo vojsko ztratilo asi 2500 mužů, z toho několik set mrtvých. Z generálů byl zraněn jen Stanley. Hoodova armáda nakonec mohla vstoupit do města, ale jejich cílů nebylo dosaženo. Schofield se dokázal spojit s Thomasem a bojová morálka armády byla po vysokých ztrátách otřesena. V poledne vyrazily na sever Leeův a Forrestův sbor. Části Stewartova sboru mohly opustit Franklin odpoledne a nejhůře postižený Cheathamův sbor, jehož některé oddíly musely být zreorganizovány, vyrazil až druhého prosince. Schofieldovo vojsko se na ústupu už nezastavovalo a pozdě odpoledne dorazilo do Nashvillu.

Obléhání Nashvillu

2. prosince k Nashvillu dorazila jízda spolu s Leeovým sborem a následujícího dne dorazil zbytek armády. Hood neměl dostatek sil k tomu, aby mohl město obléhat, a nemohl si dovolit Thomasovu armádu obejít. Rozhodl se tedy zakopat před Nashvillem na úzké frontě před Nashvillem a očekávat Thomasův útok. Zároveň se pokusil vyvinout tlak na Murfreesboro (50 kilometrů jihovýchodně od Nashvillu) a případně se pokusit odrazit pokus o pomoc tamní posádce.

S výjimkou Chalmersovy divize, která zůstala v Nashvillu, byl pro útok na Mufreesboro vyčleněn celý Forrestův sbor. Podporovat jej měl Bate. Celkové konfederační síly čítaly asi 6000 jezdců a 1800 pěšáků. Posádku Murfreesboro tvořilo asi 8000 mužů pod velením generála Rousseaua. Forrestovi se podařilo přerušit telegraf i železnici a zůstával v prostoru mezi Nashvillem a Murfrresboro. Bojové akce většinou probíhaly jen jako potyčky menších oddílů. 7. listopadu provedli unionisté silnější průzkum bojem o síle asi 3000 mužů a jedné baterie a ve střetnutí několik kilometrů severozápadně od pevnosti získali 207 zajatců a dvě děla z Bateovy divize. Ta pak byla později vystřídána a vrátila se do Nashvillu. Část jízdních oddílů se přesunula na na sever k řece Cumberland, aby mohla zjistit případný pokus unionistických jezdců o nájezd do týlu Hoodovy armády.

Opevnění Nashvillu bylo vybudováno už při obsazení města roku 1863 a kvůli zvýšenému počtu vojáků se z něj teď stala pouze vnitřní obranná linie a další zákopy byly budovány dále před městem. Na začátku listopadu dorazily do Nashvillu všechny zbývající posily a 10. prosince dosáhl počet Thomasových vojáků čísla 60000. Thomas se rozhodl, že počká na vyzbrojení jízdy a teprve potom zaútočí. Wilsonův sbor se v té době přezbrojoval na druhém břehu Cumberlandu v Edgefieldu. Velké problémy činil nedostatek koní – nepomohlo ani to, že Stanton povolil rekvizice koní v okolí. V armádě došlo k několika personálním změnám: Schofield se vrátil do velení XXIII. sboru, velitelem IV. sboru se stal místo zraněného Stanleyho generál Wood. Generál Wagner byl zproštěn velení divize a o několik dní později odešel na vlastní žádost z armády.

Zatímco stav unionistické armády se postupně zlepšoval, u Hoodova vojska platil pravý opak. Armáda trpěla nedostatkem topiva, bot a zimní výstroje. Situaci nezlepšilo ani zprovoznění železnice v úseku Pulaski-Franklin. Od 8. prosince navíc plně udeřily mrazy spolu s větrem a sněhem.

Thomas dostal 6. prosince od Granta rozkaz k okamžitému útoku, který den nato zopakoval Stanton. Thomas se však rozhodl počkat na vybavení jezdectva. Grant několikrát vyhrožoval Thomasovi odvoláním. 9. prosince Thomas odložil útok na dobu, kdy se zlepší počasí. Mezitím došlo k přerušení telegrafního spojení. 12. prosince Wilson konečně překročil Cumberland. 14. prosince začal tát led a bylo rozhodnuto o útoku následujícího dne ráno.

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více