Období studené války (1945-1989)

Během druhé světové války sloužila peruť jak u Coastal Command, tak u Bomber Command. V rámci pobřežního letectva podnikala peruť v letech 1940-1941 operace nad Lamanšským průlivem a koncem roku 1942 se přesunula do severní Afriky. Podnikla protiponorkové operace na podporu operace Torch a poté pokračovala v operacích ve Středomoří, přičemž v tomto období používala různé typy letadel. V červenci 1944 byla peruť rozpuštěna, než byla v srpnu v Alžírsku reformována jako bombardovací peruť a později v posledních letech války působila v Itálii.

Jestliže klíčem k přežití letounu U-2 byl dostup, který byl mimo možnosti stíhacích letadel jeho generace, další letoun ze „Skunk Works“ měl mít kromě fantastického dostupu i rychlost, o které se do té doby konstruktérům ani nesnilo. Kromě zvyšování rychlosti se návrháři při stavbě nového letounu vůbec poprvé cíleně zabývali snížením efektivní RCS.Tento Zázrak techniky se jmenoval A-12 Blackbird.

Nejsou tak daleko doby kdy byl pojem bitevní vrtulník spojován se jménem Cobra. Od té doby se do výzbroje řady států dostaly bitevní vrtulníky různých konstrukcí, pro které Cobry byly etalonem kvality. Od té doby prošly dlouhým vývojem a počet jejich variant vyčerpal abecedu.

AH-64A byl ztělesněním poznatků vykoupených v Korejské a Vietnamské válce krví pilotů prvních vyzbrojených a bitevních vrtulníků. Na dlouhou dobu se stal etalonem bitevního vrtulníku, který dokázal decimovat tankové kolony protivníka. Ale technologie z počátku 70 let má některá omezení. Proto bylo nutné vyvinout AH-64D Longbow Apache, který výrazně rozšířil možnosti původního vrtulníku.

Ufologové si vymysleli další fámu, aby k sobě přitáhli pozornost veřejnosti

Když začali ve druhé polovině padesátých let američtí a sovětští odborníci chystat první družice, vůbec netušili, co to může lidstvu všechno přinést. Usilovali pouze o to zjistit, jak vypadá prostor okolo Země, současně však museli přinést generálům, kteří jim dávali rakety, úlitbu ve formě špionážních družic. Dál nikdo pořádně neviděl.

Když navštívíte muzeum VVS v Moninu, určitě nepřehlédnete vrak stroje, který se nepodobá žádnému známému letounu ani přibližně. Stojí na tandemovém podvozku, přitom má mohutné plováky a neuvěřitelně tlustý centroplán. V trávě leží křídla s tak malou hloubkou profilu, že vypadají jako by k letounu ani nepatřila, a kousek bokem prázdné motorové gondoly. Zajímavá je i civilní imatrikulace CCCP-10687. Jedná se o vrak hydroplánu s kolmým vzletem a přistáním Bartini VVA-14

V minulém díle jsme poznali pozadí vývoje prvního a jediného čistě britského nadzvukového stíhacího letounu. Hranice jeho výkonů se posunovaly stále kupředu. Ale nechybělo mnoho a fenomenální letoun se nemusel nikdy dostat do řadové služby.

Na začátku šedesátých let začala výroba britských Lightningů nabírat na obrátkách. Počet jednotek, které jimi byly vyzbrojeny, narůstal. Na nových verzích byla aplikovaná zlepšení, která se zatím zkoušela na prototypech nebo předsériových letounech.

Jednomístné varianty letounu Lightning se staly základem pro vývoj dalších verzí. Dvoumístných pro přeškolování a výcvik nových pilotů a také exportních strojů, nabízených tradičním i některým dalším potenciálním odběratelům.

Závěr pětidílné série článků o bojovém nasazení protiletadlového raketového systému S-75. Tentokrát se budeme věnovat konfliktům z konce 20. století. Ačkoliv tento systém byl již  té době zastaralý, v řadě zemí stále musel stát v první linii...

Balliol vstoupil do služby u RAF v roce 1950 a ukázal se jako relativně bezproblémový cvičný letoun. Nicméně v roce 1952 došlo ke změně postoje k cvičným letounům s proudovým motorem a objednávky na turbovrtulové letouny byly omezeny. Přesto byla zavedena i námořní verze letounu, Sea Balliol, určená pro palubní výcvik přistávání. Balliol se používal i v jiných funkcích, například pro experimentální lety. Balliol si pořídil pouze jediný exportní zákazník, Královské cejlonské letectvo.

Bývalý sovětský špion se stal britským rytířem. To dosud nemá obdoby. Ve čtvrtek 18. října 2007 pasovala britská královna Alžběta II. v Buckinghamském paláci bývalého podplukovníka rozvědky KGB Olega Gordijevského na Rytíře řádu svatého Michala a svatého Jiřího. BBC připomněla, že stejný titul – aspoň podle svého otce Iana Fleminga – má i legendární vyzvědač James Bond.

Toto vyznamenání je nepochybně ťafkou ruským výzvědným službám, které jsou dnes stejně aktivní jako na vrcholu studené války.

Čím si Gordijevskij tento titul zasloužil?

Stručný životopis jednoho z mála stoupenců liberalizace čínské politické scény.

Se zájmem jsem si přečetl zajímavý článek Jana Bruse „Kulisáci války“ (viz MR 12/2009), ve kterém byla mimo jiné zmíněna souprava maket pro imitaci postavení protiletadlového raketového oddílu. Ve vojenském historickém archivu se mi o ní podařilo vyhledat zajímavé informace, o které bych se chtěl se čtenáři krátkým příspěvkem podělit.

V rámci československého poválečného opevnění byly kromě palebných objektů a pozorovatelen stavěny také nejrůznější úkryty pro živou sílu. Tento příspěvek si klade za cíl představit dva typy úkrytů ČSLA sestavených ze železobetonových rámů.

Vyhlášení státu Izrael 14. května 1948 bylo důsledkem druhé světové války, ve které se Židé stali terčem bezprecedentní konečné likvidace ze strany nacistů. Touha Židů po vlastní zemi nebyla jen výsledkem holocaustu, jedná se především o duchovní záležitost judaismu, související především s exody, kterými byli Židé ve své dlouhé historii několikrát podrobeni. Holocaust to jen urychlil. 

Naše země po válce zjistila, že naprostá většina jejích občanů židovské národnosti byla okupační správou v Protektorátu a zvláštním chováním politického vedení Slovenského štátu odeslána do vyhlazovacích koncentračních táborů a zlikvidována. Z tohoto vědomí potom vzešla jistá míra pocitu potřeby toto alespoň nějak napravit. To byl jeden faktor, který se stal podhoubím pro vznik pomoci novému státu.