Gordon v roce 1939 ukončil studium na Fort Scott High School, o dva roky později na Fort Scott Junior College. Během studia získal civilní pilotní licenci a 7. července 1941 vstoupil do námořnictva. Prodělal stíhací výcvik, který ukončil 12. března 1942 v hodnosti Ensign. Poté byl přidělen ke stíhací peruti VF-10.
S tou se v srpnu 1942 přesunul na Havaj a v říjnu byla jeho jednotka umístěna na palubu letadlové lodi USS Enterprise. Na ní pak Gordon, který dostal přezdívku „Flash“, do boje. Svůj křest ohněm měl prodělat v bitvě u ostrovů Santa Cruz. V té době probíhaly krvavé boje na ostrově Guadalcanal, které se pro Japonce nevyvíjeli zrovna dobře. Bojující vojáky měl proto podpořit námořní svaz, skládající se mimo jiné ze čtyř letadlových a dvou bitevních lodí. Japonským lodím vyplul vstříc americký svaz, ve kterém byly i dvě poslední americké bojeschopné letadlové lodě v Pacifiku Enterprise a Hornet. Bitva vypukla 26. října 1942.
K americkému svazu se rychle začaly přibližovat formace japonských střemhlavých bombardérů D3A „Val“ a torpédových bombardérů B5N „Kate“. Na obranu lodí okamžitě začaly startovat stíhací Wildcaty a okamžitě útočily na nepřátelské letouny. Největší hvězdou dne se sice stal Stenley Vejtasa, který sestřelil sedm Japonců, ovšem ano „Flash“ se neztratil. Během zhruba hodinové hlídky ohlásil zničení dvou torpédových bombardérů Micubiši Type 97, třetí sestřelil pravděpodobně.
Bitva sice skončila vítězstvím Japonců, kteří potopili letadlovou loď Hornet, zaplatili za to ale ztrátou 99 letadel a 148 zkušených letců, které se již do konce války nepodařilo plně nahradit. Navíc se Američanům podařilo poškodit letadlové lodě Zuihó a Šókaku, které byly v opravě do počátku roku 1943. Další vítězství si Gordon připsal 30. ledna 1943 během ochrany poškozeného křižníku Chicago, kdy poškodil bombardér Betty. V červnu 1943 se VF-10 vrátila do USA na odpočinek a k přezbrojení na nové stíhačky F6F Hellcat. V lednu 1944 se VF-10 a Enterprise vrátily do bojové zóny.
Gordon své skóre rozšířil 29. ledna 1944 během útoku na atol Kwajalein, kdy nad ostrovem Taroa sestřelil jedno Zeke, další vítězství získal 16. února 1944 během nájezdu na atol Truk. Jeho obětí bylo opět stíhací Zeke. Poslední vítězství získal „Flash“ během bitvy ve Filipínském moři, poslední velké bitvě letadlových lodí v Pacifiku. Bitva skončila jasnou porážkou Japonců, kteří přišli o tři letadlové lodě a více jak 600 letadel. Gordon se na tomto „masakru“ podílel 19. června sestřelením jednoho bombardéru Judy, následující den poškodil stíhačku Zeke. Jeho účet se tak zastavil na pěti jistých vítězství, další letoun sestřelil pravděpodobně a dva poškodil. Za tyto úspěchy obdržel DFC a Air Medal.
I po válce zůstal „Flash“ u námořnictva a pokračoval v kariéře. Od dubna 1944 měl již hodnost Lieutenant, 1. února 1962 byl povýšen do hodnosti Captain. Mezitím, v roce 1961, získal bakalářský titul na Jackson Collage na Havaji. V roce 1947 sloužil Gordon u jednotky VF-5A na letadlové lodi USS Boxer, která byla jako první v námořnictvu vyzbrojena proudovými stíhačkami, jednalo se o typ FJ-1 Fury.
Prameny: OLYNYK, Frank: Stars & Bars, Grub Street, London 1995 TILLMAN, Barrett: Wildcat, Svět křídel, Cheb 1997 TILLMAN, Barrett: Hellcat, Svět křídel, Cheb 1997 en.wikipedia.org aviationartstore.com - foto
"Flash" Gordon (vpravo) u stíhačky FJ-1 Fury
URL : https://www.valka.cz/Gordon-Donald-t85037#313762
Verze : 2
Přidejte se k nám
Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady.
Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.