Speciální neozbrojená modifikace frontového stíhacího letounu typu MiG-21S pro prověření aerodynamických vlastností, letových charakteristik, stability a ovladatelnosti bezocasého letounu.
Alexej Dmitrijevič Čaromský byl vynikající vědec, konstruktér, organizátor, pedagog.
Raketa středního doletu R-5 se stala první strategickou raketou v sovětském letectvu, která byla schopna doletět do vzdálenosti větší než 1000 km a nést jadernou hlavici.
V první polovině 50. let se mnoho konstrukčních týmů země zabývalo konstrukcí a stavbou letadel, zejména třídy stíhaček. Pojila je společná touha dosáhnout v příštích pěti letech letové rychlosti dvojnásobné rychlosti zvuku a od sebe je dělila touha každého být prvním a navíc s co největším rozmachem. Zdálo by se, že všechno je dáno, všechno je podle plánu, když najednou na tomto pozadí v roce 1954 předložila skupina nepříliš známých leteckých specialistů ohromující návrh. Rozhodli se vytvořit nový letoun v duchu ne nového, ale oficiálně neodstraněného, stalinistického sloganu: „Letět rychleji než ostatní, výš než ostatní a dál než ostatní!!!“.
Jak-140 je experimentální stíhačka vyvinutá v konstrukční kanceláři Jakovlev. Stíhačka Jak-140, která byla vytvořena v polovině 50. let, zůstala donedávna záhadou jak pro Západ, tak pro domácí letecké historiky. A to není překvapující, protože stroj se nejen neúčastnil leteckých přehlídek, které se v té době konaly pravidelně, ale nikdy ani nevzlétl, ačkoli byl postaven a pojížděl na letišti LII v Žukovském. Další zájem o Jak-140 je způsoben skutečností, že tento lehký stíhač první linie mohl dobře konkurovat známému MiGu-21.
Díky úsilí SMI má F-104 Starfighter pověst neúspěšného letadla. Některé přezdívky stojí za to: „létající rakev“, „zabiják manželů“, „výrobce vdov“ a tak dále. Předpokládá se, že beznadějně prohrál letecký boj s MiG-21. Postoj k F-104 však nebyl vždy všude negativní. Například v Pákistánu dostal docela rozumnou přezdívku „chuligán“. Kanadští piloti tomu někdy říkali „létající falus“, což je, jak vidíte, mnohem lepší než „létající šrot“, jak se ve své době nazýval MiG-21.
Historie vzniku tanku T-34 padla na období „velkého teroru“ a byla v mnoha ohledech tragická pro jejich tvůrce. Podle kanonické sovětské historiografie je vytvoření T-34 spojeno výhradně se jménem hlavního konstruktéra Michaila Koškina, který v prosinci 1936 nahradil trestaného Afanasije Firsova. Je třeba poznamenat, že k vývoji přelomové konstrukce tanku bylo zapotřebí konstruktérského génia, a Koškin takovým nebyl.
První prototyp letounu typu Je-8 (MiG-23) vešel ve známost jako Je-8/1 (rudá 81) a brány prototypové dílny OKB MiG opustil dne 5. března 1962. Vzhledem k tomu, že tento stroj postrádal instalaci střeleckého radaru, jeho trup byl opatřen plechovou špicí. Její útroby pak vyplňovala testovací aparatura.
Sovětská zkouška odolnosti německého těžkého stroje vůči dělostřeleckým zbraním, které v té době existovaly.
V souvislosti s neúspěšnými španělskými zkušenostmi s bojovým využitím průzkumných letadel a stíhaček pro přímou leteckou podporu vojsk v podmínkách silné nepřátelské protivzdušné obrany 16. prosince 1937 náčelník výzbroje a materiálně–technického zásobování VVS KA při tvorbě plánu experimentální konstrukce letadel na rok 1938 a odborníci - vojenský inženýr 1. stupně P. A. Losjukov a vojenský inženýr 2. stupně P. V. Rudincev, se vší svou ostrostí nastolili otázku okamžitého zahrnutí do plánu výstavbu speciálního útočného letounu, „... operujícího v malé výšce a disponujícího výkonnými útočnými a obrannými zbraněmi a s motorem, který vyvíjí maximální výkon u země ...“
Velká válka pokračuje a všude létají letadla. Létají nízko, protože i když je již známo o dmychadlech pro letecké motory a dokonce i o turbodmychadlech, nejsou u motorů používány a v té době nemá jejich žádný zvláštní smysl. Ale každý chce vzlétnout výš! Abychom vyletěli výš bez přeplňovacích systémů, musíme dát válcům více vzduchu. Základním řešením je zvětšení objemu válce. V tomto případě se ale zvyšuje hmotnost motoru a jeho rozměry. Je možné tomu zabránit?
Achillovou patou sovětského leteckého průmyslu byla výroba letadlových motorů. Do roku 1917 byla technická politika ruské vlády založena na nákupu leteckých motorů v zahraničí a na licenční výrobě francouzských motorů. Motory vlastní konstrukce se prakticky nevyráběly. Během občanské války se situace v této oblasti prudce zhoršila kvůli nedostatku kvalifikovaných inženýrů a pracovníků a ekonomické blokádě země západními státy.
Závod Ikar navrhl organizovat výrobu výkonných motorů a v roce 1922 obdržel zadání na jejich výrobu a jako vzorky byly vybrány americká Liberty-12 a francouzská Hispano-Suiza 8Fb (M-6) s 400 a 300 hp. Liberty-12 byl americký letecký motor vyráběný od konce roku 1917.
Suchoj Su-15 (v kódu NATO „Flagon“) byl sovětský dvoumotorový stíhací letoun z poloviny 60. let 20. století, jehož první prototyp vzlétl 30. května 1962. Do výzbroje byl zařazen roku 1967, kde nahrazoval typy Su-9 a Su-11. V průběhu doby byl letoun postupně modernizován a byly vyráběny různé verze. Ve službě zůstal do 90. let.
V poslední době se objevily informace o obnovení českého modernizačního programu T-72, který proběhl na konci 90. let. Poté bylo v rámci tohoto programu do roku 2006 modernizováno 35 tanků pro českou armádu, která obdržela označení T-72M4 CZ, a program byl z finančních důvodů zastaven. Nyní se Česká republika zvažuje modernizaci několika stovek vozidel pro svou armádu a případně na export.
Ještě předtím, než začal A. M. Ljulka pracovat na proudovém motoru, byly podobné práce prováděny v Anglii a Německu. První proudové motory zde byly testovány v roce 1937 a první let letadla s proudovým motorem motor se uskutečnil v Německu v roce 1939. Ale to vše se dělo v hlubokém utajení. Takže A. M. Ljulka šel touto cestou sám a je právem považován za zakladatele vývoje proudových motorů v SSSR.
Historie sovětského letectví obsahuje mnoho zajímavých stránek, jednou z nich je pokus o kopírování americké stíhačky F-86 Sabre, podniknutý v SSSR v letech 1952-53.
Poté, co v roce 1948 na stíhačce MiG-15 (I-310, C) překonal rychlostní limit tisíc kilometrů, v OKB-155 v čele s hlavním konstruktérem A. I. Mikojanem společně se specialisty CAGI téměř okamžitě nastínil opatření k jeho dalšímu zvýšení. Již 26. července 1949 stoupá do vzduchu prototyp stíhačky MiG-17 (I-330, SI).
Vývoj proudových motorů (TRD turboreaktivních dvigatělej) v SSSR začal téměř současně s podobnou prací v zahraničí. Anglický konstruktér Frank Whittle začal realizovat svůj projekt v roce 1936 a A. M. Ljulka navrhl projekt prvního domácího proudového motoru v roce 1937. Již v květnu 1941 byl Ljulkův motor RD-1 s projektovaným tahem 530 kg ze 70 % proveden v kovu, na stendu pracovala spalovací komora a turbína a ve zkušební výrobě byl kompresor. Se začátkem druhé světové války však musely být práce na RD-1 omezeny. Před evakuací z obklíčeného Leningradu byla na území závodu Kirov zakopána technická dokumentace, stejně jako hotové díly a sestavy motorů. V evakuaci byl A. M. Ljulka přeřazen na tankové motory.
Na rozdíl od populárního rčení, pravda nikdy nespočívá uprostřed. Pod tlakem nevyvratitelných důkazů se posouvá ve prospěch jednoho či druhého úhlu pohledu, který se často rozpouští někde ve čtvrté dimenzi, za hranice našeho chápání. Cesta k pravdě je trnitá a vykvétá a dosažený výsledek bývá daleko od převládajících představ o „dobrých“ a „zlých“ principech tohoto světa.
Motor V-2 byl instalován před válkou na sovětské lehké tanky BT-7M, střední tanky T-34, těžké KV-1 a KV-2, jakož i na těžkém pásovém dělostřeleckém traktoru Vorošilovec. Za války byl instalován na středních tancích T-34, těžkých KV a IS, stejně jako na samochodkách od nich odvozených. V poválečných letech byl tento motor modernizován a jeho přímými potomky jsou moderní tankové motory.
Opancéřovaný stíhací letoun, pouze prototyp. Jeho koncepce vycházela z několika leteckých soubojů mezi Il-2 a bombardéry Luftwaffe. Letoun se ukázal být jako neperspektivní, protože ve vzduchu by dokázal dostihnout pouze staré bombardéry německého letectva.
Ve druhé polovině Velké vlastenecké války dostal sovětský letecký průmysl za úkol vytvořit rychlostní a výškový bombardér dlouhého doletu, který by ve svém letu odpovídal nejnovějšímu americkému bombardéru dlouhého doletu B-29 Superfortress. Výzkumné a vývojové práce, které začaly v roce 1943, vedly k vývoji několika domácích projektů pro letadla podobného určení.
Konstrukce, ze které vzešel motor NK-12, byla vyvinuta po druhé světové válce týmem ruských konstruktérů a odvlečených německých inženýrů pod vedením Ferdinanda Brandnera, který předtím pracoval pro Junkerse; v čele konstrukční kanceláře stál hlavní inženýr Nikolaj D. Kuzněcov. Design NK-12 tak vznikl z německých studií o turbovrtulovém motoru z konce války.
Motor V-2 byl instalován před válkou na sovětské lehké tanky BT-7M, střední tanky T-34, těžké KV-1 a KV-2, jakož i na těžkém pásovém dělostřeleckém traktoru Vorošilovec. Za války byl instalován na středních tancích T-34, těžkých KV a IS, stejně jako na samochodkách od nich odvozených. V poválečných letech byl tento motor modernizován a jeho přímými potomky jsou moderní tankové motory.
| Sekce Aktuality |
|
| Sekce Osobnosti |
|
| Sekce Jednotky |
|
| Sekce Obrněná technika |
|
| Sekce Dělostřelectvo a rakety |
|
| Sekce Neobrněná technika |
|
| Sekce Protivzdušná obrana |
|
| Sekce Výzbroj, zbraňové systémy, vybavení a příslušenství |
|
| Sekce Letouny |
|
| Sekce Vrtulníky |
|
| Sekce Bezpilotní prostředky |
|
| Sekce Lodě |
|
| Sekce Ponorky |
|
| Sekce Spojovací prostředky |
|
| Sekce Ruční zbraně |
|
| Sekce Uniformy a vybavení |
|
| Sekce Zbraně hromadného ničení |
|
| Sekce Vesmírná technika |
|
| Sekce Faleristika - Řády a vyznamenání |
|
| Sekce Zeměpisné informace |
|
| Sekce Zločiny proti lidskosti |
|
| Sekce Terorismus a pirátství |
|
| Sekce Světová náboženství |
|
| Sekce Výkladový slovník vojenských termínů |
|
| Sekce Anotace a recenze |
|
| Sekce Vzdělání a zábava |
|
Prémiový účet
Podpořte náš web a zároveň se zbavte reklam. Použijte prémiový učet!
