Balistická raketa středního doletu R-5M

Autor: Ivo Valuch 🕔︎︎ 👁︎ 4.164

Vývoj raketového komplexu s jadernými hlavicemi byl zahájen v souladu s nařízením vlády SSSR ze dne 10. dubna 1954, tj. ještě před koncem testování a přijetí raketového systému R-5. Řízením vývoje komplexu byl jmenován OKB-1 NII-88 pod vedením S. P. Koroleva. Předpokladem pro toto rozhodnutí byla úspěšná zkouška 12. srpna 1953 na semipalatinském polygonu první domácí termonukleární malé RDS-6 s kapacitou 400 kt. Na jejím základě byla později vytvořena hlavice pro rakety R-5M. Název R-5M se objevil mnohem později - až v roce 1955.

K vývoji hlavice rakety s jadernou náloží v roce 1953 byla S. P. Koroljovem v OKB-1 NII-88 vytvořena skupina konstruktérů v čele s V. Sadovým. A o rok později byl vydán stejný výnos sovětské vlády o vytvoření rakety vybavené jadernou hlavicí na základě zkoušek R-5. Počáteční index rakety byl 8A62M a teprve poté se stal známým jako R-5M. Maximální dolet 1200 km rakety R-5 zajišťoval dosah strategických cílů v Evropě, což v kombinaci s ničivým účinkem jaderné hlavice umožnilo poprvé považovat balistickou raketu za strategickou zbraň. Dostřel nové rakety zůstal nezměněn - 1200 km. Jaderná hlavice byla za letu oddělena od trupu.

Reklama

Raketa R-5M se od R-5 lišila tím, že byla vybavena systémem autonomního řízení doletu a systémem rádiového velení s boční korekcí. Pro zvýšení spolehlivosti bylo poprvé provedeno zálohování hlavních bloků řídicího systému, zejména automatická stabilizace a nejdůležitější prvky kabelové sítě. Důležité uzly automatiky byly duplikovány (a některé dokonce ztrojnásobeny), což mělo zajistit vyšší spolehlivost ve srovnání s raketou R-5. Byla zvětšena plocha pylonů vzdušných kormidel, aby se usnadnil provoz automatické stabilizace, byl změněn tvar hlavice. Kvůli přítomnosti jaderné hlavice na palubě rakety museli konstruktéři automatizovat proces jejího startu. Příprava před spuštěním však byla zdlouhavá. Zpočátku trvalo uvedení rakety do pohotovosti asi 30 hodin. Později byla kvůli lepší organizaci práce doba přípravy zkrácena na 5–6 hodin a doba předstartovní přípravy byla 2 hodiny. V srpnu 1954 byly zahájeny zkoušky na zkušebně (tovární).

Letově-konstrukční zkoušky komplexu R-5M začaly v lednu 1955 a skončily v roce 1956. První odpálení rakety R-5M proběhlo 21. ledna 1955 na polygonu Kapustin Jar. Odpal byl úspěšný. Od ledna do července 1955 bylo vypuštěno 14 raket R-5M, z nichž 13 dosáhlo cíle. Dvě střely se vychýlily o více než 7 povolených stupňů a motor byl vypnut systémem APR (automatický podryv rakety). Závěrečná (zaměřovací) etapa letových konstrukčních zkoušek raket R-5M proběhla v srpnu až listopadu 1955. Bylo provedeno 10 startů, z toho pět v dosahu 1165 km, tři v dosahu 1083 km a dva v dosahu 1190 km. Z deseti startů bylo osm úspěšných. Výsledky vypouštění v roce 1955 sloužily jako základ pro přípravu dalších testů rakety R-5M v roce 1956 v plném rozsahu. Tyto testy probíhaly bez jaderné nálože, ale s veškerou její automatizací. Automatizace jaderné nálože vyloučila možnost výbuchu na začátku. Kromě toho, pokud byla za letu jaderná bomba odjištěna a nikdo by nemohl dát stoprocentní záruku, že raketa poletí na správné místo, měla být jaderná hlavice rakety odjištěna ne za letu, ale pouze přímo nad cílem, na sestupu, když bylo jasné, že letěla tam, kam byla poslána. Automatizace musela odolat všem podmínkám letu rakety. Všechny tyto požadavky na automatizaci byly zpracovány v první fázi letových zkoušek.

K testům, které proběhly od 11. ledna do 6. února 1956, bylo představeno pět raket. Hlavice čtyř z nich měly funkční modely atomové nálože, ve kterých bylo vše potřebné pro atomový výbuch, kromě produktů atomového rozpadu, které způsobily řetězovou reakci. Bylo zkontrolováno spojení hlavice s palubními raketovými systémy, technologie přípravy a spolehlivost provozu všech automatizací za letu. Čtyři starty dopadly dobře. Pátý start proběhl 2. února 1956. V průběhu této letové zkoušky rakety R-5M proběhla první rozsáhlá zkouška jaderné zbraně v plném rozsahu (operace Bajkal). Raketa R-5M nesla poprvé na světě jadernou nálož. Po letu asi 1200 km dosáhla její hlavice bez destrukce na povrch v oblasti Aralských Karakumov. Roznětka způsobila jaderný výbuch o síle asi 80 kt. Usnesením Rady ministrů ze dne 21. června 1956 byla raketa R-5M přijata sovětskou armádou pod indexem 8K51. Raketový systém R-5M se stal prvním raketovým systémem s jadernými hlavicemi.

Reklama

Raketové systémy R-5M, označené na Západě jako SS-3 Shyster („právní zástupce pro temné záležitosti“), byly rozmístěny na hranicích v západní části SSSR. Celkem bylo v letech 1956-1957 do výzbroje nasazeno a rozvinuto 48 raket R-5M. V letech 1957-1958 byly přezbrojeny téměř všechny oddíly ženijních brigád RVGK. Ve VVS bylo vybaveno raketou R-5M 15 pluků. Podle plánu využití raketových jednotek byl v případě nepřátelských akcí schváleno v listopadu 1957 zahájení přesunu raket R-5M do příhraničních oblastí. V roce 1956 byly bojové raketové systémy R-5M namísto raket R-2 uvedeny do výzbroje u 77. a 80. ženijních brigád RVGK, umístěné poblíž města Novyje Belokoroviči v Žitomirské oblasti. V roce 1958 byla 77. ženijní brigáda přeložena k pozemním silám.

Každá ženijní brigáda R-5M se skládala ze tří palebných oddílů. Každý oddíl měl dvě palebné baterie s odpalovacími zařízeními. Brigáda byla tedy vyzbrojena šesti PU R-5M. Pluk R-5M sestával ze dvou palebných oddílů. Každý oddíl měla dvě palebné baterie s odpalovacími zařízeními. Pluk byl tedy vyzbrojen čtyřmi PU R-5M. Řada brigád byla poté, co byla vybavena raketovými systémy R-5M, přesunuta blíže k hranicím SSSR. Takže 73. ženijní brigáda se sídlem poblíž města Kamyšin v regionu Volgograd byla v roce 1960 předislokována poblíž města Kolomyja na Ukrajině. 85. ženijní brigáda se sídlem ve státní zkušebně v Kapustin Jar byla v roce 1960 převelena do litevského města Šjauljaj. 72. ženijní brigáda se sídlem poblíž vesnice Medved v Novgorodské oblasti byla v roce 1959 reorganizována na raketový pluk, který byl převelen do města Gvardějsk v Kaliningradské oblasti.

V letech 1953 a 1955 průzkumné skupiny ministerstva obrany SSSR zkoumaly možnost rozmístění balistických raket R-1, R-2 a R-5 na území NDR, Rumunska a Bulharska. 26. března 1955 bylo přijato usnesení ústředního výboru KSSS a Rady ministrů, podle něhož mělo ministerstvo obrany v letech 1955-1956 vyslat na území NDR 72. ženijní brigádu a 73. ženijní brigádu na území Bulharska. Rozmístění nebylo plně realizováno. Na konci roku 1958 se 72. brigáda přesídlila do oblasti měst Fürstenberg a Vogelzand na severovýchodě NDR, kde sídlily jednotky 2. gardové TA. Z těchto pozic mohl R-5M zasáhnout celé území Anglie a většinu Francie.

V roce 1959 se dvě brigády ženijních vojsk RVGK vybavené R-5M zaujaly bojové postavení na pozicích poblíž města Simferopol a Gvardějsk (Kaliningradská oblast). Později rakety R-5M přijala divize umístěná v oblasti města Ussurijsk a vesnice Manzovka na Dálném východě. V roce 1959 tam bylo v pohotovosti 32 odpalovacích zařízení raket R-5M a v roce 1960 - již 36. Celé Japonsko a Mandžusko byly na dosah.

V roce 1959 se předpokládalo, že před bojovým použitím brigády a pluky s raketami R-5M opustí svá místa trvalé dislokace do polních pozic a odtud uskuteční odpal. Úplně první zkušenost s cvičením s takovým scénářem, která proběhla od srpna do října 1959 s návštěvami střelnic pluků z měst a vesnic Gvardějsk, Simferopol, Slavuta, Manzovka, ukázala chybnost tohoto rozhodnutí. Personál a střely byly umístěny ve speciálních stanech, pozemní technika - na otevřených prostranstvích. S příchodem podzimu, kdy pršelo a v lese bylo vlhko a chladno, začala nemoc personálu, bojová účinnost jednotek a podjednotek klesla. V tomto ohledu byly na konci října téhož roku pluky vyřazeny z bojové služby a vráceny na místa dislokace. Později bylo rozhodnuto, že bojové střely s jadernými hlavicemi by měly mít na vybavených odpalovacích pozicích stálou bojovou službu.

Raketa R-5M byla vyřazena z výzbroje počátkem 60. let. Raketa R-5M byla první domácí raketou s jadernou náloží, která sloužila bojově mimo SSSR. V dosahu R-5M byly americké základny raket Jupiter a Thor v Itálii, Turecku a Spolkové republice Německo. Nevýhodou raketových systémů R-5M byla potřeba mít v oblastech, kde byly umístěny raketové jednotky, výkonné kyslíkové továrny, což způsobilo, že komplex R-5M byl těžkopádný a neschopný rychlého odvetného úderu. Raketový systém R-5M se nicméně stal prvním argumentem generálního tajemníka ústředního výboru KSSS N. S. Chruščova během Suezské krize. Poté vyhrožoval Anglii a Francii úderem raketami R-5M s jadernými hlavicemi. Argument byl více než přesvědčivý.

Technické vlastnosti rakety R-5M
Dostřel, km minimálně 280
maximálně 1200
Pravděpodobná odchylka od cíle, km v dálce ± 1,5
ve směru ± 1,25
Maximální startovací hmotnost, t 29,1
Prázdná hmotnost rakety, t 4,39
Hmotnost paliva, kg 24 900
Hmotnost oxidačního činidla (kapalný kyslík), kg 13 990
Hmotnost paliva (92% ethylalkoholu), kg 10 010
Délka střely, m 20,8
Maximální průměr těla, mm 1652
Rozpětí kormidel, mm 3452
Hlavice typu 8K62 nebo termonukleární
Síla jaderné hlavice, Mt: varianta 1 0,04 - 0,05
varianta 2 0,3
varianta 3 1,0
Hmotnost hlavice, kg 1350-1400
Rychlost v okamžiku vypnutí motoru, m/s 3016
Doba letu při max. doletu, s 637
Pracovní doba hlavního motoru, s 115,4
Tah motoru u země, t 44
Tah hlavního motoru ve vakuu, t 51
Specifický tahový impuls hlavního motoru u země, kgss/kg 219
Specifický tah impulsu hlavního motoru ve vakuu, kgss/kg 243
Hmotnost hlavního motoru, kg 870
Doba přípravy rakety ke startu, h 2
Čas strávený v natankovaném stavu v pohotovosti pro odpálení, dny až 30

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více