"...vzlétával do mraků, písničku moravskou pěl, nácky co sestřelil na trupu značené měl..."Když jsem se s panem generálporučíkem Františkem Peřinou setkal poprvé, v Dejvicích na ČVUT, vyprávěl kromě svých dramatických a velice zajímavých zážitků také o tom, kterak mu kdysi za války věštila cikánka z ruky. Slíbila mu tenkrát, že válku přežije a dotáhne to na dvaaosmdesát.
8. dubna tohoto roku však slavně tuto věštbu překročil již o třináctý rok. Bohužel, pár dní poté, zasáhla nás jako blesk z čistého nebe zpráva o tom, že tento svět navždy opustila paní Anička Peřinová, páně generálova životní láska. Byla to těžká ztráta a nám všem bylo víceméně jasné, co bude následovat. Jak žili věrně pospolu celý život, stejně tak i odešli na věčnost. Pan generál František Peřina odešel za svojí Aničkou dva týdny poté, 6. května 2006 krátce před 10. hodinou...
O panu Peřinovi jsem již pár řádků napsal. Konečně, najdete je na těchto stránkách. Přesto bych si dovolil jeho životopisné údaje zopakovat...Narodil se v roce 1911 v Morkůvkách u Břeclavi. Jako vyučený soustružník se přihlásil dobrovolně k letectvu a v letech 1929-1931 absolvoval Školu pro odborný dorost letectva ve Vojenském leteckém učilišti v Prostějově. Po službě u
5. pozorovací letky 2. leteckého pluku v Olomouci prodělal v roce 1932 stíhací výcvik v Chebu, aby se vrátil do Olomouce k
34., později
36. stíhací letce.
Díky svému leteckému nadání byl tehdy již četař Peřina zařazen do reprezentačního týmu ČSR na IV. ročníku mezinárodního leteckého mítinku v Curychu. V soutěži proti podstatně modernějším zahraničním strojům (
včetně budoucího hlavního zástupce německé Luftwaffe, Messerschmittu Bf 109) si vedl velmi dobře a získal po jednom 2., 3. a 4. místě. Na podzim 1937 suverénně zvítězil v Malackách při armádních leteckých závodech ve vzdušné střelbě. Na přelomu let 1937-1938 absolvoval s úspěchem školu pro rotmistry v Milovicích na Nymbursku. Až do okupace republiky pak létal na stíhacích
Aviích B-534 u
52. stíhací letky v Olomouci.
V červnu roku 1939 uprchl z vlasti a přes Polsko se dostal do Francie. Zde, ve středisku Chartress, se přeškolil na americké stíhačky
Curtiss H-75 a byl jedním z prvních dvaceti československých letců, kteří se dostali na frontu.
Byl zařazen do slavné perutě "Čápů" -
GC I/5 "Les Cicognes", spolu s několika dalšími krajany, např.
Aloisem Vašátkem a
Tomášem Vybíralem. Zde létal jako číslo samotného velitele, kapitána
Jeana Accarta.
Již v prvních dvou dnech po napadení Francie získal postavení stíhacího esa (
Status stíhacího esa získal letec, kterému bylo potvrzeno sestřelení nejméně 5 nepřátelských letounů, Peřina jich měl v rozmezí 10.-11.5. na kontě již 7!). Postupně docílil celkem 12 jistých a 2 pravděpodobných vítězství (
dva střemhlavé bombardéry Ju 87, které se zřítily až za francouzsko-belgickou hranicí a tudíž nemohly být uznány jako jistě sestřelené...).
Jeho nejznámějším činem byl pravděpodobně útok na obrovskou přesilu 60 německých těžkých stíhaček
Messerschmitt Bf 110 dne 3. června 1940 u Paříže. Při útoku byl zraněn, z nemocnice však zanedlouho utekl a vrátil se k peruti. 25. června 1940 utichly boje na francouzské frontě a celá GC I/5 přelétla do Afriky na letiště Saint Denis-Sig, asi 40 km od Oranu. Zde byl (již) poručík Peřina jmenován za své zásluhy spolu s ostatními Čechoslováky rytířem Čestné legie.
Jeho další cesta vedla lodí přes Gibraltar do Anglie, kde byl zařazen v hodnosti Pilot Officer k nově zformované
312. stíhací peruti RAF. V jejích řadách se zúčastnil slavné bitvy o Británii, později i útoků na nepřítelem okupovaný kontinent a připsal si na své konto další dva sestřelené německé stroje. Po ukončení operačního turnusu působil od prosince 1942 jako střelecký instruktor (
Sector Gunnery Instructor) na několika základnách stíhacího letectva.
Od roku 1944 do konce války posléze pracoval jako pobočník velitele čs. styčné skupiny u štábu Fighter Command - Velitelství stíhacího letectva. Do Čech se vrátil v červenci 1945.
Po
válce sloužil jako instruktor v pilotní škole v Olomouci, později velel letecké střelnici v Malackách.
V lednu 1949 byl od letectva propuštěn, 12. dubna pak spolu s manželkou a přítelem uletěl na sportovním letounu do Rakouska. V Anglii byl přijat zpět k RAF, v roce 1955 odešel do civilu a odstěhoval se do Kanady, o čtyři roky později pak do USA. V roce 1979 odešel do důchodu. Do rodné vlasti se vrátil v roce 1993...
Za svoje vynikající zásluhy a hrdinství obdržel 4×
Československý válečný kříž, 3×
Československou medaili Za chrabrost,
Československou medaili Za zásluhy I. st.,
Československou pamětní medaili zahraničního odboje (se štítky F aVB),
Řád bílého lva, francouzský
Croix de Guerre se 4 palmami, 2 zlatými a 2 stříbrnými hvězdami, řád
Légion d'Honneur (stupně Chevalier a Officier), britskou
The 1939-1945 Star (with Battle of Britain Claps),
Air Crew Europe Star a
War Medal.
Čekali jsme to. Už jsem to říkal na začátku. Přesto, když ta smutná chvíle přišla, bolelo nás z toho srdce a duše krvácela. Na oslavy ani na pohřeb pana generála neměl jsem šanci se dostat. Televize byla jen slabou náhražkou. Seděl jsem u obrazovky, hodiny ukazovaly mírně po půlnoci. Na obrazovce čestná stráž vynášela rakev generála Peřiny, nad hlavami vlála česká vlajka a nad Vítkovem burácely Grippeny a Alky.
Po tvářích mi stékaly slzy a nechtělo se mi spát. Odešel vynikající člověk a já ho znal. I teď, když si ty fotky prohlížím, rozzářeného Fandu Peřinu na oslavách nebo s Aničkou při nějakém setkání, nemám k slzám daleko... "... Dětem a vnukům svým vyprávět budem dál, kdo úctu pro Čechy s přáteli vybojoval. Merci všem mládencům, co maj šedivý vlas, au revoir, monsieur, nezapomenem Vás..."Mimochodem, autorem obrázku je můj kamarád ze Slovenska, W/O Milo Herčut...
URL CZ: https://www.valka.cz/Perina-Frantisek-t9334#165050Verze : 1
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Perina-Frantisek-t9334#165050Version : 0