11. stíhací letecký pluk [1954-1992]

Zjednodušené organizační schema

Organizace letky leteckého stíhacího pluku

Od r. 1957 byl zrušen "letkový" systém a došlo ke zkvalitnění organizace inženýrské letecké služby.
Do povědomí pamětníků vstoupil jako "KOLCHOZ". Tato organizace mimo drobných změn vydržela do 31.10.1975.
Zásadní změnou bylo "rozdělení" pilotů a techniků.


U ILS vznikla odddělení:
TECHNICKÉ, KONTROLNÍ A PROVOZNÍ.


Technické oddělení bylo složkou Inženýrské letecké služby od r. 1957 a bylo podřízeno přímo hlavnímu inženýrovi / zástupci velitele pro inženýrsko leteckou službu (ZV ILS)
Bývalo označováno jako "TOP" (Technická opravna pluku) a bylo pokračovatelem "POL-2" (Pojízdné opravny letounů "2" - plukovní) a v sestavě pluku bylo od r. 1957.


Kontolní oddělení bylo složkou Inženýrské letecké služby od r. 1957 a bylo podřízeno přímo hlavnímu inženýrovi / zástupci velitele pro inženýrsko leteckou službu (ZV ILS)


Provozní oddělení se dělilo na provozní skupiny (1. PO, 2. PO, 3. PO).
U 11. slp byla od r. 1967 4 provozní oddělení - stejně jako letek.
Tvořilo "partnerskou" jednotku letky téhož čísla.


Provozní rota ILS byla organickou součástí Inženýrské letecké služby a byli v ní vojáci základní služby, rozděleni do čet (čísla 1. až 3./4. pro jednotlivé provozní skupiny, č. 4./5. pro TO.

Jako pozdní dokončení NORMALIZACE je označován "návrat" k letkovému systému, při němž se do podřízení velitelů letek (po zrušení provozního oddělení/provozních skupin) příslušníci inženýrské služby a to včetně vojáků základní služby.
Organizační změny sledovaly "vyšší zájmy":
Tento systém v letectvu nahradil od 1.11.1975 předchozí organizační strukturu leteckých útvarů, kdy působili piloti a inženýrsko letecká služba samostatně.
Hlavním důvodem zavedení tzv. letkového systému, který se nesetkával s velkým pochopením létajícího personálu, bylo operačně taktické hledisko. Tento nový systém umožňoval:
- zasazení letek jako organických jednotek v rámci mateřského pluku,
- samostatné operační zasazení letek na kterémkoliv letišti vybaveném silami a prostředky radiotechnického a letištně technického zabezpečení,
- začlenění kterékoliv letky do bojové sestavy jiného pluku.


Součástí tohoto systému byla i organizační struktura zabezpečujících útvarů, letištního praporu a praporu radiotechnického zabezpečení. Tyto útvary byly schopny již svými mírovými tabulkovými počty zabezpečit letecký provoz z tzv. letiště stálé dislokace, tak i dalšího, tzv. záložního letiště. Zaujetí záložního letiště "Předsunutými skupinami (silami a prostředky letištního praporu, praporu radiotechnického zabezpečení a pluku)" umožňovalo přijetí letového sledu na tomto letišti, jeho přípravu k opakovanému vzletu a všestranné zabezpečení záložního letiště do příchodu hlavních sil. Předsu-nutou skupinu leteckého pluku zpravidla tvořili síly a prostředky technického oddělení pluku (vyčleněné v 1. fázi zejména pro přijetí letového sledu), dále části sil a prostředků speciální technické skupiny, povětrnostního zabezpečení, padákové skupiny, skupiny objektivní kontroly a výškového vybavení, stálý řídící létání a jeho pomocník.


Zaujímání záložního letiště předsunutými skupinami bylo zejména v 80. letech procvičováno pravidelně, několikrát do roka v rámci nácviků bojové pohotovosti a s přistáním letových sledů (zpravidla do hodnoty roje až letky) při taktických cvičeních a pro-věrkách bojové pohotovosti.


Důležitým prvkem hodnocení bojové pohotovosti pluku byly i prověrky pohotovostního systému (PoSy) PVOS. Tyto prověrky byly organizovány buď na národní úrovni ze stupně divize PVOS, velitelství PVOS nebo jako prověrky pohotovostního systému Varšavské smlouvy organizované z ÚVS PVO VS, které se nacházelo na území bývalé-ho SSSR. Pro značkování cílů (narušitelů vzdušného prostoru - označován ) byly v rámci prověrek plánovány lety cílů („ČAJKA“) buď od součinnostních leteckých útvarů PVOS (1. a 8. slp) nebo leteckých útvarů 10. LA nebo leteckých útvarů NDR, PLR a MLR. Nezřídka byly z důvodů utajení prověrek pohotovostního systému a prověření systému uvědomování (RTV) organizovány i lety skupin sovětských vojsk v ČSSR, PLR, NDR a MLR (to znamená lety od StřSkSV, SevSkSV, SkSVN a JižSkSV). PoSy na letišti Žatec tvořily dva letouny s osádkami v pohotovosti číslo 2 a 3 s časovou normou 4 minut ke vzletu od vydání rozkazu z VS pluku. Tato norma se zvyšovala o 2 minuty v případě působení proti cílům ve stratosféře pro obléknutí výškové výstroje („germošlemu“). Pro posílení PoSy byl udržován roj letounů v pohotovosti na signál "PŘÍLIV". Při vyhlášení tohoto signálu zaujali další 4 piloti a nezbytný technický personál pohotovost číslo 1 (pohotovost ke vzletu) v pracovní době do 25 minut a v mimopracovní době do 40 minut.


Významným prvkem ověřování bojové připravenosti vedle taktických cvičení a ostrých bojových střeleb byly tzv. Nácviky taktické součinnosti. Tyto nácviky byly vždy organizovány jako mezinárodní a to jako nácviky na "ZÁPADNÍM SMĚRU" (ČSSR a StřSkSV, NDR a SkSVN, PLR a SevSkSV) nebo "JIŽNÍM SMĚRU" (ČSSR a StřSkSV, PLR a SevSkSV, MLR a JižSkSV). Tyto nácviky byly dvoudenní a byly spo-jené s přeletem letek na zahraniční součinnostní letiště a s předáním stihačů na součin-nostní naváděcí stanoviště. Letky 11. slp tak pravidelně přistávaliy na letištích v PRESCHENU, HOLZDORFU, WROCLAVI, MINSK MAZOVIECKI i dalších le-tištích. Naopak na letišti ŽATEC byly přijímány letouny zahraničních součinnostních partnerů.

Letouny, které prošly službou u 11.stíhacího leteckého pluku


MiG-15bisR (DD.MM.RRRR-DD.MM.1960)
62 3931









Zdroje: Vojenský historický archiv Praha
Kronika 11. slp
Stavy letounů dle inženýrsko technického hlášení 11. slp
Irra, Miroslav: MiG-15 "Patnáctka.."; Jakab 2007
Poznámky z archivu Ing. Emila Padiora

Zdroj: Letectví a kosmonautika, roč. 1992, č. 26