Letadlové lodě
Články
Aneb sice je to barevný jak cirkus, ale má to svůj důvod, a tady zjistíte jaký :)
Během studené války se ve vzduchu mnohokrát setkali piloti plně vyzbrojených letounů obou hlavních velmocí, jejich spojenců nebo satelitů. Většina setkání se obešla bez konfliktů, i když zúčastnění většinou provozovali to, čemu se říká „dráždění chřestýše bosou nohou“. Když nic jiného, aspoň se snažili zaujmout výhodnější pozici vůči protivníkovi. Ovšem občas to dopadlo jinak.
Spojené státy Americké stáhly kvůli odzbrojení Iráku do oblasti šest letadlových lodí. Pokusím se vám přiblížit o jakou obrovskou sílu se jedná. Zaměřím se na sílu leteckou. Zkuste to porovnat s plánovanými 24 Gripeny, které měly tvořit páteř vzdušných sil ČR. (Přičemž F-18E/F má bojovou hodnotu minimálně dvojnásobnou.)
Začátkem 20. let minulého století odtajnila britská admiralita dokumenty, z nichž vyplývalo, že i přes veškeré snahy britský loďařský průmysl nebyl schopen pokrýt ztráty lodního prostoru, způsobené kaiserovskými ponorkami, a že by je v nejlepším případě dorovnal až v roce 1921. Toto si velmi pozorně přečetl ze zajetí propuštěný kapitán Karl Dönitz a poté, co se 1. září 1939 stal velitelem U-Bootwaffe, uplatnil na tomto faktu vytvořenou strategii při nasazení U-bootů v bitvě o Atlantik. Vycházelo mu, že ke sražení Velké Británie na kolena budou zapotřebí měsíční ztráty lodního prostoru ve výši kolem 500 000 BRT.
Absenci letadlových lodí va své flotě se SSSR snažil pokrýt rozvojem ponorkových sil a letadel určených k boji s americkými CVBG (Carrier Battle Group). Specialistou na lov letadlových lodí měl být Suchoj T-4, ale nakonec to dopadlo úplně jinak ...
Letadlové lodě prokázaly během Druhé světové války svou údernou sílu. Staly staly se jádrem flot všech námořních velmocí a právem jsou považovány za nejsilnější hladinové jednotky. Jedinou výjimkou byl po dlouhá léta Sovětský svaz. Pro boj s bojovými skupinami letadlových lodí musel používat letectvo z pozemních základen a ponorky.
Letadlová loď je skutečné plovoucí město. Jako suchozemský národ nemáme zpravidla moc příležitostí projít se po její palubě. Při příležitosti vysílání seriálu Letadlová loď Enterprise jsme připravili interaktivní prohlídku, umožňující poznat základní výzbroj a vybavení rozmístěné na palubě USS Enterprise (CV-6).
Spojené státy byly zataženy do druhé světové války napadením největší tichomořské základny japonskými palubními letouny. V době kdy padaly první bomby, proradní japonští diplomaté projednávali detaily mírové smlouvy státním tajemníkem Hullem. Takové zákeřnosti se nezapomínají. V Pacifiku začala námořní válka, jakou svět neviděl … válka letadlových lodí.
Potom co byla bitevní flota zmasakrována v kotvišti v Pearl Harbouru, zbyly Američanům prakticky jen letadlové lodě. Japonci začali úspěšné vítězné tažení Pacifikem. Padala jedna bašta odporu za druhou a zdálo se, že japonskou rozpínavost nic nezastaví.
Bitva u Midway zásadním způsobem změnila popměr sil v Pacifiku. Potopením čtyř velkých letadlových lodí přišla japonská flota o podstatnou část svého útočného potenciálu. Američané,kteří do té doby jen ustupovali se rozhodli vyzkoušet jaké to je zaútočit na území obsazené nepřítelem. První invaze směřovala na ostrov Guadalcanal.
USS Enterprise byla u Šalamounových ostrovů několikrát zasažena a musela se podrobit nevyhnutelné opravě. Opravy nemohly trvat dlouho, protože spolu se sesterskou USS Hornet to byly jediné dvě letadlové lodě, které Američanům v Pacifiku zbyly. Japonská přesila byla trojnásobná.
Po tom co byla sesterská letadlová loď USS Hornet potopena v bitvě u Santa Cruz, zůstala USS Enterprise v Pacifiku sama. Americký průmysl se sice rozbíhal, ale výroba letadlové lodi není otázka ani týdnů, ani měsíců. Do doby, než byly k dispozici nově postavené letadlové lodě, byla Enterprise jedinou operačně použitelnou letadlovou lodí, kterou US Navy v Pacifiku mělo.
Začátkem roku 1943 se USS Enterprise znovu utkala s Japonci a znovu ve vodách obklopujících ostrov Guadalcanal. Potom byla odeslaná do Spojených států k zasloužené generální opravě, která definitivně napravila provizorně opravené škody. Do boje se vrátila na čele silného operačního svazu.
USS Enterprise byla po bojích u Gilbertových ostrovů odeslána k atolu Truk. Jedné z největších japonských námořních základen. Bídné období, kdy bojovala sama, skončilo. Nyní pluje jako vlajková loď silného operačního svazu.
V červnu 1944 zaútočily americké síly na ostrov Saipan v Mariánském souostroví. Byl to další z ostrovů, který americké síly potřebovaly k tomu, aby mohly zahájit další postup směrem k Japonsku. Smyčka se začala pomalu zatahovat.
V bitvě u souostroví Mariany zmasakrovaly Hellcaty japonské palubní letectvo v akci, které Američané říkali Turkey shooting – střílení krocanů. Zdálo se, že akceschopnost Japonců je omezena. Málokdo si uměl představit, že se schyluje k největší námořní bitvě v historii druhé světové války.
USS Enterprise dostala několik přezdívek. Jednou z nich bylo „Lucky E“ˇ- Štastná E, několikrát měla namále, ale vždy se jí podařilo nepřátelské útoky přežít. Vydrží jí příslovečné štěstí až do konce války?
Letadlová loď je skutečné plovoucí město. Jako suchozemský národ nemáme zpravidla moc příležitostí projít se po její palubě. Při příležitosti vysílání seriálu Letadlová loď Enterprise jsme připravili interaktivní prohlídku, umožňující poznat základní výzbroj a vybavení rozmístěné na palubě USS Enterprise (CV-6).
Témata
Podkategorie