Main Menu
User Menu

Bitva o Chafdží

Battle of Khafji

Bitva o Chafdží




Rás al-Chafdží (رأس الخفجي) je saúdskoarabské město ležící zhruba 10 km jižně od hranic s Kuvajtem na pobřeží Perského zálivu. Jde o těžařské a turistické středisko. Nemá žádný zvláštní vojenský význam. Přesto zde začaly pozemní boje mezi iráckými a koaličními vojsky. A to překvapivě po iráckém útoku, který se odehrál v odpoledních hodinách 29. ledna 1991.



Motivy iráckého útoku


Proč se Saddám Husajn odhodlal k tomuto riskantnímu kroku? Důvody nejsou zcela zřejmé. Irácký vůdce spoléhal více na pozemní než na letecké síly. Koaliční úspěch při letecké kampani *1 jako by mu dával za pravdu *2. Útokem na jih chtěl zřejmě získat iniciativu a zatáhnout protivníka do velkého pozemního střetu, který by ho stál mnoho mrtvých, což by neunesla americká veřejnost. Spoléhal se na jakousi recidivu vietnamského syndromu. Irácké velení asi rovněž doufalo v zisk nějakých rukojmí, resp. zpravodajských informací a v propagandisticky zužitkovatelné vítězství, které mělo podpořit morálku a zvýšit prestiž na mezinárodní scéně. Těžce se ovšem přepočítali.


Ovšem ani koaliční velitelé neodhadli příliš situaci. Zprávy přicházející od E-8A JSTARS (letoun pro průzkum a lokalizaci pozemních cílů) hlásily 22. ledna přesun více jak 70 iráckých strojů směrem k saúdskoarabské hranici, 25. ledna přesun zhruba 80 strojů do prostoru ropných polí Wafra na kuvajtsko-saúdskoarabské hranici a noc před útokem silný provoz podél této hranice. Nicméně vyhodnoceno to nebylo jako příprava k útoku. Dokonce probíhal přesun dvou sborů (XVIII Airborne Corps, VII Corps) směrem na západ, neboť se počítalo s tím, že pokud by se Husajn rozhodl pro útok, učinil by tak spíše z prostoru ropných polí Wafra směrem na jihozápad. Navíc další úkoly *3 odváděly pozornost velení spíše více na západ. Svoji roli sehrál i fakt, že irácké jednotky do té doby neprovedly žádnou akci a koaliční vedení začalo věřit, že letecká kampaň znemožnila jakoukoli iráckou iniciativu.



Plán operace


Irácký plán zřejmě předpokládal útok jedné divize (5. mechanizovaná) podél pobřeží směrem na Chafdží, útok další divize (3. obrněná) směrem od polí Wafra na jih a posléze zahnutí směrem na východ, tj. k přístavu Al-Mishab, který se nachází jižně od Chafdží a kde mělo dojít ke styku obou formací. Třetí divize (1. mechanizovaná) měla krýt postupující vojska ze západu. Postup 5. mechanizované měla podpořit komanda vysazená z rychlých člunů do týlu koaličních jednotek. Jakmile by čelní jednotky prorazily, měly následovat posily. Po čase se měly irácké jednotky začít stahovat a nalákat tak nepřítele do pastí vytvořených v Kuvajtu. Zde měly koaliční jednotky krvácet v důsledku iráckých protiútoků a dělostřeleckého ostřelování. Tak by bylo dosaženo požadovaného cíle - způsobení nepřijatelných ztrát nepříteli.


Oblast, do které směřoval irácký útok, spadala pod dvě velitelství - JFC-East *4 a MARCENT *5. Pobřežní silnici z Kuvajtu na Chafdží měly za úkol bránit prapor Saúdskoarabské národní gardy a katarský tankový prapor. V oblasti se pohybovaly i menší průzkumné týmy amerického námořnictva a námořní pěchoty. Rovněž se tam nalézaly týmy roty pro koordinaci leteckého bombardování a palby námořního dělostřelectva *6. Necelých 50 kilometrů na západ se nalézalo Pozorovací stanoviště 2 (OP-2) *7, jež bylo základnou 2. praporu lehce obrněné námořní pěchoty *8. Tato jednotka tedy strážila oblast jižně od ropných polí Wafra. Na západ od OP-2 se nacházel po zhruba 40 kilometrech OP-4. Tuto oblast, kde se kuvajtsko-saúdskoarabská hranice stáčí na sever střežila část Operační skupiny Shepherd *9. Šlo o jednotku lehce obrněné námořní pěchoty o velikost praporu, jež byla vyčleněna z 1. divize námořní pěchoty. Další část této operační skupiny střežila OP-6, který se nalézal dále podél hranice.









Průběh bitvy


Odpoledne 29. ledna se daly irácké síly do pohybu. Tankový prapor a obrněné transportéry 1. mechanizované divize vyrazily ze svých výchozích pozic směrem na jihozápad do prostoru operační skupiny Shepherd. Zhruba 50 tanků a 30 obrněných vozidel 3. obrněné divize se vydalo od polí Wafra na jih a postupovaly, dokud nenarazily na námořní pěchotu u OP-2. Na východě vyrazilo zhruba 40 tanků s podporou obrněných transportérů podél pobřeží na jih. Podpořit je mělo 15 člunů s výše zmíněnými námořními výsadky. Tato plavidla byla ovšem po cestě zpozorována a zničena letadly a vrtulníky amerického a britského námořnictva.


Zhruba v osm hodin večer narazily čelní formace irácké 1. mechanizované divize na námořní pěšáky u OP-4. Mariňáci z operační skupiny Shepherd zaútočili na postupující iráckou kolonu protitankovými řízenými střelami TOW a přivolali si leteckou podporu. V půl desáté se na bojiště dostavila letadla přímé letecké podpory amerického letectva a námořní pěchoty. V jedenáct večer se přidaly tři letouny palebné podpory AC-130, dvě F-15E, dvě F-16C vybavené systémem LANTIRN *10, jež jim poskytoval výhodu za snížené viditelnosti, a čtyři stroje A-10. Další dvě A-10 čekaly připravené na letišti u Rijádu. Po několika hodinách se irácké jednotky daly na ústup zpět do Kuvajtu. Přestože šlo o úspěch, věc měla dvě vady. Za prvé byly zničeny dvě lehká obrněná vozidla (LAV-25) v důsledku tzv. "přátelské palby" *11, což znamenalo 11 mrtvých mariňáků. Za druhé trvalo relativně dlouho, než si na Středisku řízení taktického letectva *12 při CENTCOMu *13 uvědomili rozsah irácké bojové aktivity a tomu odpovídající potřebu nasazení techniky. Většina pozornosti totiž byla věnována probíhající letecké kampani, tj. Pouštní bouři. Krátce po půlnoci dorazil do TACC*12 velitel smíšené části vzdušných sil *14 generál Charles A. Horner, který ihned odeslal na frontu další stroje. Postupně byly další a další vzlety přeúkolovány, takže místo náletů na cíle v Iráků či Kuvajtu posktovali piloti přímou leteckou podporu pozemním jednotkám u hranic. Navíc upravil nasazení JSTARSu. Jelikož ARCENT *15 se obával, že popisovaný útok je jen předzvěstí širší irácké ofenzivy v prostoru přesouvajícího se VII. sboru, dostal ARCENT 20 minut pokrytí JSTARSem na každých 40 minut pokrytí operační oblasti MARCENTu.


Brzy poté, co vypukly boje u OP-4, dorazily první obrněnce irácké 3. obrněné divize k postavení námořní pěchoty u OP-2. I zde reagovali mariňáci útokem pomocí protitankových střel a přivoláním letecké podpory. Od jedenácté hodiny útočily po dobu tří hodin stroje amerického letectva a námořní pěchoty AH-1, A-6, A-10, F-16 a F/A-18 na irácké síly u OP-2. Pak se Iráčané otočili a stáhli se zpět k polím Wafra.


V jednu hodinu ráno zaútočila část irácké 1. mechanizované divize na OP-6, tedy na druhou část operační skupiny Shepherd. Mariňáci útok za pomoci přímé letecké podpory odrazili. U OP-6 a OP-2 byl poté již klid. U OP-4 došlo ještě k několika pokusům o útok, na něž bylo odpovídáno stejným způsobem jako předtím. Docházelo i k náletům na místa koncentrace techniky na kuvajtské straně hranice. Poslední útok na OP-4 byl proveden dvacet minut po sedmé ráno. I tento byl odražen s pomocí letecké podpory poskytnuté stroji A-10 a F/A-18. Koaliční letouny doprovodily ustupující irácké formace intenzivní palbou.


U všech tří pozorovacích stanovišť byli Iráčané celkem rozhodně odraženi. Na pobřeží, v operační oblasti JFC-East, to zpočátku tak jednoznačně nevypadalo. Kolem jedenácté hodiny večer překročily součásti irácké 5. mechanizované divize hranici a vyrazily na jih. Po cestě na ně zaútočil jeden těžký bitevní letoun AC-130 a několik vrtulníků AH-1. Ztratily sice několik strojů, ale jelikož na zemi narazily na celkem slabý odpor arabských jednotek, objevily se ve tři ráno na okraji města Chafdží a začaly ho okupovat. Město bylo již předtím evakuováno, neboť bylo v dostřelu iráckého dělostřelectva umístěného v Kuvajtu. Úplně prázdné ale nebylo. Zůstaly v něm obklíčeny (ne zajaty) průzkumné týmy námořní pěchoty. V následujících dnech probíhaly boje v Chafdží a jeho okolí. Iráčané se snažili posílit své jednotky ve městě a koaliční síly útočily na koncentrace iráckých sil u hranic *16, na posily a na části 5. mechanizované divize v samotném městě (obklíčené týmy pomáhaly navádět letecké a dělostřelecké útoky, ale často se samy dostaly pod palbu), které se snažily odtud vyhnat. 31. ledna odpoledne se saúdskoarabským a katarským pozemním silám podařilo po provedení dvou větších protiútoků *17 donutit mezitím izolované irácké síly k tomu, aby se vzdaly.



Rozhodující význam letectva


Rozhodující silou v této bitvě bylo koaliční letectvo a jeho nadvláda ve vzduchu. Tato nadvláda, zkombinovaná s novými prostředky (JSTARS, LANTIRN), představovala smrtící koktejl pro irácké pozemní síly, které nyní nemohly manévrovat ani ve skrytu tmy. U pozorovacích stanovišť byl irácký postup odražen slabými jednotkami americké námořní pěchoty, které ale dostaly masivní přímou leteckou podporu, jež byla navíc rozšířena i o leteckou izolaci jednotek na sever od místa bojů, což znemožnilo přesun druhosledových jednotek. V prvních hodinách byly posílány na podporu jednotek na zemi jakékoliv volné stroje, poté byly role rozděleny. Letouny námořní pěchoty se soustředily hlavně na přímou leteckou podporu (ostatně návodčími na zemi byli námořní pěšáci) a letouny letectva se zaměřily především na vzdušnou izolaci prostoru bojové činnosti *18, tj. rozdrtily pokusy o přísun posil. Letectvo provádělo nálety jednak v oblasti východního a jihovýchodního Kuvajtu, tj. na místa, ze kterých vyrazily útočící irácké jednotky a ze kterých vyrážely posily a druhak v oblasti středního a západního Kuvajtu, odkud byly hlášeny významné přesuny jednotek (dvakrát větší než z první oblasti) a kde se hromadily irácké pozemní síly. Hrozilo nebezpečí iráckého útoku směrem na postavení jednotek spadajících pod JFC-North *19. Často se ovšem role prolínaly, což bylo dáno geografickými podmínkami a snahou o co nejefektivnější využití letounů.


Zajímavostí je, že koalice ztratila během bitvy o Chafdží jediný stroj. 31. ledna ráno byl severně od města sestřelen protiletadlovou raketou jeden stroj AC-130 *20. Přitom bylo mezi 29. a 31. lednem provedeno více jako tisíc vzletů.


Účinnost leteckých náletů byla taková, že velitel iráckého III. sboru, ze kterého pocházely útočící divize, generál Saláh Abúd Mahmúd žádal po 24 hodinách o povolení k ukončení operace. Žádost byla pateticky zamítnuta s tím, že bojuje "matku všech bitev". Generál na to reagoval tím, že "matka zrovna požírá své děti". Ráno 31. ledna dokonce vydal svým jednotkám rozkaz ke stažení. Toto jeho rozhodnutí jistě podpořila i skutečnost, že dvě irácké divize směřující směrem k saúdskoarabským hranicím byly koaličními nálety vyřazeny již ve středním Kuvajtu.


CENTAF hlásilo *21, že ve dnech 29. ledna až 1. února bylo zničeno 544 tanků, 314 obrněných vozidel pěchoty a 425 kusů dělostřelectva, z čehož dvě třetiny během akcí spojených s bitvou o Chafdží. Přitom ve dvou týdnech předcházejících této bitvě hlásilo letectvo zničení jen 80 tanků, 86 obrněných transportérů a 308 kusů dělostřelectva. Účinek leteckých náletů na irácké jednotky byl zdrcující. Morálka rychle poklesla a stroje byly zničeny. Husajn tak nejenže nic nedobyl, nikam koaliční vojska nenalákal a nedokázal tak způsobit nepříteli "nepřijatelné ztráty", ale naopak urychlil likvidaci značné části své techniky a eliminaci několika svých lepších jednotek.


Celá bitva se vlastně skládala ze tří částí. První představují boje u pozorovacích stanovišť, které po zhruba 12 hodinách skončily díky rozhodujícímu zásahu leteckých sil. Další částí byl boj o samotné město Chafdží, který vedly především saúdskoarabské síly na zemi, ale role letectva zde byla opět velmi důležitá. Třetí část byla vedena výhradně letectvem, které napadalo irácké druhé sledy a zásobovací konvoje, stejně jako místa koncentrace a shromažďování iráckých pozemních sil při hranicích s Kuvajtem.


Letecké síly v této operaci sehrály zcela rozhodující a nejdůležitější roli. Ukázalo se zároveň, že irácké ozbrojené síly nejsou schopny větší akce za situace koaliční vzdušné nadvlády ve dne i v noci. A na operace ve skrytu tmy právě irácké vedení spoléhalo.



Závěr


Koalice neutrpěla vážnější ztáty *22, neztratila na delší dobu iniciativu a nemusely být přesunuty žádné pozemní jednotky a přesuny do dříve určených pozic probíhaly dle plánu. Irácký pokus o rozpoutání pozemní války (v momentě, kdy již druhým týdnem probíhala koaliční letecká kampaň) s cílem způsobit nepříteli ztráty ztroskotal. Naopak irácké síly utrpěly takové ztráty, že se již o stejnou věc znova nepokusily.




Poznámky:

*1 od 17. ledna probíhaly koaliční letecké nálety na Irák - Operace Pouštní bouře - Desert Storm
*2 irácké letectvo se ovšem nemohlo rovnat koaličnímu letectvu, bylo ješět před počátkem bojů podceňováno a navíc část byla poslána do Íránu
*3 šlo o útoky na Scudy a na jednotky Republikánské gardy
*4 Joint Forces Command-East - Velitelství spojených sil Východ
*5 Marine Forces Central Command - Střední velitelství námořní pěchoty; součást CENTCOMu; viz *13
*6 ANGLICO - Air and naval gunfire liaison company
*7 OP = Observation Post / Pozorovací stanoviště; šlo o bývalé saúdskoarabské pohraniční policejní stanice
*8 2nd Marine Light Armored Infantry Battalion
*9 Task Force Shepherd
*10 Low Altitude Navigation and Targeting Infrared for Night / Navigační a zaměřovací infra-červený systém pro noc a malé výšky
*11 jeden stroj byl zasažen palbou vedenou ze země, druhý zasáhla porouchaná raketa Maverick odpálená ze stroje A-10
*12 TACC - Tactical Air Control Center
*13 US Central Command - Střední velitelství ozbrojených sil USA; oblast púsobnosti: Východní Afrika, Střední východ, Střední Asie
*14 JFACC - Joint Force Air Component Commander
*15 Army Forces Central Command - Střední velitelství armády; součást CENTCOMu; viz *13
*16 Z důvodu zvýšení efektivity náletů byla posunuta tzv. součinnostní čára palebné podpory více na jih. Původně se nalézala na sever od hranice. Nejprve byla posunuta na úroveň hranice a posléze posunuta jižně od hranice. V oblasti nad touto čarou nebylo pro uskutečnění leteckého útoku potřeba spolupráce předsunutého leteckého návodčího na zemi a letouny zde tedy mohly volně útočit na pozemní cíle.
*17 první protiútok byl proveden 30. ledna v šest hodin večer a jelikož se nezdařil, musel být proveden další
*14 AI - Air Interdiction
*19 Joint Forces Command-North - Velitelství spojených sil Sever
*20 volací znak Spirit 03; stroj se 14ti člennou osádkou se zřítil do vod Perského zálivu
*21 Central Command Air Force - Střední velitelství letectva; součást CENTCOMu; viz *13
*22 USA ztratily 26 mužů, arabské státy 10 mužů, zatímco Iráčanů zahynulo více jak 2 000




Zdroje:


James TITUS: The Battle of Khafji: An Overview and Preliminary Analysis, Airpower Research Institute Papers, Maxwell AFB, 1996
Alastair FINLAN: The Gulf War 1991, Osprey, Oxford, 2003




Poděkování:


Za kontrolu textu po technické stránce a z toho plynoucí věcné připomínky jsem vděčný Martinovi Smíškovi.
Za pomoc při převodu arabského jména města jsem vděčný Jiřímu Tintěrovi.
URL : https://www.valka.cz/Bitva-o-Chafdzi-t51204#195468Verze : 0
MOD
Diskuse
Doplneni ve strucnosti, postupne doplnim a rozepisu:


- 22, 26. a 28. ledna provadeli Marines delostrelecke prepady irackych jednotek, vzdy se do pozic premistila jedna baterie a obranne jednotky, nasledne vypalila na pozice Iracanu a okamzite se sbalila a stahla. To vetsinou vyprovokovalo Iracany k delostrelecke palbe proti utocnikum, cimz se odhalili pro ve vzduchu hlidkujici stroje letectva, ktere nasledne iracke jednotky znicili bombardovanim. Americke velitelsti tedy predpokladalo, ze presuny techniky kolem 28. a 29. ledna jsou odezvou prave na toto ostrelovani a presunu nekolika brigad iracke armady tak nevenovali dostatecnou pozornost, dokud nebylo pozde.


- musim proverit ty cluny, dle meho se pokusily o namorni posilu az den pote, tedy 30. ledna.


- utoky mimo pobrezni dalnici mely za ukol pouze nalakat americko-saudske sily, zatimco hlavni oddil bude postupovat prave podel pobrezni silnice do mesta, pote se iracke jednotky tak jako tak mely stahnout a pokracovat v obrane hranicniho pasma. Z tohoto hlediska byl iracky plan splnen, je jen otazkou, za jakou cenu ...


- jednotky v jednotlivych postavenich na hranici hlasily problemy se spojenim, je mozne, ze Iracane tehdy zarusili spojovaci prostredky, proto se take nekterym postum nedarilo zavolat si o delostreleckou, resp. leteckou podporu, a i pokud ano, panujici nejistota o postaveni jednotlivych utvaru znemoznila efektivni nasazeni podpory. Nektere tymy oznacovaly nepratelske stroje ostrelovanim z kulometu se stopovkami, aby nad nimi prelitajici helikoptery a bitevni stroje vedely, co jsou "friendly" a co "foe". Po odletu vrtulniku ale byl nejvyssi cas sbalit svych pet humwee a vyparit se co nejrychleji to slo.


- neprehanel bych to s tou intezivni palbou v oblasti samotneho stretu, ony ve skutecnosti ty iracke ztraty navzdory nasazene letecke technice nebyly zas tak velke, v podstate to vychazelo na jeden tank v prumeru na jedno letadlo ve vzduchu (a to az v druhe casti stretnuti), coz ruku na srdce neni zrovna velka efektivita. Pozemni jednotky nezpusobily diky chaosu a nejasnostem kdo je kde, behem prvnich hodin irackeho utoku temer zadne ztraty (jen sami sobe, bohuzel), lehke screeningove oddily na hranicnich pozorovacich postech a v podstate cela saudska garda se stahli zpet smerem na jih (v zadech mely rozsahle saliny, ve kterych tezsi technika nemela sanci projet, takze bud riskovali pruchod pres tyto "poustni baziny", nebo museli vice na zapad a pak na jih oklikou pres poust). Ony ztracene jednotky Marines v meste samotnem byly ztracene tak dokonale, ze mnohe protiofenzivni akce musely byt zastaveny s tim, ze se nevi, zdali v cilove zone nahodou nejsou poskovavani Marinaci.


- stezejni je take politicke pozadi cele veci, zejmena apel saudskeho krale na velitele jednotek v oblasti, ze musi mesto zpet za kazou cenu dobyt, protoze se obavali Saddamova marketingoveho vyuziti teto situace. Doslo i ke stretu mezi Saudy a Americany v tom, kdo bude mesto osvobozovat, Americane se nakonec ujali jen role podpory (byt kriticky dulezite) a Saudove se vrhli (v podstate doslova, celne) spolu s Katarci do utoku proti irackym jednotkam ve meste. Katarci ztratili dva stroje AMX, Saudove pak nekolik obrnenych vozidel s protitankovymi raketami. Perlickou v celkovem chaosu (s bohuzel ne uplne dobrym koncem) byl prijezd dvou zenijnich vozidel Americanu primo doprostred Iracany okupovaneho mesta. Zatimco prvni vozidlo bylo zasazeno a posadka zranena, druhe se stihlo na fleku otocit a z mesta zavcasu zmizet. Prvni posadka byla zajata a urychlene presunuta do tylu do Iraku, kde byla drzena az do konce boju. Aniz by to americke velitelstvi vedelo, narychlo zorganizovalo dobrovolnou akci Marines (na kterou se jak jinak prihlasili vsichni, ale vybrana nakonec byla jen zhruba polovina, nejakych 50 muzu), kteri vlitli do mesta a snazili se zranene najit a osvobodit. Jak uz vime, nepovedlo se, zato novinari, kteri byli svedky cele akce meli za to, ze na osvobozeni mesta se podileji hlavne US Marines a deklarace o tom, ze ho osvbozuji Saudove je pouze politicka hra a veskere zasluhy pritom patri Americanum. Nebylo tomu tak, ale tuto fales mezi velenim americke armady a tiskem se nepodarilo vyresit ani po konci celeho konfliktu.


- z materialu, ktery je studijnim zdrojem USMC, tedy tato bitva nevychazi tak jednoznacne "vitezne", byt se samozrejme podarilo oblast uhajit a mesto od Iracanu vydobyt zpet, vzhledem k omylum, ke kterym doslo, je pohled na celou bitvu pomerne kriticky. Pouceni, ktera vzesla mimo jine z "friendly fire" byla analyzovana a rychle zapracovana do postupu tak, aby se promitly do brzke pozemni operace do Iraku a Kuvajtu.
URL : https://www.valka.cz/Bitva-o-Chafdzi-t51204#582488Verze : 1
MOD