Main Menu
User Menu

Kuroe, Jasuhiko

Yasuhiko Kuroe / 黒江保彦

     
Příjmení:
Surname:
Kuroe
Jméno:
Given Name:
Jasuhiko
Jméno v originále:
Original Name:
黒江保彦 / くろえ・やすひこ
Fotografie či obrázek:
Photograph or Picture:
Hodnost:
Rank:
major / generálmajor
Akademický či vědecký titul:
Academic or Scientific Title:
?
Šlechtický titul:
Hereditary Title:
-
Datum, místo narození:
Date and Place of Birth:
17.02.1918 Idžúin /
Datum, místo úmrtí:
Date and Place of Decease:
05.12.1965 moře u Ečizen
Nejvýznamnější funkce:
(maximálně tři)
Most Important Appointments:
(up to three)
velitel: ?. skupina 64. stíhacího pluku
velitel: 6 letecké křídlo
Jiné významné skutečnosti:
(maximálně tři)
Other Notable Facts:
(up to three)
3. nejúspěšnější japonský armádní stíhací pilot
letecké eso
Související články:
Related Articles:

Zdroje:
Sources:
https://ja.wikipedia.org/wiki/黒江保彦
URL : https://www.valka.cz/Kuroe-Jasuhiko-t56025#535081Verze : 0
MOD
     
Příjmení:
Surname:
Kuroe
Jméno:
Given Name:
Jasuhiko
Jméno v originále:
Original Name:
黒江保彦 / くろえ・やすひこ
Všeobecné vzdělání:
General Education:
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Idžúinská vyšší střední škola
Vojenské vzdělání:
Military Education:
DD.MM.RRRR-DD.06.1938 Armádní letecká důstojnická škola
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR Armádní letecká škola v Akeno
Důstojnické hodnosti:
Officer Ranks:
DD.06.1938 podporučík
DD.03.1941 kapitán
25.02.1943 major
12.05.1965 generálmajor
Průběh vojenské služby:
Military Career:

DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR 59. stíhací pluk
DD.01.1941-DD.09.1941 instruktor v Armádní letecké důstojnické škole
DD.09.1941-DD.MM.RRRR Armádní letecký inspektorát
16.02.1965-05.12.1965 6. letecké křídlo
Vyznamenání:
Awards:
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
https://ja.wikipedia.org/wiki/黒江保彦
URL : https://www.valka.cz/Kuroe-Jasuhiko-t56025#535084Verze : 0
MOD
Generál Jasuhiko Kuroe

Narodil se v únoru 1918 ve vojenské rodině a proto nikoho nepřekvapilo, že se rozhodl být vojákem. Přihlásil se do Armádní letecké důstojnické školy, kterou ukončil v roce 1937. Následoval stíhací výcvik a zařazení k jeho první jednotce 59. Sentai, která byla v té době v Číně na letišti Hankow. Jednotka byla vyzbrojena standardní stíhačkou Japonského armádního letectva Nakadžima Ki-27. Jako nezkušený pilot však nezasahoval do bojových akcí, ale dále se zdokonaloval v pilotním umění. Po vypuknutí bojů na mongolské hranici byla do centra nových bojů poslána i 59. Sentai a Kuroe poprvé zasáhl do bojových akcí. Na první vítězství si ale musel počkat až do 15. září 1939, tedy do předposledního dne bojů. Toho dne se piloti jednotky utkali s asi 50 sovětskými stíhači a při ztrátě šesti vlastních pilotů nárokovali 11 sestřelů. Kuroe sestřelil dva dvouplošníky Polikarpov I-15. Následující den boje skončily a 59. Sentai se vrátila do Hankow.

V Číně už Kuroe další úspěchy nezískal a v roce 1941 se vrací do Japonska. Zde se stává instruktorem v Armádní letecké důstojnické škole a v březnu je povýšen na kapitána.
V roce 1938 začala, na objednávku armádního letectva, firma Nakadžima s vývojem přepadového stíhacího letadla, u kterého nebyl kladen důraz na obratnost a ovladatelnost ale na silnou výzbroj a vysoké výkony. Prototyp nového letounu, který dostal označení Ki-44 Shóki (démon), poprvé vzlétl v srpnu 1940 a následovaly ho další dva prototypy a sedm předsériových kusů. Po náročných vojenských zkouškách byla v září 1941 vytvořena samostatná 47. Čútai, která měla typ vyzkoušet v bojových podmínkách. Kuroe se u ní stal velitelem 3. Hentai. Piloti začali s intenzivním výcvikem a když 7. prosince 1941 vypukla válka byli připraveni.
Dva dny po zahájení bojů jednotka opustila Japonsko a přesunula se do Saigonu a čtyřiadvacátého se přestěhovala do Don Mangu na jihu Thajska. Odtud se její piloti zapojili do útoku na Singapur.
Dne 15. ledna 1942 Kuroe otevírá skóre jednotky i nové stíhačky. Dvojice Ki-44 se nad letištěm Tengah utkla se stíhačkami Buffalo a Kuroe jednu z nich pěti dávkami sestřelil.

Dne 26. ledna se piloti 47. Čútai podíleli na ochraně japonského vylodění u Endau na východním pobřeží Malajského poloostrova. Útočící letouny RAF utrpěly během dne obrovské ztráty a vylodění se jim nepodařilo zastavit. Kuroe nejprve sledoval průběh bojů pilotů Ki-27 od 1. a 11. Sentai s nepřátelskými letouny pod sebou a když se k němu po chvíli připojil druhý Ki-44 jeho jednotky, zapojil se i on do masakru britských bombardérů. V té době se totiž nad bojištěm objevila druhá útočná vlna, která se skládala ze zastaralých letounů Vickers Vildebeest 36. a 100. peruti RAF. Z 21 nasazených letounů těchto perutí se jich deset nevrátilo a zbytek utrpěl různá poškození. A právě jedno vítězství nad tímto letounem si připsal i Kuroe. Pilot druhého Ki-44 sestřelil další dvouplošník a také doprovodný Hurricane od 232. peruti. RAF přišla v tomto boji celkem o 72 mužů.

47. Čútai se poté dále účastnila útoku na Singapur, ale měla problémy s bojeschopností svých letounů. V březnu 1942 se přesunula do jižní Barmy na letiště Pegu a dále se podílela na ochraně pozemních vojsk.
V dubnu 1942, týden po útoku amerických bombardérů B-25 na Japonsko, byla 47. Čútai stažena na mateřské ostrovy a až do konce války se podílela na obraně Tokia. Kuroe u jednotky získal nejméně tři sestřely, do Japonska s ní však neodcestoval, protože byl poslán k 64. Sentai, která taktéž bojovala nad Barmou a byla vyzbrojena stíhačkami Nakadžima Ki-43. Již 8. dubna se u ní stal velitelem 3. Čútai.

V létě byla jednotka na odpočinku v Japonsku, protože během letních měsíců byly bojové operace kvůli monzunům omezené, a na podzim se vrátila do Barmy.

První vítězství po návratu z Japonska získal 25. října 1942. Ten den zaútočily japonské bombardéry na letiště Tenskia v severní části Assamu. Proti útočníkům vzlétly P-40 od 51. Fighter Group. Pozorný doprovod, který tvořily Ki-43 od 50. a 64. Sentai, na ně ale zaútočil dříve, než Američané stačili zasunout podvozky svých stíhaček. O pád jednoho ze startujících Curtissů se zasloužil Kuroe společně se svým číslem. Pro japonské stíhače ale útok nedopadl nejlépe, protože přišli o tři Ki-43 i s piloty a šest dalších bylo poškozeno, většinou palbou protiletadlových zbraní během útoku na letiště.
Doprovody bombardérů se pak staly denním chlebem stíhačů 64. Sentai. Jejich protivníky byly americké P-40 a peruti RAF vyzbrojené Hurricany Mk.II a Curtissy Mohawk. Zároveň přibývalo i pohotovostních startů, většinou proti formacím britských Blenheimů, v té době se ale začal objevovat i mnohem nebezpečnější nepřítel - čtyřmotorové Liberatory RAF, které brzy doplnily stejné letouny USAAF.

Kuroe se s nimi poprvé setkal v noci z 25. na 26. listopad 1942. Čtveřice Ki-43 vzlétla proti třem čtyřmotorovým bombardérům, které byly hlášeny nad Mingaladonem. Kuroe zaútočil společně s Y. Yasudou na letoun, který se dostal do kuželu světlometu. Jenže střelci v bombardéru měli dobrou mušku a Yasudova Ki-43 se změnila v ohnivou kouli. Kuroe ale pokračoval v útoku a po přistání nahlásil sestřel B-17 ve spolupráci s Yasudou, který se zachránil na padáku a utrpěl popáleniny v obličeji. Japonská rozvědka později potvrdila pád bombardéru a vítězství jim bylo uznáno.
Ve skutečnosti se ale jednalo o Liberatory od 159. peruti RAF, které se všechny vrátily na svou základnu s různým stupněm poškození.

Během útoku na Chittagong 10. prosince nahlásil Kuroe sestřel Hurricanu a jeho obětí se pravděpodobně stal F/Sgt F.W. Davis od 136. peruti, který svůj poškozený letoun BH142 posadil nouzově na pláž.

Poté byla 64. Sentai opět stažena do Japonska na odpočinek a k přezbrojení na nové Ki-43-II. Do Barmy se vrátila v únoru 1943.

Třináctého pak vedl Kuroe tucet stíhaček, které poskytovaly doprovod bombardérům Ki-48 útočícím na Donbaik severně od Akyabu. Nad cílem došlo k souboji s Hurricany od 261. peruti a Kuroe nahlásil čtyři vítězství. O týden později sestřelil další Hurricane, tentokrát od 135. peruti.
Během doprovodu Ki-21 nad Dibrugark 25. února 1943 se Japonci opět utkali s P-40 od 51.FG. Piloti 64. Sentai hlásili pět vítězství, ale přišli o svého nového velitele Maj. Akera. Také pět bombardérů se nevrátilo na své základny. Američané po boji ohlásili 12-19-5 vítězství a neutrpěli žádné ztráty.

V březnu 1943 se Kuroe stává Hikótaichó, tedy velitelem létajícího personálu, který je podřízený přímo veliteli Sentai. Další vítězství získává 2. března, když sestřelil Hurricane pravděpodobně od 607. peruti a čtrnáctého rozšířil jeho skóre Hurricane 135. peruti.

Další Hawkerova stíhačka skončila na Kuroově kontě o tři dny později. 64. Sentai se podílela na doprovodu bombardérů na Cox´s Bazaar. Nad cílem došlo k souboji s Hurricany od 79. peruti. Japonci nahlásili tři vítězství, RAF měla jeden Hurricane zničený a dva poškozené.

V té době posílilo stav japonského letectva v Barmě několik letounů P-40E, které byly ukořistěny na Filipínách. Letouny dostala 50. Sentai a používala je hlavně k nočnímu stíhání. Zda se na nich podařilo zničit nějaký nepřátelský letoun není známo, minimálně ve třech případech však jejich piloti zaútočili na vlastní Ki-21 (v jednom případě jim poskytovala doprovod 64. Sentai) a jeden i sestřelili.

Poslední březnový den se Kuroe opět utkal s Liberatory, které tentokrát pocházely od 7. BG USAAF. Kuroemu se podařilo jednu B-24 zasáhnout, pak ale i on schytal několik zásahů od amerických střelců a musel zmizet. Poškozený bombardér poté dodělalo jeho číslo a toto vítězství jim potvrdili ostatní piloti jednotky. Devátého dubna sestřeluje další Hurricane, pravděpodobně letoun HV976 F/O W. Christiansena, RNZAF od 67. peruti, jehož tělo nebylo nikdy nalezeno.

Dne 21. května 1943 provedly 50. a 64. Sentai společný útok na Cox´s Bazaar. Kuroeho muži cestou narazili na čtyři Hurricany, které doprovázely průzkumný Blenheim. Během chvilky Japonci nárokovali tři stíhačky sestřelené a ani nebohý Blenheim jim neunikl. 79. peruť opravdu přišla o tři letouny a dva piloty, Blenheim 11. peruti se na své letiště též nevrátil. Cestou domů pak Japonci narazili na formaci B-25 a jeden Mitchell díky nim taktéž domů nedoletěl.

Zajímavé vítězství si Kuroe připsal 13. září 1943, když po půlhodinové honičce sestřelil v okolí Rangúnu průzkumný F-5 od 9. peruti. Jeho pilot 1/Lt Frank H. Tilcock padl do zajetí. Šlo o první letoun typu F-5 sestřelený japonskými letci.

Další průzkumník mu padl za oběť 2. listopadu, když nad Rangúnem sestřelil Mosquito Mk.II DZ697 "J" od nově vzniklé 684. peruti RAF. A opět šlo o vůbec první Mosquito sestřelené japonským stíhačem.

Spojenci v té době začali v oblasti hodně posilovat a protivníky japonských stíhačů se tak stále častěji stávaly moderní letouny jako byly Spirfiry, Beaufightery a Mosquita na straně RAF a první P-38, P-51 a nové verze P-40 na straně Američanů. Japonci dostali jedinou posilu v několika sériových Ki-44, které byly určeny hlavně pro boj s těžkými bombardéry a nakrátko se v oblasti objevilo i několik Ki-61 a dvoumotorových Ki-45. Standardní stíhačkou byly však až do konce bojů osvědčené Ki-43.

Dne 27. listopadu zaútočili Američané bombardéry B-24 a B-25 na průmyslové cíle v Inseinu u Rangúnu. Ochranu jim poskytovaly P-38 a patnáct P-51A od 530. peruti z 311. Fighter-Bomber Group. Kuroe vedl do boje 3. Chuntai 64. Sentai. Japonci nejprve zaútočili na doprovod a podařilo se jim sestřelit dvě P-38, na zničení jedné se podílel i Kuroe. Poté se dostali až k bombardérům, zde se do nich ale pustily Mustangy a japonská formace se rozpadla. Kuroe se dostal do psího souboje s osamoceným P-51 a využil větší obratnosti svého stroje. Po několika přesných dávkách skončil Mustang na břiše v nějaké bažině. Piloti 64.Sentai po boji nárokovali celkem dvě B-24, dva P-38 a čtyři Mustangy, při dvou ztracených letadlech. Další B-24 sestřelil pilot Ki-45Kai od 21. Sentai. Američané skutečně přišli o tři bombardéry, dva Lightningy a čtyři Mustangy.

Se stejnými protivníky se 64. Sentai utkala hned následující den a přes řadu nároků na obou stranách nebyl v letecké bitvě sestřelen žádný letoun.

K dalšímu velkému souboji s americkými letouny došlo 1. prosince 1943. Oblast Rangúnu se stala cílem obvyklé formace složené z B-24, B-25, P-38 a P-51A. Proti nim se opět postavili piloti z 64., 21. a 204. Sentai. Kuroemu se podařilo probít přes doprovodné stíhače a zaútočil na jednu B-24. Podařilo se mu zastavit jeden ze čtyř motorů, pak byl jeho letoun zasažen a otevřel se mu podvozek. Kuroe tak musel vyklidit bojiště. Na tento letoun poté zaútočili další dva japonští stíhači, ale ačkoliv na něj vypotřebovali všechnu munici, bombardér pokračoval v letu, postupně však ztrácel výšku. Kuroe ho však stále sledoval a nakonec na něj se svým poškozeným Ki-43 opět zaútočil. Jeho dávka byla posledním hřebíčkem do rakve a bombardér se po ní zřítil do džungle. Celkem piloti jeho jednotky nárokovali sedm B-24, dva P-51 a jeden P-38.

Dne 10. prosince se Kuroe nad Rangúnem utkal s dalším Mosquitem Mk.II RAF. Jakmile ho Britové spatřili, přidali plyn a snažili se o únik. Skoro 40 minut se Kuroe snažil k letounu přiblížit. Nakonec se mu to podařilo a rozstřílel mu levý motor. Pak se mu ale zbraně zasekly a vypadalo to, že mu Mosquito zmizí. Kuroe se však dotáhl až ke kabině britského letounu a ukázal pilotovi ať přistane. Pilot letounu DZ696 "S" F/O E. Cotton od 684. peruti zakýváním potvrdil, že rozumí a obrátil letoun k zemi. Při pokusu o nouzové přistání však zachytil křídlem o strom a při následné havárii přišel i s navigátorem o život.

O osm dní později se Kuroe podílel na doprovodu bombardérů, jejichž cílem byl Kunming v Číně. Zde došlo k souboji s P-38 a P-40 a Kuroe si připsal pravděpodobné vítězství nad jedním Lightningem, jeho letoun byl ale také vážně poškozen.

Jednou z jeho posledních akcí v Barmě byl 31. prosince 1943 doprovod bombardérů do Akyabu. Zde se Japonci utkali s asi třicítkou Spitfirů a utrpěli těžké ztráty. Z šesti bombardérů bylo pět ztraceno, stejně jako jedna stíhačka.

Dne 8. ledna 1944 je Kuroe převelen k Armádnímu leteckému zkušebnímu středisku a navždy tak opouští Barmu a 64. Sentai. V Japonsku se poté podílí na vývoji a zkouškách nových letounů a výzbroje, ale také na testování ukořistěných letounů.

Když začaly nálety bombardérů B-29 na Japonsko, Kuroe proti nim vzlétal na letounech, které byly zkoušeny ve středisku. Dne 25. března 1945 tak sestřelil na stíhačce Kawasaki Ki-102 dva Superfortressy a další B-29 sundal v noci 23. května, když pilotoval Nakadžimu Ki-84.
Jeho úspěchy byly oceněny 15. června 1945, když bylo jeho jméno citováno v rozkaze před nastoupenou jednotkou tří tisíc mužů a jako dar dostal láhev saké.

Kuroe se tak dočkal konce války a to i přes fakt, že byl třikrát sestřelen a třikrát raněn. On sám nárokuje, že během války sestřelil 51 letadel, dnes je mu připisováno 30 sestřelů, některé z toho společné. I přesto se stal nejúspěšnějším stíhačem na barmské frontě a v tabulce armádních es mu patří třetí místo.

Po válce se Kuroe zapojil do budování japonských sil domobrany a stal se velitelem jednotky proudových stíhaček v hodnosti generál.
Zemřel 5. prosince 1965, když se utopil při rybaření na moři.


Prameny:
Ferkl M.: Yasuhiko Kuroe, REVI 41, str. 2-5, 2001
Shores C. a kol: Krvavá jatka 1. a 2. díl, Mustang, Plzeň 1994 a 1995
Shores C.: Air war for Burma, Grub Street, London 2005
Sakaida H.: Japanes Army Air Force Aces 1937-45, Osprey Aircraft of the Aces 13
URL : https://www.valka.cz/Kuroe-Jasuhiko-t56025#204444Verze : 0
MOD