Main Menu
User Menu

Nakadžima Ki 27 [Nate]

Nakajima Ki-27 - přehled verzí

Nakajima Ki-27 - přehled verzí


中島 キ27


Japonské označení: 九七式戦闘機 - Kyūnana-shiki sentōki - Armádní stíhací letadlo Type 97


Allied reporting name: Abdul později Nate



Označení Provedení letounu - popis
Nakajima PE prototyp, ovlivněn francouzsko-japonskou konstrukcí Nakajima Ki-12
Nakajima Ki-27a 1936 první vzlet, první sériové proedení armádní stíhačky
Nakajima Ki-27b zařazen od března 1939, změny: přídavné nádrže, zlepšen výhled z kabiny směrem dozadu, instalace radiostanic a úprava krytu motoru.
Nakajima Ki-27a Kaizo úprava pro pokračovací výcvik v leteckých školách. Odstranění krytů podvozkových kol usnadnilo provoz na letištích
Nakajima Ki-27 KAI vyrobeny pouze dva prototypy, snaha o růst výkonů narazila na křehkost konstrukce



Vyrobeno celkem 3 399 letounů tohoto typu (uváděno také 3 386).
Výroba prototypů proběhla v továrně 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha, Óta 2 020 letadel
満州国飛行機製造株式会社 - Manshūkoku Hikōki Seizo Kabushiki Kaisha, Charbin 1 379 letadel


Na základě licenční výroby a vlastního vývoje na výrobu Ki-27 navázala výroba cvičných Mashyu Ki-79


Použité prameny:
René J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, 2nd edition, Londra, Putnam & Company Ltd., 1979 [1970], ISBN 0-370-30251-6
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Annapolis, Naval Institute Press, 1990, ISBN 1-55750-563-2.
Leszek A. Wieliczko and Zygmunt Szeremeta, Nakajima Ki 27 Nate, Lublin, Kagero, 2004, ISBN 83-89088-51-7.
https://www.airwar.ru/enc/fww2/ki27.html
https://ja.wikipedia.org/wiki/
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-27-Nate-t35095#127895Verze : 3
MOD
Historie:
• 大日本帝国陸軍航空本部 - Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu (Císařské armádní letectvo) v roce 1935 vyzvalo své dodavatele letecké techniky, aby každý navrhl a postavil dva prototypy moderních stíhacích letadel, Rikugun Kōkū Hombu je vyzkouší a vítězný typ se stane standardním armádním stíhačem. Myšlenku na skutečně moderní samonosný jednoplošník vnukla japonské armádě společnost 三菱飛行機株式会社 – Mitsubishi Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi), která se již v roce 1934 snažila nabídnout armádnímu letectvu prototyp jednoplošného stíhacího letadla s označením Ki-18, protože tato společnost neměla volné vývojové kapacity na vývoj zcela nového stíhacího letounu pro armádu, došlo na denavalizaci prototypu námořní stíhačky 9-Shi (později slavné A5M Claude). Prototyp Ki-18 byl však armádním letectvem odmítnut pro malou ovladatelnost. Musíme si uvědomit, že obratnost byla v japonském letectvu té doby nejzákladnějším požadavkem, kterému bylo podřízeno téměř vše a dvouplošníky Kawasaki Ki-10, které byly s Ki-18 porovnávány, byly opravdu obratnější. V tomto ohledu bylo japonské námořní letectvo pokrokovější než letectvo armádní. Konečně tedy i v armádním letectvu došlo k rozhodnutí vybavit své stíhací jednotky moderním jednoplošníkem, samozřejmě i zde byla podmínka na obratnost, ta měla být jen mírně horší než u Ki-10.


• Mitsubishi nyní pro naplnění armádních požadavků upravila sériový námořní stíhací A5M2a na prototyp Ki-33 a přihlásila jej do soutěže, stroj byl samozřejmě odlehčen o námořní výstroj.


• Společnost 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki) postavila dolnoplošník velice ladných tvarů. Kawasaki byla věrna své tradici a použila pro pohon řadový motor vlastní výroby Kawasaki Ha-9-II, dva prototypy měly označení Kawasaki Ki-28.


• Společnost 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) a její konstruktéři nebyli v konstrukci jednoplošníků nováčky, připomeňme prototypy Nakajima Ki-11 a japonsko-francouzskou krasavici Nakajimu Ki-12, ta však byla pro Rikugun Kōkū Hombu příliš moderní, ale na druhou stranu svou konstrukcí ovlivnila konstrukci experimentálního letounu Nakajima PE (Pursuit Experimental. Tento letoun byl soukromou iniciativou společnosti Nakajima, byl jednodušší a především lehčí než Ki-12, motor byl hvězdicový Nakajima Kotobuki 2 Kai a měl pevný podvozek. Zajímavý byl daleko vpřed protažený kryt otevřené kabiny, který jistě každého zaujme. Jeho účelem bylo zakrytí teleskopického zaměřovače. Nakajima se však obávala, že letoun PE nesplní požadavky na obratnost. První prototyp konstruktéři upravili tak, že zvýšili nosnou plochu a již 15. 10. 1936 jej představili jako prototyp Ki-27.01. Druhý prototyp byl více upravován, zvětšilo se opět rozpětí křídla a také byl změněn jeho profil, kabina byla protažená vpřed, ale již uzavřená. Tento prototyp vzlétl v únoru 1937, byl obratný a ovladatelný a tím splňoval hlavní kritérium na novou stíhačku.


• Počátkem roku 1937 začaly porovnávací testy všech prototypů v Armádním letecko-technickém výzkumném ústavu ve městě Tachikawa. Zkouškami bylo prokázáno, že nejvýkonnějším letounem byl Kawasaki Ki-28, ten byl se svou maximální rychlostí 485 km/h o 17 km/h rychlejší než Nakajima Ki-27. Obratnost však nebyla silnou stránkou tohoto výkonného stroje, nejobratnější byl Ki-27 a za ním jen mírně zaostával Ki-33. Například třistašedesátistupňovou otočku provedl Ki-27 za 8,1 sekundy s průměrem otáčení 86 m, zatímco Ki-28 potřeboval 9,5 s a průměr 111 m a Ki-33 9,8 s na 97,5 m. Srovnáme-li sovětské stíhačky Polikarpov I-16 typ 5 se dokázal otočit za 15 s, I-152, za 11 s a konečněI-153 za 12,5 s. Na základě úspěšných zkoušek byla Nakajima vyzvána ke stavbě deseti předsériových strojů, ty se odlišovaly od prototypů krytem pilotní kabiny, tvarem ocasních ploch a především montáží výkonnějšího motoru Nakajima Ha-1b, ten poháněl dvoupolohovou dvoulistou vrtuli, která se dala nastavit na zemi. Poslední předsériový letoun převzalo armádní letectvo v prosinci 1937 a v Tachikawě ještě dva týdny potom probíhaly armádní zkoušky. Letoun byl přijat do výzbroje armádního letectva pod označením „Armádní stíhací letoun Typ 97 Model A“


• Nakajima připravovala sériovou výrobu s předstihem, ještě dříve, než byl vyhlášen vítěz soutěže, zda to byla předvídavost vedení, nebo něco jiného… Jisté je, že okolo soutěže bylo podáno několik stížností. Sériová výroba se rozeběhla v prosinci roku 1937 v továrně v Otě. Několik pilotů-veteránů z Číny mohlo nové stroje vyzkoušet a nešetřili chválou a nadšením. Japonské armádní letectvo získalo nejobratnější letadlo a mnozí piloti tvrdili, že je nejobratnější na světě, prý dokázalo vymanévrovat i dvouplošníky.
Na jaře následujícího roku 1938 byly první stroje odeslány do Číny. Do boje se dostaly jako první tři sériové stroje 10.dubna 1938 u 1.Chutai 2.Hiko-Daitai, kdy kpt.Takeo Kato sestřelil tři stíhací letouny Polikarpov I-15 čínského letectva. Stalo se tak již při prvním operačním letu. Devadesátsedmička zaznamenala okamžitě úspěchy, byl to opravdu skvělý obratný letoun a japonští piloti patřili k nejlepším na tomto bojišti, jen malá aktivita čínského letectva byla příčinou, že další sestřely již byly vzácné.


• Příliš lehká konstrukce letadla měla ale jednu podstatnou nevýhodu a tou byla nemožnost provádět zásadní modernizace, které by mohly zvýšit výkony, dolet či zesílení výzbroje. Na druhou stranu musím konstatovat, že Rikugun Koku Hombu zatím ani neuvažovalo nad vyššími výkony, nebo mohutnější výzbroji, tato cesta byla prosazována v Evropě a japonská konstrukční škola šla ještě svou cestou extrémně lehkých stíhaček, ale právě malý dolet byl podstatou mírné modernizace. Od roku 1939, po dokončení asi 300 letadel Ki-27a, začala výrobní linku opouštět další verze Nakajima Ki-27b. Nejpodstatnější úpravou byla zcela prosklená kabina a možnost zavěsit pod centroplán čtyři malé pumy nebo dvě přídavné nádrže o celkovém obsahu 266 l (2x 133 l) to umožnilo prodloužit dolet na 1 100 km. Byly ještě zkoušeny dva prototypy Ki-27 KAI, ty měly za pilotním sedadlem trupovou nádrž, ale tato úprava byla neúspěšná, protože stroj byl nevyvážený, obdobně dopadly pokusy o instalaci ochranných obalů palivových nádrží nebo projekty na zesílení výzbroje.


• Mezitím došlo k oživení bojů na čínském nebi, kdy se 7 letadel Ki-27b od 64.Sentai koncem dubna 1939 dostalo do bojů s dvaceti Polikarpovy I-152 nad Nanchangem. Došlo na první ztráty, dvě Ki-27 byly sestřeleny, ale podařilo se sestřelit také 11 I-152, to byla jen předehra k velkým bojům u řeky Chalchyn-gol. Zde se devadesátsedmička střetla poprvé s I-16, což byl vyspělejší typ pocházející ze zcela odlišné konstrukční školy. Jen lepší výcvik japonských pilotů a jejich předchozí bojové zkušenosti umožnily japonskou nadvládu ve vzduchu. Pro Japonce bylo nemilým zjištěním, že I-16 nesly ve své výzbroji velkorážné kulomety nebo kanóny a tyto zbraně měly na lehkou konstrukci devadesátsedmiček zcela devastující účinek. Dva kulomety Type 89 ráže 7,7 mm, kterými byly vyzbrojeny japonské stíhačky, nebyly dostatečně účinné na sestřelení stíhaček se samosvornými obaly palivových nádrží. To byly nepříjemné poznatky a Rikugun Koku Hombu na ně mohlo reagovat, že to trvalo ještě dosti dlouhou dobu je již věc druhá a toto otálení stálo Japonsko mnoho zkušených pilotů. Setkání s I-16 ale nakonec vedlo ke vzniku stíhaček Nakajima Ki-44 nebo Kawasaki Ki-61. Úmyslně vynechám hlášené ztráty a vítězství obou zúčastněných stran a to pro jejich nevěrohodnost. Boje nad Chalchyn-golem skončily 16. září 1939, potom zde Ki-27 sloužily k hlídkovým letům až do roku 1943.


• Ještě jedna úprava této stíhačky byla důležitá, stroje posledních výrobních bloků již nebyly používány jako stíhací, rozebraly si je různá výcviková střediska a letecké školy, bojové jednotky již dostávaly nástupce - mnohem výkonnější letoun Nakajimu Ki-43 Hayabuza. Devadesátsedmičky, které sloužily k výcviku byly odzbrojeny, nebo byl ponechán jeden kulomet, vždy byly odstraněny aerodynamické kryty kol a pneumatiky byly balónové, tím byl umožněn i provoz na travnatých letištích. Tomu také pomohlo ostruhové kolečko, kterým byla nahrazena pevná patka. Někdy jsou takto upravené stroje označeny jako Ki-27a/b KAI Kaizo nebo častěji: „cvičný stíhací letoun Type 97 model A/B“. Hlavním rozlišovacím znakem byly ony široké pneumatiky s blatníkem, protože na mokrých letištích mechanici někdy odstraňovali kryty kol, aby se nezacpaly blátem, potom ale pneumatiky zůstaly úzké a bez blatníků.


• Samostatnou otázkou je zda v mandžuském Charbinu u továrny Manshu probíhala licenční výroba Ki-27, britské prameny uvádějí 1 379 vyrobených do července 1942, zde je však možnost záměny se cvičným Manshu Ki-79, který vzešel z typu Ki-27. Nakajima vyrobila celkem 2 017 letadel a zase není shoda mezi prameny do kdy výroba probíhala, někde je uveden konec výroby v roce 1942 a někde říjen 1940 (osobně toto datum považuji za pravděpodobnější).


• Ki-27 dostal přidělená dvě kódová jména jednak v Číně Abdul a na ostatních bojištích Nate, později došlo ke sjednocení na Nate. Zúčastnil se bojů v Číně, Indočíně, Barmě, Malajsku, Holandské výhodní Indii a na Filipínách, nejdéle se udržel na čínském bojišti, na ostatních byl od roku 1942 nasazen jen zřídka.


• Velmi zajímavou akcí je nasazení Ki-27b proti B-29 nalétávajícím na mandžuská města. S ohledem na velký rozdíl ve výkonech byla možná jediná taktika a to vystoupat v předstihu do výšky 8 000 metrů, vyčkat na bombardéry a potom zaútočit čelně. Na opakování útoku nebylo pomyšlení, neboť i naložené B-29 již uletěly pryč. Není znám žádný záznam o vítězství ani jedné strany.

Zdroj: https://www.ne.jp/asahi/airplane/museum/cl-pln6/97Fighter.html
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-27-Nate-t35095#134336Verze : 3
MOD
Pohledy z boku pro rychlé rozlišení typu letounu. Poslední Ki-27b má pouze demontované "bačkory"


URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-27-Nate-t35095#155424Verze : 0
MOD
Použité prameny:
René J. Francillon Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, Annapolis Maryland, Reprinted 1990, ISBN-0-87021-313-X
Robert C. Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Naval Institute Press, London, 1990, ISBN: 1-155750-563-2
Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1
Szeremeta Zygmunt, Wieliczko Leszek, Nakajima Ki 27 Nate - ostatnie egzemplarze, Kagero Nr.11, ISBN: 83-89088-51-7
L+K č.19, 20, 21 a 22, Monografie Ki-27, Hornát Jiří
Famous Airplanes of the World, Nakajima Army Type 97 Fighter (Ki-27), No. 29, 1991/7, Bunrin-Do Co., Ltd.,
www.go2war2.nl
www.militaryfactory.com
archiv autora
URL : https://www.valka.cz/Nakadzima-Ki-27-Nate-t35095#242026Verze : 0
MOD