Main Menu
User Menu

Micubiši Ki 21 [Sally]

Mitsubishi Ki-21 - přehled verzí

Mitsubishi Ki-21 - přehled verzí


九七式重爆撃機 - Kyūnana-shiki jūbakugekiki" - těžký bombardovací letoun typ 97"

Allied reporting name: Sally or Jane or Gwen


Označení Provedení letounu - popis
Mitsubishi Ki-21 prototypy prosinci 1936 dokončeny 2 prototypy odlišující se tvarem hřbetního střeliště, motory byly Ha-6 o výkonu 835 koní,
další prototypy dostaly motory Nakajima Ha-5 KAI o výkonu 1 050 koní. (Záměna motorů s konkurenční Nakajimou Ki-19)
Mitsubishi Ki-21-Ia 143 sériově vyrobená letadla od dubna 1938, v Číně se velmi osvědčily, výzbroj 3x kulomet Type 89 ráže 7,7 mm.
Mitsubishi Ki-21-Ib 120 letadel, výroba od října 1939, zesílena pasivní ochrana, pancéřové pláty a gumové vaky palivových nádrží, přidány další
2 kulomety Type 89 a to na konec trupu a do bočního okénka.
Mitsubishi Ki-21-Ic 160 letadel, zvětšena zásoba paliva přídavnou nádrží o objemu 500 l, přidán 1x kulomet Type 89 nyní na každém boku byl jeden,
externí závěsníky pum až 4x 50 kg, zesílena konstrukce podvozku a zvětšena podvozková kola.
Mitsubishi Ki-21-IIa 590 letadel, vyráběny od ledna 1941, nové motory Mitsubishi Ha-101 o výkonu 1 500 koní, nárůst výkonnových parametrů,
výzbroj zůstala stejná jako u předešlé verze.
Mitsubishi Ki-21-IIb Gwen 696 (688 jiný zdroj) letadel, dstraněn dlouhý skleník a na jeho místo byla osazena střelecká věž s kulometem Type 1
ráže 12,7 mm s 1 000 náboji. Výroba do září 1944
Mitsubishi MC-21-I a Mitsubishi MC-21-II yly přestavěné Ki-21-I a Ki-21-II na dopravní letouny pro přepravu 10 cestujících. Zbraně byly demontovány.
Mitsubishi Ki-57 pro stavbu tohoto transportního letounu byly použity díly a konstrukční celky z Ki-21 pro jeho výrobu.
Mitsubishi MC-20-I a Mitsubishi MC-20-II byly civilní dopravní letouny, které vznikly úpravou Mitsubishi Ki-57


Vyrobeno celkem 2 064 letounů tohoto typu (nezapočteny letouny Ki-57) .
Výroba prototypů proběhla u společnosti:
三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha, Nagoya
a licenční stavba u společnosti
中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha v Koizumi


Použité prameny:
René J. Francillion Ph.D., Japanese Aircraft of the Pacific War, 2nd edition, London, Putnam & Company Ltd., 1979, ISBN 0-370-30251-6.
René J. Francillion Ph.D., The Mitsubishi Ki-21 (Aircraft in Profile number 172), Leatherhead, Surrey, UK, Profile Publications Ltd., 1967.
Bill Gunston, The Illustrated Directory of Fighting Aircraft of World War II, Zenith Press, 1999, ISBN 0-86101-390-5.
Philip Jowett, The Japanese Army 1931-1945, Volume 2, Osprey, 2002, ISBN 1-84176-354-3.
Leszek A. Wieliczko, Nakajima Ki-19 i Mitsubishi Ki-21 - ciężkie dwusilnikowe bombowce nowej generacji, in Lotnictwo, Nr. 6, 2012, ISSN 1732-5323
https://www.ww2warbirds.net/ww2htmls/mitski21.html
archiv autora

Micubiši Ki 21 [Sally] - Micubiši Ki 21-Ic

Micubiši Ki 21-Ic
URL CZ: https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-21-Sally-t31499#113677Verze : 3
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Mitsubishi-Ki-21-prehled-verzi-t31499#113677Version : 0
MOD

Mitsubishi Ki-21


九七式重爆撃機 - Kyūnana-shiki jūbakugekiki - "Type 97 Heavy Bomber"

Allied reporting name: "Sally" or "Gwen"

Historie:

Velení císařského armádního letectva (大日本帝国陸軍航空本部 Dai-Nippon Teikoku Rikugun Kōkū Hombu) sestavilo na jaře roku 1936 technické specifikace, ve kterých požadovalo pro své bombardovací Sentaie nový, moderní bombardér, který by umožnil nahradit japonskými piloty nepříliš oblíbené Ji-shi-ki, neboli italské bombardéry Fiat B.R.20 a dva typy již zastaralých japonských bombardérů Mitsubishi Ki-20 a Mitsubishi Ki-1.

Požadavky byly odeslány třem hlavním dodavatelům armádního letactva - společnostem 三菱重工業株式会社- Mitsubishi Jūkōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Mitsubishi), 中島飛行機株式会社 - Nakajima Hikōki Kabushiki Kaisha (dále jen Nakajima) a 川崎航空工機業株式会社 - Kawasaki Kōkūki Kōgyō Kabushiki Kaisha (dále jen Kawasaki). Konstrukční týmy těchto firem ihned začaly s prací na projektech. Nakajima předložila projekt dvoumotorového letounu Ki-19 a po prozkoumání projektu armádními specialisty byla vyzvána ke stavbě prototypů, Mitsubishi se svým projektem označeným Ki-21 dopadla podobně, projekt kontrukčního týmu společnosti Kawasaki s označením Ki-22 byl však ukončen bez objednávky na stavbu prototypů.

Pokud, se vrátíme k požadavkům, požadován byl celokovový dvoumotorový jednoplošník s nosností pum 750 – 1 000 kg (podle doletu), maximální rychlost 400 km/hod ve výšce 3 000 m, do této výšky měl bombardér vystoupat ve slušném čase osmi minut. Vytrvalost letu byla požadována minimálně pětihodinová a obranou výzbroj měla být tvořena třemi kulomety puškové ráže. Motory měly spolehlivě pracovat i při nízkých teplotách, protože se tehdy počítalo s operacemi v severní Číně a také nad Sibiří.

Společnost Mitsubishi postavila dva prototypy Ki-21, které se od sebe lišily výzbrojí a vybavením. Oba byly dokončeny v prosinci roku 1936. První měl klasickou kopuli s kulometem na hřbetě trupu, druhý z nich již nesl na hřbetě trupu charakteristický dlouhý zasklený výstupek s kulometem na konci. To byl nakonec nejspolehlivější rozpoznávací znak bombardérů Ki-21 po mnoho let. Motory byly Mitsubishi Ha-6 s výkonem 825 koní.

Oba tyto prototypy prošly na jaře roku 1937 na letecké základně v Tachikawě náročnými porovnávacími zkouškami s konkurenčními prototypy Nakajima Ki-19. První kolo dopadlo zcela nerozhodně - žádný z prototypů výrazně nepřevýšil konkurenci. Technická kancelář armádního letectva však přišla s velmi zajímavým nápadem, požádala zástupce obou továren o vzájemnou záměnu pohonných jednotek.

Nakajima tedy namontovala do svého prototypu konkurenční motory Mitsubishi Ha-6 a Mitsubishi Ki-21 zase dostala motory Nakajima Ha-5 KAI o výkonu 850 / 1 080 koní. Již během prvních zkoušek bylo jasné, že letouny Ki-21 jsou nyní jasným vítězem soutěže, letové vlastnosti se zdokonalily, a tak bylo nutno již jen zlepšit stabilitu letu pro lepší zaměření pum. Při nových porovnáváních testech byl Ki-21 výrazně lepší a proto byl v listopadu 1937 přijat do výzbroje jako „armádní bombardovací letoun Type 97 Model 1A“ a neprodleně byla sepsána i objednávka na sériovou výrobu, ta byla zahájena na jaře 1938 a probíhala souběžně v obou leteckých továrnách u Mitsubishi ale také licenčně u Nakajimy (u druhé proto, aby byla odškodněna za neúspěch v soutěži).

První sériové letouny Ki-21-Ia (Ko) (キ21-I甲) dostala do výzbroje 60.Sentai a ta byla uznána jako bojeschopná již koncem roku 1938. Neprodleně byla odeslána na čínské bojiště. Zde se nové letouny, přesně dle očekávání, ihned prosadily. Výzbroj byla sice poměrně slabá, tři pohyblivé kulomety Type 89 ráže 7,7 mm (příď, horní a spodní střeliště), ale na druhou stranu čínské letectvo bylo také slabým soupeřem a navíc slušná rychlost Ki-21 jim umožnila opustit bojiště, pokud se nějaký čínský stíhač objevil. Nakonec se však Rikugun Kōkū Hombu na základě bojových zkušeností rozhodlo, že hlavňovou výzbroj bude nutno posílit a tak v říjnu 1939 přichází do jeho výzbroje verze Ki-21-Ib (Otsu) (キ21-I乙). Ta nesla další dva kulomety Type 89 jeden byl určen pro střelbu z bočních oken a druhý, dálkově ovládaný, byl v koncovém kuželu trupu, ovládán byl střelcem z dlouhého střešního skleníku. Tato verze přinesla ještě další zlepšení pasivní bezpečnosti - palivové nádrže byly opatřeny ochrannými gumovými obaly. Viditelnou úpravou prošla také vodorovná ocasní plocha, byla podstatně zvětšena její plocha. Zvětšena byla také pumovnice, ale tato úprava nebyla viditelná z vnějšku letounu. Důsledkem všech těchto zavedených změn však nepříjemně vzrostla hmotnost letounu.

Řešení přinesla další verze označená Ki-21-Ic (Hei) (キ21-I丙), mimo jiné byla opět posílena obranná výzbroj - byl doplněn druhý kulomet pro střelbu z bočních oken, nyní bylo možno střílet na obě strany současně. Pro zvýšení doletu při průzkoumných misích bylo u této verze možno do pumovnice zavěsit přídavnou palivovou nádrž o objemu 500 litrů. Již minulá verze přinela nepříjemný růst hmotnosti, ta zavedenými úpravami opět stoupla, proto konstruktéři museli zrekonstruovat podvozek, nově byla namontována větší kola a jejich průměr si vynutil rekonstrukci motorových gondol.

Pokud budeme hodnotit působení Ki-21 nad Čínou, tak zde byly jednoznačně úspěšné. Rikugun Kōkū Hombu si však na základě získaných bojových zkušeností a také na základě zpravodajských informací uvědomilo, že v případě konfliktu se nepřítelem, který by disponoval vyspělejším letectvem, nemohou výkony Ki-21 postačovat, proto požadovalo jejich další vývoj, který by zajistil nárůst výkonů.

V březnu 1940 začaly zkoušky nového modelu 2a v systému Kitai iznačená Ki-21-IIa (キ21-II甲), nová verze byla poháněna čtrnáctiválcovými motory Mitsubishi Ha-101 o výkonu 1 340/ 1 500 koní. Nové motory byly kapotovány ve mohutnějšími motorovými gondolami, do nich se pak zcela ukryla podvozková kola, která dříve vyčnívala. Výzbroj zatím zůstala stejná jako u předešlé verze. Letouny Ki-21 se po prosinci 1941 uplatňovaly především při podpoře japonského postupu v Thajsku, Barmě a Malajsku, značné zásluhy měly při dobytí Hong-Kongu a Rangůnu. Spojenecké letectvo zde bylo zatím málo účinné a také zastaralé, ztráty Ki-21 tak byly ještě na únosné úrovni. Jakmile se však ve větším počtu objevily britské Hurricany a Spitfiry, nebo americké Tomahawky a Warhawky, ztráty Ki-21 vzrostly více než citelně. Poslední odpovědí konstruktérů bylo odstranění charakteristického skleníku a na jeho místo byla instalována mechanická, pedály ovládaná, střelecká věž s kulometem Type 1 ráže 12,7 mm. Zesílena byla také ochrana pilota a nádrží, bohužel Ki-21 i v této nové verzi Ki-21-IIb (キ21-II乙), byla za svým zenitem a na plnění bombardovacích úkolů již stačit namohla, nebo jen za cenu opravdu velkých ztrát. Náhrada ve formě modernějšího bombardovacího letounuKi-49 Donryu nebyla nikdy k dispozici v dostatečném množství, ale i tak byl bombardér Ki-21 na některých bojištích úspěšně nasazován i v roce 1943 (např. Kalkata).

Mnoho Sentaí nahradilo Ki-21 až v roce 1945 moderním a účinným Mitsubishi Ki-67 Hiryu. Vyřazené bombardéry byly potom odzbrojeny a používány k vojenské osobní i nákladní přepravě. Se souhlasem armády upravené letouny požívala také dopravní společnost Dai Nippon Koku Kabushiki Kaisha, zde samozřejmě létaly bez jakékoliv výzbroje a s civilními imatrikulačními čísly. Typové označení bylo MC-21. V době japonské kapitulace byla letouny Ki-21 vyzbrojena již jen jedna těžká bombardovací Sentai.

Spojenecká zpravodajská služba přidělila bombardérům Ki-21 hned tři kódová jména. Původní kódové označení bylo Jane, ale protože bylo jméno manželky generála MacArthura a ten se tím cítil dotčen, bylo toto označení změněno na Sally. Když se objevil model Ki-21-IIb s věží, mělo se za to, že se jedná o zcela nový typ a tak letoun dostal přiděleno již třetí kódové jméno Gwen. Později se uplatnilo jednotné označení Sally s rozlišujícími číslicemi.
URL CZ: https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-21-Sally-t31499#163672Verze : 7
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Mitsubishi-Ki-21-prehled-verzi-t31499#163672Version : 0
MOD
Použité prameny:
Rene J.Francillion Ph.D, Japanese Aircraft of the Pacific War, Naval Institute Press, rok 1987, ISBN-10: 087021313X.
Robert C Mikesh and Shorzoe Abe, Japanese Aircraft 1910-1941, Putnam Aeronautical Books, rok 1990, ISBN: 1557505632
Václav Němeček, Vojenská letadla 3., Naše vojsko, Praha rok 1992, 3. doplněné vydání, ISBN 80-206-0117-1
Jaroslav Schmidt, Stíhací a bombardovací letadla Japonska, díl 2., Nakladatelství Fraus Plzeň, rok 2000, ISBN 80-7238077-x
Rene J.Francillon, The Mitsubishi Ki-21, Aircraft in Profile No. 172, Profile Publications Ltd., Leatherhead, Surrey, UK, rok 1967
L+K 19/1976, Letadla 39-45, Václav Němeček
www.xs4all.nl
www.aviastar.org
www.century-of-flight.net
https://www.airwar.ru/enc/bww2/ki21.html
www.airpages.ru
archiv autora
URL CZ: https://www.valka.cz/Micubisi-Ki-21-Sally-t31499#248169Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Mitsubishi-Ki-21-prehled-verzi-t31499#248169Version : 0
MOD