Lohner L byl průzkumný létající člun vyprodukovaný v Rakousko-Uhersku během první světové války. Byl to dvoupříhradový jedenapůlplošník uspořádání typického pro soudobé létající čluny - se zavěšením motoru v tlačném uspořádání na podpěrách v mezikřídelní mezeře. Pilot a pozorovatel seděli vedle sebe v otevřené pilotní kabině a horní i spodní křídla bylo možné sklopit vzad.
Okolnosti vzniku Rakousko-uherské námořnictvo již před vypuknutím první světové války prokázalo více důvěry v možnosti hydroplánů než jeho německý spojenec. V těchto letech spatřily světlo světa mnohé typy firmy Jacob Lohner z Vídně, založené Heinrichem Lohnerem v březnu 1821. Jejich první letadlo bylo již v roce 1910 postavené pod vedením z průkopníka létání a konstruktéra Rittmeistera Hanse Umlaufa, a konstruktéra Leopolda Bayera (který se v roce 1916 stal u Lohnera technickým ředitelem). Pro dodávky letadel jak pro armádu, tak i pro vojenské námořnictvo vytvářejí ještě před vypuknutím války několik typů, včetně hydroplánu se šípovým křídlem a typy E, R, M. Mezi jinými z mnoha je nutno zmínit typ L, dvoumístný výzvědný, hlídkový a bombardovací stroj, široce využívaný v oblasti Jaderského moře.
Rakouské námořnictvo se stalo průkopníkem v používání těchto válečných nástrojů již v r. 1913, během tzv. balkánské krize: teprve po něm přicházejí do námořní základny v Kotoru i tři první hydroplány Donnet-Leveque francouzské konstrukce, následované dalšími typy zahraničního původu, jako stroje Curtiss a Etrich.
Do r. 1914 továrna Lohner patentovala svou konstrukci dvojplošníku a centrálním člunovým trupem, který se v budoucnosti objeví v sérii hydroplánů, které se budou bít na nebi Jaderského moře až do konce války v r. 1918.
Prvními produkty sériové výroby byly letouny typ E, s motorem Hiero o výkonu 85 koňských sil, kterých bylo v období 1914 až 1915 celkem postaveno čtyřicet kusů. Zjevný krokem vpřed, především co do výkonu, se stal typ L, nejrozšířenější mezi letouny Lohner, s obdobnými rozměry jako typ E avšak s výkonnějším motorem, obvykle typu Austro-Daimler o výkonu 140 koňských sil. V listopadu 1914 Lohnerova továrna od námořní letecké služby přijala objednávku na šest nových hydroplánů. Ve spolupráci s inženýry a techniky z arzenálu v přístavu Pula byl navržený nový typ L, který byl rozvinutím předchozích typů M a Mk. První dva stroje Typ L byly připraveny k dodání na konci r. 1914 a dostaly přidělena sériová čísla L40 a L41, oba byly opatřený 150hp motory Rapp. Další vývoj pak rychle pokračoval, s L42, L43, L44 a L45 následovaly krátce nato. Tyto stroje byly již opatřeny vodou chlazenými řadovými šestiválci o výkonu 140hp. Těchto šest strojů tvořilo předprodukční řadu, která se vyvinula do následujících sérií: typ L (seriály L46-L51), Typ T (seriály L52-L57), Typ Te (seriály L58-L119) a typ T1 (seriály L120-L143). Celkem 104 létající čluny (2. p.) těchto typů tak byly vyprodukované. Od prvních šesti letadel (L40-L45) lišily se hlavně v typu použité kabiny, tato letadla měla zasklená okna v přední straně, po stranách a vrch pilotního prostoru.
Projekt a konstrukce Základem designu byl model E, typ L v podstatě jeho výkonnější verzí. Právě úspěšný typ L se stal vzorem pro řadu následovníků. Nehledě na licenční výrobu ve firmě UFAG, stroje L poskytly základ pro návrhy jiných významných výrobců. V Německu jeho upravenou verzi vyráběla pod označením FB (Flugboot ) firma Hansa-Brandenburg jako svůj vůbec první létající člun, v Itálii posloužil kořistní exemplář jako vzorový kus pro vlastní výrobu.
Technický popis Lohner L, jako i ostatní rakouské hydroplány, byl příhradový dvojplošník se spodním křídlem o menším rozpětí než horní (toto pojetí bylo označováno jako jedenapůlplošník), spodní křídlo mělo obdélníkový půdorys s mírně zaoblenými konci, o mírném vzepětí asi 3' a s velmi zjevným úhlem šípu, okolo 10°. Obě křídla spojovaly četné vzpěry o proměnném počtu (na modelu L jich bylo 6 dvojic). Křidélky, protaženými za odtokovou hranu, bylo opatřeno jen horní křídlo.
Zvláštní péče byla věnována stavbě trupu letadla (celodřevěné konstrukce, stejně jako ostatní součásti letadla), který se výrazně zužoval směrem k přídi, což zajišťovalo dobré nautické vlastnosti stejně jako u rychlých motorových člunů, bez újmy na vlastnostech aerodynamických. Ocasní plochy byly svařeny z kovových trubek a potažené překližkou, pohyblivé části plátnem.
Posádka, složená z dvou vedle sebe sedících osob, což usnadňovalo jejich vzájemnou komunikaci, byla umístěna v přídi, chráněna ne příliš vysokým ochranným sklem, s pilotem vlevo a pozorovatelem napravo: před pozorovatelem byl na opěře umístěn jeden nepohyblivý kulomet, obvykle typu Schwarzlose. Kromě této výzbroje, hydroplány Lohner nosily válečný náklad složený z bomb (od 5 nebo 50 kilo) nebo hloubkové protiponorkové nálože o hmotnosti asi 200 kilo, zajištěné zvnějšku na bocích trupu letadla.
Motor byl obvykle Austro-Daimler, řadový šestiválec o výkonu 140 koňských sil, nebo Hiero Warchalowski o obdobném výkonu, umístěný na trojici vzpěr tvaru N, vybavený tlačnou vrtulí. Převodová skříň motoru byla nekrytá a tvořila tedy velmi výrazný charakteristický znak; voštinový chladič byl umístěný na přední části motoru, lehce vysunutý směrem vzhůru. Palivová nádrž (s celkovým objemem 200 litrů) byla umístěna na trupu za pilotním prostorem.
Přístrojové vybavení, pochopitelně jen základní, bylo uspořádáno na malé palubní desce před dvoučlennou posádkou. Jistá část rakouských hydroplánů byla mimoto vybavena přístrojem pro bezdrátovou telegrafii systému Telefunken, napájeným generátorem střídavého proudu, poháněný motorem; nicméně jen velmi málo letadel bylo vybaveno přijímací stanicí, Součástí výbavy byla i kotva umístěná v trupu. Rakousko-uherský hydroplány byly také vybaveny světlometem ručně ovládaným pozorovatelem, který měl kromě toho k dispozici jednu zásoba signální pistoli Véry a se zásobou signálních raket v kovovém pouzdře.
Na různých exemplářích, ukořistěných Italy, byl také nalezen primitivní pumový zaměřovač tvořený čtvercovou konstrukcí, doplněný o ukazatele pro opravu snosu větrem.
Zbarvení Létající člun L měl překližkový trup, s nosnými plochami lakovaným čirým lakem a potažený plátnem. Vše bylo ponecháno v přírodní konečné úpravě. Trup je, typicky pro námořní letadlo, přelakován lesklým olejovým lakem. Sériové L40 objevovaly se s bílým nátěrem na bocích trupu. Národní označení jsou typická pro období od srpna 1914 do ledna 1916 : vnější konce křídla, výškovky a směrovka má červeno/bílé/Red pruhy Námořní letecká služba. Bílý proužek na směrovce také nese rakousko-uherský erb, s královskou korunou a štítem lemovaným zlatem nebo žlutě. Štít obsahuje vodorovné červené/bílo/červené pruhy.
Operační historie Hydroplány Lohner se dočkaly rozsáhlého použití již před první světovou válkou a během celého svého života, a nebyly předstiženy ani po válce, kdy sloužily ještě po několik let.
Vedle rutinní služby se stroje L vyznačují i několika prvenstvími: - hydroplán Lohner L ze základny Kumbor ihned po vyhlášení války Rakousko-Uherskem Srbsku a Černé Hoře již v období od 28. 7. 1914 do 2. 8. 1914. patroloval a fotografoval postavení dělostřelectva Černohorců. Tato akce představuje první použití letadla v první světové válce.
- Během války dne 16. 9. 1916 posádky Lohneru L 132 pilotovaného Lieutenant Commander Dimitrijem Konjovićem a Lohneru L 135 pilotovaného důstojníkem Walterem Zeleznim na pravidelných průzkumných misích našly blízko Kotoru francouzskou ponorku "Foucault", kterou napadly bombami. Ponorka byla při útoku poškozena a její posádka ji musela opustit. Lohner přistál na moři, zajal dva francouzské důstojníky a dopravil je na základnu Kumbor. Další členy posádky zachránila rakousko-uherská torpédová loď. Toto bylo první potopení ponorky ze vzduchu v historii letectví.
Varianty Lohner L Lohner Tl - firemní označení pro stroje s odlehčenou kostrou Lohner Te - další firemní označení pro odlehčené stroje Lohner R - foto-průzkumná verze Lohner S - cvičný letoun Hansa-Brandenburg FB - německá licenční verze Macchi L.1- italská verze, kulomet Fiat, motor Isotta-Fraschini V.4A
Lohner L (L127) Tento kus byl dodán císařskému válečnému námořnictvu v červnu 1916. Do konce roku 1917 se účastnil náletů na italské pozice. Později byl bázován na základně v Lussinu, odkud prováděl průzkumné lety nad dalmátským pobřežím a kde byl nakonec 3. června 1918, za brzkého rána, ukraden dvěma námořníky italského původu. Ti s ním přeleti Jaderské moře a přistáli v italských vodách u Fana. Zde je spatřili příslušníci 2. obrněného vlaku (2° Treno Armato), kteří letoun identifikovali a zajmuli i s posádkou. V následujících hodinách byli vysláni na letounu FBA námořní piloti důstojníci Aldo Pellegrini a Alberto Briganti ze základny Ancona k přeletu zajatého stroje. V hangáru v Anconě stroj také strávil zbytek války. Mimo jiné se společně s dalším strojem údajně účastnil náletu na město Bari 11. srpna 1918, při kterém byly oba stroje donuceny k přistání a i s posádkami zajaty. Stroje byly tehdy ještě vráceny, posádky zůstaly v zajetí. Při náletu byly shozeny čtyři bomby, z nichž dvě zasáhly město a zabily dvě ženy, jednho starce a jedno dítě a zranily dalších osm osob. V roce 1988, po řadě oprav, dlouhé restauraci, kdy byly některé kusy nahrazeny novými materiály, byl tento stroj definitivně převezen do muzea historie vojenského letectva ve Vigna di Valle (Bracciano) u jezera Bracciano (Museo storico dell'Aeronautica Militare di Vigna di Valle). Zde je dodnes vystaven jako jediný stroj tohoto typu na světě.
Hydroavion Lohner L 16, Terst, léto 1916. Jde o osobní stroj Linienschiffsleutnanta (kapitán) Gottfrieda Freiher von Banfield, nejúspěšnějšího rakousko-uherského námořního letce. L 16 byl speciálně pro Banfielda přestavěn firmou Albatros na jednomístný stíhací obranný člun "Abwehrflugzeuge". Letoun byl vybaven motorem Hiero o výkonu 140 ks a pevným vzduchem chlazeným kulometem Schwarzlose s perforovaným pláštěm původně vodního chladiče. Šlo o nejúspěšnější Banfieldův stroj - dosáhl na něm 6 potvrzených a 3 nepotvrzených sestřelů. Letoun létal v barvě materiálu s výjimkou červeno-bílých-červených pruhů na křídlech a ocasních plochách. Na křídlech výsostné označení typu "B", bez černých lemů a a bílých podkladových čtverců, v 6 pozicích (horní křídlo z obou stran, spodní pouze zespodu). Erb na SOP je zlatě lemovaný a stínovaný. Kříž na přídi se při bočním pohledu jeví jako asymetrický; je dokonale souměrný při čelním pohledu. Zveřejněno s laskavým svolením autora
Tento Lohner typu Te patřil k třídě Lohnerů L a byl vyroben firmou UFAG. 3. dubna 1916 se posádce Lschlt. Hugo Stenta a Koch podařilo zachránit posádku havarovaného člunu L70, která se zase pokoušela zachránit letce z L71. Stroj v barvě materiálu, kříže jsou umsítěny na obou stranách nosných ploch, avšak ne v předpisových bílých plochách, nýbrž jen opatřené lemem. Zveřejněno s laskavým svolením autora
Bílá / White
Dřevo / Wood
Plátno / Fabric
Červená / Red
