Donnet-Lévêque Type A

     
Název:
Name:
Donnet-Lévêque Type A Donnet-Lévêque Type A
Originální název:
Original Name:
Donnet-Lévêque Type A
Kategorie:
Category:
víceúčelový letoun utility aeroplane
Výrobce:
Producer:
DD.MM.1912-DD.MM.1913 Société des Hydroaéroplanes Donnet-Lévêque, Bezons /
Období výroby:
Production Period:
DD.MM.1912-DD.MM.1913
Vyrobeno kusů:
Number of Produced:
5+
První vzlet:
Maiden Flight:
DD.MM.RRRR
Osádka:
Crew:
2
Základní charakteristika:
Basic Characteristics:
 
Vzlet a přistání:
Take-off and Landing:
CTOL - konvenční vzlet a přistání CTOL - conventional take-off and landing
Uspořádání křídla:
Arrangement of Wing:
dvouplošník biplane
Uspořádání letounu:
Aircraft Concept:
klasické conventional
Podvozek:
Undercarriage:
pevný fixed
Přistávací zařízení:
Landing Gear:
člunový trup flying boat
Technické údaje:
Technical Data:
 
Hmotnost prázdného letounu:
Empty Weight:
310 kg 683 lb
Vzletová hmotnost:
Take-off Weight:
? kg ? lb
Maximální vzletová hmotnost:
Maximum Take-off Weight:
~580 kg ~1279 lb
Rozpětí:
Wingspan:
9,001) m 29 ft 6 ⅜ in1)
Délka:
Length:
7,80 m 25 ft 7 ⅛ in
Výška:
Height:
2,90 m 9 ft 6 ⅛ in
Plocha křídla:
Wing Area:
17,00 m2 182.99 ft2
Plošné zatížení:
Wing Loading:
? kg/m2 ? lb/ft2
Pohon:
Propulsion:
 
Kategorie:
Category:
pístový piston
Počet motorů:
Number of Engines:
1
Typ:
Type:
Gnome N-1 o výkonu 36,8 kW/50 k Gnome N-1, power 49 hp
Objem palivových nádrží:
Fuel Tank Capacity:
? ?
Výkony:
Performance:
 
Maximální rychlost:
Maximum Speed:
110 km/h v ? m 68 mph in ? ft
Cestovní rychlost:
Cruise Speed:
92 km/h v ? m 57 mph in ? ft
Rychlost stoupání:
Climb Rate:
1,4 m/s 276 ft/min
Čas výstupu na výšku:
Time to Climb to:
? min do ? m ? min to ? ft
Operační dostup:
Service Ceiling:
2500 m 8202 ft
Dolet:
Range:
250 km 155 mi
Maximální dolet:
Maximum Range:
? km ? mi
Výzbroj:
Armament:
- -
Uživatelské státy:
User States:






Poznámka:
Note:
1) 9,50 m? 1) 31 ft 2 in?
Zdroje:
Sources:
Liron, Jean. Les hydravions de Francois Denhaut, Le Fana de l'Aviation 1987/01-03.
Opdyke, Leonard E. French Aeroplanes before the Great War. Schiffer Publishing, Atglen 1999. ISBN 0-7643-0752-5.
Munson, Kenneth. Flying Boats and Seaplanes since 1910. Blandford Press, London 1971.
Петров, Г. Ф. Гидросамолеты и экранопланы 1910-1999. РусАвиа, Москва 2000. ISBN 5-900078-05-1.
www.aviationsmilitaires.net
www.gutenberg.org
www.avrosys.nu
URL : https://www.valka.cz/Donnet-Leveque-Type-A-t222058#619253 Verze : 0

Hydroplány Donnet-Lévêque


François Victor Denhaut, jeden z méně známých průkopníků francouzského letectví, se narodil v roce 1877 ve středofrancouzské vesnici Champagnat. Nějakou dobu se sice stejně jako jeho otec živil jako kameník, ale lákalo ho něco naprosto jiiného. Už v roce 1908 postavil své první létadlo, a od roku 1910 žil v jednom z hlavních středisek francouzského leteckého života, městečku Juvisy-sur-Orge nedaleko Paříže. U ní totiž vznikl Port-Aviation, kříženec mezi letištěm a závodní drahou, který přitahoval mnoho slavných jmen z oboru a také pařížské výletníky. Leteckou školu si zde mimo jiné zřídil Pierre Levasseur, a Denhaut se stal jeho žákem a později šéfpilotem. Díky tomu získal sice nevysoký, ale stálý příjem a také přístup do dílen svého zaměstnavatele.

Denhaut se v této době rozhodl postavit další, přibližně pátý letoun, tentokrát ovšem vodní. Letadel startujících z vodní hladiny tou dobou sice už několik létalo, v roce 1910 svůj stroj předvedl Francouz Henri Fabre a na opačné straně Atlantiku s nimi experimentoval Glenn Curtiss, šlo ale vesměs o stroje plovákové. Denhaut si za cíl dal postavit stroj s člunovým trupem, skutečný létací člun. Pierre Levasseur, který věděl o Denhautových snahách i jeho finančních problémech, mu dal k dispozici i jednoho ze svých zaměstnanců - samozřejmě měl pracovat ve volném čase. Práce na novém letounu Denhaut zahájil na konci roku 1911 a dokončen byl v únoru následujícího roku. Na rozdíl od předchozích Denhautových letadel, které byly obvykle rámové konstrukce vzoru Wright, toto mělo člunový trup plochým dnem a zadní částí trojúhelníkového průřezu. Spodní křídlo bylo umístěno na 25 cm vysokých vzpěrách, motor se nacházel v tlačné poloze mezi křídly. Křídla postrádala křidélka. Kvůli zlepšení vztlaku na vodní hladině na příď přidal Denhaut malé šikmo umístěné vodní křídlo. Protože se předpokládal vzlet z letiště, na bocích trupu pod spodním křídlem byl také umístěn pevný podvozek.

Co si ovšem Denhaut nemohl dovolit byl motor. Vědel ale o Blériotu XI, který delší dobu stál v hangáru v blízkém Issy-les-Moulineaux a jehož 50koňový Gnome pouze chytal prach. Jeho majitelem byl švýcarský inženýr Jérôme Donnet, který si prohlédl Denhautův nový hydroplán a když se přesvědčil, že bude motor umístěn dostatečně vysoko aby přežil případnou havárii, Denhautovi jej zapůjčil a přispěl i peněžně. Pozemní zkoušky vypadaly dobře a 10. března 1912 Denhaut, který netušil, že první vzlet letounu s centrálním plovákem (i když ne skutečného létacího člunu) provedl Glenn Curtiss již 10. ledna, z letiště Port-Aviation s hydroplánem vzlétl. Jako místo pro první pokus o přistání na hladině si Denhaut vybral úsek Seiny u juviského mostu, neodhadl ale výšku a při tvrdém dosednutí se převrátil. K tomu silně pomohlo jak křídlo pod přídí, tak podvozková kola. Stroj, který se z velké části potopil, utrpěl další škody při odtahování na souš. Denhaut si prozíravě vzal plovací vestu.

Oprava, či spíše přestavba, znamenala i stavbu nového trupu, který tentokrát postrádal vodní křídlo, zato dostal „schod“, který se poté stal součástí každého létacího člunu a který mu doporučil Robert Duhamel, další průkopník v oboru vodních letadel. Zjednodušeně řečeno, schod umožnil při dosažení vyšších rychlostí dostat většinu trupu nad hladinu a usnadnit vzlet. Přibližně ve stejné době podobný schod na plovácích svých letadel testovala i Denhautova tajná nemesis, Glenn Curtiss... Práce na opravě/přestavbě probíhaly velice rychle, celý letoun byl přestavěn v podstatě během čtyř dní zdarma dobrovolníky v Levasseurových dílnách, což se hodilo, protože Donnet sice opět zapůjčil motor, nemohl si ale dovolit další financování. V tom pomohl Thérould, ředitel letiště Port-Aviation, který Denhautovi pomohl kontaktovat majitele továrny na automobily Henriho Lévêqua.

Počátkem dubna tak mohl Denhaut otestovat svůj hydroplán na hladině rybníka na okraji Juvisy, a 13. dubna mohl vzlétnout k prvnímu testu na Seině. Cestou si sice při přistání na břehu řeky utrhl podvozková kola uvízlá v bahně, stejně mu ale mnozí doporučovali se jich zbavit... V přítomnosti Donneta a Lévêqua Denhaut předvedl sérii povedených vzletů a přistání z hladiny. Po zveřejnění úspěšného vzletu létacího člunu v tisku se začali hrnout zvědavci, někteří ochotní i ke koupi.

Mezi nimi byl i jistý Thomas O. M. Sopwith, který nejen ocenil stabilitu stroje ve vodě i ve vzduchu, ale aby si jej vyzkoušel, předvedl se i průletem pod juviským mostem. Dalším návštěvníkem byl i mladý praporčík Jean Louis Conneau, známý v leteckém světě pod pseudonymem André Beaumont. ten doprovázel plukovníka Hirschauera, budoucího velitele francouzského letectva. Výsledkem bylo uzavření smluv Denhauta s Donnetem a Lévêquem, a 25. července 1912 k založení společného podniku na stavbu létacích člunů podle Denhautova návrhu. Firma Donnet-Lévêque sídlila v Bezons na opačné straně Paříže, stejně jako Lévêquova automobilka.

Tímto okamžikem se ale Denhautova role začala silně zmenšovat, cesty letounu a jeho autora se rozdělily. Nejprve si jeho společníci patentovali jeho uspořádání pod svým jménem, poté, v srpnu 1912, najali jako nového technického ředitele Andrého Beaumonta. Ten, v té době uvolněný z námořnictva, měl již za sebou mnoho vítězství v leteckých závodech a hlavně diplom z Vyšší školy letectví a mechanické konstrukce. Pod Beaumontovým vedením firma začala nabízet tři typy Denhautova hydroplánu:
Type A – v podstatě shodný s konečnou verzí Denhautova hydroplánu, motor Gnome o výkonu 50 koní
Type B – mírně zvětšená verze s upraveným tvarem přídě, motorem o výkonu 70 k a ovládáním pomocí křidélek (to měly pravděpodobně i některé stroje typu A)
Type C – třímístná verze s opět odlišnou přídí, větším rozpětím a motorem o výkonu 80 k.
Ceny se pohybovaly v rozmezí od 30 000 franků za typ A po 38 000 franků za céčko.

S novými letadly začal Beaumont „vymetat“ různé letecké akce po celé Francii i mimo ni. V srpnu se sice musel vzdát přeletu do Londýna poté, co v Boulogne-sur-Mer poškodil svůj typ A při vzletu, již 7. srpna si to ale vynahradil vítězstvím v belgickém královském poháru v Tamise-sur-Escaut. 22. října přelétl nový typ C na britskou námořní základnu v Sheerness, kde jej předal RNAS. Ta tento stroj používala pod číslem H7 (a poté 18) jako svůj první létací člun. Zpočátku byl umístěn v Eastchurchi, v únoru 1913 byl poslán do Grainu a vyřazen v červnu. Francouzské námořnictvo zájem neprojevilo, stále dávalo přednost vyzkoušeným letounům plovákovým.

A to se nakonec stalo firmě osudným. Počátkem roku 1913 společnost opustil Donnet a firma krátce používala jméno Société des Hydroaéroplanes Lévêque, nedostatek vládních zakázek ale vedl k tomu, že Lévêque nakonec v červenci 1913 prodal své patenty i firmu řediteli společnosti Ateliers d'Artois Louisi Schreckovi. Ten k sobě už dubnu přetáhl Beaumonta, jeho nástupcem u Lévêqua se stal François Molla. Ani Denhaut, dávno upozadněný ve firmě, která stála na jeho práci, tou dobou pro Lévêqua nepracoval. Ještě před svým odchodem na konci roku 1912 pomohl s návrhem „aerojachty“ pro Borela, po svém oficiálním rozloučení krátce pracoval na stavbě hydroplánu pro Morane-Saulnier.

Za dobu své existence firma Donnet-Lévêque údajně postavila asi třicet letadel všech tří verzí, více než polovina z nich nakonec nesehnala kupce. Tyto stroje se pak pokoušel udat Schreck, který na základě své původní firmy, Lévêqua a patentů dalších průkopníků hydroplánů, Georgese Lévyho a Marcela Bessona, založil novou společnost s pyšným názvem Franco British Co. Ltd. FBA, „britská“ díky londýnské kanceláři, snad některé z oněch údajných třiceti strojů i postavila.

Denhautovy původní stroje ovšem nebyly zcela bez kupců a rozhodně ne bez vlivu. Mezi první zákazníky patřilo Rakousko-Uhersko, které ještě na konci roku 1912 koupilo dva stroje typu A a dva stroje typu C. Áčka dostala sériová čísla 10 a 11, céčka 8 a 12 (č. 9 byl Curtiss-Paulhan). Ve službě se sice příliš neohřály (č. 8 vyřazen 2. září 1913, č. 10 - poškozen při nehodě 6. prosince stejného roku, č. 11 - poškozen v Pule 28. března 1913, č, 12 - vyřazen po havárii již v lednu 1913), Rakušanům se ale natolik zalíbily, že ještě v roce 1913 byly v námořním arzenálu v Pule pod vedením Ing. Josefa Mickla postaveny tři mírně zvětšené kopie s motory Gnome, označené A22, A23 a A242). Pravděpodobně tyto tři stroje byly v roce 1914 ve službě u 2. eskadry bitevních lodí. Původně byly umístěny na palubu bitevníků třídy Radetzky, později je přesunuli do improvizované námořní stanice v Teodu v boce Kotorské. "Donnet-Lévêquy" poskytly velkou službu při sledování a fotografování černohorského pobřeží okolo hory Lovčen a sledování přesunů srbských jednotek. Tyto tři stroje jsou patrně někdy označovány jako Mickl typ A. V Pule byly v roce 1914 postaveny i dva další stroje, označené S2 a S8 (S4?), a jako kopie Donnetů jsou někdy uváděny také stroje S26 a S27. Značný vliv měly i na létací čluny Lohner, které obratem okopírovali Italové jako Macchi typ L.

Zajímavým způsobem přišlo ke svým Donnetům Švédsko. To v roce 1912 uspořádalo národní sbírku, která měla pomoci zaplatit novou bitevní loď. To se nejen povedlo, peníze ale vystačily i ke koupi několika letadel pro námořnictvo. Jedním z nich byl i Donnet-Lévêque typ A doručený v roce 1913. Tento stroj dostal lokální označení L I a číslo S22 a protože byl bez motoru, také motor Gnome z ve Šédsku vyrobené kopie Blériotu XI-2 zvané Nyrop N: o 3. L I prožil celkem poklidnou službu, nejprve v letecké škole námořnictva v pevnosti Oscar-Fredriksborg, po vypuknutí války na základně Hårsfjärden u Stockholmu. Vyřazen byl až v roce 1916. Mezitím švédské námořnictvo získalo druhý stroj. Jedním z prvních zájemců, kteří si otestovali Denhautův prototyp, byl i švédský letec baron Carl Cederström, který si obratem objednal stroj pro sebe. V tomto případě šlo o typ C, který dostal důkladné „maskování“ rybími šupinami a jméno Flygfisken, Létající ryba. Tento stroj poté odkoupilo námořnictvo a používalo v bohužel podstatně nudnějším zbarvení jako L II (číslo S23) až do roku 1918 na základnách v Karlskroně a Göteborgu. Tento stroj se dochoval, je k vidění ve Flygvapenmuseu.

Dalším uživatelem bylo Dánsko. I to získalo „směsku“, jeden typ A a jeden typ C, opět šlo o první létací čluny v zemi. (Mimochodem nemám jedinou informaci, že by někdo užíval typ B...) Dánské Donnet-Lévêquy získaly označení F.B.I a jména Mågen, racek, a Ternen, rybák. Později byly všechny létací čluny přejmenovány na Racky a z Rybáka se tak stal Mågen 2. Zpořčátku byly přiděleny na námořní základnu v Klovermarken, kde pro ně byl postaven i hangár a vodní skluz. Zatímco Mågen 1 mizí ještě v roce 1914, Mågen 2 byl poškozen v roce 1915 při pádu z kladky a nakonec vyřazen. Tou dobou už ale pravděpodobně příliš neodpovídal své původní podobě, Dánové s těmito stroji příliš spokojeni nebyli, navrhli pro ně nové křídlo a další úpravy, které měly podstatně zlepšit výkony. Později vyvinuli také nový trup, a tak vzniklo osm domácích létacích člunů F.B.II, následovaných stále více upraveným F.B.III (10), F.B.IV (2) a F.B.V (3). Opravený Mågen 2 je dnes k vidění v kodaňském Tøjhusmuseet.

Posledním známým vojenským uživatelem Denhautova původního hydroplánu je Rusko. Ruské námořnictvo zakoupilo jeden typ A a 1. června 1913 byl zalétán z Veslařského přístavu v Petrohradě. Již 24. června s ním ale P. E. von Lipgart havaroval a stroj byl předán k opravě závodu S. S. Ščetinina. Zde si ho důkladně prostudoval jistý D. P. Grigorovič, který krátce nato představil svůj létací člun M-1... Jsou zmínky i o dalším stroji Donnet-Lévêque v Rusku, a opět by mělo jít o verzi C.

Přestože tedy firma Donnet-Lévêque neuspěla, těch několik strojů, které prodala do zahraničí mělo obrovský dopad na vývoj námořního letectví. Vypadalo to, že nebudou mít vliv snad jen na Francii samotnou, kde původně námořnictvo, jak už bylo řečeno, preferovalo plovákové stroje. To se ale brzy změnilo, firma FBA ostatně sama stavěla jen mírně vylepšenou verzi Denhautova stroje jako FBA Type A a i její další konstrukce nesou jasnou příbuznost. A aby toho nebylo málo, v roce 1915 se Denhaut dal znovu dohromady s Donnetem v nové firmě Société des Établissements Donnet-Denhaut, která pro francouzské námořnictvo postavila přes tisíc následníků onoho malého letounku z roku 1912...

2) Podle stejného zdroje (Opdyke) ovšem tyto stroje byly FBA Type A, pro které ale chybí fotografická evidence. Čísla A22 a A24 pak později dostaly také naprosto odlišné Hansy-Brandenburg CC. Vítejte v zemi Franze Kafky...

Liron, Jean. Les hydravions de Francois Denhaut, Le Fana de l'Aviation 1987/01-03.
Opdyke, Leonard E. French Aeroplanes before the Great War. Schiffer Publishing, Atglen 1999. ISBN 0-7643-0752-5.
Munson, Kenneth. Flying Boats and Seaplanes since 1910. Blandford Press, London 1971.
Петров, Г. Ф. Гидросамолеты и экранопланы 1910-1999. РусАвиа, Москва 2000. ISBN 5-900078-05-1.
https://www.hydroretro.net/etudegh/donnetl.pdf
www.avrosys.nu
www.ole-nikolajsen.com
www.aviationsmilitaires.net
jn.passieux.free.fr/html/Donnet_Leveque_A.php
https://www.precurseursaviation.com/denhaut.htm
forum.ww1aircraftmodels.com
URL : https://www.valka.cz/Donnet-Leveque-Type-A-t222058#619453 Verze : 7
http://www.airwar.ru/enc/other1/dl.html

Donnet-Lévêque Type A -


URL : https://www.valka.cz/Donnet-Leveque-Type-A-t222058#619284 Verze : 0
chezpeps.free.fr

Donnet-Lévêque Type A -


URL : https://www.valka.cz/Donnet-Leveque-Type-A-t222058#619256 Verze : 1
http://www.precurseursaviation.com/denhaut.htm

Donnet-Lévêque Type A - Denhautův nešťastný první prototyp.

Denhautův nešťastný první prototyp.
URL : https://www.valka.cz/Donnet-Leveque-Type-A-t222058#619454 Verze : 0
http://www.airwar.ru/enc/other1/dl.html

Donnet-Lévêque Type A - Typ A, i s neúspěšným zatahovacím podvozkem, vystavený v Paříži.

Typ A, i s neúspěšným "zatahovacím" podvozkem, vystavený v Paříži.
URL : https://www.valka.cz/Donnet-Leveque-Type-A-t222058#619455 Verze : 0
commons.wikimedia.org

Donnet-Lévêque Type A - Type B, Musee de lAir et de Espace Paris le Bourget.

Type B, Musee de l'Air et de 'Espace Paris le Bourget.
URL : https://www.valka.cz/Donnet-Leveque-Type-A-t222058#619257 Verze : 1
Diskusní příspěvek Faktografický příspěvek
Přílohy


Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více