1) Podle Jmenného rejstříku vyznamenaných z Archivu kanceláře prezidenta České republiky obdržel řád až 30.04.1970
1) According to the Name Register of honors from the Archives of the Office of the President of the Czech Republic, he did not receive the order until April 30, 1970
Koněv se narodil 16.12.1897 (28.12.dle našeho kalendáře) v Lodeinu (oblast Kirov) v rodině rolníka. V roce 1912 dokončil zemskou školu, v roce 1926 potom zvláštní výcvikový kurs na vojenské akademii M.V.Frunze a v roce 1934 zvláštní fakultu na této akademii. V sovětské armádě byl od srpna 1918. Do července 1919 vojenským komisařem Nikolského okrsku.
Do dubna 1921 byl velitelem praporu, poté do října 1921 velitelem divize. Poté byl jmenován náčelníkem štábu Dálnovýchodní armády do listopadu 1922. Poté sloužil politický komisař a velitel 17. střelecké divize. V roce 1936 byl jmenován velitelem Běloruské vojenské oblasti, kde sloužil do září 1937. V září 1937 byl jmenován velitelem armády, trans-bajkalské vojenské oblasti a severokavkazské vojenské oblasti, do 26. června 1941.
Po vypuknutí Velké vlastenecké války byl jmenován velitelem 19. armády, do října 1941. Měsíc působil jako zástupce velitele armád Západního frontu. Od listopadu 1941 do srpna 1942 velitelem Kalininského frontu. Od srpna 1942 do února 1943 velitelem Západního frontu. Od února 1942 do června 1943 velitel Severozápadního frontu. Od června 1943 do května 1944 velitelem Stepního frontu a od května 1944 do května 1945 velitelem 1. Ukrajinského frontu. Po skončení Druhé světové války se stal velitelem Centrální skupiny armád v Rakousku, od května 1945 do dubna 1946. Poté působil jako náměstek ministra obrany do března 1950. Od roku 1950 do roku 1951 byl vrchním inspektorem Rudé armády Od listopadu 1951 do března 1955 byl velitelem Karpatské vojenské oblasti Do dubna 1960 působil jako 1. náměstek ministra obrany, od roku 1956 do roku 1960 také jako vrchní velitel vojsk Varšavského paktu Do srpna 1961 byl vrchním inspektorem ministerstva obrany Od 10. srpna 1961 do 19.dubna 1962 byl vrchním velitelem sovětských vojsk v Německu Do 21.5.1973 byl opět vrchním inspektorem ministerstva obrany.
Zemřel 21.5.1973 v Moskvě
Služební postup : 4.6.1940 – General-leitenant 19.9.1941 – General-polkovnik 26.8.1943 – General Armii 20.2.1944 – Maršál Sovětského svazu
Dvakrát mu byl udělen titul Hrdina Sovětského svazu. První Zlatou hvězdou HSS dekorován k 29.07.1944, podruhé k 01.06.1945.
Narodil se 28.12.1897 jako syn rolníka ve vesnici Lodějna u Nikolska v provincii Severní Dvina. Matka mu zemřela při porodu. V dubnu 1916 byl povolán předčasně do vojenské služby. Vedl si zřejmě dobře, byl poslán do kurzu a vrátil se jako mladší důstojník. Sloužil rok v carské armádě, mnoha bojů se však nezúčastnil. Po rozpadu carské armády a po Říjnové revoluci se vrátil domů jako zastánce nového režimu. V roce 1918 byl jmenován vojenským komisařem Nikolského okresu jako jeden z mála bolševiků v kraji. Občanské války se Koněv zúčastnil zejména na východní frontě, kde bojoval proti jednotkám admirála Kolčaka, pak atamana Semjonova a nakonec proti japonským intervenčním vojskům. Po osvobození Vladivostoku byl jmenován komisařem 17. námořního sboru a začátkem roku 1924 se vrátil s tímto sborem na Ukrajinu. Koncem roku 1924 a začátkem r. 1925 sloužil jako komisař a náčelník politické správy 17. střelecké divize v Moskevské vojenské oblasti. Absolvoval štábní kurzy na Frunzeho vojenské akademii v roce 1926 a byl jmenován velitelem pluku. Do konce roku 1932 sloužil jako velitel 17. střelecké divize v Nižním Novgorodu.
V letech 1932-34 strávil opět na Frunzeho akademii. Prospíval dobře a po ukončení školení byl jmenován velitelem Běloruské vojenské oblasti. Začátkem roku 1938 byl poslán jako velitel 57. speciálního armádního sboru do Mongolska. V Mongolsku se stal současně i poradcem mongolské armády. Jeho služby zde nebyly zapomenuty a tak v květnu 1971 byl v této souvislosti jmenován Hrdinou Mongolské lidové republiky. Od října 1938 do května 1941 se objevil dosavadní divizní velitel Koněv jako velitel 2. samostatné armády Rudého praporu na Dálném východě, pak jako velitel v Zabajkalsku a nakonec ve vojenské oblasti severního Kavkazu. V květnu 1941 byl povolán do Moskvy a dostal rozkaz tajně přemístit 19. armádu do oblasti Bílá Cerkev-Čerkasy na Ukrajině. 22.6. byla 19. armáda převelena do Kyjevské oblasti a pak na osu postupu k Mosvě, do oblasti Vitebska. Zde na čas úspěšně Němce zatlačila zpět, pak však musela ustoupit až ke Smolensku. V srpnu provedla protiútok. 12.9. byl jmenován velitelem Západního frontu s hlavním úkolem ubránit Moskvu v bitvě, která už ve skutečnosti probíhala.
Následovalo obklíčení Vjazmy, kde bylo obklíčeno pět sovětských armád, celkem asi půl miliónu vojáků padlo do zajetí. Koněv musel nést následky. Nic takového se ale neuskutečnilo. Byl jmenován zástupcem Žukova, velitele Západního frontu. Žukov mu ještě podřídil obranu pravého křídla frontu u Kalininu. 17.10. byl jmenován velitelem nově vytvořeného Kalininského frontu v hodnosti generálplukovníka. 5.12. zahájil jeho front protiofenzívu v rámci generálního plánu na zničení německých jednotek, které se podílely na bitvě o Moskvu. Bitva o Moskvu skončila drtivou porážkou Němců. 38 divizí bylo buď zničeno nebo rozprášeno a němci ztratili půl miliónu vojáků. Koněv byl vyznamenán Řádem Kutuzova I. třídy.
V srpnu 1942 byl znovu jmenován velitelem Západního frontu, v březnu 1943 převzal Severozápadní front a v červnu Stepní front. V bitvě o Kursk od 5.7.-23.8. byl Stepní front jako strategická záloha a současně byl pověřen krýt případný útok nepřítele do sovětského týlu. 5.8. osvobodila jeho a Vatutinova vojska Bělgorod, na severním křídle Kurského výběžku byl osvobozen Orel. Stepní front, později přejmenovaný na 2. ukrajinský front, dostal hlavní úkol: osvobodit Charkov, druhé největší město na Ukrajině, a pak si vynutit přechod přes Dněpr. V této době si vysloužil důvěru od Stalina. Z Koněvových dalších operací byly významné bitvy o Korsunu, o Vistulu a o Berlín, v nichž velel nejdříve 2. a pak 1. ukrajinskému frontu. S 1. ukrajinským frontem překročil 17.7. 1944 polskou hranici a začátkem května 1945 velel poslední velké operaci války v Evropě, osvobození Prahy. Po vítězné korsunské operaci byl jmenován maršálem SSSR.
Největší rivalita za války propukla mezi Koněvem a Žukovem při bitvě o Berlín. Jako Stalinův zástupce byl Žukov také velitelem 1. běloruského frontu, který nesl hlavní tíhu bojů o Berlín. Generál Rokossovskij, jeden z nejtalentovanějších důstojníků, velel 2. věloruskému frontu. Stalin si Žukova a Koněva pozval do Moskvy, aby se domluvili na společném postupu při bitvě. Stalinovy příkazy přidělily útok 1. běloruskému frontu a Koněvovi určily úkol postupovat na jižní frontě směrem na Drážďany a Lipsko. Mezi jeho a Žukovovými jednotkami nebyla určena žádná demarkační linie, vše mělo být závislé na domluvě obou aktérů. Protože se Žukovovi jednotky zdržely při bojích u Seele, Koněv dostal rozkaz zaútočit na Berlín. 21.4. dobyly jeho jednotky Wünsdorf, kde bylo velitelství německé armádní skupiny Visla a kde byl později po několik měsíců hlavní stan Západní skupiny Rudé armády v Německu.
V průběhu války se Koněv stal jedním z nejtalentovanějších vojenských velitelů. Jeho největší vůdčí předností byl pečlivý rozbor vlastností nepřítele, využitím pozemního i leteckého průzkumu. Také ho bylo možné nalézt v první bitevní linii mnohem častěji než jiné velitele. Další jeho předností bylo dobré využití dělostřelecké přípravy. A typické byly jeho tankové průlomy hluboko do nepřátelského týlu za vydatné letecké podpory. Své vojenské umění korunoval Koněv momentem překvapení, jehož klasickou ukázkou byla plánovaná obrana Stepního frontu v roce 1943 při bitvě u Kurska, po níž následovala ofenzíva. Koněv nebyl vojenským teoretikem a ani se za něj nepovažoval.
Právě před počátkem Pražské operace byl Koněv 5.5. povýšen na vrchního velitele Střední skupiny armád, která byla rozmístěna ve východním Rakousku a v části Maďarska. V dubnu 1946 byl jmenován zástupcem velitele sovětských pozemních sil maršála Žukova. V červnu byl jmenován po Žukovovi vrchním velitelem pozemních sil a náměstkem ministra národní obrany. V březnu 1960 se Koněv vzdal svých funkcí a byl jmenován vrchním inspektorem ministerstva obrany, vlastně bylo dáno na vědomí, že odchází do výslužby z vlastní vůle. Avšak 5.8.1961 byl Koněv představen jako nový sovětský vrchní velitel v Německu. Zde zůstal jako vrchní velitel do roku 1963, pak se znovu vrátil do funkce generálního inspektora v aktivní výslužbě. Zemřel na rakovinu v roce 1973 a byl pohřben u Kremelské zdi.
