Japonsko (JPN)

Budhismus byl prvním vědomě přejatým náboženstvím v Japonsku. Původně vznikl v Indii, postupně pronikl do celé jižní a jihovýchodní Asie a podél Himálaje také severně do Číny, Koreje a Japonska. Učení buddhismu se rozdělilo na dva hlavní proudy. Mahájána a hínajána. Hínajána bývá jindy nazývána théraváda - učení starších řádu. Ta je rozšířena na Cejlonu, v Barmě, v Thajsku a Kambodži, zatímco v Číně, Koreji a Japonsku se buddhismus vyvinul ve směr mahájána.

Samurajský morální kodex obsahující základní principy chování, kterými se každý samuraj řídil. Původně se jednalo o nepsaná pravidla, určována převážně filozofickým směrem. 
Základní zásady jsou: Věrnost pánovi, úcta k předkům a rodičům, čestné jednání, pravdomluvnost, odvaha a upřímnost, ctnost a sebezdokonalování.

Nástin výchozí situace a operace SSSR a císařského Japonska proti Číně na území Mandžuska v průběhu konce dvacátých a počátku třicátých let.

Boje o Šanghaj 1932.

Jednotlivé éry a stručný výčet významných událostí v historii Japonska.

Současnost elitní japonské vojenské akademie námořních obranných sil.

Důvody proč se z rytířských samurajů počátku 20. století stala vraždící soldateska druhé světové války? Kdy a proč zmizely zásady „Bušida“ z jednání japonské armády? Jak se rozvíjel a proměňoval japonský militarismus v první polovině 20. století?

Fanatismus je charakterizován jako slepá zaujatost spojená s nesnášenlivostí ke všem odlišným názorům. To byl základ, na němž mohly vzniknout sebevražedné jednotky. Vyrůstal z pevných kořenů, z nichž se po dlouhá staletí formovala struktura japonského národa.

Historická legenda o vzniku japonského císařství

Výčet 125. japonských císařů

Diplomová práce je věnována rusko-japonským vztahům po celou dobu jejich trvání s důrazem na období po druhé světové válce a problematiku Kurilských ostrovů. Obě země prošly ve dvacátém století velkými změnami. Japonsko, ve třicátých letech agresivní a militaristický stát, získalo po druhé světové války rozsáhlá území. Po porážce v roce 1945 bylo obsazeno okupačními vojsky, která převzala veškerou moc. Ve druhé polovině dvacátého století profitovalo ze strategicky výhodné pozice v Asii a z postavení významného spojence USA v bipolárním světě. Rychle se hospodářsky rozvíjelo a v šedesátých letech se zařadilo mezi nejsilnější ekonomiky světa. Stále však do jisté míry nese své stigma výbojného státu odpovědného za válku, které mu brání ve vyrovnání jeho politického vlivu na úroveň ekonomického.

Rusko-japonské vztahy mají počátek již v sedmnáctém století, kdy začala ruská kolonizace Sibiře. Ruští kozáci dosáhli na přelomu třicátých a čtyřicátých let 17. století břehů Ochotského moře a začali prozkoumávat okolí řeky Amur a Sachalin. Jejich ambice ovšem hned v zárodku uťal rozmach Číny, která se pod nadvládou mandžuských kmenů spojila v silný stát, trvající až do roku 1911.

Portsmouthská dohoda zůstala nezměněna až do konce 2. světové války, nicméně za občanské války v Rusku po říjnové revoluci a v první polovině dvacátých let Japonsko využilo zmatku a okupovalo sovětská území na Dálném východě. Po Velké říjnové revoluci se japonské jednotky účastnily mezinárodní intervence na ruský Dálný východ a spolu s ostatními spojeneckými vojsky došli až k Bajkalu.

Japonsko, které vystupovalo ve druhé světové války v roli agresora, bylo spojenci poraženo. Již v roce 1943 bylo rozhodnuto o tom, že Japonsko bude muset platit reparace a válečné škody odpracovat. Po válce v Japonsku vládla okupační správa amerických vojsk, která se pokusila z Japonska vytvořit demokratický stát a svůj opěrný bod v Asii.

Koncem roku 1999 Jelcin odstoupil a jmenoval Vladimira Putina jako svého nástupce. Zpočátku se zdálo, že Putin bude pokračovat v politice svého předchůdce, on sám vyjadřoval ochotu uzavřít mírovou smlouvu ve slíbené době. 26. března 2000 byl Putin zvolen novým ruským prezidentem a v září 2000 přijel do Japonska na oficiální návštěvu. Při jednání s japonským premiérem Joširem Morim se oba představitelé shodli na tom, že mírová smlouva do konce roku 2000 podepsána nebude a jejich vzájemné vztahy se dostali do starých kolejí.

První otázkou, kterou je třeba v souvislosti se statutem Kurilských ostrovů zodpovědět, je který z obou národů se tu usídlil jako první. Odpověď na ní jistě není nezajímavá, ačkoliv pro určení, komu by ostrovy dnes měly přináležet, není příliš relevantní.

Důvodů ke spolupráci mají Japonsko a Rusko mnoho, a to jednak na poli politickém, jednak ekonomickém. Rusko už dávno není tak silnou a vlivnou velmocí, jak by sipřálo, Japonsko zase disponuje relativně malou politickou vahou v poměru ke své ekonomické síle. Oba státy by tedy rády zvyšovaly svůj vliv ve světové politice, na samotném asijském kontinentu jim však vyrůstá silná konkurence v podobě Číny. Do budoucna se dá předpokládat sílící pozice Číny a je v zájmu Ruska i Japonska spolupracovat, aby vyvážili její vliv a zabránili jí v získání postavení asijského hegemona.

Rusko-japonské vztahy po 2. světové válce