Terorismus

Autor : 🕔20.01.2001 📕18.190

Hledáme nové kolegy

Server valka.cz neustále hledá nové kolegy, kteří jsou ochotni pomoci s rozvojem a doplňováním obsahu, koordinací a kontrolou práce, moderováním příspěvků a další činností. Neváhejte a zapojte se do tvorby valka.cz v duchu hesla Čtenáři sobě :)

Přidejte se k nám!

Seriál

  1. Terorismus
  2. Terorismus
  3. Terorismus
  4. Terorismus
  5. Terorismus
  6. Terorismus
  7. Terorismus
  8. Terorismus
  9. Terorismus
  10. Terorismus
  11. Terorismus
  12. Terorismus
  13. Terorismus
  14. Terorismus
  15. Terorismus
  16. Terorismus
  17. Terorismus
  18. Terorismus
  19. Terorismus
  20. Terorismus
  21. Terorismus
  22. Terorismus
  23. Terorismus
  24. Terorismus
  25. Terorismus
  26. Terorismus
  27. Terorismus
  28. Terorismus

Podobné články

Další články autora

Rozpočet tohoto webu pro rok 2017 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 55.755,- Kč
♡ Chci přispět

3.2. Ostatní islámské teroristické skupiny

GIA (Islámská ozbrojená skupina)

Jde o islámskou extremistickou skupinu usilující o svržení sekulární alžírské vlády a její nahrazení islámským státem. Své násilné aktivity GIA rozjela počátkem roku 1992, a to po anulovaném volebním vítězství Fronty islámské spásy (FIS) v prosinci 1991. Do hry tenkrát vstoupila armáda, prezident Bendžedíd abdikoval a výkonná moc se soustředila do rukou pětičlenné armádní „Nejvyšší vládnoucí komise“. O dva měsíce později byla FIS zakázána a její vůdci byli uvězněni nebo odešli do ilegality. Tím začala občanská válka mezi „božími bojovníky“ a armádou.

Na přelomu let 1991/92 vznikají v rámci FIS obávané GIA (Islámské ozbrojené skupiny), operující po celém území Alžírska. Vedou dvojí druh války, což odkazuje na dvojí druh zázemí. V první řadě jsou to útoky z hor navazující na islámské partyzánské hnutí z dob bojů o nezávislost. Cíle představují armádní jednotky a symboly státní moci, ale i venkovské obyvatelstvo či cizinci, kteří jsou vnímáni jako vládní spojenci. Cizincům bylo v roce 1993 doporučeno, aby zemi opustili. Dva dny po vypršení ultimáta už zavraždili španělského obchodníka. Fanatičtí mudžáhidové se nejvíce koncentrují v okolí města Médea. V druhém případě se jedná o atentáty ve velkých městech, hlavně Alžíru, jimž slouží jako ideální základna hustě osídlená periferie, odkud se také rekrutuje nejvíce stoupenců GIA. Jde o polovojenské jednotky postrádající jednotné velení, tvořené převážně zfanatizovanými mladíky, jejichž veliteli jsou často nekompromisní veteráni z afgánské války, jednající na vlastní pěst. Násilí je zdůvodňováno jako nevyhnutelný prostředek k očistě populace. Návrat ke kořenům islámu podle nich vyžaduje nesmlouvavý rozchod s vlivem moderní společnosti, především francouzské, jež se nejvíce zasloužila o zesvětštění alžírského obyvatelstva. Proto je nutné vymýtit frankofonně smýšlející inteligenci země, čímž se vysvětlují oběti v řadách profesorů, spisovatelů, lékařů či novinářů.

GIA se postupně zcela vymkla vedení FIS z rukou a dále pokračovala ve svém boji proti všem. Od vyhlášení boje, při kterém používá pumových útoků (včetně bomb umístěných v automobilech) či únosů a následné podřezání obětí, připravila organizace o život několik stovek lidí. Teroristicky zaútočila i v zahraničí. Například v prosinci 1994 GIA unesla letadlo společnosti Air France a o rok později uskutečnila sérii pumových atentátů v Paříži a Lyonu. Finančně je podporována hlavně z Íránu, hustou síť muslimských spojenců má také v západní Evropě, především ve Francii, Británii a Německu.

Džamá´a Islamíja

Egyptská islámská extremistická skupina aktivní od konce 70. let. Jeví se jako slabě organizovaná, bez jednotného a skutečně identifikovatelného velení. Jedním z údajných velitelů by měl být Mustafa Hamza (vpravo). Duchovním vůdcem a zakladatelem je egyptský fundamentalista, šejk Omar Abdall Rahmán, který si ve Spojených státech odpykává doživotní trest za již zmiňovaný útok na budovu World Trade Center v New Yorku. Cílem organizace je svržení egyptské vlády a nastolení islámského státu.

Oběťmi útoků byli v průběhu 90. let hlavně křesťanští obyvatelé Egypta a západní turisté. Brutalita teroristické akce, kterou Džamá´al Islamíja provedla v listopadu 1997 před chrámem královny Hatšepsut v jihoegyptském Luxoru, šokovala celý svět. Zavraždila při něm 58 zahraničních turistů. Svůj útok oficiálně zdůvodnila snahou o propuštění šejka Omara Abdalla Rahmána, ale šlo jim o jediné: vyvolat paniku a zasáhnout egyptský režim na nejcitlivějším místě – ochromit páteř hospodářství, cestovní ruch.

Operuje hlavně v jižním Egyptě, ale také v Káhiře či Alexandrii. Není známo, že by organizace byla financována ze zahraničí, ale egyptská vláda se tvrdí, že je podporována z Íránu, Súdánu a afgánskými militantními islámskými skupinami.

Al-Džihád

Je další egyptskou islámskou extremistickou skupinou aktivní od konce 70. let. Pravděpodobně je rozdělena nejméně na dvě separátní frakce. První představuje původní Džihád vedený Abbudem al-Zumarem, který je momentálně uvězněn v Egyptě. Druhou je skupina nazývající se Tala´i al-Fath (česky: Předvoj vítězství). V jejím čele stojí asi Dr. Ajman al-Zawahiri, o němž není známo, kde se v současné době nachází. Zřejmě však bude mimo Egypt. Cílem obou frakcí je také svržení egyptské vlády a nastolení islámského státu.

Ve své činnosti se al-Džihád specializuje na ozbrojené útoky proti vysokým úředníkům egyptské vlády. Původní Džihád je odpovědný za vraždu prezidenta Sadáta v roce 1981. Novější frakce vedená Zawahirim se přihlásila k odpovědnosti za pumový útok ze srpna 1993 v Káhiře, při němž zranili egyptského ministra vnitra Hassana al-Alfiho a zabili pět dalších osob. Dále pak v listopadu téhož roku umístili bombu do auta ministerského předsedy Atefa Sedkyho, jejíž explozi sice Sedky unikl bez zranění, ale přišla při ní o život mladá dívka a 18 dalších bylo zraněno. Na rozdíl od zmíněné skupiny Džamá´a Islamíja nejsou terčem al-Džihádu západní turisté, ale výhradně vysocí vládní činitelé Egypta. Al-Džihád se jeví také na vyšší technické úrovni, především pokud jde o sofistikované nálože umístěné v automobilech.

Síly organizace nejsou přesně určeny, ale pravděpodobně bude mít několik tisíc skalních členů a dalších několik tisíc sympatizantů. Operuje převážně v Káhiře, ale i v Pákistánu, Afghánistánu a Súdánu. Není známo, že by se organizaci dostávalo nějaké zahraniční pomoci, ale egyptská vláda se domnívá, že frakce al-Džihádu podporuje stejně jako Džamá ´u Islamíju Írán, Súdán a militantní islámské skupiny z Afghánistánu.

Džamát al-Fuqra

Džamát al-Fuqra je islámská sekta prosazující očistu islámu pomocí násilných akcí. Vůdcem organizace je pákistánský duchovní, šejk Mubarik Ali Džilani, který ji počátkem 80. let založil. Většina jejích stoupenců v současnosti praktikuje svůj boj v Severní Americe.

Členové Džamát al-Fuqra provedli řadu útoků na cíle, které shledali jako nepřátele islámu. Během roku 1980 spáchali také několik bombových útoků po Spojených státech, z nichž byli později usvědčeni.

Počet členů není znám. Organizace operuje hlavně v Severní Americe a Pákistánu. Není známo ani, zda se jí dostává nějaké zahraniční pomoci.

Mudžáhidin chalq

Skupina zformovaná v 60. letech íránskými vysokoškoláky. Jejím hlavním cílem bylo zastavit další pronikání západních vlivů za vlády Rezá Pahlavího. V 70. letech dochází k závěru, že jediným způsobem k dosažení změny v Íránu je používání násilí. Ve svých aktivitách se organizace do roku 1979 zaměřovala na celosvětovou propagandu proti íránské vládě spolu s teroristickými akcemi, při nichž zabili několik amerických vojáků a civilistů v Teheránu. Podporovala také obsazení amerického velvyslanectví v Teheránu v roce 1979.

Poté se Mudžáhidin chalq se svou filosofií (jakýmsi mixem marxismu a islámu) dostává mezi největší a nejaktivnější ozbrojené disidentské skupiny v Íránu. Po roce 1980 je donucena Írán opustit a stává se protivládním hnutím. Při masivní explozi provedené touto organizací v říjnu 1982 na náměstí Imam v Teheránu zahynulo více než 60 lidí a možná 700 bylo zraněno. V roce 1992 podnikla téměř simultánní útok na 13 íránských ambasád v různých zemí světa. Skupina je také odpovědná za dva ozbrojené útoky během roku 1993.

Předpokládaný počet je několik tisíc bojovníků organizovaných hlavně v Iráku. Zahraniční pomoc dostávají z Iráku a od íránských emigrantů.

Harakat ul-Ansar

Jedná se o islámskou militantní skupinu, která se snaží dosáhnout připojení Kašmíru k Pákistánu. Byla zformována v říjnu 1993 splynutím dvou pákistánských politických aktivistických skupin – Harakat ul-Jihad al-Islami a Harakat ul-Mudžáhidin. Podle vůdce aliance Maulana Sádatullaha Chana je cílem skupiny pokračování v ozbrojeném zápasu proti bezvěrcům a antiislámským silám.

Skupina provedla mnoho operací v Kašmíru proti indickým vojákům i civilistům. Udržuje také kontakty s kašmírskou militantní skupinou al-Faran, která se v červenci 1995 zmocnila čtyř západních rukojmí. Neexistují však žádné důkazy, že by si tento únos objednala Harakat ul-Ansar.

Skupina má několik tisíc ozbrojených členů alokovaných v Kašmíru, Pákistánu a také Indii. Arzenál, jejž využívají, začíná u lehkých a těžkých samopalů, vede přes pumy a jiná explozíva a končí u minometů a raket. Jádro této militantní skupiny tvoří asi 300 převážně Pákistánců a obyvatel Kašmíru, ale také Afgánci a Arabové – veteráni z afgánské války.

Teroristické operace Harakat ul-Ansar se neomezují pouze na Kašmír. Její členové se podíleli na akcích také například v Tádžikistánu, Bosně (1992) či Barmě. Dále poskytují vojenskou (ale také humanitární) pomoc muslimům v Indií kontrolovaném Kašmíru.

Externí pomoc získávají zřejmě ze sympatizujících arabských států, jako je například Saúdská Arábie a další státy z oblasti Perského zálivu. Zdroj ani přibližná suma vojenských fondů organizace však nebyly určeny.

Skupina Abú Sajafa

Islámská extremistická skupina operující v jižní části Filipín. V jejím čele stojí Abdurajik Abubakar Janjalani. V roce 1991 se organizace oddělila od Národní osvobozenecké fronty Moro.

Mezi její aktivity patří bombové útoky, atentáty a únosy. Důvodem je získání výkupného, vydírání obchodních společností a podnikatelů za účelem propagace íránského stylu vlády ve státě Mindanao, ostrově na jihu Filipín, který je hustě obydlen muslimy. Zde také v roce 1995 skupina provedla svou první akci v širším měřítku.

Skupina Abú Sajafa čítá zhruba 200 členů, převážně mladých muslimů, z nich většina studovala či pracovala v některém ze států Perského zálivu, kde byli zasaženi islámským radikalismem.

SAS operuje hlavně na zmíněném ostrově Mindanao, ale někdy také v Manile. Zahraniční pomoc získává zřejmě od islámských extremistů z Blízkého východu.

Při sestavování výše uvedeného přehledu islámských extrémistických organizací jsem vycházel především z informací databáze teroristických skupin a hnutí, kterou pravidelně zveřejňuje americké ministerstvo zahraničních věcí – Patternsof Global Terrorism.

Autor : 🕔20.01.2001 📕18.190

Komentáře Disqus

Komentáře Facebook

Sociální sítě

Reklama

Poslední komentáře

  • Anton Bero pozoruhodná zbierka klamstiev a právd

    Stalinův projev na zasedání Sovětu 6. listopadu 1941 · 1 week ago

  • RaS To formální odstoupení vládce z funkce ve prospěch syna bylo obvyklé bezpečnostní opatření, které mělo zabránit bezvládí v případě smrti jednoho z nich. Každý nepřítel věděl, že když zabije jednoho, ten druhý se pomstí. Tokugawové to dělali stejně.

    Daimjó Udžijasu Hódžó · 1 week ago

  • adrian grunert Prečítal som si na dúšok všetkých 10 pokračovaní.Môžem autorovi vysloviť len poďakovanie a uznanie.

    Nad Tatrou sa blýska - (10) · 1 week ago

  • RaS 1) V roce 1241 nešlo o vpád Tatarů ale Mongolů. To je častá chyba. Tataři v té době sloužili uherskému králi. 2) Mogolové po bitvě u Lehnice neprošli ze Slezska do Uher přes Kladsko, ale přes Moravu. Pak se spojili s Bátúem a zúčastnili se bitvy u...

    Tatarský vpád do Uhorska 1241 · 2 weeks ago

  • Letusak Tak Francouzi take meli pomerne presnou predstavu, ale vojska Wehrmachtu se jim zastavit nepodarilo. Cemu bychom si pomohli? Predstava, ze bychom meli nejaky "lepsi kredit" v ocich okupantu je mylna, staci se podivat na Polsko. Bojovalo, ale...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Ivo Bukovsky Ve skutečnosti měli čs generálové poměrně přesnou představu o síle wehrmacht a doporučovali přijmout boj. Beneš se už tím že jednal o odstoupení pohraničí podle godesberských požadavků dopustil vlastizrady - podle tehdejší ústavy. Bohužel...

    Benešova Sofiina volba · 4 weeks ago

  • Letusak A on tehdy nekdo vedel, jake budou nebojove ztraty ceskych obcanu, kdyz zadna valka nebyla (a nebyl vcelku duvod se domnivat, ze Hitler pristoupi k vyhlazeni slovanskych narodu s takovym gustem)? A ona kvalitativni prevaha v technice neznamena...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Ivo Bukovsky Skutečnost že nebojové ztráty na lidech, českosvenských občanů, byly vyšší než předpokládané ztráty bojové, nehledě na sekundární efekt zavlečení sovětského vlivu do střední Evropy a katastrofální vliv na společenské a majetkové poměry se stále...

    Benešova Sofiina volba · 1 month ago

  • Radek Novák Pohádky kremelské babičky nebo tlachy ze Západu?Já nejsem žádný bolševik ani příznivec Ruska ale cizí území si přisvojovaly všechny státy.Jen jsem poukazoval na možné okolnosti,pravda,že v detailech se nevyznám.Na finské hranici se opírám o...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago

  • CzechMirco Lháři. Žádný "důsledek doby" přisvojení si cizího území nelegitimizuje a už vůbec ne to, co na svém území dotyčná strana dělala. Moldavané rozhodně Rusy v roce 1940 jako osvoboditele nevítali, protože národnostní a náboženský útlak z dob carského...

    Besarábie 1940-1941 · 1 month ago