Curtiss P-6E Hawk

8. července 1931 bylo objednáno 46 sériových strojů (32-233/278) podle prototypu XP-22. Původně byly označeny Y1P-22, ale z různých důvodů byly přejmenovány na P-6C a nakonec ještě před doručením na P-6E. Mezitím byly nové prvky otestovány také na YP-20, který dostal novou příď s motorem Conqueror, sejmutou z XP-22 (mezitím přestavěného zpět na P-6A), jeho podvozek a ostatní úpravy, a jako skutečný prototyp nové verze byl přejmenován na XP-6E. Rozdílem mezi oběma prototypy byla hlavně spodní část trupu, XP-6E si zachoval původní plochý spodek, používaný na P-1, a sériové stroje jej také převzaly.

Dodávky P-6E byly zahájeny v prosinci 1931. P-6E byly první Hawky, které dostaly nové firemní označení, Model 35. 32-278 si v továrně ponechali a byl přestavěn na XP-23, 32-233 na XP-6H, a 32-254 na XP-6G. P-6E se stal nejznámějším z celé řady dvouplošných Hawků (ostatně šlo také o nejpočetnější verzi) a pravděpodobně také nejznámějším armádním stíhačem mezi válkami. V porovnání se stejné starým P-12B byl Curtiss rychlejší, ale P-12B lépe manévroval - v podstatě stejná situace panovala od vzniku jejich předchůdců PW-8 a PW-9. Rychlost P-6E byla vyvážena některými jeho špatnými vlastnostmi, jako pomalejšími reakcemi na ovládání. Motor byl na svou dobu extrémně výkonný, ale zato měl řadu menších i větších problémů, se kterými museli mechanici neustále bojovat. Kryty podvozku se ukázaly jako obvykle nepříliš vhodné a byly později nahrazeny v polních podmínkách použitelnějšími, z vnější strany otevřenými.

Od roku 1932 sloužily P-6E u 1. a 8. stíhací skupiny, u 17., 94. a 33. stíhací letky na Selfridge Field a Langley Field. Nešlo o právě ideální stroje, při nehodách bylo zničeno hned 27 strojů z 46. Vzhledem k jejich poměrně rychlému zastarávání neprocházely P-6E generálkou, místo toho zůstaly v provozu, dokud nebyly úplně vyřazeny. V první linii byly nahrazeny v roce 1936, nicméně alespoň jeden přežil až do roku 1942.

XP-6F (39-374) a XP-6G (32-254) se od standardních strojů odlišovaly motorem V-1570F (V-1570-55) - jeden s turbokompresorem (a dalšími úpravami), druhý bez. Po dokončení testů byl XP-6G přejmenován na P-6G, a nakonec mu byl vrácen standardní motor a standardní označení P6E. Dalším experimentální stroj, již zmíněný XP-6H, byl první sériový P-6E vrácený dodatečně do továrny kvůli zástavbě čtyř 7,62mm kulometů do křídel tak, aby střílely mimo okruh vrtule. Armáda XP-6H převzala 20. dubna 1933. Vzletová hmotnost stoupla na 1750 kg, rychlost klesla na 305,8 km/h. Ani tato verze nebyla dál rozvíjena, po testech dostal standardní křídlo a byl vrácen do řadové služby.

Curtiss P-6E Hawk za letu


17th Pursuit Squadron, 1st Pursuit Group ze základny Selfridge Field, cca 1932.