Curtiss XP-23 Hawk

Když armáda objednala u firmy Curtiss výrobu sére stíhačů P-6E Hawk, továrna si poslední rozestavěný kus ponechala pro testy. Dokončen byl s novým celokovovým skořepinovým trupem, vysokou oblou směrovkou, jaká byla použita také na dopravním T-32 Condor a průzkumném SOC Seagull. Křídla si sice ponechala tvar typický pro typovou řadu Hawk, ovšem jejich vnitřní konstrukce byla kovová, potažená plátnem. Velmi aerodynamická příď obsahovala motor Curtiss G1V-1570C Conqueror s převodovkou a postranním turbokompresorem, který poháněl třílistou vrtuli. Pevný podvozek měl částečně otevřenou kapotáž a mezi jeho nohama byl umístěn chladič motoru. Počítalo se s možností nést 200 kg bomb a se zástavbou dvou 7,62mm a jednoho 12,7mm kulometu do přídě, k tomu snad ale nikdy nedošlo.

Dokončený stroj dostal jako v podstatě nový typ označení XP-23 a 17. 4. 1932 byl doručen armádě. Testy sice prokázaly skvělé výkony ve větších výškách, kde se uplatnil jeho turbokompresor, ovšem v nižších výškách dosahoval neuspokojivých 286 km/h. Vinu na tom měla také velká hmotnost stroje. Kvůli přetrvávajícím problémům s chlazením a turbokompresorem armáda, která mezitím objednala jednoplošné P-26A, ztratila o sebemodernější dvouplošník zájem, nechala odstranit turbokompresor a překlasifikovala prototyp na testovací YP-23. V této podobě používal dvoulistou vrtuli. Po jistou dobu byl také používán k testům čelního odporu chladiče na vysokorychlostní let, YP-23 proto po určitou dobu neměl chladič žádný, motor chladila voda pumpovaná z přidané nádrže. Nakonec byl vrácen do továrny, kde byl rozebrán a jeho křídla byla využita při stavbě prototypu XF11C-1 pro námořnictvo.