. Tento zdánlivě jednoduchý řád má své zajímavůstky o kterých se zde chceme s kolegy podělit. Již samotný název řádu přeložený z němčiny zní Orden „Michaels des Tapferen“. Tedy asi správný výraz by zněl: Řád Michala statečného. V našich podmínkách se objevují další výrazy jako je řád Michala Udatného, statečného, srdnatého, ale v oblasti faleristické literatury převažuje název Řád Michala Víťěze. Je zbytečné polemizovat o přesném názvu řádu, zaměříme se na vlastní řád a historii. Nejprve si musíme uvědomit, že řád od doby svého založení do dnešních dnů prodělal několik změn. Jde celkem o čtyři základní změny, které se zde budeme snažit prezentovat. Rumunsko v roce 1913 vstoupilo do balkánské války a celkem bez problému dosáhlo vítězství spojené s uzemním ziskem na úkor Bulharska. Následný mír posílil přesvědčení krále Ferdinanda, že Rumunsko může sehrát vedoucí roli v dalším dění na Balkáně. O této problematice pojednává i pamětní medaile na 2. balkánskou válku v roce 1913. Rok 1914 pro Rumunskou diplomacii znamenal velkou zkoušku diplomatického umění neb byla snaha zapojit Rumunsko do války a to jak na straně Trojspolku (Německo, Rakousko, Turecko) tak především byl vyvíjen diplomatický tlak na získání Rumunské armády pro otevření fronty na straně Dohody. Ferdinand se stává králem po smrti svého strýce Karla v roce 1914 a byl to především on, kdo o další pokračování války neměl zájem. Nacionalističtí ministři však krále dokázali vmanipulovat do války a tak král Ferdinand vyhlašuje dne 27. srpna 1916 válku Německu a jeho spojencům. V roce 1916 se Rumunský král Ferdinand I. při příležitosti vstupu Rumunska do Velké války (1. světová válka 1914-18) rozhodl založit Vojenský řád Michaela Vítěze. Samotný řád byl založen dne 21. prosince 1916. Bylo určeno statutem, že tento řád bude udělován důstojníkům, kteří prokázali maximální statečnost v boji s nepřítelem. Statut řádu hovoří jasně o tom, že řád není doplněn meči, nesmí se udělovat za prosté zásluhy na válečném poli. Svým vnitřním nařízením, které vycházelo ze statutu ruského Vojenského řádu Sv. Jiří se podařilo tomuto řádu stát se nejvyšším válečným oceněním důstojníků rumunské královské armády. Král Ferdinand určil rozdělení řádu do tří stupňů: I. třída řádu je náprsní kříž (Steckkreuz) II. třída je kříž, převýšený korunou nošený jako náhrdelní dekorace (Komander Kreuz) III. třída je kříž nošený na prsou na splývavé stuze (Ritterkreuz) Jde tedy o zdánlivě nelogické rozdělení řádu, které však později v letech 2. světové války opět obnovilo. Řád byl od roku 1916 do roku 1947 tedy až do neslavného vítězství lidu a vyhnání krále z Rumunska udělen jen v počtu 2 184 ks. V tomto počtů jsou zahrnutí i cizí státní příslušníci, důstojníci spojeneckých armád, ale řád se uděloval i vojenským jednotkám. O velké vážnosti tohoto řádu svědčí mimo jiné i obrázek krále Ferdinanda, který je nositelem řádu Michala Vítěze II. třídy a dále vidíme i jeho Vojenský řád Sv. Jiří III. třídy. Poznámka: Řád své jméno odvozuje od národního hrdiny Michala Vítěze (případně Michal Chrabrý), který v letech 1593-1601 aktivně vedl boj proti turecké nadvládě a okupaci země. (Mihail Viteazul, 1558-1601)V pracích našich předních historiků převládá název tohoto vojáka a šlechtice s přídomkem CHRABRÝ. Literatura: KLIETMAN, K.G.: Pour le Mérité und Tapferkeitsmedaille, Berlín 1966 KLIETMAN, K.G.: Pfaleristik Rumanien, Berlín, 1977 MĚŘIČKA, Václav: Faleristik, Artia 1976 LOBKOWICZ, František: Encyklopedie řádů a vyznamenání, Praha 1995 NIMMERGUT, Jörg: Orden Europas
Michal Vítěz, II.třída
Král se svoji choti,Řád Michala Vítěze je zde zastoupen jedna v I.třídě na prsou, jednak v II.třídě u krku.
Velká válka, více známá pod označením 1. světová válka pro Rumunsko znamenala prohru. Dne 7. května 1918 je poraženo a podepisuje s Německem mír, neb bez pomoci Ruska již Rumunsko není schopno vést další boje. Ale po vyřazení Bulharska z válečných akcí se dne 10. října 1918 opět zapojují do válečných akcí na straně Dohody. Život krále Ferdinanda byl jistě pikantní, neb on sám se v roce 1909 stal v pořadí 174 rytířem řádu Zlatého rouna a tím, že vedl válku i proti Rakousku-Uhersku se provinil svoji ctí (což v dnešním světě může být, bohužel, úsměvné). Jako satisfakci svých válečných neúspěchu ještě Rumunsko, Československo a Jugoslávie vedou krátkou válku proti Maďarsku, obsazuji Budapešť, ale následně se stahují na své území. Meziválečná politika svázaná s tak zvanou Malou dohodou, která byla namířená především proti možné restauraci Habsburků na trůn byla zároveň orientovaná i na získání území Besarábie, Bukoviny, Transylvanie s Banátem. Mezinárodní politická situace a velmocenská touha vehnala Rumunsko do války na straně Německa a jeho satelitů. V této době zároveň dochází i udělování vojenského řádu Michala Vítěze, ale s těmito úpravami (viz obrázek). Základní struktura řádu se nemění, je opět udělován ve třech třídách a to bez mečů: I. třída, opět připínací kříž II. třída, kříž nošený na náhrdelní stuze III. třída, nošená na náprsní splývavé stuze. Maršál Ion Antonesku se rád nechával fotografovat se svým řádem Michala Vítěze III. třídy a dále s Rytířským křížem Železného kříže 1939 (viz obrázek). Polní maršál Manstein se nejen rád pyšnil svoji rumunskou manželkou, ale také řádem Michala Vítěze, který i rád nosil se svým Rytířským křížem Železného kříže 1939. Nositelem III. stupně řádu Michala Vítěze byl i kapitán letectva Dan Valentini Vizanty, statečný voják a vynikající pilot. Neznáme přesné datum udělení řádu, ale můžeme předpokládat, že jde o II. edici řádu tak jak se udělovala do 23.září 1944. Literatura: Je uvedena v úvodní části tohoto pojednání
2.
I.třída řádu z období let 1941-1944
III.třída, etuje
Standarta řádu Michala Vítěze z období let 1941-1944
Polní maršál Manstein se svým Rytířským křížem Železného kříže 1939 a II.třídou řádu Michala Vítěze na krku.
V roce 1944 po, debaklu u Stalingradu, kde rumunská armáda ztratila své nejlepší vojáky, na popud vlastenců a demokraticky orientovaných důstojníků se král Michal I. odhodlal konat. Maršál Ion Antonescu byl zatčen a zbaven moci. Královské Rumunsko přechází na stranu protihitlerovské koalice. Již 23. září 1944 rumunské jednotky společně s vojáky Rudé armády bojují s Němci a Maďary. V této době je to opět Řád Michaela víťězného, který se stává nejvyšším řádem udělovaný vojákům za statečnost a bojové zásluhy. Tato v pořadí již třetí úprava řád poznamenala a to dosti zásadně. Rozdělení řádu je stejné, opět se uděluje ve třech třídách: I. třída je tvořena připínacím křížem II. třída je opět nošena na nákrční stuze ve formě komandérského kříže III. třída je nošena na náprsní stužce, tedy opět formou rytířského kříže řádu. Stuha je temně rudá se zlatými vpletenými nitkami o šíři 3 mm po okrají vlastní stuhy. Samotný řád je doplněn o zkřížené meče, které jsou umístěny mezi ramena kříže. Zadní strana nese letopočet 1944 (viz obrázek). Tento řád se uděloval za boj proti fašismu a za svobodu Rumunska, které však bylo v roce 1947 uzurpováno rumunskou komunistickou stranou, která si přivlastnila zásluhy, pučem krále sesadila z trůnu a ze země jej v roce 1947 vypověděla. Řád ani v nejnižším stupni nebyl udělen žádnému našemu zahraničnímu vojákovi i když větší množství rumunských řádů různých stupňů bylo po roce 1945 uděleno velkému množství důstojníků a generálů Československé armády. Řád v nejvyšším stupni byl jistě udělen i ruskému maršálovi Tolbuchinovi, ale sovětské ani ruské prameny toto udělení nepotvrdili. Je zcela možné, že sovětští maršálové a důstojníci tyto řády po roce 1947 z politických důvodů odložili a nosili jen Rumunskou socialistickou "bižuterii". Poznámka: Problematika tohoto řádu není mezi sběrateli příliš známá a tak obchodníci a různí nepoctivci dokáži vyrábět „zázračné“ kusy jako je zde kříž řádu, udělený před rokem 1944 s doplněním mečů. V tomto případě byl však nabízen u jedné nejmenované zahraniční firmy s upozorněním, že jde o falzum či výmysl. (viz obrázek) Literatura: Je uvedena v první části článku.
Konec „socialismu“ v Rumunskou (rok 1989) znamenal i návrat k tradicím a to i v oblasti faleristiky. V této rušné době zde byla i snaha o rehabilitaci maršála Iona Antonesca, ale proti těmto tendencím vystoupil ostře bývalý rumunský král Michal. V oblasti faleristiky dochází k návratu starých královských řádů, které však postrádají prvky královské moci jako je např. převýšení korunou. Konečně v roce 2000 je obnoven a včleněn do struktury státních řádů a vyznamenání i řád Michala Víťěze. Ale přece jen v pozměněné podobě. Mezi ramena kříže jsou opět vloženy zkřížené meče, jako připomínka bojů za svobodu a demokracií v bojích proti fašismu. Kříž II. a III. třídy není převýšen královskou korunou (viz obrázek), ale v převýšení nacházíme vavřínový věnec jako symbol vítězství. Na střed kříže je vložen upravený státní znak Rumunska. Stuha je nezměněna. Řád Michala Vítěze je sice řádem velmi mladým, není tomu ještě ani sto let, ale v rumunské společnosti si vydobyl své čestné místo. V současném Rumunsku se rytíři řádu těší mimořádné pozornosti i zájmu lidí rozvrstvené společnosti. Na dvou snímcích vidíme rytíře řádu na řádové slavnosti. Je téměř jisté, že jde o rytíře, kteří bojovali s Německými vojsky proti Sovětskému svazu jakož i o rytíře řádu, kteří bojovali na povel krále proti německému fašismu společně s Rudou armádou. Nás však zajímá tradice řádu, která dokázala přežít do dnešních dnů. Řád při svém obnovení byl zároveň předurčen opět jako nejvyšší vojenské vyznamenání udělované za mimořádnou statečnost a bojové zásluhy. Král Michal i ve vysokém věku i když není panující monarcha požívá mezi Rumuny vážnosti a důvěry (viz obrázek). Poznámka: Dále byly obnoveny: - Řád Rumunské hvězdy, založený v roce - Řád Rumunské koruny, založený v roce v roce 1881 - Řád Karla, založený v roce 1906 - Řád Michala Vítěze, založený v roce 1916 Literatura: Katalog výstavy: Krása evropské faleristiky, Praha 2009
Bývalý král Michal Rumunský na návštěve České republiky
Mezi nositele řádu Michala Vítěze (Michala Chrabrého) z období Velké války si připomeneme. Maršála Douglase Haiga, kterýobdržel tento řád II. třídy v roce 1918 Finský vůdce a maršál Carl Gustaf Emil Mannerheim obdržel tento řád 7. listopadu 1941 a to nejen III. třídu, ale i II. třídu a I. třídu. 3. edici řádu (rok 1944 s meči) Maršál Rodion Malinovský Maršál Fjodor I. Tolbuchin Generálplukovník Z. J. Susajcev Rumunské prameny upřesňují počty udělených řádů následovně: 1.světová válka: 1. třída 16 ks 2. třída 12ks 3. třída 336 ks 2. světová válka (1941-44) 1. třída 15 ks 2. třída 76 ks 3. třída 1628 ks Mezi zajímavými nositeli tohoto řádu nacházíme statečného důstojníka, který v době 2. světové války v hodnosti brigádního generála obdržel řád Michala Vítěze (viz obrázek), aby následně již koncem roku 1944 obdržel opět řád Michala Vítěze, tentokráte 3. edici s meči za boj proti německé armádě v úzké součinnosti s ruskými jednotkami. Jde o generála jehož jméno je v Rumunsku známé i slavné: Generál Leonard MOCIULSCHI (viz obrázek) Závěrem je možno říci, že celkem sedmi vysokým německým generálům a admirálům byl udělen řád Michala Vítěze ve všech třídách. Dekretem č. 1783 ze dne 26. července 1943 obdržel řád ve všech třídách i italský maršál Umberto Savojský Literatura a prameny: Jsou uvedeny v úvodní části článku.
Mezi dalšími nositele tohoto slavného řádu řadíme i rumunského generála: RADU K O R N E, který získal řád Michala Chrabrého (Vítěze) dne 02.11.1917. Řádový klenot II. třídy obdržel již ve funkci velitele divize v tažení proti Sovětskému svazu dne 12.02.1942. Rytířský kříž Železného kříže 1939 obdržel 18.prosince 1942. Na obrázku je medaile Za tažení proti SSSR se štítky. Část řádu generála se zachovala (viz obrázek). Na fotografii je generál po ukončení Velké války, jeho řádová spona začíná III.třídou řádu Michala Chrabrého (Vítěze). Tento velitel byl dekorován i polským řádem Virtuti Militari (kříž 5.stupně) Mezi nositeli řádu Michala Chrabrého (Vítěze) však patří i slovenský generál Čatloš a tak pokud někdo z čtenářů má obrázek tohoto generála, prosím o informaci. Zdroj: archív autora
V současné době se na zahraniční aukci objevil tento řád I. třídy. Tedy z období let 1941-1944, který je nesmírně vzácný, z faleristického hlediska jistě vzácnější než např. německý Rytířský kříž 1939 Železného kříže 1939. Po ukončení aukce s kolegou Radyjo vložíme další upřesňující detaily. Tento stupeň je vyroben z pozlaceného stříbra a je puncován. Takto si nechávala německá generalita řád vylepšovat k běžnému nošení. Provedení, kvalita by odpovídala vídeňské firmě Suval. Vyvolávací cena 1000 euro je poměrně nízká. Jen pro upřesnění a oživení. Mezi nositely I. třídy nacházíme jména vojáků: - Ervin Rommel - Fedor von Bock - Walther von Brauchitsch - Karl Dönitz - Hermann Göring - Hermann Hoth - Carl Gustav Mannerheim - Carl Erich von Manstein - Paul Paulus - Wolfram von Richthofen - Gerd von Rundstedt - Walter Warlimont - Paul Ludvig Evald von Kleist Jistě, že ukázka, či výběr nositelů je opravdu udivující a otázka pravosti, originálů kříže bude diskutabilní.
