Pruský aristokrat Gerd von Rundstedt je právem považován za jednoho z nejvýznamnějších německých generálů. Za druhé světové války zastával díky svým výjimečným schopnostem vysoké velitelské funkce i přes pokročilý věk a okázalý nezájem o politiku a nacionální socialismus.
Karl Rudolf Gerd von Rundstedt se narodil 12. prosince 1875 v Ascherlebenu v pruské aristokratické rodině s dlouhou vojenskou tradicí. Jako syn generálmajora pruské královské armády byl předurčen pro vojenskou kariéru a v patnácti letech nastoupil do kadetní školy. 22. března 1892 zahájil v hodnosti praporčíka vojenskou službu v pěším pluku v Kasselu a po převelení do Válečné školy v Hannoveru byl 17. června 1893 povýšen na poručíka. Po deseti letech služby u pěchoty ve funkcích pobočníka velitele praporu a pluku byl vyslán ke studiu na Pruské válečné akademii v Berlíně. Po jejím úspěšném absolvování v roce 1907 byl převelen na generální štáb. Krátce po vypuknutí 1. světové války byl von Rundstedt, náčelník štábu 22. záložní pěší divize, povýšen na majora a v této hodnosti zastával po celou válku vyšší štábní funkce na západní i východní frontě (až po náčelníka štábu XV. sboru), působil i v německé vojenské misi v Osmanské říši. Byl navržen na udělení řádu Pour le Mérite, to však již nemohlo být schváleno kvůli abdikaci císaře Viléma II.
Po válce působil v Reichswehru - od května 1920 zastával v hodnosti podplukovníka funkci náčelníka štábu 3. jízdní divize a v roce 1923 byl povýšen na plukovníka. Od května 1925 velel 18. pěšímu pluku a v roce 1927 byl povýšen do první generálské hodnosti. Von Rundstedt dále stoupal po služebním žebříčku a velel 3. divizi Reichswehru, Vojenské oblasti III a od roku 1932 pak Skupinovému velitelství 1 v hodnosti generála pěchoty.
S politikou nastupujícího nacionálně socialistického režimu von Rundstedt nesympatizoval, ale jako vojenský profesionál podporoval Hitlerovu snahu o vybudování silné armády, zvláště poté, co diktátor ujistil generalitu, že nebude zasahovat do vnitřních armádních záležitostí. V roce 1934, když generál Kurt Freiherr von Hammerstein-Equord rezignoval na funkci náčelníka generálního štábu, Hitler chtěl jmenovat jeho nástupcem generála Walthera von Reichenau. Von Rundstedt vystoupil spolu s několika dalšími vysokými důstojníky proti jeho jmenování, s odůvodněním, že příliš otevřeně podporuje nacismus. Hitler ustoupil a jmenoval místo něj generála Wernera von Fritsche. Když byl von Fritsch v roce 1938 donucen odstoupit, Rundstedt opět blokoval Reichenauovo jmenování a podporoval generála Walthera von Brauchitsche. Během sudetské krize v roce 1938 se von Rundstedt netajil názorem, že Německo ještě není připraveno na válku. Po okupaci Sudet na vlastní žádost odešel k 31. říjnu v hodnosti generálplukovníka do zálohy.
Von Rundstedt si důchodu dlouho neužíval. V dubnu 1939 byl reaktivován a jmenován náčelníkem "pracovního štábu von Rundstedt", který tvořil základ budoucí Skupiny armád Jih pro plánovanou invazi do Polska ze Slovenska a Slezska. Dne 23. srpna 1939 byl rozšířený von Rundstedtův štáb (nyní přejmenovaný na 12. armádu) převelen do Nisy v Horním Slezsku a převzal dne 25. srpna velení tří podřízených armád. Za úspěšné velení v polské kampani byl von Rundstedt 30. září 1939 vyznamenán Rytířským křížem.
Po porážce Polska byla von Rundstedtova skupina armád přejmenována na Skupinu armád A pro plánované západní tažení. Později podpořil Mannsteinovu modifikaci plánu na útok do Beneluxu a Francie. Během následující ofenzivy pronikly jednotky von Rundstedtovy armádní skupiny přes Ardeny, postoupily na pobřeží kanálu La Manche a obklíčily nepřátelské síly u Dunkerku. Během druhé fáze kampaně ve Francii byla armádní skupina reorganizována a znovu nasazena na Sommě. Za úspěšné velení během západního tažení byl von Rundstedt spolu s dvanácti dalšími důstojníky 19. července 1940 povýšen do hodnosti polního maršála. V říjnu 1940 převzal velení Hlavního velitelství Západ a měl velet plánované invazi na britské ostrovy.
Po krachu letecké bitvy o Británii byla invaze odvolána a von Rundstedt převzal velení Skupiny armád Jih (52 pěších a pět tankových divizí) během úvodní fáze východního tažení v roce 1941. Po počátečních úspěších (obklíčení stovek tisíc sovětských vojáků u Umaně v srpnu a v Kyjevském kotli v září) se postup jeho armád zpomalil v důsledku logistických potíží a v polovině listopadu zasáhla ruská zima. Von Rundstedt se dostal do ostrých sporů s vrchním velením - odmítal požadavky na další postup a chtěl své armády zastavit a zakopat na zimu. V té době nebyl v dobrém zdravotním stavu - bylo mu již 65 let a začátkem listopadu prodělal lehký infarkt. Po ostré výměně názorů s Hitlerem poté, co neuposlechl rozkaz a vyklidil před nepřátelským protiútokem Rostov na Donu, byl na konci listopadu odvolán z funkce a propuštěn do zálohy. Odvolání bylo zdůvodněno zdravotními obtížemi a byl tak propuštěn se všemi poctami, dokonce obdržel dar ve výši 250 000 říšských marek.
V březnu 1942 byl von Rundstedt opět reaktivován a pověřen velením Hlavního velitelství Západ současně se Skupinou armád D. Jeho úkol byl oproti předchozím obdobím čistě defenzivní - přípravy na očekávanou spojeneckou invazi do Francie. Poté, co se nepodařilo v červnu 1944 zlikvidovat spojenecké předmostí, von Rundstedt ztratil víru ve vojenský úspěch a navrhoval uzavřít příměří. Po otevřené kritice německého vrchního velení v rozhovoru s náčelníkem OKWWilhelmem Keitelem ("...ukončit válku, vy idioti!) jej nechal Hitler 2. července 1944 nahradit polním maršálem Günthherem von Kluge. Den předtím, 1. července, jej vyznamenal dubovými ratolestmi k Rytířskému kříži.
Von Rundstedt věděl o přípravách červencového spiknutí, ale nezapojil se do něj. Po neúspěšném atentátu na Hitlera byl jmenován předsedou čestného soudu, který vyloučil aktivní účastníky spiknutí z armády.
Když se začala západní fronta hroutit a von Kluge spáchal sebevraždu, byl von Rundstedt jmenován 5. září 1944 opět do funkce. Pod jeho velením dosáhli Němci na západní frontě posledního úspěchu, když zmařili Mongomeryho operaci Market Garden. Zanedlouho obdržel rozkazy k provedení útoku v Ardenách. Nevěřil v úspěch operace a marně se snažil Hitlera přesvědčit o jejím odvolání. Ardenská ofenziva nakonec skončila přesně tak, jak von Rundstedt předpokládal.
V březnu 1945, poté, co spojenci obsadili most u Remagenu, byl polní maršál definitivně odvolán pro "poraženectví". Krátce předtím, 18. února 1945, obdržel meče k Rytířskému kříži.
Dne 5. května byl zajat příslušníky americké 36. pěší divize v bavorském Bad Tölz a předán do britského zajetí. Následně byl obviněn z válečných zločinů, ke kterým došlo pod jeho velením. Během Norimberského procesu vystupoval jako svědek. Vzhledem k pokročilému věku a špatnému zdravotnímu stavu nebyl odsouzen a v květnu 1949 byl propuštěn ze zajetí.
Gerd von Rundstedt zemřel v Hannoveru 24. února 1953.
Jeden z nejzkušenějších důstojníků německé armády, se narodil 12.prosince 1875 v Ascherslebenu. Za první světové války sloužil jako důstojník generálního štábu, bojoval ve Francii a Turecku. Poválečný Reichswehr mu umožnil rychlý kariérní postup. Po kritice příprav útoku na Československo v roce 1938 byl však dán v hodnosti generálplukovníka do výslužby. Záhy byl ovšem znovu aktivován a v polském tažení roku 1939 velel skupině armád Jih. V tažení proti Francii a Nizozemsku v roce 1940 pak velel skupině armád ,,A". Po pádu Francie byl povýšen na generála polního maršála. V tažení proti Sovětskému svazu velel skupině armád Jih, postupující do vnitrozemí Ukrajiny. Hitler ho však 12. prosince 1941 odvolal z funkce kvůli tomu, že nařídil taktický ústup svých armád u Rostova na Donu. Do služby se vrátil již 1. března 1942 ve funkci velitele armád Západ ve Francii. Odpovídal za přípravy k odražení očekávané spojenecké invaze. Po nezdaru pokusů o zatlačení spojenců do moře byl 2. července 1944 znovu odvolán. Opět byl aktivován v souvislosti s přípravami německé ofenzivy v Ardenách v prosinci 1944, které měl velet. Byl informován o přípravě důstojnického puče proti Hitlerovi v červenci 1944, avšak nezůčastnil se ho. Po krachu spiknutí předsedal čestnému soudu, který spiklence vyloučil z armády. Po válce si Rundstedt odpykával trest za rozšiřování Hitlerova rozkazu z 18.října 1942 o zacházení s příslušníky Commandos. Dne 5.května roku 1949 byl kvůli těžké nemoci propuštěn na svobodu. Zemřel 24. února 1953 v Hannoveru.
![Bavorské království [1806-1918] / Kingdom of Bavaria [1806-1918]](http://www.valka.cz/images10/color_7.png "Bavorské království [1806-1918] / Kingdom of Bavaria [1806-1918]")
