| Příjmení: Surname: | Malinovskij | |
| Jméno: Given Name: | Rodion Jakovlevič | |
| Jméno v originále: Original Name: | Родион Яковлевич Малиновский | |
| Fotografie či obrázek: Photograph or Picture: |  | |
| Hodnost: Rank: | maršál Sovětského svazu | |
| Akademický či vědecký titul: Academic or Scientific Title: | - | |
| Šlechtický titul: Hereditary Title: | - | |
| Datum, místo narození: Date and Place of Birth: | 23.11.1898 Oděsa / | |
| Datum, místo úmrtí: Date and Place of Decease: | 31.03.1967 Moskva / | |
| Nejvýznamnější funkce: (maximálně tři) Most Important Appointments: (up to three) | - ministr obrany SSSR | |
| Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three) | - dvounásobný Hrdina Sovětského Svazu | |
| Související články: Related Articles: | ||
| Zdroje: Sources: | https://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=330 ru.wikipedia.org | |
URL : https://www.valka.cz/Malinovskij-Rodion-Jakovlevic-t11872#341863Verze : 0
URL : https://www.valka.cz/Malinovskij-Rodion-Jakovlevic-t11872#513974Verze : 1
Admin
MOD
Reklama
Rodion Jakovlevič Malinovskij
Narodil se v Oděse 23.11.1898 v chudé rolnické rodině. Nikdy nepoznal otce, špatně vycházel s matkou a vyrůstal u tety. Po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 utekl a vstoupil do armády, sloužil jako vojín u zákopníků, byl zraněn a vyznamenán Křížem sv. Jiří (4.třídy) za statečnost a oddanost ve službě. Pak se plavil jako kulometčík s ruským expedičním sborem do Francie, byl tam znovu raněn a léčil se v nemocnici. Po válce vstoupil na podzim 1919 do Ruských gard a bojoval jako kulometčík v 240. tverském pluku, začleněném do 27. střelecké divize, zejména na Sibiři s bělogvardějci admirála Kolčaka. V prosinci 1920 dokončil vojenskou výcvikovou školu pro mladé důstojníky jako velitel kulometné roty a po krátké době byl jmenován velitelem praporu u 246. střeleckého pluku.
Po přijetí do strany v roce 1926 se mu otevřela cesta na Frunzeho akademii, kam vstoupil jako student roku 1927. Tu ukončil v roce 1930. V roce 1936 byl poslán do Španělska, kde se připojil k Mereckovi, Voronovi, Pavlovovi, Kulikovi, Kuzněcovi a dalším. Bojoval zde v mezinárodních brigádách i v republikánském vojsku a hrál důležitou roli při obraně Madridu. Po návratu ze Španělska v roce 1938 byl dokonce vyznamenán Leninovým řádem, Řádem Rudého praporu a jmenován starším lektorem na Frunzeho akademii.
Na jaře 1941 byl čerstvě povýšený generálmajor Malinovskij jmenován polním velitelem právě ustavené 48. střelecké armády se sídlem v Oděse. S ní také vstoupil po napadení SSSR do obranných bojů v pohraničí, podél řeky Prut. Následně byl povýšen na generálporučíka a převzal velení Jižního frontu a krátce poté zase jmenován velitelem Brjanského frontu.
Na začátku srpna 1942 překročila německá armádní skupina A Don a pronikla hluboko do Kubáně. Malinovskij byl pověřen velením donské operační skupiny. Koncem srpna byl převelen ke Stalingradskému frontu a převzal velení nad 66. armádou. Poté byl převelen jako zástupce velitele na Voroněžský front. V prosinci 1942 se znovu vrátil ke Stalingradu jako velitel 2. gardové armády. Nedostala za úkol dobýt město, ale zničit postup německých jednotek snažícím se probít na pomoc těm uvnitř. Zachráncům velel von Manstein, ale jeho jednotky tam nikdy nedorazily.
V únoru 1943 převzal velení Jižního frontu a o měsíc později byl převelen k Jihozápadnímu frontu, který byl v říjnu přejmenován na 3. ukrajinský front. V dalším průběhu bojů, v roce 1944, sovětské jižní křídlo postupovalo závratnou rychlostí. Na jaře jeho 3. ukrajinský front vyčistil Oděsu a postoupil k jižní části řeky Bug. Dále připravil plán na dobytí Rumunska, Maďarska a izolování Bulharska. Malinovskij začal ofenzívu 20.8.1944. První den prolomil německou obranu a během prvních tří dnů zničil 11 rumunských a 4 německé divize. Za další dva dny obklíčil německou armádní skupinu Jižní Ukrajina a zničil zbývající rumunské divize. Toto vše mělo politický efekt: Rumunsko opustilo Němce, Bulhaři požádali o mír a cesta do Maďarska, Jugoslávie a do východní části Československa byla volná.
Malinovskij jako nově jmenovaný maršál SSSR svůj velký úspěch využíval: začátkem podzimu vstoupil do východního Maďarska, způsobil těžké ztráty německé armádní skupině Jih, vytlačil německá vojska z Transylvánie a společně s 3. ukrajinským frontem oblehl Budapešť, kterou ale dobyl až za tři měsíce. Následně 13.4.1945 obsadil Víděň.
Po porážce Německa byl ihned převelen na Dálný východ, kde převzal velení Zabajkalského frontu, s nímž porazil japonskou Kwantungskou armádu. Také Rusku získal cenný Port Arthur, který ztratilo v roce 1905.
V roce 1958 se velitelé postavili proti zvýšení vlivu politických orgánů, které se projevovalo negativně. Výsledkem byl kompromis mezi politickým řízením a vojenskou odborností.
Jeho život skončil 31.3.1967.
Narodil se v Oděse 23.11.1898 v chudé rolnické rodině. Nikdy nepoznal otce, špatně vycházel s matkou a vyrůstal u tety. Po vypuknutí 1. světové války v roce 1914 utekl a vstoupil do armády, sloužil jako vojín u zákopníků, byl zraněn a vyznamenán Křížem sv. Jiří (4.třídy) za statečnost a oddanost ve službě. Pak se plavil jako kulometčík s ruským expedičním sborem do Francie, byl tam znovu raněn a léčil se v nemocnici. Po válce vstoupil na podzim 1919 do Ruských gard a bojoval jako kulometčík v 240. tverském pluku, začleněném do 27. střelecké divize, zejména na Sibiři s bělogvardějci admirála Kolčaka. V prosinci 1920 dokončil vojenskou výcvikovou školu pro mladé důstojníky jako velitel kulometné roty a po krátké době byl jmenován velitelem praporu u 246. střeleckého pluku.
Po přijetí do strany v roce 1926 se mu otevřela cesta na Frunzeho akademii, kam vstoupil jako student roku 1927. Tu ukončil v roce 1930. V roce 1936 byl poslán do Španělska, kde se připojil k Mereckovi, Voronovi, Pavlovovi, Kulikovi, Kuzněcovi a dalším. Bojoval zde v mezinárodních brigádách i v republikánském vojsku a hrál důležitou roli při obraně Madridu. Po návratu ze Španělska v roce 1938 byl dokonce vyznamenán Leninovým řádem, Řádem Rudého praporu a jmenován starším lektorem na Frunzeho akademii.
Na jaře 1941 byl čerstvě povýšený generálmajor Malinovskij jmenován polním velitelem právě ustavené 48. střelecké armády se sídlem v Oděse. S ní také vstoupil po napadení SSSR do obranných bojů v pohraničí, podél řeky Prut. Následně byl povýšen na generálporučíka a převzal velení Jižního frontu a krátce poté zase jmenován velitelem Brjanského frontu.
Na začátku srpna 1942 překročila německá armádní skupina A Don a pronikla hluboko do Kubáně. Malinovskij byl pověřen velením donské operační skupiny. Koncem srpna byl převelen ke Stalingradskému frontu a převzal velení nad 66. armádou. Poté byl převelen jako zástupce velitele na Voroněžský front. V prosinci 1942 se znovu vrátil ke Stalingradu jako velitel 2. gardové armády. Nedostala za úkol dobýt město, ale zničit postup německých jednotek snažícím se probít na pomoc těm uvnitř. Zachráncům velel von Manstein, ale jeho jednotky tam nikdy nedorazily.
V únoru 1943 převzal velení Jižního frontu a o měsíc později byl převelen k Jihozápadnímu frontu, který byl v říjnu přejmenován na 3. ukrajinský front. V dalším průběhu bojů, v roce 1944, sovětské jižní křídlo postupovalo závratnou rychlostí. Na jaře jeho 3. ukrajinský front vyčistil Oděsu a postoupil k jižní části řeky Bug. Dále připravil plán na dobytí Rumunska, Maďarska a izolování Bulharska. Malinovskij začal ofenzívu 20.8.1944. První den prolomil německou obranu a během prvních tří dnů zničil 11 rumunských a 4 německé divize. Za další dva dny obklíčil německou armádní skupinu Jižní Ukrajina a zničil zbývající rumunské divize. Toto vše mělo politický efekt: Rumunsko opustilo Němce, Bulhaři požádali o mír a cesta do Maďarska, Jugoslávie a do východní části Československa byla volná.
Malinovskij jako nově jmenovaný maršál SSSR svůj velký úspěch využíval: začátkem podzimu vstoupil do východního Maďarska, způsobil těžké ztráty německé armádní skupině Jih, vytlačil německá vojska z Transylvánie a společně s 3. ukrajinským frontem oblehl Budapešť, kterou ale dobyl až za tři měsíce. Následně 13.4.1945 obsadil Víděň.
Po porážce Německa byl ihned převelen na Dálný východ, kde převzal velení Zabajkalského frontu, s nímž porazil japonskou Kwantungskou armádu. Také Rusku získal cenný Port Arthur, který ztratilo v roce 1905.
V roce 1958 se velitelé postavili proti zvýšení vlivu politických orgánů, které se projevovalo negativně. Výsledkem byl kompromis mezi politickým řízením a vojenskou odborností.
Jeho život skončil 31.3.1967.
ru.wikipedia.org
URL : https://www.valka.cz/Malinovskij-Rodion-Jakovlevic-t11872#38628Verze : 1
ru.wikipedia.org
Rodion Malinovskij během 1. světové války.
Krátce po povýšení na maršála Sovětského svazu.
URL : https://www.valka.cz/Malinovskij-Rodion-Jakovlevic-t11872#684335Verze : 0
Jirka Cooper
MOD
ru.wikipedia.org
Malinovského gymnasťorka a vyznamenání v ústředním muzeu ozbrojených sil v Moskvě.
URL : https://www.valka.cz/Malinovskij-Rodion-Jakovlevic-t11872#684603Verze : 0
Jirka Cooper
MOD
Reklama
Pro možnost odpovídání na příspěvky a zakládání nových témat je třeba se zaregistrovat a přihlásit.