Narodil se 10. března 1918 v městečku Gaggenau. Jeho otec byl kupec, nicméně mladý Günther se rozhodl pro vojenskou kariéru. Jako mnoho jiných pilotů ovšem začíná u pěchoty a 2. prosince 1936 byl zařazen v hodnosti Fahnenjunker k 13. Infanterie Regimentu. Následovala vojenská škola v Postupimi a po jejím absolvování se Rall nyní v hodnosti Oberfähnrich rozhoduje ke vstupu do Luftwaffe. Toto pro jeho život bezesporu klíčové rozhodnutí se zrealizovalo 1. září 1938 a čerstvě povýšený Leutnant Rall je ihned zařazen do výcviku na stíhacího pilota.
Po ukončení výcviku je odvelen do III. GruppeJagdgeschwader 52. Po vypuknutí 2. světové války je jeho jednotka dlouho dislokována mimo bojové oblasti. Tato situace trvala až do začátku západního tažení, kdy byla jeho 8. Staffel/JG 52 převelena na letiště nedaleko Trevíru. Svého prvního úspěchu dosáhl Rall dne 18. května 1940 kdy vzlétl jako součást doprovodu pozorovacího letounu. Nedaleko francouzských Mét došlo ke střetu s nepřítelem a k vzdušnému boji. V něm se Rallovi podařilo zasáhnout letoun Curtiss H-75A pilotovaný Ottou Hanzlíčkem. Tento musel stroj opustit na padáku. Krátce po svém prvním vítězství byl však Rallův letoun rovněž zasažen a tento byl donucen k nouzovému přistání.
Toto vítězství však bylo pro Günthera Ralla na dlouhou dobu jediné. 8./JG 52 se po porážce Francie stěhuje na sever a zapojuje se do ofenzivy proti Velké Británii. Zde se také Rall dne 25. července stává velitelem 8./JG 52 a následně je 1. srpna povýšen do hodnosti Oberleutnant. Toto byl však jeho jediný úspěch a tak když se v září stěhovala III. Gruppe k Berlínu na doplnění ztrát, měl na kontě stále pouze jediné vítězství. Na jaře 1941 pak byla III./JG52 převelena do Rumunska na posílení ochrany tamních naftových polí. Na krátký čas se Rall s III./JG52 objevil i v Řecku, aby se nakonec opět navrátil do Rumunska, kde byla jednotka přezbrojena na nové stroje Messerschmitt Bf 109F.
Zásadní zlom v Rallově kariéře stíhacího pilota znamenal útok Německa na SSSR. Hned třetí den této ofenzívy dosahuje druhého vítězství a další triumfy pak rychle přibývaly. V den svého již 36 vítězství, 28. listopadu 1941 je však sám sestřelen a při pokusu o nouzové přistání těžce havaruje. Má na třech místech zlomenou páteř a ochrnutou polovinu těla. Během léčení v nemocnici ve Vídni obdrží Německý kříž ve zlatě a na jaře 1942 je již zřejmé, že se dokáže vrátit k bojovému létání.
Stalo se tak již v červenci a přesně v polovině srpna dosahuje svého 50. sestřelu. Kvůli stále bolavé páteři musí mít neustále sedačku vystlanou polštáři. Tento fakt mu však nijak nebrání v razantním navyšování skóre. Dne 4. září, již opět ve funkci velitele 8./JG52, získává Rytířský kříž za 65 vítězství a již 26. října jsou mu propůjčeny Dubové ratolesti při příležitosti dosažení stého vzdušného triumfu.
Po dosažení této mety je Rall poslán na dovolenou, kterou nejprve využije ke své svatbě s ošetřující lékařkou z vídeňské nemocnice. Posléze je poslán předávat zkušenosti mladým stíhačům do výcvikového střediska a na bojiště se vrací až v březnu 1943.
Jeho tempo získávání vítězství je opět závratné a tak je Rall 1. května povýšen do hodnosti Hauptmann a následně 5. července je jmenován velitelem celé III./JG52. Dva dny po tomto aktu dosahuje svého 150. sestřelu. Během bitvy u Kurska a za měsíce červenec a srpen Rall sestřeluje plných 55 soupeřů a dne 29. srpna získává jako teprve třetí pilot Luftwaffe vítězství číslo 200. Za tento výkon jsou mu následně 20. září propůjčeny k Rytířskému kříži Meče.
Po návratu z krátké dovolené sestřeluje Rall během října dalších 40 soupeřů a v neděli 28. listopadu si připisuje sestřel s pořadovým číslem 250. V této době jej počtem sestřelů převyšuje pouze Walter Nowotny, který byl za dosažení této mety oceněn Brilianty. Toto vyznamenání se ovšem na Ralla již nedostalo. Ten poté poněkud polevil v tempu navyšování svých úspěchů, nicméně v březnu 1944 dosáhl vítězství č. 256 a tímto se dostává na samé čelo stíhačů Luftwaffe z něhož jej až za několik měsíců sesadí Erich Hartmann.
Dne 16. dubna sestřeluje Rall svého 273. soupeře a tím završuje svůj účet v rámci Východní fronty. Dne 19. dubna je totiž jmenován do funkce velitele II./JG 11 začleněné do systému protivzdušné obrany Říše. V této funkci dosahuje dalších dvou sestřelů, načež je 12. května sám sestřelen. Při souboji s letouny P-47 Thunderbolt od 56. stíhací skupiny mu jedna ze střel amputuje palec na levé ruce a Rall je následně donucen opustit svůj stroj na padáku (jeho přemožitelem byl pravděpodobně Robert J. Rankin, který toho dne stal esem jednoho dne s 5 Bf 109).
Během léčení tohoto zranění se Rall nakazil záškrtem a nemocnici tak opouští až v listopadu. V prosinci je povýšen do hodnosti Major a pověřen velením kurzu ve škole velitelů stíhacího letectva. V této funkci dostal Rall jedinečnou možnost k seznámení se s ukořistěnými letouny Spojenců. 20. února 1945 je Rall pověřen velením eskadry JG 300 Wilde Sau a létá na stroji Focke Wulf Fw 190D. Své skóre však již dále nenavýší a tak ukončuje válku s celkovým počtem 275 vzdušných vítězství, z čehož pouhé tři dosáhl na Západě. Za celou svojí válečnou kariéru byl pak Rall celkem osmkrát sestřelen a třikrát zraněn.
Jelikož se Rallovi dařilo během války udržet odstup od nacistických myšlenek, tak byl ihned po jejím obnovení přijat v hodnosti Major do nové Bundesluftwaffe. Po třech letech služby na proudových letounech se dočkává povýšení do hodnosti Oberstleutnant a k 21. prosinci 1960 je mu udělena hodnost Oberst a je následně převelen do štábní funkce. 12. září 1966 je jmenován do hodnosti Brigadegeneral a v roce následujícím do hodnosti General Major. V roce 1970 je pak povýšen do hodnosti General Leutnant a střídá ve funkci generálního inspektora Bundesluftwaffe Johannese Steinhoffa. Jako poslední válečný pilot pak v této funkci setrvává další tři roky. a koncem roku 1975 odchází do penze. Zbytek svého života pak Günther Rall strávil uprostřed své rodiny v Bad Reichnhallu, kde také 4. října 2009 ve věku 91 let umírá na zástavu srdce.
Zdroje: Svatopluk Matyáš – Stíhací esa Luftwaffe, Svět křídel 1994, ISBN 8085280213 Mike Spick – Stíhací esa Luftwaffe, Jota Military 1999, ISBN 807242047X Tomáš Polák – Major Günther Rall, Aero Plactic Kits Revue, ročník V., č. 37, str. 50-53 http://en.wikipedia.org/wiki/Günther_Rall http://www.luftwaffe.cz/rall.html
Obr. 1: Rall po získání 250. vítězství Obr. 2: Rallův oficiální portrét ve funkci Inspektora obnovené Luftwaffe, post zastával od 1. ledna 1971 do 31. března 1973.
2 rozhovory s Robertem J. Rankinem, první samostatně o jeho životě a válečných zkušenostech a druhý, kdy se rozvádí Rankinův "hvězdný den", kdy sestřelil 5 německých letadel a kde jedním z nich byl i pravděpodobně přísedící Günther Rall, 3. nejúspěšnější eso Luftwaffe, který v tomto souboji přišel o levý palec.
