Iljušin / Berijev A-50 [kód NATO: Mainstay-A]

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay


Iljušin/Berijev A-50 je letoun včasné výstrahy a uvědomování.


Vznikl jako nástupce letounu Tu-126 (do konce 80. let využívalo ruské letectvo více než 10 těchto strojů ), který byl již zastaralý, nevyhovoval novým podmínkám a nebyl schopen zabezpečit požadavky protivzdušné obrany. Proto byl zahájen vývoj nového letounu. Na bázi strategického dopravního letounu Il-76. Využití původně dopravního stroje se stalo u letounů tohoto určení pravidlem. Dopravní stroje totiž vyhovují podmínkám přestavby nejlépe. Do objemného trupu lze bez potíží umístit přístrojové vybavení a dlouhý dolet těchto dopravních letounů plně vyhovuje myšlence provozu létajících středisek včasného uvědomování.


Iljušin/Berijev A-50 měl vedle základního úkolu včasného uvědomování pro PVO plnit i řadu jiných úkolů a to jak pro armádu, tak i pro civilní sektor. Pro plnění těchto úkolů byl A-50 vybaven vedle svého hlavního senzoru ( radiolokátoru ) i řadou dalších systémů a zařízení.


Schopnosti letounu A-50 :


a) - radiolokační průzkum vzdušných cílů v přízemních až velkých výškách na vzdálenost až 500 km, jejich automatické sledování a navádění vlastních letounů na určené cíle


b) - průzkum a automatické sledování pozemních cílů na vzdálenost až 200 km a navádění vlastních letounů na tyto cíle


c) - průzkum a automatické sledování námořních cílů na vzdálenost až 350 km a navádění vlastních letounu na tyto cíle


d) - zpracovávání dat a navedení vlastních letounů na určené cíle. V režimu automatickém navádí současně až 30 stíhacích letounů a dalších minimálně 15 v režimu manuálním


e) - radioelektronický průzkum v kmitočtovém pásmu od 1 do 40 GHz; sběr těchto dat a jejich celková analýza; identifikace radioelektronických prostředků, signálů a druhů vysílání; zaměřování poloh těchto prostředků a záznam všech získaných parametrů


f) - celková analýza atmosféry - zjišťování jejího stavu a složení s cílem zjistit přítomnost a měřit koncentraci škodlivých látek a zamoření různými druhy škodlivých i otravných látek


g) - provádění optoelektronického a fotografického průzkumu Země ve viditelné i infračervené části spektra kamerami pro svislé i boční snímkování


h) - zjišťovat jaderné výbuchy - těchto schopností lze využít i pro zjišťování a analýzu havárií na civilních jaderných zařízeních jako jsou jaderné elektrárny, sklady jaderného paliva atd. Umožňuje též vyhodnocovat radiační situaci a úroveň zamoření



Zdroje :
http://www.airwar.ru/enc/spy/il76sk.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/ai.html
ATM 10/2006,Praha, ISSN 1336-2003
ATM 7/1993, Praha, ISSN 1210-2849
ATM 9/2005, Praha, ISSN 1336-2003

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay


Letoun A-50 plní většinu svých úkolů většinou ve větších výškách. Létá obvykle ve výškách okolo 10 000 m rychlostí 700 - 800 km/h a běžně provádí lety trvající 4 až 5 hodin. To je hranice vytrvalosti, kterou lze dosáhnout při hlídkování bez doplňování paliva za letu. Letoun A-50 je ale také vybaven zařízením pro doplňování pohonných hmot za letu. Při doplňování paliva z tankovacích letounů může letoun ve vzduchu působit nepřetržitě po dobu více než 20 hodin. Při takovýchto akcích se za letu střídají dvě kompletní směny ( což je pětičlenná letová osádka, patnáctičlenný tým specialistů operátorů, tři technici a velitel ). Letoun je také vybaven tzv. týlovým zabezpečením, určeným k odpočinku a občerstvení posádky. Ta má k dispozici kuchyň, jídelnu, lehátkový kout a sociální zařízení.


Základním průzkumným prostředkem LSŘU A-50 je víceúčelový třídimenzní impulzní dopplerovský radiolokátor blíže neupřesněného typu, který spolu s jinými systémy tvoří tzv. radiolokační komplex "Шмель". Pracuje v kmitočtovém pásmu od 2 do 4 GHz s minimálním impulzním výkonem 1 MW a proměnnými parametry radiolokačního signálu. V součinnosti s palubním počítačem je schopen rozpoznávat typy a identifikovat druhy zjištěných cílů. Samotná anténa radiolokátoru se nachází v diskovém krytu,. Ten má průměr 9 m, výšku 1,8 m a je umístěn na dvou nosnících na hřbetě trupu letounu. Při běžném provozu se anténa radiolokátoru otáčí rychlostí 6 otáček za minutu. V tzv. klidovém / pohotovostním režimu pak rychlostí 0,25 otáček za minutu. V horizontální rovině je snímání radiolokátoru mechanické a v rovině vertikální elektronické. Hlavní plošná fázovaná anténa radiolokátoru je sloučena s vedlejší anténou identifikačního zařízení. Součástí tohoto kompletu jsou také antény zabezpečující přenos dat vlastním naváděným letounům.


Vnitřní vybavení samotného bojového centra tvoří hlavní jednoúčelový počítač neupřesněného typu ( určený ke sběru, třídění a vyhodnocování dat zjištěných radiolokátorem ), vedlejší počítač určený ke zpracování dat z ostatních systémů, ovládací pulty operátorů a elektronické části některých podsystémů. Celkem 15 specialistů - operátorů na víceúčelových ovládacích pultech s velkoplošnými barevnými obrazovkami, pracuje s již počítačem připravenými daty. Informace lze zobrazovat v alfanumerickém nebo grafickém režimu. Důležitým prvkem z hlediska hlavního určení letounu je navigační systém. Ten u letounu A-50 využívá tří nezávislých a na různých principech pracujících podsystémů. Prvním je klasický rádiový, druhý je inerciální a třetí rádiový družicový. Hlavním prvkem pro spojité určování polohy letounu a cílů je družicový navigační systém Glonass. Celková přesnost určení polohy je garantována na 50 m.




Zdroje :
http://www.airwar.ru/enc/spy/il76sk.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html
http://www.airwar.ru/enc/spy/ai.html
ATM 10/2006,Praha, ISSN 1336-2003
ATM 7/1993, Praha, ISSN 1210-2849
ATM 9/2005, Praha, ISSN 1336-2003

Berijev provedl tuto rekonstrukci (zaměřil se především na sestavení avionické výstroje a návrhu radiolokátoru a vnitřního uspořádání), ale zároveň na ní spolupracovala i OKB Iljušin (především aerodynamické nástavby a nosná konstrukce radomu).

Iljušin izd.976


Tento typ, zavedený do výzbroje v polovině 80.let pod zkratkou SKIP (samoljotnyj komandno-izmeritělnyj punkt) představovat jakýsi hybrid mezi Il-76 a A-50. Nejmarkantnějším rozlišovacím znakem je instalace rotující radarové antény a zároveň existence prosklené přední části trupu letounu.

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

...

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

Iljušin/Berijev A-50 Mainstay (obrázek)


Zdroj : http://www.airwar.ru/enc/spy/a50.html

A-50 nad Severní Hamau (North Hama), 10.04.2018