Main Menu
User Menu

Expedice Osamělá Hvězda 2019 - cestovní report část 2.

Předchozí část - Expedice Osamělá Hvězda 2019 - cestovní report část 1.
URL CZ: https://www.valka.cz/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#632922Verze : 0
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#632922Version : 0
MOD

Den 8 - Den v autě



Druhý týden našeho výletu začínáme cestou do Kansasu. Oklahomu necháváme za sebou, její nízké kopečky, které přinesly tak žádanou změnu po rovinách Texasu, její typické ropné vrty, pastviny i pole. Ale je čas jet dál, jsme zvědaví, jaký asi bude Kansas?

Přejíždíme hranice, a jedna z prvních věcí, které potkáváme, jsou balíky s bavlnou, narovnané na kraji pole. Naše první pole s bavlnou. Zajímavé.



Jedeme po I-35, ale krátce za hranicemi ji opouštíme a dáváme se po souběžné neplacené cestě, abychom si zase trochu více prohlédli venkov. Těsně pred Wichitou se na I-35 vracíme a dojíždíme k Kansas Aviation Museum na druhé straně letecké základny McConnell AFB. Máme spoustu času, otevírají až v poledne, takže svačíme, nabíráme síly a pokukujeme přes plot na naše první strategické bombardéry, které na cestě po USA potkáváme Smile



Muzeum (původní letištní budova, stylem ne nepodobná terminálu Jih ruzyňského letiště) se otevírá a my se seznamujeme s historii základny, letiště i vývojem některých komponent strategického bombardéru B-52, který zde probíhal. V budově je umístěno několik akrobatických letadel a z oken je výhled na hejno tankerů odstavených na vojenské základně (je ale výslovný zákaz je otamtud fotit, škoda). Nakonec se vydáváme do prudkého poledního slunce, abychom si oběhli venkovní exponáty. Užíváme si, že jsme v muzeu téměř sami, kdy se vám povede mít B-52D jen tak pro sebe? Nebo si v klidu oběhnout KC-135E? Či se skovat do stínu křídla WB-47E ... K vidění je tu Boeing 727 či 737-200, Cessna T-37B (továrna Cessny je na dohled od muzea), Lockheed T-33B, Republic F-84F a další.











Vedro je jak v Ekvádoru, takže po necelých dvou hodinách s radostí usedáme zpátky do klimatizováného auta a jedeme dál. Míjíme obrovská sila na zemědělské produkty, to je jasná poznávací značka Kansasu, stejně jako vlaky s dobytkem. Cílem naší cesty je vzdálená Topeka, hlavní město Kansasu.



Nakonec tam v podvečer dojíždíme, a protože jsme toho víc naseděli než nachodili, tak si dáváme ještě večerní procházku po městě. Nedaleko je nákladové nádráží (s nepochopitelnou zastávkou osobních vlaků, kde zdá se již roky nic nejelo ...), pak procházíme jakousi průmyslovou čtvrtí, abychom došli k řece Kansas, pak se vracíme kolem policejní stanice (jů, cvak cvak cvak ...) zpátky na hotel. Tentokrát nebydlíme v obvyklém "motelovém" dvoupatrovém hotelu, ale v osmipatrové budově, která sice již pamatuje lepší časy, ale alespoň máme výhled. Zítra nás čeká třetí kapitol, takže jdem na kutě.










URL CZ: https://www.valka.cz/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621206Verze : 4
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621206Version : 0
MOD

Den 9 - Den ve vězení



Topeka, hlavní město Kansasu, a jeho Kapitol. Vyrážíme hned ráno, abychom stihli další program, který nás čeká. Parkování opět není problém, hned u budovy je velké parkoviště, jen si člověk musí dát pozor, co je pro návštěvníky (visitors) a co pro zaměstnance. Budova se stylem neliší od ostatních Kapitolů, na jejím vrcholu pak stojí socha indiána, mířícího lukem na hvězdu Severku. Kapitol si obcházíme, fotíme spolu s dalšími památníky, které jsou vždy v okolí.






Pak se přesouváme k nedalekému letišti, před kterým leží Museum Of Kansas National Guard. Muzeum na první pohled nevelké skrývá za hromadu bojové techniky vystavené pod širým nebem, včetně KC-135, CH-54 Tarhe a dalších libůstek.




Nejprve se ale v prostorách muzea seznamujeme s historií Kansaské národní gardy, výzbrojí i výstrojí, a to v opravdu nepřeberném množství exponátů (jen palných zbraní je tu několik desítek, stejně tak třeba bajonetů atd), artefakty od doby první světové i z relativně nedávné doby Afghánistánu či Iráku.







Nejvíce mě ale zaujala replika stanu ze seriálu M*A*S*H, oné slavné Bažiny Hawkeyho Pierce a Trappera Johna McYntira! Jako by tam Hawkey zanechal svůj klobouk sotva před pár minutami a odešel na sál. Nemůže chybět ani Radarův medvídek.






Pak procházíme zbytkem muzea a nakonec se pouštíme do venkovní výstavky, což zabere poctivé dvě hodiny minimálně, tolik toho jsme tu opravdu nečekali! Poslední tři letadla cvaknout a jede se dál!













Před námi je další cíl - Leavenworth. Město proslavené svou věznicí, vojenskou i civilní. Spíše než věznice nás na základně zajímá muzeum. Zastavujeme u civilní věznice v centru města na parkovišti pro návštěvníky vězňů a jdem si udělat několik fotek. Než ale dojdeme před samotnou budovu, už je u nás úředník a informuje nás, že se nacházíme na federálním území a že zde není povoleno budovu věznice nijak fotografovat (leda že bychom se chtěli podívat dovnitř, na docela dlouho Very Happy). S díky nabídku "k prohlídce" odmítáme a řídíme se radou - stačí totiž přejít hlavní silnici, kde už je opět území státu Kansas, a odsud je možné si věznici bez postihu vyfotit Smile




Stejně nechceme dráždit hada bosou nohou a rychle opouštíme tuto zamřížovanou oblast a přesouváme se k základně Fort Leavenworth. Zde nás bohužel dál nepustí, protože pro změnu nemáme "americký řidičák" (což v podstatě znamená mít alespoň zelenou kartu či občanství USA), ale uředník je velmi milý a nabízí nám alternativy v okolí. V Kansas City je velký památník a muzeum první světové války, ale dnes má jak na potvoru zavřeno a proto volíme variantu "pokračovat dál" směr Nebraska.

Loučíme se tedy s Kansasem, bylo nám ctí. V následujících dnech zasáhnou řadu z míst, o kterých jste právě četli, mohutné deště, záplavy, tornáda ...

Cesta severním směrem z Leavenworthu do Omahy v Nebrasce nás na krátkou dobu zavedla i do Missouri přes stejnojmennou řeku, než jsme se stočili na západ.






Silný déšť nás dohnal už cestou, předzvěst dní budoucích. Nevadí, počasí nezměníme, jen jsme těmi přívaly vody dočasně uvězněni v autě a doufáme, že to brzy poleví Smile Nakonec přebíháme do Mama's Pizza na večeři a do Walmartu nabrat další zásoby na cestu. Škoda, že už se tu neprodává texaská Rozárka, ehm, Ozarka, velmi dobrá balená voda v rozumném množství Very Happy Ale co, poradíme si. Ubytováváme se v hotelu na kraji Omahy směrem k zítřejšímu cíli, Ashlandu a jeho Strategic Air & Space Museum! Naše první noc v Nebrasce.

URL CZ: https://www.valka.cz/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621382Verze : 13
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621382Version : 0
MOD

Den 10 - Den v Nebrasce



Prší prší jen se leje, kam s Nissanem pojedeme? Do Ashlandu pojedem, muzeum SAC si tam projdem!



Nevím, jestli má cenu čekat, že déšť přejde, a B-1A Lancer je lákávý cíl, takže vybíhám v jedné ruce deštník, v druhé baťoh, ve třetí foťák ... před muzeem pak několik raket, a pak se jde pod střechu, do Strategic Air & Space Museum. Už vchod s SR-71A je impozantní, a po zaplacení vstupného a vchodu do prvního hangáru nám padá čelist. Je tu zkrátka všechno. Vzadu B-52, za ní B-36 Peacemaker aka "big stick" ve své konfiguraci "six turning, four burning", k tomu B-58 Hustler, F-111, B-17 vedle toho všeho vypadá jak mladší sestra Very Happy Tohle bude NA DLOUHO. Kolem letadel je řada dalších exponátů, výzbroj, ruzné artefakty, simulátory, dokonce stůl z řídícího střediska jaderných raket, místnost věnovaná "otci" Strategic Air Command Curtis LeMayovi a mnoho dalšího. Nad tím vším poklidně visí U-2C a řada dalších strojů. Fotím, fotíš, fotíme, točíme, než dorazí první školní výlet (to na sebe nakonec nenechá dlouho čekat). Druhý hangár pokračuje B-29kou, nějakým tím vířidlem prachu, KC-97G Stratotanker, F-101B Voodoo, F-102A Delta Dagger ... Třetí hala není přístupná, jen umožňuje nakouknout na proces renovace strojů, které budou v muzeu vystaveny.



























Venku mezitím (po těch zhruba 3 hodinách ...) přestalo pršet, jak na zavolanou, a tak pořizujeme ještě několik venkovních fotek a pak pokračujeme do hlavního města Nebrasky Lincolnu, kde nás čeká další kapitol.



Budova kapitolu v Nebrasce se odlišuje od "obvyklého vzhledu" a my si se zájmem obcházíme celou lokalitu, včetně domu guvernéra přímo přes ulici do kapitolu. Parkujeme opět nedaleko, takže není vůbec problém. A protože jak se zpívá "je na západ cesta dlouhá", vydáváme se opět na cestu - cílem je dojet zavčasu do dalšího muzea amerických aut v Kearney, a pak ještě pokračovat směrem k Wyomingu.







Nejprve přejíždíme zhlaví obřího nádraží v Lincolnu. Nadraží je pro nás maličké Evropany skutečně monstrózní a pokud máte rádi techniku, doporučuji zastavit se tam a zkusit si najít nějaké pěkné místo s výhledem. Bohužel nám začalo opět pršet, takže nezastavujeme, jen přibrždujeme, a pak hurá dál.




Classic Car Collection na kraji města Kearney je kousíček od dálnice 80 v místech, kde toho vpravdě moc dalšího k vidění není. Podle debaty s paní za pokladnou to mohlo být v Omaze, ale nakonec vyhrálo toto místo. A že je to vedené skutečně s obrovskou péčí a zájmem je vidět na každém autě. Obrovská hala a několik řad vozidel z celého jednoho století amerického motorismu, to je směs technických vymožeností, spousty chromu, obrovských ploutví, klimatizací a automatických převodovek, a několika generací vzpomínek, které na vás z všech těch vozů dýchnou. Máme zhruba hodinu a půl, než muzeum zavře, ale pro fanoušky aut je to rozhodně málo, plánujte si víc. Mě samotného bavila víc diskuse s paní u pokladny, která měla v rodokmenu i Českou republiku, takže došlo i na nějaká ta česká přísloví, nakonec i další pán, co se tam stará o vozy se jmenoval nějak jako Machacek, takže to bylo velmi příjemné povídání, nakonec jako vždy.















Po tom všem blýskání chromu jsme se vydali opět na cestu - počasí a denní doba nám moc nepřáli, a tak jsme jen minuli již zavřené muzeum Heartland Museum of Military Vehicles (nebylo v plánu, ani nevím, jak moc zajímavé to tam je) ale hlavně Golden Spike Tower and Visitor Center u North Platte. Tato vyhlídková věž je přímo nad nejrušnějším seřazovacím nádražím v USA (alespoň podle cedulí Very Happy) a vy se tak můžete pokochat stovkami vagónů a lokomotiv při jejich denním putování napříč Nebraskou. Jenže i zde už je pro dnešek zavřeno a tak dojíždíme až do Ogallaly, kde tu noc přespíme v hotelu s kočárem Smile

K večeři (byť je to sotva pár set metrů, tak kvůli počasí jedeme zbaběle autem ...) je tentokrát pravá nefalšovaná mexická bašta, která pálí jak čert, ehm, dvakrát ... a pak se jde spát Smile



URL CZ: https://www.valka.cz/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621396Verze : 7
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621396Version : 0
MOD

Den 11 - Den demokratů



Další den, další déšť. Dokonce už i silné povahy v našem autě zvažují navštěvu Dollar Storu, aby si mohli za onen příslovečný dolar zakoupit igelitovou pláštěnku. Mě nic nepřekvapí, ja jí mám z domova, ale nevzdávám se naděje, že se počasí umoudří. No, jsou dny, kdy by se optimisti měli střílet ...

Pokračujeme na západ, směr Cheyenne, hlavní město Wyomingu. Není to příliš velká zajíždka na naší cestě do Colorada, a alespoň už se do tohoto jihovýchodního cípu Wyomingu nebudeme muset příště vracet. Navíc je tam, no, hadejte co? Kapitol Very Happy Západní Nebraska se začíná vlnit a zvedat, konečně nějaká změna oproti všem těm rovinám. Uvidíme Skalisté hory? Kdo ví, počasí stále mif mof.






Nevím proč mě při názvu Cheyenne napadne western Tenkrát na západě Very Happy Parkujeme pár bloků od kapitolu a jdeme to okouknut. Tentokrát je to spíše takový kapitůlek, nic moc velkého, navíc v rekonstrukci, takže se nedá ani pořádně vyfotit. Nu což, nenaděláme nic. Po krátké zastávce (jo, kromě deště se taky výrazně ochladilo směrem k nule ...) se přesouváme k muzeu wyomingské národní gardy.









Wyoming National Guard Museum není příliš velké, sám Wyoming se řadí mezi "nejmladší" státy USA a tak i historie jeho národní gardy je mnohem kratší, ale nijak méně významná nebo plná statečných a odhodlaných vojáků. Místní správce muzea využívá faktu, že jsme v muzeu zatím sami, a důkladně nás seznamuje s celou sbírkou, včetně všelijakých detailů a poukazů na drobná "falsa" ve sbírkách Very Happy Nakonec nás vypustí na "dvorek" muzea, kde se krčí dva pásové stroje, a kde nás kromě nich čeká i pravá nefalšovaná sněhová vánice! No to nene! Cvakám foťákem, cvakám zubama a rychle zas do tepla muzea ...








Ale nic netrvá večně a my se opět musíme dát na cestu, směr jih, směr Colorado. Bylo by dobré ještě za světla dojet do Denveru, abychom si oběhli druhý kapitol v jediný den Very Happy

Cesta je navzdory počasí v pohodě, jen se doporučuje natankovat si plnou, protože nemusíte dlouho narazit na benzínku, ale žádný takový problém jsme nezaznamenali. Naopak na to, jak nás upozornili v Cheyenne, že Coloradu už přezdívá spíše Calorado, protože je cílem masivního přílivu lidí z Kalifornie, kteří s sebou nesou svůj pohled na mnohé věci, si vzpomeneme skoro ihned, co v centru Denveru opustíme naše podzemní parkoviště a vyrazíme k nedalekému kapitolu. Skutečnost, že Colorado od ledna 2014 legalizovalo marihuanu, je ihned patrná. Za celou naší cestu jsme nepotkali tolik feťáků (resp. žádného ...), jako právě tady, během těch pár minut, kdy jsme v centru pobývali. Nafotili jsme si kapitol, kličkujíc mezi feťáky, bezdomovci a žebráky, a moc dobře nám z toho teda nebylo. Pokus navštívit toaletu v nedalekém autobusovém nádraží skončil tím, že toaleta byla obývána jakýmsi bezdomovcem, bez ohledu na to, že byla hned vedle strážní budky, ve které seděli dva hlídači ...








Nakonec se menší dopravní zácpou po šestiproudé dálnici vydáváme co nejrychleji mimo Denver.
Chvíli jsem koketoval s myšlenkou navštívit v Denveru nějaké sportovní utkání (následujících několik dní se tam měl hrát baseball, mám to na seznamu "přání", co v USA ještě navštívit), ale nakonec to necháváme být a jedeme dálm, směr Colorado Springs, kde nás čeká nejprvé pořádný steak k večeři, a pak hotel. Počasí se nelepší a má se dále ochlazovat, takže vytahuji zimní bundu a čepici, bude se zítra hodit Very Happy





URL CZ: https://www.valka.cz/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621399Verze : 2
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621399Version : 0
MOD

Den 12 - Letecký den



Večer, když jsme usínali, tak pršelo. Po probuzení je všude bílo. Ou jé Sad V rychlosti přemýšlíme, čímpak asi budeme škrábat auto, a jestli vůbec máme zimní gumy? Hotel byl sice velmi kvalitní, poprvé co jsem měl na pokoji plnohodnotnou kuchyň, ale oplátkou zde nemají snídani. Kochám se tedy ještě pohledem z pokoje na B-52 na nedaleké U.S. Air Force Academy, která je jedním z našich dnešních cílů, a pak se vydávám směr to bílé peklo.



Sněžit naštěstí přestalo, takže odhrnujeme sníh (zábavné sledovat své dva spolucestující, jak mají na sobě tři trička a dvě mikiny, neb nemají s sebou bundu Very Happy) a přesouváme se na snídaní k McDonaldovi. A pak podle instrukcí k bráně U.S. Air Force Academy. Instrukce došly od tamního oddělení pro styk s veřejností, a ukázaly se jako, ehm, nepřesné, neb to správné návštěvnícké centrum je o několik mil jižněji u druhé brány. Po krátké debatě kolem potvrzení pojištění našeho auta z půjčovny (to některé základny vyžadují, takže pokud plánujete takovouto cestu, uveďte to při prebírání vozu a vyžádejte si potvrzení o pojištění, určitou analogii naší zelené karty) dostáváme propustku na základnu a vydaváme se na zhruba čtvrthodinovou cestu podhůřím Rocky Mountains k centru základny. Míjíme různá letadla / památníky, až nakonec dojíždíme k visitors centru / malému muzeu a nedaleké kapli, která je naším hlavním cílem. Muzeum zároveň obsahuje i dobře vybavený obchod se suvenýry, takže si kolegové mohou koupit šušťákovku USAF Very Happy a vyrazit krátkou procházkou z parkoviště směrem ke kapli. Tato je nad velkým náměstím lemovaným budovami, ve kterých asi probíhá teoretická příprava letců, nedaleko jsou sportovní hřiště (na tělesnou kondici se tady samožřejmě klade velký důraz, takže nepřekvapí, že součástí areálu je i hřiště na americký fotbal, hokejový stadion, tenisové kurty atd.) Kaple je rozdělena do několika úrovní, své místo to mají křesťané-protestanti i katolíci, budhisté i židé. A za tím vším krásný výhled na hory.














Cestou od kaple zastavujeme u již zmíněné B-52, a na hřbitově, který je v areálu základny. Zde je pohřbena řada slavných osobností spojených s americkým letectvem, mimo jiné již zmíněný Curtis E. LeMay nebo Robin Olds či Carl Andrew Spaatz. Bohužel formát hřbitova s deskami na zemi je velmi nevhodný, zejména v okamžiku, kdy na zemi leží sníh, takže pobíhaním a hledáním strávíme docela dost času a boty jsou zralé na ždímání. Ale stálo to za to!












Boty v autě sušíme, zatímco opouštíme akademii a vracíme se na sever, kde chceme zdolat Pikes Peak. Více jak 4000m nadmořské výšky a jedna z "nejslavnějších hor USA", protože se zde konají závody do vrchu, Pikes Peak vévodí celému okolí a je z něj nádherný výhled, korunovaný tím, že se až na vrchol dá dojet autem ... Skoro nic z toho ale dnes neplatí. Je třeba zavolat si na telefonní číslo, abyste se z přednahraného vzkazu dozvěděli, kolik mil z celé 19 mil dlouhé trasy je kvůli počasí otevřeno, a jak vysoko se tedy dostanete. Alternativně to můžete nechat náhodě a přijet rovnou na vrátnici parku (jako v jiných případech i tady je vjez do národního parku zpoplatněn, auto stojí 50 USD). Nám je to jedno, my to prostě chceme zažít. Opět, pokud se chcete na toto místo podívat, je dobré na to myslet už v půjčovně a chtít auto, co má převodovku s "low gearem" na pomalou jízdu - při cestě dolů je totiž zakázáno brzdit (neb by vám moc brzd po těch 19 mílích nezbylo Very Happy) a je dobré brzdit motorem. I cesta nahoru je plná zatáček a moc velká rychlost tedy stejně nepřipadá v úvahu. Navíc co chvíli jsme upozorňováni jak na rostoucí výšku, tak na přítomnost různých druhů divé zvěře, včetně medvědů ... Nakonec zastavujeme 13 mil od startu, 6 mil a cca 400 metrů nadmořské výšky pod vrcholem, dál dnes cesta není průjezdná. Venku pochopitelně chumelí, takže pořizujeme selfíčka a nějaký ten výhled "do kraje", a pak se otačíme zpět. Po cestě je jedna základna, kde je obchod se suvenýry, a pak se vracíme do civilizace.







Protože máme ještě dobrý čas, tak jedem do Fort Carsonu na kraji Colorado Springs, kde je muzeum 4. pěší divize. 4th Infantry Division Museum není na základně, je těsně před branou základny, takže se vstupem není problém. Muzeum není největší, je to de facto jedna větší místnost, která nás projde historií divize a jejími slavnými okamžiky včetně vylodění na pláži Utah v Normandii. Venku je k vidění řada tanků, vrtulník a nedaleko i pomník věnovaný Christopheru "Kit" Carsonovi, po kterém je základna pojmenována. Generál Carson byl hraničárskou legendou a mužem, který v 19. století prozkoumal velkou část toho, co známe pod pojmem Divoký západ. Socha je velmi povedená a stejně tak okolní památníky.











Dnes už po několikáté ždímám boty a pokračujeme směr Pueblo, kde se nachází pomník nositelům Medaile cti z Colorada - Heroes Plaza - National Medal of Honor Memorial a pak dlouhým přejezdem opouštíme usněžené Colorado a míříme do hlavního města Nového Mexika Santa Fe. Cestou si dáváme pizzu v místním zapadákově, překvapeni výzdobou jedné z budov - hákové kříže na římsách budov našinec moc zvyklý vídat není ...









Ubytování v Santa Fe je stylové, mexický vliv je cítit v každém detailu a my se těšíme, co nám přinese další den.



URL CZ: https://www.valka.cz/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621400Verze : 6
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621400Version : 0
MOD

Den 13 - Jaderný den



Po probuzení zkoumáme, jestli jsme stále v Novém Mexiku, v Santa Fe, nebo někde v deštném pralese, neb lije jako z konve ... Ale co, nám to v cestování nezabrání.

Jako první vyrážíme ke Kapitolu, který je na první pohled odlišný od většiny dalších amerických kapitolů - je kulatý a velmi pěkný. Odpovídá zdejší kultuře a není nijak veliký. Poskakujíc mezi kapkami deště fotíme, prohlížíme a obcházíme. Ještě nedaleký památník a mažeme zpátky do auta.





Dalším bodem naší cesty má být místo, které jistě mnohým napoví už svým názvem - Los Alamos. Ano, místo, kde probíhal výzkum projektu Manhattan, vývoj americké jaderné bomby (a poté i té vodíkové, a kde se s jádrem pracuje doposud). Nedělali jsme si velké iluze, kam se nám podaří v daném místě dostat, ale i kdybychom se měli jen vyfotit u cedule při vjezdu do města, stálo by to za to. Cesta vede po zajímavé dálnici kaňonem do hor, a místo je překvapivě na vrcholu jednoho z kopců. Z deště se zatím stalo husté sněžení, a my si připadáme jako jediní, kteří dokázali v Novém Mexiku zažít sněhovou vánici ... Vjíždíme do centra města a zastavujeme na parkovišti u pomnínku se sochami Roberta Oppenheimera a generála Leslieho R. Grovese, mužů zodpovědných za projekt Manhattan. V hustém sněžení pak obíháme dům, kde si můžeme nafotit pár místních artefaktů, ale pak už nás počasí žene zase zpět do auta, a my se drobnou oklikou vracíme zpět a pokračujeme směrem na Albuquerque. Původně jsme chtěli Los Alamos projet a pokračovat po dálnici I-4, ale ta se zdála placená, navíc nedaleko byl ostře střežený vstup do oblasti jaderných laboratoří a tak jsme se tam nechtěli nějak pinožit a radši zvolili bezpečnější ústupovou cestu již známou cestou.









Albuquerque je město, které je taktéž spojené s jaderným výzkumem a není náhoda, že se zde nachází National Museum of Nuclear Science & History. Nejprve jsem měl pocit, že to bude jen další "vzdělávací muzeum pro děti", ale jak jsem se mýlil! Muzeum už při parkování ukázalo, že za plotem se skrývá řada jaderných bombardérů i raket, a muzeum samo není zrovna z nejmenších. Tak tedy hurá dovnitř!

Muzeum nás provedlo dějinami jaderného výzkumu, od prvních pokusů s radioaktivitou přes naivní stavbu primitivních reaktorů až po výrobu vysoce obohacených materiálů a jaderných či vodíkových pum, včetně vývoje jejich nosičů. Nechybí repliky prvních jaderných bomb svržených na Japonsko, ale i další unikátní prostředky světové sebedestrukce. Po průchodu "kryté" části muzea si ohrnujeme límce, neb venku stále lije a je pěkná kosa, a vyrážíme na venkovní expozici. Jak už jsem psal, najdeme tu bombardéry, strategické i taktické, stejně tak rakety, strategické i střely s plochou dráhou letu, bomby, prostě je toho hodně. Ruce zebou, ale to nevadí, pak si za odměnu dáme něco dobrého.
















Když už to máme vše prošlé a je čas jít zpět do auta, uplně ve mě hrklo, když jsem si uvědomil, kolik ruzných radioaktivních tretek tu člověk může ve vitrínách pozorovat. Snad to nezanechá žádné stopy na našem vybavení, přeci jen mám před očima tu bezpečnostní prohlídku při vstupu do letadla a stopy radioaktivity by se nevysvětlovaly zrovna lehce Smile

Nakonec sedáme do auta, zahříváme se a vydáváme se na dlouhou cestu do arizonského Winslow, kde chceme trávit noc. Přejezd je dlouhý, leč nekomplikovaný a dokonce přestává i pršet. Nakonec bychom mohli mít na zítřejší výlet i hezky ... Cestou několik artefaktů původní Route 66, starý most, benzínka, hotel. Vše odlesk slávy dávno minulé. K večeři si samozřejmě dáváme mexické jídlo a je to velká dobrota, tak jako zatím vždy tady. Ve Winslow nakonec nejsou příhodné hotely volné, a tak zůstáváme v Holbrooku.











URL CZ: https://www.valka.cz/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621401Verze : 6
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621401Version : 0
MOD

Den 14 - Den úžasů



Z Winslow už nás cesta cesta vede typickou krajinou Arizony do míst, kde se naše udatná planeta potkala s pořádným šutrem z vesmíru, a kupodivu to přežila. Kráter je to ale pořádný, stejně jako zpečený kus kovu, který z meteoritu zůstal. Kráter se dá z části obejít, využít několika vyhlídkových plošin, a spolu s průvodcem se do něj dá i sestoupit. To je ale mimo rámec našeho plánu a tak se jen kocháme nejen kráterem samotným, ale i jeho okolím. A tam někde na sereozápadě se rozprostírá náš další cíl ...











Pokračujeme arizonskou krajinou, ve Flagstaffu hledáme památku na Route 66 a pak se stáčíme na severozápad, abychom projeli hustým lesem (což je vlastně první pořádný les, který na naší cestě vidíme). Les je zdá se pravidelně navštěvován ohněm, jak usuzujeme z ohořelých stromů a vypálené trávy, je to dost zvláštní pohled. Po zhruba půlhodině zabočujeme a přidáváme se k ostatním autům, které směřují tam, co my - do Grand Canyonu. Vybaveni mapkou a po zaplacení vjízdného se rozhodujeme, jak to pojmout. Čas kvapí, a podle informací nemůžeme moc počítat s volnými místy na parkovištích v "hlavním centru" jižního útesu. Proto se rozhodujeme, že místo cesty na západ do centra zvolíme směr východ a pojedeme vyhlídkovou trasou podél jižního okraje kaňonu a kde budeme chtít, tam zastavíme.










Plán to byl nakonec skvělý a hned na prvním parkovišti zastavujeme, abychom si udělali pár snímků. Než člověk vyleze z auta a přejde parkoviště, tak nějak tuší, co ho asi čeká, zná to z filmů a fotek, ale když nakonec skutečně dojde na kraj kaňonu a rozhlédne se, dech se mu zatají nad tou nádherou. Tady si Matka příroda prostě vyhrála, se vším všudy. Kaňon je obrovský a hraje všemi barvami. Fotíme, popojíždíme a zase stavíme. Na řadě odpočívadel začínají stezky, které vedou po úbočích kaňonu směrem dolů, ale to by bylo na několik dní, ne hodin ... Ale každý si tu najde to své místo, odkud si může pořídit krásnou fotku nebo se jen tak kochat. Dojíždíme až k vyhlídkové věži na východním konci, odsud by se pak mohlo pokračovat silnicí I-64 pryč, ale to zatím nemáme v plánu. Čas pokročil, a tak se otáčíme a směřujeme na západní konec. Cestou potkáváme zcela krotkou parohatou zvěř, která si zjevně zvykla na přítomnost tisíců turistů a aut, a s nadhledem se prochází po silnici, aby se nakonec zastavila kousek od ní na kraji lesa. Co na tom, že kolem piští děti i jejich maminky, všichni vytahují Ajfouny a cvaká se tam jak o život, jídlo je jídlo, a to si paroháč prostě nenechá nikým zkazit Smile











Nakonec zastavujeme kousek od nádraží (ano, jezdí sem vlak, a při vstupu od jihu je tu i letiště, odkud si můžete pořídit vyhlídkový let vrtulníkem) a procházíme i západní okraj kaňonu. Lidí je tu víc, a tak nakonec rádi prcháme zpět do auta a opouštíme (ne naposledy) toto krásné místo. Severní kraj Grand Canyonu se na zimu zavírá a otevírá se až v druhé polovině května, tedy po naší navštěvě, takže máme o důvod víc zajet si sem zas někdy příště, tentokrát severní cestou Smile




Počasí se vylepšuje, déšť jsme zahlédli jen dole v kaňonu, a my se vydáváme směr hlavní město Arizony, Phoenix, kde nás čeká ubytování. Cestou projíždíme další lesy, pak hory, a nakonec se ocitáme v krajině kaktusů, jak z románů Karla Maye. Však už předchozího dne jsme nevědomky překročili poprvé řeku Rio Grande, a všude kolem nás jsou odkazy na puebla a Apače ... Jen ten Vinnetou už tu není Sad







Ve Phoenixu nás vítá vedro, jsme zpět v třicítkách, což po tom sněhu z předchozích dní je docela příjemná změna. No, uvidíme, jak dlouho nám to vydrží. Vyzvedáváme si výbornou pizzu a plni zážitků jdeme odpočívat v pokoji.

URL CZ: https://www.valka.cz/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621402Verze : 7
URL EN: https://www.armedconflicts.com/Expedice-Osamela-Hvezda-2019-cestovni-report-cast-2-t227535#621402Version : 0
MOD