Bitevní lodě a bitevní křižníky
Sekce věnovaná bitevním lodím a bitevním křižníkům Německa
Články
Ačkoli byl Admiral Graf Spee postaven jako poslední ve své třídě, jeho příběh je asi nejznámějším z trojice německých kapesních bitevních lodí. Jednak proto, že se jako první zapojila do válečných operací, ale také proto, že byla vyhozena do vzduchu před zraky obyvatel hlavního města neutrální země. Svou měrou možná přispělo i to, že velení a gentlemanský způsob boje jejího kapitána si získal respekt a uznání na straně spojenců. Potopil totiž celkem 9 lodí o výtlaku přes 50 000 tun, aniž by o život přišel jediný britský námořník.
Bitevní lodě třídy Bismarck (Bismarck a Tirpitz) byly největší, nejhezčí a nejdokonalejší lodě, jaké kdy německé válečné námořnictvo mělo. Zároveň se jednalo o největší lodě evropského bojiště a o největší lodě na světě až do postavení japonských lodí třídy Yamato (Yamato a Musashi) a amerických lodí třídy Iowa (Iowa, New Jersey, Missouri, Wisconsin).
Adolfu Hitlerovi se v roce 1935 podařilo uzavřít s Velkou Británií významnou námořní smlouvu. Podle této smlouvy mohlo Německo postavit 35 % tonáže britských bitevních lodí, letadlových lodí, křižníků a torpédoborců. Povolena byla také výstavba ponorek. V první fázi bylo povoleno 45 % britské tonáže a pro další etapu se dokonce hovořilo o shodě. Tato smlouva ve svých důsledcích anulovala závěry versaillských ujednání. Po uzavření této smlouvy se upustilo od stavby tzv. kapesních bitevních lodí a přistoupilo se ke stavbě mnohem větších a podle původního plánu i mnohem lépe vyzbrojených.
Německé bitevní křižníky Scharnhorst a Gneisenau a těžký křižník Prinz Eugen, kotvící v Brestu po návratu z korzárských plaveb, se stávaly cíli britských náletů, které je mohly dříve či později těžce poškodit. Proto bylo rozhodnuto o jejich přesunu do Německa, kde jim mohla být zabezpečena lepší obrana.
V květnu 1941 byla většina Evropy pod nadvládou fašistického Německa. Vlčí smečky Kriegsmarine (německé válečné námořnictvo) působily britským konvojům těžké ztráty a výpad německých bitevních křižníků SCHARNHORST a GNEISENAU (operace BERLIN), které při své korzárské plavbě potopily nebo zajaly 22 lodí s celkovou tonáží 115 622 BRT, ještě přitěžovaly britskému impériu.
Bismarck a Prinz Eugen pod velením admirála Günthera Lütjense opustily 18. května 1941 Gotenhafen a propluly dánskými úžinami Kattegat a Skagerrak. Aby byla korzárská plavba Britům skryta, Němci uspořádali na Baltu divadlo v podobě velkého konvoje se silným zajištěním (Bismarck, Prinz Eugen, torpédoborce atd.). Nad plujícím konvojem hlídkovalo letectvo, aby popř. zneškodnilo průzkumné letouny. Bismarck však byl spatřen švédským křižníkem GOTLAND a pracovníky norského hnutí odporu.
V 5:55 vypálil Hood první salvy. Na Hoodu zazněl gong oznamující začátek boje. Na chvíli bylo ticho, potom se ozvala ohlušující rána a čtyři střely, každá vážící tunu, vylétla z Hoodu rychlostí 2 575 km/hod (715 m/s).V tu chvíli si Němci uvědomili, že to nejsou děla křižníku, ale bitevní lodi.
V 8:47 zazněly první výstřely z děl Rodney, o minutu později začal pálit i King George V. Bismarck vypálil dvě minuty po britských lodích a zaměřil se na Rodney, neboť jeho děla ráže 406 mm představovala větší nebezpečí než 365 mm děla King George V.
Od spuštění na vodu až po sešrotování
Aneb historie od spuštění na vodu až po objevení potopeného vraku.
Od spuštění na vodu až po objevení potopeného vraku
Témata
Podkategorie
Reklama
Prémiový účet
Podpořte náš web a zároveň se zbavte reklam. Použijte prémiový učet!
Rusko-ukrajinský konflikt. Aktualizováno průběžně.
Zobrazit článek