Jiné významné skutečnosti: (maximálně tři) Other Notable Facts: (up to three)
- sovětské stíhací eso 2. sv. v. s nejméně 28 sestřely (dle sovětských záznamů jich bylo 40 samostatně a 17 ve skupině, dle Bykova 28 samostatně a 6 ve skupině a třetí zdroj tvrdí 32 samostatných) - dvounásobný Hrdina Sovětského Svazu
- Soviet fighter ace of WW2 with at least 28 claims (by soviet accounts, he scored 40 solo and 17 shared, by Bykov 28 solo and 6 shared and by third source it was 32 solo claims) - double Hero of Soviet Union
DD.MM.RRRR-DD.MM.1939 letecké učilište V.P. Čkalova DD.MM.RRRR-DD.MM.1948 Vojenská akadémia M.V. Frunze DD.MM.RRRR-DD.MM.1954 Vyššia vojenská akadémia K.E. Vorošilova DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
DD.MM.RRRR-DD.MM.1939 Aviation School named by V.P. Tschkalov DD.MM.RRRR-DD.MM.1948 Military Academy named by M. V. Frunze DD.MM.RRRR-DD.MM.1954 Higher Military Academy named by K.E. Voroshilov DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Narodil se 30.03.1920 ve vesnici Kesova Hora v Kalininském kraji (ruské národnosti). Do armády byl povolán v roce 1938 a v roce 1939 ukončil Vojenskou leteckou školu V.P. Čkalova. Své první bojové zkušenosti získal ve 2. světové válce u Oděsy, kde docílil svého prvního sestřelu. Zde byl vyznamenán prvním státním vyznamenáním - Řádem rudého praporu. Zejména zvláštních zásluh dosáhl v bojích u Stalingradu. Pod Kalačem sestřelil 4 bombardéry a pod Kotelnikovem 2 Junkersy a 1 Bf 109. V období bojů u Taganrogu již zastával funkci velitele eskadrilji. Během krátkého období dosáhl 10 vítězství.
K 24.08.1943 byl v hodnosti gardový kapitán vyznamenán titulem Hrdiny Sovětského svazu poprvé. Na toto vyznamenání byl navržen za vykonání 265 bojových letů, ve kterých se zúčastnil 65 vzdušných bojů, ve kterých sestřelil 11 letadel samostatně a dalších 6 ve skupinových leteckých bojích. Coby zkušený stíhací pilot se vyznamenal v průběhu bojů u Melitopole, za což byl k 1. listopadu 1943 vyznamenán titulem Hrdiny Sovětského svazu podruhé. Na opakované vyznamenání byl navržen po vykonání 410 bojových letů s účastí ve 114 leteckých bojích a na své konto si připsal 26 sestřelů. Stal se velitelem eskadrilji 9.GIAP. Svůj poslední bojový let v hodnosti gardový kapitán vykonal nad Berlínem na Lavočkinu La-7, s trupovým číslem "bílá 14".
V průběhu války vykonal celkem 600 bojových letů, ve kterých docílil 40 vítězství samostatně a dalších 17 ve spolupráci s dalšími stíhači. Kromě dvou Zlatých hvězd Hrdiny Sovětského svazu byl vyznamenán výše uvedenými řády a také Medailí "Za obranu Oděsy" a Medailí "Za dobytí Königsbergu". V poválečném období pak Řádem rudého praporu práce, Řádem Za službu vlasti v Ozbrojených silách SSSR III. stupně a dalšími medailemi.
Po válce zastával velitelské funkce ve VVS SA. V roce 1948 absolvoval Vojenskou akademii M. V. Frunze a Vojenskou akademii generálního štábu OS SSSR (1954). Dosáhl hodnosti generál major letectva. V průběhu roku 1985 odešel do zálohy.
S Aleljuchinovou "Lavočkou" La-7 sa spája zaujímavá príhoda. Na tento vynikajúci stroj prešiel Aleljuchin v júli 1944, pričom išlo o v poradí piaty typ lietadla, na ktorom lietal. V jeden večer v apríli 1945 sedel Alexej Vasilievič so svojim mechanikom a popíjali. Rozprávali sa o živote po skončení vojny a o tom, že by bolo dobré postaviť pamätník lietadlu La-7. A že najlepšie by bolo nafarbiť ho na červeno a postaviť na piedestál.
Na druhý deň ráno, keď Aleljuchin pribiehal obliekajúc sa k stroju, neveril vlastným očiam! Jeho Lavočkin bol celý namaľovaný na červeno. Mechanik si zobral jeho slová z predchádzajúceho večera k srdcu a vyplnil želanie svojho pilota. Ako neskôr spomínal Alexej Vasilievič, v prvom momente mal chuť vytiahnuť z puzdra zbraň a vybaviť si porušenie predpisov s mechanikom hneď. Keďže však bol vyhlásený poplach, nebol na to čas a neskôr už emócie opadli. Na takto namaľovanom stroji lietal Aleljuchin do konca vojny a vyslúžil si u Nemcov označenie Red baron. Po vykonanej inšpekcii z vyšších miest musel však uviesť svoj stroj do predchádzajúceho stavu. Ordnung muss sein!
