Obraz Němce a Německa... (díl 20.)

Autor : 🕔20.01.2001 📕12.741
Rozpočet tohoto webu pro rok 2018 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 87.861,- Kč
♡ Chci přispět

Ztotožnění Němce s bestií ovlivnilo v závěru války a v prvních měsících svobody výrazové prostředky, jazyk, politickou a právní kulturu i psychologii české společností. Došlo k vlně počešťování německy znějících jmen Čechů. Psaní slov Němec, Německo s malým písmenem se stalo pravopisnou normou. V rozsudku nad hlavou háchovské kolaborace doc. Josefem Klimentem z 27. února 1947 se pravilo: „Nádosní soud zjišťuje, že pod pojem nacistické hnutí patří vše, co tehdy bylo německé. Nacismus a tehdejší němectví považuje soud za synonyma.

Slovník vybičované protiněmecké nenávisti ovládl českou publicistiku: „Hitler a jeho smečka; odporní sadističtí Hitlerovi vyvrhelové; německé bestie; hulákající gangsteři; dosud nezcepeněný šakal Franků; fémoví vrazi a kati; teutonští zrůdníci; nacističtí ještěři; Hitlerova zrůdovláda; loupeživý vrah Heydrich; slizský, krvavý miláček Hitlerův Heydrich; vzteklá hyena Heydrich; skopčáci; A. Hitler - poločlověk, který už dnes předhonil Nerona, Attilu a dokonce pana Hyda; Adolf Velkovyvrhel; němečtí parazité (Jan Masaryk) ; Hitler - berchtesgadenská bestie s kšticí; šílené skřeky Führera; divošský řev Němců; osud vídeňských Čechů, kteří se náhle ocitli v doupěti vlkodlaků; berlínské stvůry; ječení písně nacistického pobudy Horsta Wessela; chraptění, řvaní a sípění zběsilého katana; lidská nestvůra Hitler; německá generalita - pruští junkeři; plazící se po břiše před šílejícím kaprálem, jemuž kapaly z huby sliny jako buldokovi, zachvácenému vzteklinou; kulhavý ďábel Goebbels; arcilotr K. H. Frank; vrah R. Heydric“ (Pavel Fink, Hnědá bestie, Bmo 1945).

xxx

Němec - československý občan a demokrat vymizel z českého obrazu posléze i v exilu. Nemalou měrou k tomu přispěla protičeskoslovenská velkoněmecká federativní orientace sociálně demokratické skupiny okolo Wenzela Jaksche. Loajální Zinnerova skupina byla malá a nevýrazná. Výzvy k odboji, v němž by se čeští Němci doma výrazněji postavili proti nacismu, skončily fiaskem. V československém exilu převládlo přesvědčení, že čeští Němci mnohem více podlehli nacismu než Češi a že 80 % českých Němců nese přímou vinu za rozbiti ČSR a za nacistickou expanzi. Loajálních českých Němců byl prý tak malý počet, že nemají legitimitu kohokoliv zastupovat. Podle analýzy londýnského ministerstva národní obrany „řádných Němců“ z celkového počty je šedesát pět. Tito státi „stoprocentně na půdě československého státu, hlásili se do armády ihned a slouží poctivě bez jakýchkoli politických výhrad“. Ostatní v Čechách a na Moravě „ve zdrcující většině bez rozdílu politických stran vstoupili do tábora Henleinova- tj. nacistického“.

Snahy prezidenta E. Beneše o začlenění českých Němců do struktur prozatímního čs. státního zřízení (vláda, Státní rada) a do čs. armády i jeho plán na vytvoření tří německých žup v obnovené ČSR se u zahraničního odboje setkaly s odporem, jenž nebyl o nic méně razantní než stanoviska domova. Ústy ministra Sergeje Ingra vyjádřilo radikální nesouhlas zejména ministerstvo národní obrany. Upozornilo prezidenta na silný odpor československých vojáku, aby do československé armády byli přijímáni čeští Němci. Panovalo podezření, že tak činí z konjunkturálních důvodů a že po válce „doma zase budou hlásat velkoněmecké myšlenky pod jinou firmou“. Kdyby byly Benešovy návrhy realizovány, tak vystoupí češti vojáci z armády a půjdou k Polákům nebo k Rusům, kde se o německé menšině a spolupráci s Němci nemluví. Vojáci šli bojovat za obnovení republiky a ne protektorátu, a proto pro ně žádná otázka tzv. Sudet nemůže existovat.

Seriál

Podobné články

Další články autora

Autor : 🕔20.01.2001 📕12.741