Main Menu
User Menu

Budeme se bránit - díl V. (Chladné úderné zbraně)

Autor : 🕔23.03.2019 📕1.750
Rozpočet tohoto webu pro rok 2019 : 85.000,- Kč / Příjmy doposud : 64.741,- Kč
♡ Chci přispět

Úvod

V předchozí části tohoto seriálu byla řeč o obraně beze zbraně. Podotkl jsem v něm, že ačkoli je znalost tohoto způsobu boje k úspěšné sebeobraně nezbytná, jsou vyhlídky na úspěch nejisté, zejména pokud je útočník sám ozbrojen. Převahu útočníka (nebo útočníků) lze ovšem do jisté míry vyrovnat, pokud i obránce sám použije nějakou zbraň.

Zbraň je trestním zákonem definována jako „cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším“. V této části bude řeč o zbraních chladných, zbraních které lidstvo provázejí po celou dobu jeho vývoje, zbraních o jejichž účinnosti netřeba pochybovat…

Chladné zbraně jsou zbraně pro boj zblízka, jež působí na cíl přenosem pohybové energie přímým dotykem svojí funkční plochou. Dělí se dále na zbraně úderné, nebo čepelové pokud je touto funkční plochou hrot (zbraně bodné) či ostří (zbraně sečné či řezné).

Když jsem se začal počátkem 90. let zajímat o sebeobranu, rekrutovali se autoři publikací o této problematice takřka bez výjimky z řad adeptů asijských bojových umění. Bylo to vcelku logické, před rokem 1989 žádné školy či kurzy sebeobrany neexistovaly (podle komunistické teorie socialistický člověk nepáchal násilnou trestnou činnost, proto nebylo třeba kurzů sebeobrany), asijská bojová umění se zastřešovala jako sportovní činnost.

Jakmile po Sametové revoluci došlo k uvolnění tohoto stavu, nejblíže k problematice sebeobrany skutečně měli judisté, karatisté apod. Současně do tehdejšího Československa vtrhl fenomén videorekordérů a otřesně nadabovaných videokazet s tématikou akčních filmů. Proto se v těchto publikacích (pokud zde vůbec byla řeč o chladných zbraních) hovořilo obvykle o zbraních asijských jako byly například sai, nunchaku, tonfa apod., zbraních, které souvisely právě s asijskými bojovými uměními, o nichž navíc měla dosud veřejnost povědomí spíše pouze mlhavé.

Bohužel z hlediska sebeobrany šlo o anachronismus – moderní sebeobrana klade na zbraně určité nároky, které vyplývají především z uživatelského komfortu. Zatímco první publikace 90. let předkládaly čtenářům informace právě o těchto historických asijských zbraních, v reálné sebeobraně bylo jejich použití přinejmenším sporné – tyto zbraně, jakkoliv účinné, nesplňují nároky na komfort při nošení, tzn. jsou příliš rozměrné, těžké apod. Pokud by analogicky existovala funkční evropská bojová umění, odpovídajícími zbraněmi by byly tesáky, řemdihy a palcáty.

Za moderní obrannou zbraň lze dnes ovšem považovat takovou zbraň, kterou je možno mít neustále při sobě, aniž by to bylo patrné. Obránce zpravidla volí takový prostředek, jenž ho co nejméně omezuje v běžném životě. Jinými slovy - ideální chladná zbraň se vejde do kapsy nebo na opasek a netáhne oblečení k zemi. 

Cílem tohoto článku proto není rozpitvávat podrobné dělení chladných zbraní a probírat (jakkoliv zajímavou) historii vývoje chladných zbraní, nýbrž seznámit čtenáře s těmi několika chladnými zbraněmi, které jsou u nás běžně dostupné a použitelné v sebeobraně.

Tento článek měl původně shrnovat veškeré chladné zbraně, avšak jak stále „bobtnal“ musel jsem jej rozdělit na několik menších částí čistě z důvodu rozsahu. Improvizované zbraně a čepelové zbraně proto budou mít samostatná pokračování.

Zbraně úderné

Zbraně úderné jsou takové zbraně, které na živý objekt působí úderem své funkční plochy, která však není primárně konstruována pro vnik do hloubky živého objektu, ani k dělení měkkých tkání. Tyto zbraně proto obecně způsobují zhmožděniny, popřípadě zlomeniny, nelze ovšem vyloučit ani rány tržné.

Obecně opět můžeme úderné zbraně rozdělit podle konstrukce na zbraně pěstní a zbraně tyčové. Pěstní zbraně pak jsou relativně malé zbraně, které zpevňují pěst a přenášejí na cíl energii jejího úderu. Protože se však energie soustřeďuje do velmi malé plošky, způsobují podstatně větší bolest a zranění, než při úderu holou pěstí. Pěstní zbraně navíc pěst chrání, takže minimalizují či vylučují riziko vlastního poranění nárazem na cíl.

Nevýhodou je, že pro úspěšné použití musí svaly produkovat dostatečné množství síly – jinými slovy, extrémně slabý jedinec patrně s těmito zbraněmi nebude schopen zasadit dostatečně silný úder, kterým by útočníka zastavil. Tyto zbraně navíc téměř neprodlužují dosah obránce, jenž si tak musí útočníka doslova pustit na dosah paže. To je nevýhodou obzvláště tehdy, když sám útočník disponuje některou delší zbraní. Výhodou je naopak skladnost těchto zbraní, které se zpravidla bez problémů vejdou do kapsy.

Tyčové zbraně se naproti tomu na svém konci pohybují podstatně rychleji, než ruka která je drží, tím přenášejí na cíl více energie při menší námaze. Další jejich výhodou je vyšší dosah. Nevýhodou  naopak je prostor nutný k nápřahu a (vyjma některých typů o nichž bude dále řeč) menší skladnost.

Nyní se s některými těmito zbraněmi seznámíme blíže.

Pěstní zbraně

Patrně nejznámější evropskou pěstní zbraní je boxer. Je tvořen tělem sestávajícím ze spojených kovových kroužků navlékaných na prsty. Přední (úderová) strana těchto kroužků bývá někdy ještě doplněna výstupky majícími zvýšit účinnost úderu. Na opačné straně je dlaňová opěrka. Má velmi důležitou funkci – síla nárazu se přenáší na patku dlaně a brání tak poranění prstů. Boxer je velmi účinnou zbraní, uvádí se, že účinnost úderu jím vybavené pěsti  je až 6krát vyšší, než bez něj. Na druhou stranu také v řadě zemí patří mezi zakázané zbraně.


Držení boxeru, všimněte si postavení palce a patky boxeru opřené v dlani
Zdroj obrázku: https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%9A%D0%B0%D1%81%D1%82%D0%B5%D1%82

Ačkoliv jsem v předchozí části zdánlivě „shodil ze stolu“ asijské zbraně, není tomu tak. I v asijských bojových uměních existují i dnes použitelné účinné zbraně, které musím zmínit. Nejstarší z nich je bezesporu yawara. Jedná se v podstatě o dřevěný kolík o délce obvykle do 20 cm, více či méně zašpičatělý na koncích (někdy též ve tvaru špulky), s povrchem  zpravidla upraveným takovým způsobem, aby neklouzal v dlani.


Yawary vypadají jako umělecké předměty, přesto se jedná o účinné zbraně…
Zdroj obrázku: https://uk.wikipedia.org/wiki/%D0%AF%D0%B2%D0%B0%D1%80%D0%B0

V základním úchopu je držen v pěsti v přibližně v polovině jeho délky tak, aby oba jeho konce přečnívaly. Údery jsou pak spíše podobné bodání nožem, avšak v jeho tupějším provedení je možno též kolík opřít jedním koncem o patku dlaně a nechat jej trčet mezi prsty dopředu (podobně jako cigaretu). S takovým držením je samozřejmě možno vést i direkty. Yawara je rozměrnější než boxer, avšak na druhou stranu lze její pomocí aplikovat též tlakové, znehybňující a pákové techniky. Navíc jako yawaru je možno nouzově použít jakýkoliv předmět obdobného tvaru.


Možné varianty úchopu yawary
Zdroj obrázku: https://uk.wikipedia.org/wiki/%D0%AF%D0%B2%D0%B0%D1%80%D0%B0

Boxer a yawara představují dvě elementární konstrukční školy pěstních zbraní. Všechny další zbraně už jsou prakticky pouze variací na některou z nich. Je pochopitelné, že obě zbraně byly časem modifikovány – zejména se u nich začaly používat modernější materiály.

Jednou z takových moderních variací na téma yawary je například kubotan. Občas lze narazit také na nesprávnou transkripci názvu „kubaton“. Název zbraně je však odvozen od jména autora, jímž byl japonský mistr bojových umění Takajuki Kubota. Pěstník kubotan vynalezl (a nechal si patentovat) roku 1978, když cvičil v sebeobraně policisty  v Los Angeles. Kubotan byl primárně  určen pro ženské příslušnice tohoto policejního sboru jako obranný a donucovací prostředek, nicméně velmi rychle si získal popularitu jak mezi jejich mužskými kolegy, tak mezi veřejností.

Jde v podstatě opět o yawaru, tentokrát však z kovu či tvrdého plastu. Kubotan je menší a subtilnější než yawara. Tupý hrot zůstal zachován pouze na jednom konci, na druhém byl nahrazen ploškou pro opření palce. Zde je také situován kroužek pro zavěšení na svazek klíčů. Kubotan je totiž obecně představován (a maskován) jako přívěšek na klíče, jenž však v případě potřeby může svému majiteli prokázat cenné služby jako úderový či tlakový prostředek.

Filozofie obranných klíčenek totiž vychází ze znalosti lidského zapomínání či lenosti: Ano, někde mám ten pepřový sprej, ale asi jsem ho nechal doma. Nebo: Ale vždyť jdu ven jen na chvilku, přece sebou nebudu tahat paralyzér atd. Klíče si však vezmeme pokaždé a jestliže máme klíče, máme také zbraň.


Typický Kubotan. Kobutany se samozřejmě vyrábí v různých barvách, krom zobrazené černé, též zlatá, stříbrná, růžová, fialová apod. 
Zdroj obrázku: https://mujnuz.cz/obusky/pevne/kubotan-tapered-black

Kubotan byl, se svým určením přívěsku, první vlaštovkou moderního trendu obranných prostředků, které mají více než jen jedno využití. Moderní společnost obecně není příliš nakloněna nošení jednoúčelových  prostředků, u nichž je navíc otázkou, zda vůbec kdy budou takto využity.

Nyní se proto podíváme na prostředky, které jsou odvozeny od boxeru či yawary, avšak lze je využít ještě jiným způsobem.

A abychom pokračovali v linii yawara-kubotan, začneme patrně tím vůbec nejpraktičtějším obranným prostředkem, jaký vůbec existuje. Tím je taktické pero. Je pozoruhodné, že vznik tohoto dnes již hojně rozšířeného obranného prostředku je zahalen tajemstvím. Není možno dohledat, kdo jej jako první začal vyrábět, ale dnes se rozhodně nachází v nabídce drtivé většiny světových výrobců zbraní a obranných prostředků.

Jedná se skutečně o klasické pero na psaní (vyrábí se verze plnicí i kuličkové), tělo je však zhotoveno nejčastěji z hliníku či duralu (u dražších verzí z titanu apod.). Obvykle má snímací krytku opatřenou navíc klipsem pro zachycení  o okraj kapsy, existují ovšem i verze s výsuvným psacím hrotem. Co však mají všechna pera společné, je robustní konstrukce, zdrsněný či jinak tvarovaný povrch, aby neklouzaly v dlani a tělo s vytvarovaným tupým úderovým hrotem, někdy na obou koncích.

Údajně se jedná o oblíbený prostředek zejména policistů, kteří prý často bývají fyzicky napadeni ve chvíli, kdy vyplňují pokutový bloček a pero je tak vlastně prvním a nejrychlejším prostředkem obrany, neboť je již má policista v okamžiku útoku v ruce.

Některé verze se prodávají i s luxusními stojánky, takže je možné je mít připraveno k okamžitému použití na stole například i u některých více exponovaných kancelářských profesí (např. policejních služebnách apod.).


Taktická pera se vyrábějí v pestré škále různých povrchových úprav. Černěné verze mají silný nádech military stylu, avšak jiná pera (jako třeba toto) bývají stříbřitá či zlacená a tedy velmi elegantní.  To napomáhá skrytí jejich pravého potenciálu
Zdroj obrázku: https://www.noze-nuz.com/takticka_pera/BOP09BO066.php

Taktické pero představuje pomyslný vrchol vývoje pěstníků založených na konstrukci yawary. Nyní se podíváme naopak na konstrukce odvozené od boxeru. Boxer sám o sobě nemá příliš dobrou pověst. Je připisován spíše pouličním rváčům a k tomuto pohledu může sklouznout i policie či soud, bude-li řešit vaši případnou obranu. Moderní boxery ovšem nejenže nemají onen zlověstný design, ale navíc mohou plnit i další funkce.

Například zobrazený exemplář se vyrábí v živých barvách a na první pohled ani není poznat, oč se vlastně jedná. Boxer je prezentován jako přívěšek na klíče a současně funguje  jako otvírač korunkových uzávěrů lahví.


Zdroj obrázku: https://www.noze-nuz.com/takticka_pera/CMNDP9006GN.php

Zatímco jsou boxery povětšinou vyráběny z různých druhů kovu, tento výrobek z tvrdého plastu je primárně určen k použití jako škrabka na led k očištění čelního skla automobilu, opět s možností zavěsit na svazek klíčů.


Zdroj obrázku: https://www.noze-nuz.com/takticka_pera/EX3.php

Další zajímavou věcičkou je například spona na bankovky, použitelná také jako boxer. V Česku se příliš spony na bankovky nepoužívají, avšak myšlenka je dobrá. Ve chvíli, kdy bychom například čelili loupeži, vytáhneme z kapsy svazek bankovek (či něčeho, co tak na první pohled vyhlíží) sepnutých touto sponou. Její použití je pak nasnadě…


Zdroj obrázku: https://www.noze-nuz.com/nezarazeno/MRP600919.php

Poslední dva exempláře jsou již kombinací boxeru a yawary, tedy se úderové plochy nenacházejí pouze vpředu, ale též na malíkové a palcové hraně pěsti. Tím je možno zasazovat údery všech typů. Zobrazený výrobek je opět prezentován jako otevírač korunkových uzávěrů lahví.


Tento otvírač má klips pro nošení na opasku či kapse. Zatímco na jednom konci je úderný hrot, na druhém se nachází ploška slouží k opření palce pro zvýšení přítlaku při úderu
Zdroj obrázku: https://mujnuz.cz/obusky/pevne/raidops-defense-gear-ew-st-ts

Ovšem poslední z pěstních zbraní není ani tak pozoruhodný svojí konstrukcí (ačkoliv i ta je zajímavá), jako spíš doplňkem. Jedná se totiž o boxer z tvrzeného plastu uchycený pod štítkem čepice ve dvou plastových úchytkách.


Zdroj obrázku: https://mujnuz.cz/takticke-vybaveni/obleceni/fab-defence-gotcha-cap-black-s-boxerem

Použití plastu se netřeba obávat – dnes se z tvrzených plastů vyrábí i těla palných zbraní. Boxer vyrábí izraelská firma ZAHAL, troufnu si tvrdit, že Izraelci na svých výrobcích souvisejících s obranou či bezpečností nijak nešetří. Pokud někoho zaráží umístění právě pod štítkem čepice, dle vyjádření firmy jde o ideální umístění v případě nečekaného napadení. Jestliže vás protivník chce udeřit do obličeje, ruce vám samy instinktivně vylétnou před obličej do krytu – štítek čepice je potom skutečně více než na dosah. Na firemním videu se můžete podívat, co tahle věcička dokáže udělat s tvrdou slupkou melounu. 

Tyčové zbraně

Bezpochyby nejstarší a nejjednodušší údernou tyčovou zbraní v dějinách lidstva byla hůl. Vynecháme tyče dlouhé, známé jak s asijských bojových umění, tak z evropského středověku, které se dnes již nenosí.

Nicméně i klasickým vycházkovým holím, dříve v Evropě zcela běžným, již dnes prakticky odzvonilo. Kdysi se ovšem jednalo o účinnou zbraň, která byla vždy (doslova) po ruce. Na přelomu 19. a 20. století se vyučoval boj vycházkovou či krátkou  holí v sebeobraně ve Francii, Španělsku i Velké Británii. Některé hole (např. irská Shillelagh) měly navíc hlavice vylité olovem, aby byl jejich úder ještě pádnější. Roku 1904 byl šerm holí dokonce zařazen mezi disciplíny letních olympijských her.

V dnešní době staré „špacírky“ jako módní doplněk vymizely, hůl se dnes používá prakticky pouze jako ortopedická pomůcka. Nicméně někteří instruktoři sebeobrany vyučují i techniky prováděné tímto typem hole. Je samozřejmě otázkou, zda obránce dokáže v boji zaujmout dostatečně stabilní postoj, když bude hůl používat jako úderový prostředek a nikoliv jako oporu.

Nicméně hůl jako taková je přesto platnou zbraní, kromě obloukových úderů je ji možno použít též k bodání (k udržení distance) či k zaháknutí její obloukovou rukojetí.


Hole jsou účinné zbraně, jejich speciální obranné verze proto jsou stále nabízeny celou řadou renomovaných výrobců sebeobranných prostředků. Leštěné dřevo ovšem většinou  nahradil tvrzený polypropylen, jako u tohoto kousku z dílny United Cutlery
Zdroj obrázku: https://www.mujnuz.cz/obusky/pevne/united-cutlery-hook-walking-cane

Zbraní odvozenou od hole je obušek. Obušek jako takový nemá podle všeho přesně stanovenou definici. Obecně lze ale říci, že jde o kratší tyč (což neplatí vždy, vzpomeňme na obušky používané příslušníky pohotovostního pluku 17. listopadu 1989), určenou výhradně k použití v roli úderné zbraně. Dále obušek od hole odlišuje vymezení úchopové a úderné části. Pokud jde o materiály, historicky byl obušek vyráběn ze dřeva, dnes se používají i kovy a plasty.

Mezi obušky patří i jedna jejich zvláštní kategorie, v českých zemích historicky nazývaná zabijáky. Jde o zbraně velmi staré, některé z těchto konstrukcí pocházejí ještě ze středověku. Obecně jde o pružnější verze obušků, v nejstarším provedením šlo o úzký kožený pytlík vyplněný pískem, později se modernizovaly materiály, písek nahradily například olověné broky apod. Tento typ byl taky nazýván pešek, vzpomeňme na starou dětskou říkanku. Jindy byl použit kus silnějšího kabelu, nebo rukojeť s přivařenou spirálovou pružinou, na jejímž konci bylo závaží. Plněné kožené obušky se v prodejnách obranných prostředků stále objevují v nabídce.

Pružné obušky z povahy věci nejsou příliš dlouhé a umožňují vést pouze obloukové údery – seky. Pevné obušky naproti tomu umožňují i bodné techniky a také je lze využít ke krytům. Je pochopitelné, že klasický pevný obušek sebou nikdo patrně nosit nebude. Naštěstí existuje moderní typ obušku, který si zachovává všechny kladné vlastnosti pevného obušku při dodržení veškerých požadavků na skladnost a komfort při nošení.

Jde o teleskopický obušek, jenž pracuje na podobném principu jako výsuvná anténa rádia. Tělo obušku je tvořeno zpravidla třemi mírně kónickými kovovými trubkami, které jsou v přepravní poloze zasunuty v rukojeti. Rukojeť je zpravidla pogumovaná a zdrsněná, aby neklouzala v dlani. Je-li třeba převést obušek z přepravní polohy do bojové, děje se tak zpravidla máchnutím, kdy se vlivem odstředivé síly zasunuté díly vysunou a zaklesnou se do sebe třecími plochami. Některé obušky (např. firmy Bonowi) je však možno rozložit i vytažením druhou rukou, což umožňuje si zbraň nenápadně připravit, pokud se začíná situace jevit nebezpečnou. Nyní je obušek plně připraven k použití.

To ovšem neznamená, že ve složeném stavu by použitelný nebyl, naopak. Rukojeť obušku svým tvarem a rozměry odpovídá yawaře, a takto také může být použit, není-li kupříkladu čas při náhlém napadení na rozložení obušku. První obranná technika tak může být provedena obuškem ve složeném stavu, tím obránce získá čas a prostor na rozložení obušku.

Obušky se vyrábí v různých délkách, které se obvykle udávají v palcích. Nejčastější rozměry jsou 16", 18", 21", 23" a 26". Pokud jde o materiály zpravidla se obušky vyrábí z kalené či nekalené oceli, méně často z duralových slitin. Nekalené obušky jsou sice o něco levnější než kalené, avšak velmi snadno se ohnou, takže už je nikdy zase nezasunete zpět. Duralové jsou o něco lehčí než ocelové, avšak také nevydrží to co ocelové kalené.

Obušky jsou obvykle černěné, avšak vyrábí se i v jiných povrchových úpravách, nejnápadnější je pak chromovaný. Zde jde o souboj dvou filozofií: zatímco první říká, že obušek by měl v noci co nejméně viditelný (tedy černěný), aby útočník neviděl směr úderů, druhá naopak tvrdí, že chromovaný obušek je dobře vidět i ve tmě, takže útočník jej nepřehlédne, může se zaleknout a útoku zanechat. V různých případech určitě mohou mít platnost obě tvrzení.

K obuškům se také obvykle dodává nylonové pouzdro na opasek, což je základní způsob nošení u většiny mužské populace, ovšem ženy a v poslední době  i muži nosí tašky přes rameno, do nichž je možno obušek také umístit. Je také možné nosit obušek připravený v rukávu.


Výrobci obranných prostředků se samozřejmě snaží cílit na všechny možné skupiny zákazníků. Proto je občas možno narazit na zajímavé barevné kreace jako u tohoto obušku  z dílny firmy Smith & Wesson. Tento konkrétní obušek patří k těm menším (délka 12 palců) a jeho hliníková rukojeť postrádá obvyklý gumový povlak k změkčení úchopu. Na druhou stranu disponuje nejen pružným pouzdrem na opasek, ale též klipsem k zachycení o vnitřní kapsu dámské kabelky, aby byl stále po ruce. Nechtěnému vysunutí z rukojeti brání magnet
Zdroj obrázku: https://www.noze-nuz.com/smithwesson/SWBAT12P.php

Nejčastější je obušek pochopitelně používán ke švihovým úderům po oblouku, avšak kromě těchto úderů je možno jej použít též k obouručním krytům, tlakům, pákám apod. Navíc je k nim dodávána široká paleta příslušenství (lopatky, svítilny, koncovky rukojetí k rozbíjení okének automobilů, nástavce k páčení dveří, zrcátka ke kontrolám podvozků vozidel apod.), i když tu většinou patrně využijí jen bezpečnostní sbory. Za rozumné peníze tak obránce dostává silnou a účinnou zbraň s velice variabilním využitím.

Dalším pozoruhodným obranným prostředkem je Nezlomitelný deštník, což je překlad původního anglického názvu Unbreakable® Umbrella, výrobku firmy Never-Thought-of-It-LLC. Autorem toho prostředku je Thomas Kurz, předseda výše uvedené společnosti, letitý judista a odborník na sport a sebeobranu.

Unbreakable® Umbrella je skutečný, plně funkční deštník, společnost jej nabízí jak ve skládací tak holové verzi, přičemž v obou verzích existují ještě různé subvarianty, lišící se velikostí, tvarem rukojeti apod.

Pro účely sebeobrany je důležité, že deštník je natolik pevný, aby odolal silám působícím na něj při úderech apod. Výrobce garantuje 5letou záruku a odolnost proti zlomení těla deštníku při zatížení do 100 kg. K úderům lze využít jak rukojeť, tak tělo i špičku, pouze u skládací verze je nutno se vyvarovat nárazům v místě, kde se spojují teleskopické trubky těla. Jednou z mála nevýhod deštníku je oproti běžnému deštníku výrazně vyšší cena, nejlevnější holová varianta stojí cca 130 dolarů, u skládací si ještě musíte připlatit dalších 100 dolarů navíc.

Na druhou stranu vlastní bezpečnost prostě něco stojí a za svoje peníze dostanete prostředek, který můžete denně nosit, využívat při dešti a jako bonus jej můžete použít i v případě napadení. Bez zajímavosti není ani fakt, že s ním bez problémů můžete cestovat letadlem. Deštník využívají i profesionálové, velmi rychle si našel cestu do výbavy různých bodyguardů a ochranek, jejichž příslušníci dost často při dešti drží deštník klientovi nad hlavou a logicky jej ihned mohou použít k jeho obraně v případě napadení.


Thomas Kurz vlevo demonstruje výdrž svého deštníku, vpravo nahoře předvádí, jak lze  sekem jeho špice rozpůlit meloun, vpravo dole obloukový kryt proti noži. Pro nás je zajímavé, že nůž, jenž drží útočník, je podle všeho český Mikov Predator
Zdroj obrázku: https://unbreakableumbrella.com/about-us/

Poslední zajímavou skupinou úderných prostředků jsou taktické svítilny. Jejich těla jsou obvykle vyráběna z hliníku či duralu. Kratší svítilny se používají jako yawara, za tím účelem mají zdrsněný povrch, obdobně jako u taktických per, tvrzenou skleněnou čočku a kolem ní bývá u některých modelů osazen vroubkovaný úderný límec. Existují však i delší verze, použitelné jako obušek. Obecně tyto svítilny disponují vysokou hodnotou světelného toku, takže další jejich přidanou výhodou je schopnost během boje oslnit útočníka.


Krátká svítilna firmy Nitecore, použitelná jako Yawara. Všimněte si plošky pro oporu palce , zatímco spínač je umístěn z boku. Klips usnadňuje nošení na opasku
Zdroj obrázku: https://www.mujnuz.cz/svitilny-a-optika/led-svitilny/nitecore-p12gt-led-xp-l-hi-v3


Velká obušková svítilna značky Maglite s hliníkovým tělem.Tyto svítilny jsou obecně mimořádně vhodné například pro noční hlídače, konající v noci kontroly objektů nebo řidiče kamionů, obcházející v noci soupravu někde na odpočívadle. Pokud by v tomto okamžiku čelili napadení, pak první předmět, který zrovna třímají v pěsti, je právě takováto svítilna. V příslušenství se také proto nachází 12V nabíječ do auta
Zdroj obrázku: https://www.mujnuz.cz/svitilny-a-optika/led-svitilny/mag-lite-magcharger-led-643-lum

Kombinované prostředky

Taktickými svítilnami jsme se pomalu dostali ke poslední kategorii úderných prostředků, kterými jsou kombinované úderné prostředky. Kombinovaným prostředkem se rozumí takový prostředek, jenž může na útočníka působit více než jedním způsobem.

Historicky existovaly chladné zbraně kombinované se zbraněmi střelnými apod. Dnes se technologie poněkud posunuly, takže v této kapitole se seznámíme s údernými zbraněmi, které jsou kombinované s nesmrtícími obrannými prostředky, jak jsme je popsali ve čtvrté části tohoto seriálu. Úderné zbraně kombinované se zbraněmi čepelovými pak budou zmíněny v části o nožích.

Například tento boxer je kombinován s elektrickým paralyzérem. Přeskakující modrá jiskra a charakteristický praskavý zvuk elektrického výboje může mít obzvláště za tmy značný odstrašující efekt. Ovšem největší výhodou takovéhoto prostředku je možnost volby způsobu jeho použití. Za určitých podmínek může být lepší volit pouze zásah elektrickým proudem, pokud však obránce nedosáhne tímto způsobem požadovaného účinku, je možno ihned přejít k úderovým technikám.


Zdroj obrázku: https://www.obranashop.cz/paralyzery-boxery

Kdo si chce od útočníka držet větší odstup, může zvolit obušek opět kombinovaný s paralyzérem. Jeho tělo je z duralu, uvnitř se nachází svítilna a korunka kolem její čočky obsahuje elektrody. Jde tedy o velmi univerzální nástroj, jehož patrně jedinou nevýhodou je menší skladnost. Obušek je dlouhý skoro 35 cm a váží 850 gramů. Výrobce ovšem na něj poskytuje doživotní záruku.


Zdroj obrázku: https://www.obranashop.cz/paralyzery-obusky/streetwise-police-force-10-000-000-voltu/

Zato tento teleskopický obušek kombinovaný s paralyzérem už poskytuje obránci skutečně širokou paletu možností obrany. Má v sobě zabudovanou nejen svítilnu, ale též alarm o síle 130 db. Vodivá je tentokrát nejen koncovka, ale celá výsuvná část, což útočníkovi brání pracovní část obušku chytit rukou. Opět je zde ovšem limit ve velikosti. Obušek ve složeném stavu měří cca 32 cm a po roztažení (které se tentokrát děje pouze stisknutím tlačítka) má délku cca 54 cm. Výrobce k němu dodává pouzdro na opasek, dámy jej pak patrně umístí do kabelky. Bohužel jsem nikde nenašel údaje o odolnosti při úderech (ani testy), částečně plastová konstrukce v tomto směru vyvolává jisté otázky.


Zdroj obrázku: https://www.obranashop.cz/paralyzery-obusky/streetwise-paralyzer-3-milion-voltu-vysuvny-omracujici-obusek/

Tyto otázky však jistě nejsou na místě u této vycházkové hole, taktéž vyráběné ve verzi s elektrickým paralyzérem, což dává možnost obrany i seniorům. Hůl má stavitelnou délku 81-92 cm a je plně využitelná jako opora při chůzi. Výrobce deklaruje její nosnost na 114 kg, což dává tušit skutečně robustní konstrukci, výrobce ostatně opět na tento výrobek dává doživotní záruku. V rukojeti ve tvaru T je v přední části opět zabudovaná svítilna, elektrody paralyzéru obepínají tělo hole ve zhruba poslední čtvrtině délky.


Zdroj obrázku: https://www.obranashop.cz/paralyzer-jako-vychazkova-hul

Jinak u všech těchto zařízení obecně platí to, co zaznělo ve druhé části tohoto seriálu. Není dobré se bezvýhradně spolehnout na účinnost těchto prostředků v roli paralyzéru. Jakkoliv je zásah proudem nepříjemný, aby bylo dosaženo skutečného vyřazení protivníka, musel by útočník být v kontaktu s elektrodami nejméně 3 sekundy. To je hrozně moc, při prvním zásahu proudem může dojít k tomu, že vám protivník ucukne a kontakt zruší. Na druhou stranu oproti obyčejnému paralyzéru pořád máte možnost pokračovat v boji jako s klasickou údernou zbraní. Asi jedinou zásadnější nevýhodou všech těchto prostředků je cena, jež čtyřnásobná například oproti běžným kaleným obuškům. To už je však na zvážení každého.

Kdo se ovšem nechce spolehnout na elektřinu, může si vypomoci chemií. Existují totiž i obušky či kubotany kombinované s obrannými spreji. U kubotanů bývá sprej ukryt v jeho těle, tryska je potom v jeho špičce. Tlačítko je v horní části u kroužku pro zavěšení na klíče, pod ním bývá situována pojistka proti nechtěné aktivaci. U obušků je sprej zabudován do rukojeti s tryskou v jejím dně. U všech těchto prostředků dává sprej obránci možnost nejprve útočníka zasáhnout chemickou látkou. Pokud přesto útočník pokračuje v útoku, obránce může obušek či kubotan využít ke klasickým úderovým technikám. Útočník však bude mít přinejmenším omezený zrak, což dává obránci nezanedbatelnou výhodu. Opět je ovšem nevýhodou výrazně vyšší cena těchto výrobků.


Pramen pracovní chemické látky právě tryská ze dna rukojeti obušku značky ASP. Všimněte si postavení slabší ruky obránce, připravené blokovat úder do obličeje. Obušek je v nápřahu – jestliže chemie nepomůže, obránce může ihned přejít k úderových technikám
Zdroj obrázku: https://www.obranashop.cz/obusky-kalene-delka-16/asp-f16-oc-takticky-obusek-s-oc-peprovym-sprejem/

Jak vidno, existuje skutečně široká paleta obranných prostředků tohoto typu. Zvolit si může opravdu každý. Je dobré si ovšem tyto zbraně vybírat osobně, v obchodě se zbraněmi, přinejmenším, abyste získali představu o hmotnosti a rozměrech. Jakmile si však zbraň pořídíte, zbývá ještě otázka - jak se vlastně bránit údernými zbraněmi?

Použití úderných zbraní v sebeobraně

Stejně jako v předchozí části věnované boji beze zbraně, je moje rada stále stejná. Najděte si vhodný kurz a začněte cvičit pod vedením zkušeného instruktora. Původně jsem sice chtěl vložit do článku fotosérii s rozfázovanou technikou, ale pak jsem tuto myšlenku zavrhl. Podle obrázků se ještě nikdo bojovat nenaučil, jedna technika navíc nic neřeší. Možná si někdo řekne, bože, co je na tom, přece vytáhnu obušek a snad s ním akorát máchnu, ne?!

Obávám se, že takto jednoduché to zase není. Jistě, patrně každý dokáže pomocí nějaké zbraně zasadit úder, to bezpochyby (I když jsem si již setkal i s lidmi, kteří neumí správně ani zatnout pěst.). Ale mezi jednou ránou a uměním bojovat je přece jen rozdíl. V kurzu by vás instruktor měl v prvé řadě naučit, jak se do takové situace vůbec nedostat. Potom, jak se jí vyhnout a nakonec, není-li zbytí, jak ji prostřednictvím vámi zvolené zbraně vyřešit.

I to ovšem zahrnuje širokou paletu znalostí: jak správně zbraň nosit, jak ji rychle tasit, jak ji správně držet, jaký zaujmout postoj, jak dýchat, jak se krýt, jak správně vést úder, jak se vysmeknout z držení, jak se pohybovat. Dokonce by vás měl seznámit i s postupem po úspěšné obraně. 

Trénink vám navíc dodá potřebnou sebedůvěru, zlepší vám kondici a když nic jiného, třeba si najdete pár nových přátel a shodíte pár přebytečných kil. 

Já připojím pouze několik obecných rad a zásad, které snad mohou být někomu k užitku:

  • Svůj prostředek vždy noste tak, aby byl snadno dostupný. Zbraň v kapse pod třemi vrstvami mikin, svetrů a bund je vám k ničemu. Totéž platí pro dno přeplněné dámské kabelky. Rychlé tasení své zbraně si nacvičte.
  • Pokud nosíte zbraň na opasku, ověřte si, že máte opasek dobře utažený a zbraň při tasení snadno opustí pouzdro či že klips snadno z opasku sklouzne. Není nic horšího, než když při rychlém tasení zjistíte, že máte kalhoty o 20 cm výš a vaše zbraň na nich stále pevně drží. Nosíte-li zbraň v kapse, nenoste v ní nic jiného. V obranné situaci nebudete mít čas přehrabovat se mezi hrstí mincí, klíči, papírovými kapesníky apod.
  • Starejte se o svoje zbraně. Vyžadují-li nějakou údržbu (mazání apod.), provádějte ji. Není nic trapnějšího, než například teleskop, jenž vám zarezl natolik, že nejde otevřít právě když to nejvíc potřebujete.
  • Pokud jste si zvolili zbraň, kterou je třeba napřed nějakým způsobem uvést do bojové polohy (například teleskopický obušek), nacvičte si jak jeho otevírání (abyste si zvykli na odpor a sílu potřebnou k jeho otevření), tak  i zavíraní (Když se útočník lekne  a uteče, přece nepůjdete domů celou cestu s otevřeným teleskopem, protože ho neumíte zavřít, že.)
  • Když  jsme u otevírání teleskopického obušku, pamatujte, že obušek se neotevírá (jen) švihnutím shora dolů, jak se mnozí mylně domnívají, ale rychlejší je přímo z tasení od opasku švihnout směrem vzhůru – obušek se rozloží nad vaše rameno a máte jej přímo připravený k úderu. Pozor ale na nezúčastněné osoby – stojí-li za vámi žena, kterou se snažíte bránit, takto ji snadno můžete zasáhnout do hlavy. Na druhou stranu je to využitelné, je-li jeden z útočníků za vámi.
  • Dojde-li k boji, zbraň držte pevně, avšak ne křečovitě. To vás hrozně vysiluje a zpomaluje. Pozor na postavení prstů (zejména palce), ať při nárazu (nebo například při zachycení za oděv útočníka) nedojde k jejich vyvrácení. Při úderech nepropínejte ruku v lokti, vždy ji držte mírně pokrčenou, i když tím zkracujete vzdálenost. Hrozí zde poranění loketních vazů. Pokud nosíte v zimě rukavice, trénujte tasení a boj i v nich, je to jiné, a je třeba si na to zvyknout.
  • Pečlivě vybírejte cílovou plochu na útočníkově těle. Je proto dobré se seznámit s lidskou anatomií. My, zákona dbalí občané, si na rozdíl od darebáků, děláme starosti s následky svých činů. Uvědomte si, že úderné zbraně již skutečně patří mezi velmi nebezpečné prostředky. Například teleskopem, jenž je skutečně velmi účinný, na hlavu útočte jen tehdy, nejde-li to opravdu jinak. Zde je riziko usmrcení útočníka vskutku vysoké.
  • Cílovou plochu i taktiku boje přizpůsobte vámi zvolené zbrani. Teleskopem můžete snadno vyřadit (zlomit) útočníkovu končetinu a tím prakticky boj ihned ukončit, naopak yawarou či kubotanem rychle a intenzivně zasaďte množství bodných úderů z různých směrů do citlivých míst. Údery kolem očí útočníka dezorientujete, při zásazích pod žebra začne lapat po dechu, bodnutí na solar může soupeře okamžitě vyřadit. 
  • Dbejte na správný postoj a neustále zůstávejte v krytu, a to zejména když sami přecházíte do útoku. Během vlastního útoku se neodkrývejte.
  • Nefixujte se na ozbrojenou ruku vašeho protivníka, má-li zbraň. Jakmile přestanete vnímat jeho neozbrojenou ruku a nohy, věřte, že právě některou z těchto končetin vás neočekávaně zasáhne. Na druhou stranu u vás je to stejné. Neveďte údery jen svojí ozbrojenou rukou, máte-li možnost jej rychle zasáhnout slabší rukou nebo jej kopnout. I když třeba tyto zásahy nebudou tak tvrdé, rozhodí jej, odvedou pozornost a v tom okamžiku se otevírá prostor pro úder zbraní.
  • A na závěr: boj ukončete tak rychle, jak to jen jde. Neznáte útočníkovu fyzickou kondici, a to, že se vám například podařilo několikrát odrazit jeho útok, ještě neznamená, že se vám to bude dařit i nadále. Vyřadíte-li jej, neváhejte a dostaňte se do bezpečí. Nemůže vědět, zda se k místu neblíží nějaký jeho kumpán, nebo zda, ležíc na zemi, nesahá třeba po palné zbrani, kterou má pod kabátem. Nyní můžete splnit svoji zákonnou povinnost a zavolat 112.

Shrnutí

Úderné zbraně obecně volí lidé, kteří se nechtějí spoléhat zda případně zafungují či nezafungují nesmrtící obranné prostředky a právě tak nechtějí útočníkovi čelit s holýma rukama. Musejí však být srozuměni s tím, že budou muset při své obraně použít určitých forem násilí.

Obecně se jedná o zbraně poměrně lehké, skladné a dostupné. Z trestněprávního hlediska není pořizování ani nošení úderných zbraní osobami staršími 18 let v České republice nijak upraveno. Při případném soudním řízení po jejich použití v obraně mohou být tyto zbraně vnímány méně nepříznivě než například zbraně bodné či palné.

Chcete-li si je vzít na dovolenou do zahraničí, je třeba se seznámit s místními zákony. Některé úderné zbraně (typicky například yawara) natolik málo připomínají zbraň, že je můžete úspěšně nosit například i v zemích, kde jsou značné zákonné restrikce k nošení zbraní. Na internetu byl dokonce prezentován úsměvný případ, kdy muž tvrdil, že yawara, nad kterou si celníci lámali hlavu, je ve skutečnosti erotická pomůcka jeho ženy.

Ačkoliv jsou jistě úderné zbraně šetrnější, než zbraně palné či bodné, nepochybně se jedná o zbraně se značnou účinností. Vždy je zde nebezpečí, že obránce sílu úderu přežene, a zásah pak může mít fatální následky. Pokud se tedy obránce rozhodne svěřit svoji bezpečnost úderným zbraním, je třeba mít toto neustále na paměti. Přesto se lze, zejména volbou správné cílové plochy na útočníkově těle a přizpůsobením intenzity úderu, smrtícím technikám vyhnout snáze, než u zbraní bodných či palných.

Představují proto skupinu zbraní, které disponují značným účinkem a současně obránci umožňují co možná šetřit zdraví a život osob, proti nimž jeho obrana směřuje. To mu usnadňuje udržet intenzitu jeho konání v mezích nutné obrany tak, jak to vyžaduje trestní zákon. Právě to je bezpochyby činí tak populárními.

Poděkování

Mé díky patří pánům Vítu Martinkovi, Thomasi Kurzovi, Jiřímu Suchánkovi a Davidu Šulcovi za poskytnutí obrázků použitých v tomto článku.

Zdroje:
F. Novotný, A. Kreml, M. Helebrant: Zbraně a sebebrana, nakl. Goldstein &  Goldstein, Praha 1997, ISBN 80-86094-23-5
Zdeněk Faktor: Zbraně pro sebeobranu, nakl. Magnet-Press, Praha 1995, ISBN 80-85434-76-8
M. Šreier, J. Mádl, I. Vágner: Tajemní nindžové, nakl. Magnet-Press, Praha 1991, ISBN 80-85434-04-0
M. Sedlář: Využití technických prostředků v sebeobraně - bakalářská práce, Masarykova univerzita, Brno 2014
M. Borovian: Intenzita obrany z hlediska fyzikálního účinku techniky - diplomová práce, Univerzita Tomáše Bati, Zlín 2009
Časopis Combat Zone č. 2 (duben 2010)
https://www.armed.cz/clanky/18-sebeobranne-prostredky-dil-iii-teleskopicke-obusky/
https://www.top-armyshop.cz/magazin/velky-pruvodce-vyberem-teleskopicke-obusky
https://en.wikipedia.org/wiki/Takayuki_Kubota

Další články autora

Autor : 🕔23.03.2019 📕1.750