Budeme se bránit - díl VI. (Improvizované zbraně)

Autor: Radek Enžl / Rad 🕔︎︎ 👁︎ 6.444

Úvod

V této části navážeme na předchozí díl, v němž jsme rozebírali možnosti obrany prostřednictvím chladných úderových zbraní.  

V sebeobraně samozřejmě často může nastat situace, kdy obránce buď není ozbrojen vůbec, nebo nemá čas na vytažení vlastní zbraně, neboť k útoku došlo náhle a nečekaně. Pokud se v takových případech nechce spolehnout pouze na techniky neozbrojeného boje (a něco takového ani nelze doporučit), má možnost využít v roli chladných zbraní nejrůznější předměty ze svého okolí.

Reklama

Na ulici se dá jako zbraň samozřejmě použít prakticky jakýkoliv tyčový předmět, který se tam bude válet, v roli obušku či kámen v roli pěstníku. Je ovšem otázkou náhody, zda se na místě útoku budou takové předměty nacházet. My si proto spíše představíme předměty, které může mít obránce reálně u sebe a přitom jsou jako zbraň použitelné.

Improvizované pěstníky

V jednom dotazníku kdysi respondenti uvedli na prvním místě v roli bezpečnostního prvku při hrozícím přepadení mobilní telefon. Bylo tím samozřejmě míněno, že si s jeho pomocí přivolají pomoc, nicméně, pokud by skutečně došlo ke konfrontaci s útočníkem dříve, než pomoc dorazí, i mobil je použitelný jako pěstník. Je ovšem pravda, že toto tvrzení platí spíše pro starší tlačítkové modely, které se daly opravdu pohodlně sevřít v pěsti, u některých dokonce trčela na jednom konci krátká anténa, což byla výtečná úderová ploška. 

Dnes tyto mobily nahradily velmi široké a ploché smartphony, které se k tomuto účelu hodí podstatně méně, protože se hůře drží v pěsti. Přesto razantní úder jejich rožkem do citlivé části lidského těla jako je oko, ohryzek či spánek svoji práci udělá. Ve všech případech musí mít samozřejmě obránce na paměti, že mobil pro takovéto použití není konstruován, a tudíž jednak patrně po použití v roli pěstníku nebude funkční a navíc se může rozpadnout již po několika úderech. Přesto těch několik úderů může být klíčových. 


Napadená žena vede úder horní hranou mobilu na ohryzek útočníka

Co naopak hraje jednoznačně ve prospěch mobilu v roli úderového prostředku, je jeho okamžitá použitelnost. Všimněte si, kolik lidí   kolem vás jej má neustále v ruce, hraje si, čte si nebo něco hledá na internetu. Mobil prostě v okamžiku útoku má většina z nás  v ruce, takže to je skutečně první obranný prostředek, který můžete použít. 

Reklama

Dalším předmětem (který je navíc často přímo v obalu mobilu zasunut) je platební karta a i ji lze použít jako nouzový pěstník. Má relativně ostré hrany a je docela tuhá, takže bodání jejím rožkem do citlivých částí svou práci rozhodně udělá (dokonce existují kovové reklamní karty  či vizitky z oceli nebo hliníku, ale je otázkou, zda by chtěl někdo něco takového u sebe nosit raději než specializovaný obranný prostředek…).   

Další předmět, který obvykle má každý u sebe, jsou klíče. Často se uvádí, že improvizovaný boxer můžeme vytvořit ze svazku klíčů, které si poskládáme v pěsti tak, aby jednotlivé klíče trčely mezi prsty na přední straně pěsti. Je pochopitelné, že příprava  této zbraně chvíli trvá, můžeme si ji nachystat například máme-li pocit, že jsme sledováni apod. Na druhou stranu je těžké takto něco konkrétního zasáhnout a navíc je zde značné nebezpečí, že pokud nám útočník pěst zachytí dlaní, může začít tisknout hroty klíčů sobě,  a tak nám začít drtit prsty mezi nimi. Pokud už použít v sebeobraně klíče, je asi lepší chytit jeden (nejlépe ten nejdelší) mezi palec a ukazovák a používat jej jako malý nožík - zuřivě s ním bodat protivníka do citlivých částí těla…      

Občas také u sebe nosíme pero či propisku, přičemž i obyčejné verze (zejména ovšem  ty s  kovovým tělem)  těchto psacích potřeb jsou použitelné v roli nouzového taktického pera či kubotanu. Jejich těla jsou ovšem velmi subtilní a hladká, takže úchop není v porovnání se skutečným taktickým perem tak jistý. U plastových verzí pak ještě musíme počítat s tím, že vydrží patrně pouze jednu ránu, než se zlomí.

S pery pak úzce souvisí hliníkové podložky na psaní s klipsem zvané Clipboard. Zde se přímo nabízí kombinace s výše uvedeným taktickým perem (primárně samozřejmě pro policisty vyplňující pokutový bloček apod.). Tato hliníková podložka je opět použitelná jako štít i proti bodnutí nožem a úder její úzkou hranou do citlivé části těla také odvede svoji práci, než bude mít například zmíněný policista čas vytáhnout svoji zbraň či jiný prostředek. 

Improvizované obušky

Zde asi jako první každého napadne sportovní náčiní. Ano, jde o scénu použitou bezpočtukrát v různých (zejména amerických) filmech, kdy obránce v noci doma vzbudí podezřelý pohyb v domě a on se ozbrojí baseballovou pálkou či golfovou holí. Jde rozhodně o velmi pádné zbraně, ale také poměrně dlouhé, takže musíte mít místo na rozmach. V naší zemi nejsou navíc tyto sporty tolik rozšířené.

Tato série článků se však zabývá spíše obranou na ulici než obranou vlastního obydlí, ta má přece jen trochu jiná specifika a zákonitosti. 

Překvapivě účinným nouzovým obuškem je časopis s tuhými křídovými deskami stočený do ruličky (nebo i obyčejný školní sešit rozměru A 4). Takováto pevně utažená  úzká rolička papíru se svojí tuhostí blíží dřevěnému obušku a údery jí jsou velmi bolestivé, a to jak seky (obzvláště pokud má hřbet časopisu tvrdou hranu), tak bodné údery oběma konci. Navíc jej lze úspěšně použít i k odrážení útočníkových úderů. Je také možno si takový improvizovaný obušek vytvořit předem (do batohu či kapsy), a to slepením stočeného časopisu lepicí páskou. Jedná se skvělou zbraň především v zahraničí v těch zemích, kde jsou vůči nošení jiných zbraní nějaké restrikce.


Žena předvádí použití stočeného časopisu jakožto improvizovaného obušku spolu s kopem na koleno útočníka. Aby obušek skutečně fungoval, musel by být mnohem více "utažen". Celá scéna vyznívá velmi optimisticky (viz útočníkův nůž na podlaze) , ale realitě je velmi vzdálená. Kopy, obzvláště na vysokých podpatcích, nejsou nejlepší řešení a postoj ženy je velmi otevřený...

Když jsme u tiskovin, nouzově lze v boji použít i knihu. Kniha ve tvrdých deskách je použitelná nejen jako štít, ale též k úderům jak její plochou (držena obouruč), tak  její hranou například na útočníkův ohryzek či kořen nosu. Její rožek je opět možno využít k bodným úderům například na solar plexus. Její zásadní nevýhodou je, že se špatně drží jednou rukou a úchop není příliš pevný. Obdobný formát jako kniha, a tedy i analogický způsob použití v sebeobraně, mají též malé notebooky a tablety - opět je ovšem třeba vzít do úvahy, že tento způsob zacházení patrně nepřečkají bez úhony.

Dalším předmětem použitelným jako obušek je skládací deštník. Ačkoliv se často nachází v dámské kabelce, často jej nosí také muži, nejde tedy vysloveně o výlučně ženskou zbraň.  

Reklama

Ačkoliv se zdá být velmi měkký, ve skutečnosti údery jím zasazené vůbec nejsou příjemné. Nejúčinnější jsou pochopitelně oba konce, jak knoflík rukojeti, tak špička ve složeném stavu navíc vroubená klouby sklopených kovových ramen. Dokonce i když se deštník ve vašich rukou zlomí, může vám v ruce zůstat knoflík rukojeti, z níž trčí primitivní kovový bodec. A nakonec lze ještě deštník použít na odpoutání útočníkovy pozornosti – pokud mu náhle otevřete vystřelovací deštník přímo do obličeje, zmatete jej a omezíte zorné pole. Vzápětí mu můžete například hodit deštník pod nohy. Samozřejmě nejde o univerzální návod, někdy je lepší se zbraně nezbavovat, ale třeba takto získáte onu klíčovou půlvteřinu, kterou potřebujete k dosažení například bezpečí v domě apod. 


Žena se brání útočníkovi pomocí skládacího deštníku. Obecně nelze doporučit takto demonstrativní držení zbraně, obránce se vystavuje nebezpečí, že útočník zbraň zachytí a obránce odzbrojí...

Improvizované bijáky

Bijákem byly ve středověku míněny zbraně obvykle řetězové konstrukce na násadě s nějakým druhem  závaží na konci. Improvizované bijáky budou mít těžko nějakou rukojeť, v tomto kontextu míním spíš cokoli, co principielně lze využít obdobným způsobem. 

Patrně nejčastěji je takto možno použít opasek s kovovou přezkou, psí vodítko s karabinou, odepnutý popruh z kabelky taktéž s karabinkami apod. Obecně se používají k úderům dvěma způsoby: 1.) k víření koncem se závažím kolem sebe nebo 2.) k “vystřelení” závaží přidržovaného slabou rukou obránce ostrým tahem a švihem zápěstí silné ruky (obdobně jako prásknutí bičem). 

Pro všechny takové zbraně však platí, že jejich závaží obvykle není dost těžké na to, aby způsobilo nějakou zásadnější škodu a váš protivník si může nechat záměrně takovou zbraní omotat předloktí proto, aby si obránce buď přitáhl k sobě, nebo mu zbraň vyškubl z ruky.

Proto je třeba nedržet takovéto zbraně až na konci, nýbrž nejméně jednou je ovinout kolem ruky. Tak se úchop podstatně zpevní, byť na úkor dosahu. Pokud dokonce obránce provede dvojitou omotávku, může soupeře překvapit tím, že v průběhu boje (když již útočník získá odhad o dosahu této zbraně) náhle jednu otočku uvolní, a tím náhle o cca 20 cm svůj dosah prodlouží.

Na druhou stranu nelze samozřejmě doporučit nějaký zdlouhavý boj a nejméně ze všeho také často uváděný způsob použití těchto zbraní, jako například možnost použít dlouhý popruh k rychlému zachycení soupeře kolem krku a jeho stržení k zemi, či zachycení a znehybnění např. končetiny s nožem apod. 

Všechny tyto techniky jsou složité a náročné na provedení a zpravidla pochází z bojových umění, kde se jako zbraně používají různé provazy, stuhy apod., což se často přenáší na  obdobné předměty denního použití v sebeobraně (již zmíněné opasky, vodítka na psy, popruhy kabelek atd.). Všechny tyto techniky z bojových umění však trpí stejným problémem - při jejich cvičení se očekává, že cvičenec představující útočníka nebude obránci klást odpor a trpně vyčká, až ho obránce dostatečně omotá a sešňeruje, aby jej pak mohl strhnout k zemi se zasukovanými končetinami. V reálném boji si ale něco takového neodvedu dost dobře představit…

Oblečení 

Do jisté míry lze v sebeobraně využít i určité části oblečení. Výše jsme již nakousli zmíněný opasek. Jen možná stojí za to dodat, že obránci musí kalhoty bez opasku perfektně sedět, takže vyvlečení opasku z poutek nijak neomezí obráncovu pohyblivost, jinými slovy nesmí mu kalhoty spadnout ke kolenům.

Historicky je známo, že v šermu se často používal plášť navinutý na levou ruku jako ochrana před čepelovými zbraněmi protivníka. V současnosti lze takto použít bundu, kterou lze částečně spuštěnou dolů využívat také k ukrytí činnosti druhé ruky, k hodům na hlavu útočníka, aby jej obránce dezorientoval a připravil o zrak atd. Bundu lze také hodit do vířících bijákových zbraní (je-li jimi útočník vyzbrojen), které se pak do ní zamotají, což na chvíli útočníka zaměstná a odzbrojí.

Dalším kusem oblečení použitelným jako nouzovou zbraní je kšiltovka. Je možné ji chytit za štítek a kovovou přezkou (samozřejmě pokud ji tento typ kšiltovky má) zkusit švihnout soupeři do očí. Je třeba brát v potaz, že jde o techniku na jedno použití - pokud napoprvé neuspějete, útočník tento druh úderů snadno vykryje. Další možností je zmačkat dýnko čepice do dlaně, v prstech sevřít štítek čepice a jeho hranu využít k úderům. Samozřejmě musí jít o čepici, která má ve štítku vloženou dostatečně tuhou plastovou výztuhu. Nejde samozřejmě o nijak úžasnou zbraň, ale může to být lepší než prázdná ruka…

Ženské zbraně 

Lehce úsměvný název kapitolky měl jinak vážné téma pouze odlehčit, rozhodně by neměl případné čtenářky nabádat k použití některých ryze ženských půvabů vůči agresorovi. Nadpis měl spíše obrátit pozornost k předmětům, jejichž uživatelkami jsou především ženy. Jestliže totiž lze o něčem prohlásit, že jde o úplnou studnici nouzových obranných prostředků,  pak je to dámská kabelka. 

U kabelky se často uvádí, že je použitelná jako obranný prostředek sama o sobě jako nouzový biják (tedy k švihovým úderům maximální rychlostí). Jen málokterá kabelka má však třeba okované rožky nebo je dostatečně tvrdá - ve skutečnosti úder obyčejnou kabelkou nejvíc připomíná polštářovou bitvu, kterou jsme hráli jako děti. Když by to bylo nutné, šlo by kabelku spíš použít jako štít. U kabelek na dlouhém popruhu se obvykle opět uvádí možnost útočníka jejich popruhem omotat a strhnout k zemi, ale opět to nelze považovat za příliš dobrý nápad.


Žena se útočníkovi brání kabelkou s úzkým popruhem. Místo aby ji používala jako řemdih (na konci by bylo tělo kabelky), svírá těsně u těla kabelky popruh, jehož konec používá jako bič. Ačkoliv šlehnutí poměrně rychle se pohybujícího se řemínku není příjemné, odhodlanému útočníkovi by v takovéto situaci stačilo nastavit předloktí, kolem něhož se řemen ovine. Pak buď ženě kabelku vytrhne, nebo si ji přitáhne  k sobě...

Ženy nicméně v kabelkách obvykle mívají celou řadu z hlediska sebeobrany užitečných předmětů. Často zde může být nalezen hřeben (ačkoliv samozřejmě i někteří muži jej u sebe nosí). Hřebeny se vyrábí v nejrůznějších provedeních, většinou jsou z tvrdého plastu a tudíž jsou plnohodnotně použitelné jako úderný prostředek. Některé hřebeny mají rukojeť, která někdy přechází do dvou rozeklaných hrotů,  rukojeť jiných tvoří úzká kovová jehla (čert ví k čemu to ženy potřebují), jiné sou bez rukojeti se zuny po celé délce. Podle typu je možno volit buď bodnutí koncem rukojeti jako u yawary, nebo u hřebenů s řadou pevných ostrých zubů úder nejvíce podobný seknutí spojený s říznutím jako u pilky. Ostré zuby zanechávají nepěkné stopy na kůží a je-li zvoleno dostatečně citlivé místo, např. kořen nosu či nocní přepážka, jde o dost bolestivou záležitost. 

Zde musím zmínit i další věcičku často se nacházející uvnitř dámské kabelky, kterou je lak na vlasy. Ačkoliv tento článek se zabývá především údernými zbraněmi, lak na vlasy samozřejmě do této škatulky úplně nepatří. Sice by se kovová lahvička dalo k úderům použít, nabízí se zcela jiné použití – lak na vlasy je možno nouzově použít jako slzný sprej, neboť dávka laku zblízka do útočníkových očí sice není tak účinná jako u skutečného slzotvorného plynu, ale přesto oči podráždí dost. Nejenže tím protivníkovi způsobíte dostatečnou bolest, aby si případně další útok rozmyslel, ale  současně jej oslabíte o jeden smysl (a to hned ten nejdůležitější). 

Existuje ještě jeden drastičtější způsob použití laku na vlasy, a to ve spojení se zapalovačem, pokud jej samozřejmě žena v kabelce má. Lak na vlasy je vysoce hořlavý aerosol, takže pokud jej budete stříkat přes plamínek hořícího zapalovače drženého cca 15 cm před tryskou, máte improvizovaný plamenomet. Je nasnadě, že připravit si do rukou něco takového už zabere spoustu času a těžko to využijete při nečekaném napadení, ale když nic jiného, je dobré vědět, že taková nouzová zbraň existuje.

Pak tu ženy obvykle mívají celou plejádu předmětů na manikůru, jako nouzový kubotan či yawaru je možné použít různé pilníčky na nehty, dále je možno sevřít například manikúrní nůžky v pěsti jako tlačnou dýku tak, aby jejich hrot trčel mezi prsty z přední strany pěsti. Ženy v podstatě chodí po zuby ozbrojené, jen to většinou neví…

Závěr

Není možno vyjmenovat všechny předměty, které v případě nouze lze použít jako zbraň pro případ napadení agresorem. To velmi závisí také na situaci a okamžiku útoku. Je-li například obránce napaden ve chvíli, kdy čistí sklo vozidla, je možno jako okamžitou zbraň použít škrabku na led. Je-li ve chvíli útoku v koupelně, nečekaně účinnou zbraní se může stát kartáček na zuby apod. 

Tento článek je ve své podstatě pouze pokračováním předchozího dílu, proto nemá cenu se opakovat. Veškeré zde zmíněné zásady pro boj chladnými zbraněmi zůstávají v platnosti. 

Jediné, co v případě improvizovaných zbraní musí mít obránce daleko více na paměti, je fakt, že improvizované zbraně, už z povahy věci, nejsou (až na výjimky) tak účinné a odolné jako plnohodnotné zbraně. 

Při jejich použití je proto nutno si stále uvědomovat, že nejsou určeny k naprosté porážce protivníka (a většinou něčeho takového ani nejsou schopny). Jejich hlavním úkolem je získat obránci čas a iniciativu, jež se v zápase o život stávají extrémně cennými komoditami.

Prameny:
F. Novotný, A. Kreml, M. Helebrant: Zbraně a sebebrana, nakl. Goldstein &  Goldstein, Praha 1997, ISBN 80-86094-23-5
Zdeněk Faktor: Zbraně pro sebeobranu, nakl. Magnet-Press, Praha 1995, ISBN 80-85434-76-8
Obrázky:
www.noze-nuz.com
commons.wikimedia.org
commons.wikimedia.org
www.youtube.com

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více