Cunningham, Andrew Browne

Admiral of the Fleet Viscount Cunningham of Hyndhope


Narozen roku 1883.
Zemřel roku 1963.


Jeden z nejlepších britských admirálů v průběhu druhé světové války
Andrew B. Cunningham, který byl v řadách námořnictva znám pod přezdívkou ABC, měl vynikající bojové výsledky na počátku druhé světové války a v letech 1943 až 1946 sloužil jako First Sea Lord.


Do námořnictva vstoupil jako kadet, který nastoupil službu na výcvikové lodi HMS Britannia roku 1897. Již v letech 1899 až 1902 bojoval Cunningham v řadách Naval Brigade, v průběhu Jihoafrické války. V první světové válce velel torpédoborci. V období mezi válkami strávil mnoho času na palubách torbédoborců, kde si získal pověst dokonalého vůdce lodí.

Ve 30. létech Cunningham sloužil převážně ve Středomoří a v červnu 1939 se stal Commander-in-Chief, Mediterranean Fleet, jednoho z nejprestižnějších velitelství v rámci Royal Navy. Znuděný štábní prací, snažil se Cunningham napadnout a zničit nepřítele při každé příležitosti.


Cunninghamovi síly byli značně posíleny v polovině roku 1940 po pádu Francie a po vyhlášení války Itálií. Následně se mu podařilo úspěšně ve spolupráci s admirálem Godfroyem demilitarizovat francounskou eskadru, kotvící v přístavu Alexandria.
Téměř okamžitě začal Cunninghamův ofenzivní duch působit na nepřítele – v bitvě u Kalábrie dne 9. července Cunningham pronásledoval na palubě své vlajkové lodi Warspite italskou flotilu do vzdálenosti až 40 kilometrů od italského pobřeží. Poskytl také svou podporu leteckému útoku na přístav Taranto v listopadu 1940, kdy byla jedna italská bitevní loď potopena a dvě velmi vážně poškozeny. V březnu 1941 v bitvě u mysu Matapan Cunninghamova bitevní flotila porazila Italy a potopila tři těžké křižníky v pamětihodné noční akci.

Velmi těžkou situací, které musel Cunningham čelit v dubnu a květnu 1941, byla evakuace britských vojsk z Řecka a ostrova Kréty, tváří v tvář německé invazi. Bez leteckého krytí Cunninghamova flotila utržila těžké ztráty, ale odpověděla skvěle na jeho volání, že námořnictvo nesmí nechat armádu padnout. Z 22 000 vojáků na Krétě bylo 16 500 zachráněno, ale tři křižníky a šest torpédoborců byli potopeny a více než patnáct válečných lodí bylo poškozeno.


V dubnu 1942 byl Cunningham jmenován vedoucím námořní štábní mise ve Washingtonu a představoval ideální opozici svému protějšku, Admiral Ernest King. V půli roku 1942 získal velení Allied Expeditionary Force, které měly provést invazi do severní Afriky. Tuto invazi úspěšně řídil ze svého veliteství v Gibraltaru a zde také začalo jeho dlouholeté přátelství s generálem Eisenhowerem.


Únor 1943 zastihl Cunninghama nazpět na jeho místě Commander-in-Chief, Mediterranean Fleet. Když německé síly v severní Africe byly o tři měsíce později na pokraji kapitulace, nařídil, že nikomu nemá být umožněno uniknout – zcela ve shodě s jeho bojovným charakterem dal signalizovat své flotile – „Potopte, zapalte a zničte : nenechte nikoho uniknout“. Dohlížel na vylodění na Sicílii v červenci 1943 a v Itálii v září 1943. Tato vylodění vyřadilo Itálii z války. 10. září 1943 byl na Maltě, aby mohl být svědkem kapitulace italské flotily, což zakončilo tři roky těžkých bojů o kontrolu nad Středozemním mořem.


Dne 16. října 1943 Cunningham nahradil admirála Dudley Pound na pozici First Sea Lord.
Jako člen spojeného výboru náčelníků štábů byl Cunningham odpovědný za celkové strategické vedení námořnictva po zbytek války. Zúčastnil se hlavních spojeneckých konferencí v Káhiře, Teheránu, Quebeku, Jaltě a v Potsdamu, na kterých spojenci diskutovali o budoucí strategii včetně vylodění v Normandii a použití britské flotily v Pacifiku. Cunningham sloužil jako First Sea Lord až do svého odchodu do důchodu roku 1946.