Momyer, William W.

Rasová kontroverze

V září 1943 byla k jeho 33. stíhací skupině připojena první afroamerická 99. stíhací peruť. V hlášení veliteli XII. velitelství letecké podpory, generálmajoru Edwinu J. Houseovi navrhoval, aby byla 99. stažena z operačního nasazení a přidělena k hlídkování pobřeží na P-39, zdůrazňujíc jejich neefektivitu v boji "Dle mého názoru ... selhali v projevu agresivity a odhodlání pro boj, který je nezbytný pro prvotřídní bojový útvar. Dá se očekávat, že z 99. budeme mít méně práce a méně operačního času než kterákoli letka v této skupině." Dle jednoho ze zdrojů Momyer vinil 99. z nedostatečného vyhledávání vzdušných soubojů, zatímco ignoroval její vyznamenání Prezidentskou citaci a to, že jim osobně nařídil útoky na pozemní cíle. House poslal svou vlastní zprávu s podobnými návrhy zástupci velitele Letectva severozápadní Afriky, generálmajoru Johnu K. Cannonovi, která se částečně zakládala na Momyerově hlášení a během čtyř dní hlášení dorazilo na velitelství letectva ve Washingtonu, D. C.


Zprávy v tisku, že Letectvo zvažovalo snižování bojové role 99. stíhací perutě, zčásti založené na Momyerově hlášení, v říjnu následovala revize, kterou provedl Poradní výbor ministerstva války pro politiku černošských jednotek poté, co se k nim dostalo Houseovo hlášení, kde plukovník Benjamin O. Davis ml. vyvracel obvinění a bránil se. 99. stíhací peruť pokračovala v bojích, ale s jinými skupinami a v červencí 1944 byla společně se 100., 301. a 302. stíhací perutí vytvořila 332. stíhací skupinu. Poté byla provedena oficiální studie s cílem porovnat výkon 99. s výkonem ostatních jednotek P-40 operujících ve Středozemním moři a 30. března 1944 bylo oznámeno, že 99. si vedla stejně dobře jako ostatní jednotky.


Momyer odešel z velení 33. stíhací skupiny v říjnu 1943 a do konce války se do bojů nevrátil. Vrátil se do Spojených států v roce 1944 a stal se náčelníkem pobočky kombinovaných operací výboru letectva, s cílem vypracovat doktrínu pro spolupráci vzdušných pozemních a námořních sil v bojových operacích. Z jeho práce vzešla pozdější doktrína USAF, kdy hlavní prioritou bylo vybojování vzdušné nadvlády, následující prioritou bylo izolování frontových jednotek útoky na týlové zabezpečení.

en.wikipedia.org