5 cm PaK 38 (L/60)

Německé označení: 5 cm Pak 38 L/60
Ráže : 50 mm
Délka hlavně: L/60 (cca 2000 mm)
Váha: 1.062 kg
Elevace/deprese: +27°/-8°
Odměr : 65°
Dostřel : 9400 m

Používaná munice:
Panzergr. váha 2,18 kg úsť.rychlost 823 m/s účinnost 75mm/500 m
Hartkeng. váha 0,98 kg úsť.rychlost 1.180 m/s účinnost 115mm/500 m
Sprenggr. váha 1,96 kg úsť.rychlost 550 m/s pouze proti pěchotě

Dne 19.listopadu 1940 vydalo Oberkommando des Heeres nařízení, že tažným vozidlem pro PAK 38 je Sd.Kfz. 10, jednotunový kolopásový tahač ......

poněkud bych poopravil, případně doplnil některé údaje
délka hlavně s úsťovou brzdou je 3187mm, bez ní je to 2824mm a vlastní vrtání od nábojové komory k ústí je dlouhé 2381mm (pokud bychom vynásobili ráži 50mm délkou v rážích tedy 60 dostaneme 3m což přibližně odpovídá).
váha zbraně je 1062kg
maximální dostřel s nábojem Sprenggranate je 2650 m (dostřel s ostatní municí se mi nepovedlo zjistit)
ze zbraně bylo možno vystřelovat i tzv Stielgranaten tedy nadkaliberní střely proti pěchotě, zde byl dostřel okolo 150m
životnost hlavně byla 4-5000 ran.
zbraň byla konstruována ve firmě Rhenmetall-Borsig AG, zadání došlo v roce 1937, konstrukce byla ukončena v roce 1939, zbraň byla dodávána od dubna 1940. Výroba byla ukončena v roce 1944. zbraň byla velmi dobře navržena a její účinnost stačila na veškeré spojenecké tanky, byla montována i na různé nosiče ve funkci samohybného děla. Zásadním problémem ovšem bylo že vysoké průbojnosti bylo dosaženo speciální municí s jádrem z wolframu, tohoto kovu byl ale v německu nedostatek a od roku 1942 dokonce platil zákaz jeho použití kromě vybraných účelů. Zbraň tím ztratila svůj účel a byla postupně nahrazena PAK-40 na stejné lafetě.

Pak 38 v palebném postavení

Troška historie nikoho nezab....
Je to všechno trošku jinak


V roce 1935 přistoupila firma Rheinmetall-Borsig k vývoji PTK ráže 50 mm. Z těchto prací vznikl kanón 5 cm Pak 37. Kanón byl testovaný v roce 1936. Vážil 585 kg, a délka hlavně byla 2 280 mm s úsťovou rychlostí 685 m/s. Armáda podrobila zbraň kritice nedostatečná průraznost a velká nestabilita děla při střelbě. R-B se proto rozhodli změnit konstrukci lafety a prodloužit hlaveň (3 000mm) pro větší úsťovou rychlost. Při zkouŠkách byla naměřena úsťová rychlost 835 m/s a na vzdálenost 500 probíjel pancíř o tl. 60 mm. Po odstranění dílčích nedostadků byla zbraň zavedena do výzbroje pod označením 5 cm Panzerabwehrkanone 38 L/60.


Dělo bylo vybaveno odpruženými koly s litou gumou. Odpružení umožňovalo tažení až rychlostí 40 km/h. Po rozevření opěrných ramen docházelo automaticky k zafixování odpružení.
Hlaveň byl monobloková vybavená poloautomatickým klínovým závěrem. (rychlost střelby až 14 ran/min)
Ochraný štít lze rozdělit na dvě části. Horní a dolní. Spodní měla tloušťku
4 mm. Dělo doastalo i nově vyvinuté zaměřovače a úsťovou komorovou brzdu. Aby hmotnost děla byla nízká byla část lafety a opěrná ramena vyrobena ze slitiny hliníku.


Pro pohodlný a rychlý přesun po bojišti bylo na lafetové rameno montonáno specielní řiditelné kolo, jehož pomocí mohla 7mi člená obsluha kanón rachle přemístit.


Výroba děla probíhal v R-B od roku 1939, ale do konce tohoto roku vyrobyla pouze 2 děla. Až střetnutí s tanky Matilda II donutilo němce výrazně zrychlit výrobu těchto děl. Do června 1940 jich vyrobila firma pouze 17, ale do konce tohoto roku 1 047 ks z čehož 800 ks bylo ihned přiděleno k jednotkám. 19.listopadu 1940 jak je napsáno výše k transportu oficielně přiřazen tahač Sd Kfz 10, ale později někomu ve velení došlo, že pro nedostatek těchto vozů je možné k transportu používat všechna nákladní vozidla o nosnosti min. 1,5 tuny. Velmi často k transportu 5 cm Pak 38 byl používán francouzský tančík Renault UE.


Děla byly vyráběny až do podzimu 1943. Celkem jich bylo vyrobeno 9 568 ks.


Průraznost:
PzGr 39: 500 m 70 mm, 1 000 m 60 mm
PzGr 40: 500m 120mm, 1 000 m 84 mm
Sprngranate 39: hmotnost střely 1,81 kg ( z čehož nálož s trotylem (0,175 kg)
Stielgranate 42: 13,5 kg hmotnost , nálož o hmotnosti 2,3 kg, průraznost 180 mm na 150 m.


TTD:
Bojová hmotnost: 990 kg
Max. dostěl 9 400 m
Efektivní dostřel: 7 000 m
Největší přesně mířená střelba: 1 000 m



Verze:
Montáž na různých podvozcích
Sd Kfz 250 (jeden dochovaný je myslím v Bělehradě)
Marder I
Marder II


Zdroje:
Archiv of the Librara of history of the Times Stuttgart
Federal Archives, Koblenz
Horst Scheibert: Panzerjäger und Sturmgeschütze
German anti-tank gun 37mm-50mm-75mm-88m m Pak 1935-1945, Podzum-Pallas Verlag, 6360 Friedburg,, 1989, ISBN:3-7909-0360-4

Fotky pocházejí z výše jmenovaných zdrojů


1) Přemisťování děla do nové palebné pozice pomocí řiditelného kola
Ač to nevypadá je to v Tunisu v únoru 1942


2) Na fotce jsou krásně vydět plechové přepravky pro přepravu 4 ks munice
Východní fronta oblast kolem Cymlanska v létě 1942


3) Dle mě pěkná fotka práce miřiče a nabíječe, který čeká s vloženou střelou těsně za zámkem. Východní fronta v okolí Voroněže v létě 1942



4) Přemisťování 5 cm Pak 38 na Ukrajině 11.června 1942 do nového palebného postavení, je zde krásně vidět zmiňované řiditelné kolo.


5) Trošku kuriozitka 5 cm Pak 38 tažený za kolesnou (?) sovětského PTK r.45mm? a ještě koňmi. Fotka z východní fronty

Imperial War Museum London


Vlastné foto

Archiv autora

pokračování