Dewoitine D.770

Dewoitine D-770 AB3


Stručná historie:
Francie se koncem třicátých let zoufale snažila o rozsáhlou modernizaci svého letectva, v rámci této modernizace vzniklo poměrně velké množství prototypů a nutno říci, že několik těchto prototypů vypadalo velice slibně. Jedním z těchto slibných strojů byl právě bitevní bombardér Dewoitine D-770.


Projekt tohoto letounu začal vznikat na základě technických specifikací A-51, které francouzské ministerstvo letectví v srpnu 1937 zaslalo právě znárodněné továrně Dewoitine. Továrna Emile Dewoitina byla začleněna do svazu továren SNCAM. Tovární konstrukční tým brzy předložil svůj projekt, který byl ministerstvem letectví schválen a ihned začala stavba dvou prototypů. První prototyp s označením Dewoitine D-770 byl poháněn kapalinou chlazenými dvanáctiválci Hispano-Suiza 12Y a druhý prototyp, označený jako D-771, byl poháněn dvouhvězdicovými čtrnáctiválci Gnome-Rhône 14N 02/03.


Dokončen a zalétán byl pouze první prototyp, dokončen byl s dvouměsíčním zpožděním, zalétán byl 27. června 1939, za kniplem seděl známý zkušební pilot Marcel Doret. Během zkušebních letů bylo zjištěno, že se přehřívaly oba motory, to bylo v důsledku příliš malých chladičů a že letoun je silně nestabilní. Technici továrny Dewoitine se snažili tyto závady odstranit, ale i přes mnoho úprav zůstal letoun nestabilní. Koncem roku byl letoun odeslán ke zkouškám v aerodynamickém tunelu, výsledkem těchto zkoušek bylo zjištění, že na letounu by bylo nutné provést ještě mnoho dalších i zásadních úprav Druhý prototyp označený D-771 byl dokončen v prosinci, ale zalétán již nebyl. Ministerstvo letectví zcela ztratilo o tyto letouny zájem, podporovalo všestrannější letouny typu Bloch MB.175B3 a Breguet Br.691 AB2 / 693 AB2, které unesly i větší pumový náklad. Oba prototypy byly uloženy na továrním letišti.


Letoun byl dvoumotorový středoplošník s trojčlennou osádkou. Pilot a navigátor seděli za sebou v dlouhé prosklené kabině, navigátor a radista v jedné osobě, mohl v případě nutnosti letoun pilotovat, prostřednictvím druhého zapínatelného řízení. Bombometčík/střelec měl své místo ve spodní části trupu. Prostory pro osádku a zároveň palivové nádrže byly chráněny pancéřováním o celkové hmotnosti 150 kg. Palivové nádrže pojaly 1 200 litrů paliva a byly umístněny částečně v trupu a částečně v křídlech. Křídla byla jednonosníková, svislé ocasní plochy byly dvojité. Zajímavým prvkem byla výzbroj, pilot mohl na pozemní cíle útočit jedním dvacetimilimetrovým kanónem Hispano HS-404, kanón střílel společně s dvěma kulomety MAC 1934, pro větší efektivitu bylo možno zbraně sklonit o až 15° dolů, zaměření těchto zbraní měl umožnit zvláštní zaměřovač Baille-Lemarie GH-39, bohužel tento zbraňový komplet nebyl doladěn natolik, aby byl během zkoušek, do letounu vestavěn. Navigátor mohl prostor nahoru za letadlem bránit jedním kulometem MAC 1934 a bombometčík spodní část za letounem bránil dvojkulometem stejného typu. Zbraň byla zdvojena, protože s ní bylo počítáno také pro intenzivní postřelování pozemních cílů. V trupu pod křídlem byla pumovnice pro osm padesátikilogramových pum.


V případě, že by byl letoun přijat do výzbroje bylo by označení Dewoitine D-770 doplněno o AB3, AB znamenalo Assault-Bombardier (bitevní bombardér) a číslo 3 by zde znamenalo počet členů osádky.


Použité prameny:
L+K 12/1991, Václav Němeček, Letadla 1939-45, Dewoitine 770/771.
https://www.airwar.ru/enc/bww2/d770.html
www.aviafrance.com
archiv autora