Zločiny proti lidskosti
Články
Příběh moravské obce, která se do myslí lidí zapsala právě před šedesáti lety. Kdy ji na samém konci druhé světové války, po dlouhých 6 letech okupace, stihl stejný osud jako Lidice a Ležáky v roce 1942. 5. 5. 1945, čtyři dni před příchodem Rudé armády, zde jednotky SS zavraždily 38 mužů ve věku od 15 do 75 a vypálily 32 domů.
Většina dějin trochu znalých lidí si zpravidla spojuje ruskou (stalinskou, sovětskou) agresi se společným přepadením Polska v roce 1939 v úzké součinnosti s německým wehrmachtem a následně přepadením neutrálního Finska. Násilné odtržení severního území Rumunska v červnu 1940, známého jako Besarábie a severní Bukovina, však v našich končinách už podle všeho zavál prach zapomnění. Nikoli však v zemi, která podobně jako Poláci, Finové, Litevci, Lotyši nebo Estonci zakoušela, co obnáší dupot okovaných bot stalinského impéria.
K násilnému záboru území došlo podobně jako u ostatních okupačních kroků stalinského Ruska na základě smlouvy Ribbentrop-Molotov, jejímž prostřednictvím si dva nejhrůznější režimy 20. století rozhodly rozparcelovat Evropu. Ten německý se přitom teprve rozkoukával, takříkajíc rozjížděl. Ten bolševický v tom naopak už uměl chodit...
Stručné dějiny české obce na Volyni od jejího založení do dne, kdy tato byla vypálena nacistickým Německem.
Příběhy Židů za druhé světové války nám přijdou mnohdy "zcela známé" a prozkoumané do nejmenších detailů. Deportace a systematické vraždění Židů bylo vynuceno nacisty a nebylo proti němu odporu, snad s výjimkou pár statečných jednotlivců, kteří se snažili Židům na vlastní pěst pomoci. Přesto existuje země, která dokázala nacisty v boji o životy svých Židů porazit na plné čáře. Tou zemí je Dánsko.
Rudolf Vrba nebol iba mužom, ktorý ušiel z koncentračného tábora Auschwitz a povedal svetu pravdu o tamojšom vyvražďovaní Židov. Bol aj mužom, ktorý mal ostrý konflikt s izraelskými Židmi po druhej svetovej vojne a ktorého meno nie je dodnes medzi Židmi dostatočne známe.
Původně to měl být jen článek o odhalení jedné pamětní desky. Pak se však ukázalo, že by to asi bylo málo, už vůči těm, po nichž zbyla jen písmena vyrytá v mramoru. Po živých, statečných lidech. Nemají ani hrob. Jejich popel byl vysypán na smetiště koncentračního tábora Mauthausen a na cesty v okolí. Jistěže je to pamětní deska 294 hrdinům heydrichiády (foto: Jiří Wagner) psaní dlouhé. Komu se nechce, ať to nečte. Ale měl by...
Aby bylo možno co nejlépe objasnit naši vlastní historii a zbavit ji všech nánosů a propagandistických účelových lží, jsou dále ve studii použity doklady vytvořené „druhou stranou“ - tedy nacisty...
Po zabití Heydricha začal v českých zemích teror, jaký zde nebyl praktikován od 17. století. Nacisté se však zásadně spletli v hodnocení jeho dopadu. Obsese, kterou evidentně Hitler trpěl vůči českému národu a osobně vůči Benešovi, vedla ve svých politických důsledcích k výrazně negativním výsledkům pro samotné Němce...
Japonský soud přiznal pokusy s biologickými zbraněmi a jejich nasazení v boji.
Jednou z mnoha otázek pojících se s tématikou holocaustu je, proč se Židé nebránili? Respektive proč neprokázali více odporu proti nacistické genocidě? Pro mnohé je těžko pochopitelné, proč se za daných podmínek Židé nevzbouřili a neprokázali násilný odpor ve větší míře; vzhledem k početní převaze např. v koncentračních táborech. Důvodů se nabízí hned několik. Jednak bylo smrtelným zločinem jakkoliv napomáhat židovskému obyvatelstvu, tudíž bylo velmi obtížné získat zbraně. Dále jakýkoliv projev odporu měl za následek exemplární pomstu na mnohem širší cílové skupině, než jen na aktérech resistence. Absence ozbrojených protestů ze strany Židů nebyla otázkou morálních pohnutek, jako spíše zvažováním mezi „menším a větším zlem“. Přesto však můžeme nalézt výjimky. Jednou z nich je povstání ve varšavském ghettu, které se stalo symbolem národní hrdosti a odvahy postavit se nesrovnatelně silnějšímu protivníkovi, i přes mizivou šanci na úspěch.
Témata
Podkategorie
