Dánský příběh Davidovy hvězdy

Autor: Radek Havelka / Admin 🕔︎︎ 👁︎ 43.985

Příběhy Židů za druhé světové války nám přijdou mnohdy "zcela známé" a prozkoumané do nejmenších detailů. Deportace a systematické vraždění Židů bylo vynuceno nacisty a nebylo proti němu odporu, snad s výjimkou pár statečných jednotlivců, kteří se snažili Židům na vlastní pěst pomoci. Přesto existuje země, která dokázala nacisty v boji o životy svých Židů porazit na plné čáře. Tou zemí je Dánsko.

Dánsko se navzdory paktu o neútočení z roku 1939 stalo další z řady obětí německé agrese - o útoku bylo rozhodnuto již koncem února 1940, v rámci plánu útoku na Norsko. Cílem tohoto útoku bylo ochránit dovoz železné rudy a získat námořní a letecké základny v Norsku pro útoky proti Velké Británii.

Reklama

Ve 4 hodiny 15 minut 9. dubna 1940 překročily německé jednotky dánské hranice, zároveň s tím vjely do přístavu dánského hlavního města Kodaně německé válečné lodě a začali se vyloďovat němečtí vojáci. Dánská armáda, v počtu nevelká a ve vybavení zastaralá neměla mnoho šancí čelit vyspělé vojenské mašinérii Německa, a tak krátce po zahájení útoku dánská vláda kapitulovala s tím, že se pokusí vyjednat alespoň nějaké podmínky. V bojích padly necelé dvě desítky vojáků, mezi jednotky, které se bránily nacistické invazi, než přišel rozkaz k zastavení bojů patřila i kodaňská královská garda.

Vojenské události proběhly tak rychle, že se mnozí Dánové ráno vzbudili, aniž by postřehli, že se Dánsko stalo dalším soustem nacistického Německa. Dánské přístavy i letiště se staly místy soustředění sil proti Norsku, které se statečně, leč marně bránilo až do začátku června 1940. Pak už zvonila hrana i poslední ze západních mocností na kontinentu - Francii.

Krátký vojenský odpor a rozumná kapitulace vynesla Dánům možnost uchovat si určitou samostatnost, vlastní vládu a v čele země krále Kristiána X. Tento charismatický vládce, stojící v čele Dánska od roku 1912, znamenal pro Dány naději. Němci se zaručili nezasahovat do vnitřních záležitostí Dánska a vlády sociálně demokratické a liberální koalice. Dánové museli poskytovat produkci svého průmyslu a zemědělství. Po německém útoku na Sovětský svaz v červnu 1941 přišel požadavek na vydání dánských komunistů, tomuto požadavku bylo vyhověno. Dánští velvyslanci v Londýně i ve Washingtonu prohlásili, že se nadále nezodpovídají Němci ovládané vládě v Kodani a že budou jednat jen jménem "svobodného Dánska". Dánové utvořili, tak jako mnohé další národy včetně Čechů a Slováků, početné dobrovolnické jednotky na území Velké Británie a zapojili se do mnohonárodnostního boje proti nacismu a fašismu v Evropě.

Kromě nezasahování do vnitřních záležitostí se Dánsko na určitý čas vyhnulo i významné otázce - tzv. konečného řešení židovské otázky - deportací a vyvražďování židovského obyvatelstva, které v probíhalo ve zbytku okupované Evropy s krvavou efektivitou. V Dánsku žilo na počátku Druhé světové války na 6000 dánských Židů, dalších 1800 jich přišlo hledat nový domov po nacistických pogromech.

Vraťme se nyní do královského paláce v Kodani, ke králi Kristiánu X. Bez ohledu na německou okupaci se král den co den vydával na svém koni do ulic Kodaně, neozbrojen a bez ostrahy, vznešený symbol tak kontrastující s uječeným malířem pokojů, který hřímal z nitra nacistické říše. Krátce po okupaci se dokonce objevil příběh popisující situaci kolem dánských Židů - král Kristián se měl nechat slyšet, že pokud bude muset jediný z jeho občanů nosit žlutou Davidovu hvězdu, pak jí bude nosit i on. K tomuto vyhlášení se měli přidat i další občané Dánska. Tato historka je jen legendou, dánští Židé nemuseli Davidovu hvězdu coby označení svého původu a víry nosit, ani král nic takového nepronesl, na druhou stranu to ale ilustruje cítění Dánů a všeobecný postoj vůči německým okupantům. "V Dánsku neexistuje židovská otázka", sdělil dánský ministr zahraničních věcí Erik Scavenius v roce 1941 Hermanu Göringovi.

Válka ale ubíhala dál, doposud vítězné Němce potkaly první nezdary. V zimě roku 1941 byly jejich jednotky zastaveny na dohled od Moskvy, v roce 1942 katastrofální nezdar u Stalingradu naznačil, že Německo dosáhlo svého vrcholu a že se karta obrací. Zdrcující bitva u Kurska v roce 1943 vzala Německu otěže tažení na Východní frontě, v německém vrchním velení narůstaly obavy z otevření druhé fronty ve Francii, Středomoří, nebo ze spojenecké invaze do Jutska - Dánska. Dánové posílení těmito zprávami začali účinně sabotovat proněmeckou výrobu, hnutí odporu napojené na britské SOE zahájilo své odbojové akce, nelegálně tištěné publikace kolovaly mezi lidmi. Politické elitě se nevyhnula kritika za kolaboraci s Německem, v národě narůstalo napětí. Stávky a sociální nepokoje byly na denním pořádku. 29. srpna 1943 byla Němci rozpuštěna dánská vláda a vyhlášeno stanné právo, kontrolu přebírá německý generál SS Werner Best.

Hned první den započaly internace židovského obyvatelstva Dánska. Němci odmítali dotazy dánských zástupců jako neopodstatněné, zatýkání Židů se ale naplno rozhořelo v noci z 1. na 2. října 1943, desítky Židů byly zatčeny, mnoho dalších ale uprchlo a skrývalo se u svých známých po celém Dánsku. Ještě před tím, 28. září 1943 dostal Werner Best rozkaz z Berlína - zatknout a odtransportovat dánské Židy! Podle oficiální verze to byl právě on, kdo informoval německého diplomata v Kodani a agenta Abwehru G. F. Duckwitze. Duckwitz měl kontakty na dánskou sociální demokracii a tak plán o deportaci dánských Židů brzy nalezl ty správné uši. Začíná drama, které si nezadá s dalšími hrdinskými příběhy této nešťastné války. Duckwitz se v Stockholmu schází se sociálnědemokratickým předsedou švédské vlády Per Hansonnem a ten souhlasí s přesunem ohrožených dánských Židů do Švédska.

Reklama


Zdroj: Nationalmuseet - National Museum of Denmark

Informace se šíří ze synagog, mezi známými, obchodními sděleními i za pomocí občanů, kteří chtějí pomoci. Lidé Dánska, jste v ohrožení! Úkryty, jídlo, doprava, vše směřuje směrem k pobřeží. Na dva tisíce osob najde postupně úkryt a kontakty v kodaňské nemocnici Bispebjerg. Dánska policie i pobřežní stráže stojí na straně uprchlíků. I někteří němečtí vojáci, snad z určitého prozření, přijímají úplatky a obrací své zraky jinam. Pokusy překonat sotva pár kilometrů mezi Dánskem a Švédskem na kajacích, přeplněných dinghy a podobných plavidlech vedlo k několika tragickým případům, do přepravy se nakonec zapojily všechny dostupné lodě. Přeprava nebyla zadarmo, někteří rybáři zpočátku profitovali na převozu utečenců, ale nakonec došlo k ujednocení cen, Bohatší Židé platili víc než chudí tak, aby všichni měli možnost Dánsko touto cestou opustit. Další prostředky poskytly dánské organizace, podniky i soukromé osoby. 5. října však Gestapo obsadilo přístav Gilleleje, ze kterého vyplouvaly lodě s uprchlíky do Švédska. Další provoz nebyl možný. 80 Židů bylo chyceno a později odtransportováno do ghetta v Terezíně. Přesto i zde se zachovala dánská policie solidárně s uprchlíky - když ji Gestapo vyzvalo k pomoci kvůli neznalosti oblasti, dánští policisté odmítli. Přesto nakonec tip zavedl Gestapo do kostela, kde se uprchlíci skrývali.

Během těchto tří týdnů do obsazení přístavu v Gilleleji se podařilo převézt do Švédska na 7200 Židů a dalších asi 700 ohrožených osob, což znamenalo obrovský úspěch a hořkou porážku Německa v tažení proti dánským Židům. Němci zadrželi 481 Židů, zejména těch starších a nemocných, které deportovali do Terezína, ale na základě protestu dánských zástupců nebyli tito nikdy deportování do vyhlazovacího tábora v Osvětimi, mnoho z nich se ještě před koncem války díky vyjednávání s německými úřady i jednotlivci dostalo do Švédska. Ve Švédsku bylo zřízeno 45 táborů a dánské školy byly ve větších švédských městech, lidé se zapojili do práce ve Švédsku, židovští umělci přispívali ke kulturnímu životu ... Válečné běsnění mělo trvat ještě více jak rok.

Dánsko bylo pod kontrolou Německa až do konce války. Spolupráce byla omezena na minimum, odbojové organizace se zaměřily na německé instituce a podniky. Rozsudky smrti byly německou odvetou, tak známou ze zbytku okupované Evropy, a tak do konce druhé světové války přišlo o život asi 850 dánských bojovníků proti nacismu. Dalších 900 civilistů zemřelo vinou válečných operací, stovka dánských vojáků zemřela v řadách spojeneckých jednotek, 1850 námořníků zahynulo na moři, většinou jako oběti ponorkové války.

5. května 1945 utichly výstřely Druhé světové války v Dánsku - země osvobozena britskými jednotkami polního maršála Montgomeryho a z části i jednotkami Sovětského svazu konečně mohla svobodně vydýchnout. Po mnoha týdnech nastal i čas, aby se dánští Židé vrátili z emigrace. Na rozdíl od židovského majetku třeba v Polsku nebo Německu nebyl ten dánský téměř dotčený, přesto se stávalo, že noví majitelé bytů po uprchlých Židech odmítli byty předat, nacistický antisemitismus také udělal z dánských Židů něco, co dosud nebyli - zvláštní oddělenou a viditelnou skupinu lidí. Přesto se Dánsko snažilo těmto lidem vrátit domov, státní zaměstnanci byli přijati zpět do práce a mnozí dokonce obdrželi plat za dobu, co byli nuceni strávit mimo Dánsko. Židé sami se snažili smýt ze sebe nálepku zvláštnosti a proto ačkoliv se někteří rozhodli k odchodu do Izraele, většina zůstala a snažila se sžít a zapadnout zpět do dánské společnosti, do doby před rokem 1943, tam, kam vždy patřili.

Dánsko nakonec smetlo i poslední pochybnosti o spolupráci s nacistickým režimem, když na jednom z prvních zasedání v červenci 1945 dánský parlament odsouhlasil krizový zákon o měnové reformě, a vyhlásil veškeré bankovky za neplatné. Zákon vešel v platnost v pátek 20. července, a veškeré bankovky nepřihlášené do 30. července ztratili svou hodnotu. Každý Dán mohl vyměnit 100 dánských korun bez jakýchkoliv otázek, 500 korun oproti písemnému prohlášení o jejich původu. Jakákoliv vyšší částka musela být prověřena finančními úřady, zdali se nejedná o profit získaný spoluprací s Německem.

Není tomu tak dávno, co se dánský premiér Anders Fogh Rasmussen u příležitosti 60. výročí osvobození své země oficiálně omluvil za deportace těch Židů, které se nepodařilo výše popsanou smělou akcí zachránit.

Reklama

Myslím si, že tento text jasně dokládá charakter, s jakým se pětimilionový národ těsně sousedící s rozpínavým nacistickým režimem dokázal vypořádat s ohrožením sebe sama a svých občanů. I v tak malém počtu se s odvahou dokázal postavit smrtelnému nebezpečí a v kritické době zachránit životy tisíců osob. Pro mě doposud neznámá kapitola Druhé světové války tedy přináší nová ponaučení a víru v dobro, která dokázala porazit zlovolný nacistický režim v jeho samotných základech.

Zdroje :
https://en.wikipedia.org/wiki/Occupation_of_Denmark
https://www.valka.cz/viewtopic.php/p/92324#92324
https://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_792.html
https://www.valka.cz/viewtopic.php/p/168879#168879
https://www1.yadvashem.org/education/entries/english/12.asp
https://www1.yadvashem.org/righteous_new/Thomson.html
https://www.nationalmuseet.dk/graphics/danske/Frihedsmuseet/October1943-200_ml.pdf
https://vucako.bloguje.cz/271400-forestilling-om-det-tyvende-arhundrede.php
https://www.auschwitz.dk/Denmark.htm
https://www.bbc.co.uk/czech/worldnews/story/2005/05/050505_denmark_nazi_0745.shtml

Přidejte se k nám

Věříme, že mezi Vámi jsou lidé s různými zájmy a zkušenostmi, kteří by mohli přispět svými znalostmi a nápady. Pokud máte rádi vojenskou historii a máte zkušenosti s historickým výzkumem, psaním článků, editací textů, moderováním, tvorbou obrázků, grafiky nebo videí, nebo prostě jen máte chuť se zapojit do našeho unikátního systému, můžete se k nám připojit a pomoci nám vytvářet obsah, který bude zajímavý a přínosný pro ostatní čtenáře.

Zjistit více