Nacistické pokusy na lidech během WWII.
Z popudu hlavního hygienika SS Joachima Mrugowskeho, začaly 6. ledna 1942 na "oddělení výzkumu skvrnitého tyfu a virových nemocí" koncentračního tábora Buchenwald první pokusy s očkovací látkou proti skvrnitému tyfu na lidech. Čtyři skupiny po 30. a 35. lidech byly očkovány různými typy látek a potom infikovány spolu s deseti neočkovanými vězni, původcem skvrnitého tyfu. V závěrečné zprávě z 19. dubna 1942 je popsáno pět úmrtí, tří z toho u neočkovaných jedinců. Pokusy se skvrnitým tyfem v letech 1942-1944 prošlo 450 věznů. 158 jich zemřelo na následky "výzkumu". Důležitým motivem těchto pokusů bylo velké rozšíření skvrnitého tyfu mezi vojáky wermachtu v obsazených oblastech SSSR a v zajateckých tábotech. Protože očkovací látka, kterou vyráběly ústavy wermachtu pro výzkum skvrnitého tyfu a virových nemocí v Krakově a Lembergu, neměla dostatečnou účinnost, měly být pomocí pokusů na lidech vyvinuty nové očkovací látky a séra."Výzkumný ústav"v Buchenwaldu, vedený táborovým lékařem a důstojníkem SS Erwinem Ding-Schulerem (*1912-1947),se snažil získat pro spolupráci i tam vězněné zahraniční vědce.
V koncentračním táboře v Dachau, se od února 1942 na vězních zkoučely účinky podmínek při výškových letech. S povolením říšského velitele SS Heinricha Himmlera, vedl zkoušky štábní lékař Luftwafe a důstojník SS Sigmund Rascher (*1909-1945).Výzkum měl ozřejmit reakci lidského organizmu na náhlý pokles atmosférického tlaku a obsahu kyslíku ve vzduchu, při letu ve výšce 12 000metrů. V podtlakových komorách zemřelo až 80 osob z 200 věznů, kteří byli přinuceni k nedobrovolné účasti na "výzkumu". Zástupci vrchního velení Luftwafe pokračování těchto pokusů zamítli.
Od 15.srpna 1942prováděl Rascher pokusy s podchlazením organizmu. Až tři hodiny byly pokusné osoby ponořeny do ledové lázně, jindy stály nahé venku při teplotách kolem bodu mrazu.Zemřela přibližně třetina z 300. pokusných osob.
Od července 1942 do září 1943 se v koncentračním táboře Ravensbruck, prováděly pokusy se sulfonamidy na úmyslně zraněných vězních. Pokusy prováděl osobní Himmlerův lékař Karl Gebhardt (*1887-1947). Měl jimy objasnit některé okolnosti smrti R.Heydricha, po atentátu spáchaném čs. parašutisty. 60 Polských mužů a 15 žen bylo infikováno původcem plynaté sněti. Před tím zranováni tak, aby ránu bylo možné co nejsnadněji infikovat. Všichni zahynuli.
Rasově biologické bludy a další zcestné pohnutky, vedly prof. gynekologie člena SS Carla Clauberga (*1898-1957) v Osvětimském táboře, k pokusům sterilizace žen bez nutnosti operačního výkonu. Např. vstřikováním formalínu do dělohy. Podkladem těchto snah, byla představa masové sterilizace žen "cizích národností ", především židovek.
Nejotřesnější je ovšem případ lékaře SS Josefa Mengeleho (*1911-1979), od května 1943 zodpovědného za ženskou část koncentračního tábora Osvětim. Prováděl pokusy na dětech, nejraději dvojčatech, pokud možno jednovaječných, hlavně židovského a romského původu.
Prováděly se též pokusy s vyhladověním, reakce organizmu na popáleniny a jiné pokusy, hlavně pro potřeby armády.
Na pokusech na lidech se podílelo kolem 300 nacistických lékařů. Větčina se vyhla soudu sebevraždou či útěkem. Např. Josef Mengele, doktor smrt či anděl smrti,který si spokojeně dožil kdesi v Brazílii.
Před soudem v Norimberku stanulo pouze 23 lékařů a osob zodpovědných za provádění eutanázie, nebo jiných vedoucích nacistických orgánů.
9 obžalovaných odsouzeno k odnětí svobody.
7 obžalovaných bylo zproštěno obžaloby.
7 obžalovaných odsouzeno k trestu smrti oběšením:
-Viktor Brack
-Karl Brandt
-Rudolf Brandt
-Karl Gebhardt
-Waldemar Hoven
-Joachim Mrugowsky
-Wolfram Sievers
Zdroj: Kronika medicíny,Fortuna Print
Z popudu hlavního hygienika SS Joachima Mrugowskeho, začaly 6. ledna 1942 na "oddělení výzkumu skvrnitého tyfu a virových nemocí" koncentračního tábora Buchenwald první pokusy s očkovací látkou proti skvrnitému tyfu na lidech. Čtyři skupiny po 30. a 35. lidech byly očkovány různými typy látek a potom infikovány spolu s deseti neočkovanými vězni, původcem skvrnitého tyfu. V závěrečné zprávě z 19. dubna 1942 je popsáno pět úmrtí, tří z toho u neočkovaných jedinců. Pokusy se skvrnitým tyfem v letech 1942-1944 prošlo 450 věznů. 158 jich zemřelo na následky "výzkumu". Důležitým motivem těchto pokusů bylo velké rozšíření skvrnitého tyfu mezi vojáky wermachtu v obsazených oblastech SSSR a v zajateckých tábotech. Protože očkovací látka, kterou vyráběly ústavy wermachtu pro výzkum skvrnitého tyfu a virových nemocí v Krakově a Lembergu, neměla dostatečnou účinnost, měly být pomocí pokusů na lidech vyvinuty nové očkovací látky a séra."Výzkumný ústav"v Buchenwaldu, vedený táborovým lékařem a důstojníkem SS Erwinem Ding-Schulerem (*1912-1947),se snažil získat pro spolupráci i tam vězněné zahraniční vědce.
V koncentračním táboře v Dachau, se od února 1942 na vězních zkoučely účinky podmínek při výškových letech. S povolením říšského velitele SS Heinricha Himmlera, vedl zkoušky štábní lékař Luftwafe a důstojník SS Sigmund Rascher (*1909-1945).Výzkum měl ozřejmit reakci lidského organizmu na náhlý pokles atmosférického tlaku a obsahu kyslíku ve vzduchu, při letu ve výšce 12 000metrů. V podtlakových komorách zemřelo až 80 osob z 200 věznů, kteří byli přinuceni k nedobrovolné účasti na "výzkumu". Zástupci vrchního velení Luftwafe pokračování těchto pokusů zamítli.
Od 15.srpna 1942prováděl Rascher pokusy s podchlazením organizmu. Až tři hodiny byly pokusné osoby ponořeny do ledové lázně, jindy stály nahé venku při teplotách kolem bodu mrazu.Zemřela přibližně třetina z 300. pokusných osob.
Od července 1942 do září 1943 se v koncentračním táboře Ravensbruck, prováděly pokusy se sulfonamidy na úmyslně zraněných vězních. Pokusy prováděl osobní Himmlerův lékař Karl Gebhardt (*1887-1947). Měl jimy objasnit některé okolnosti smrti R.Heydricha, po atentátu spáchaném čs. parašutisty. 60 Polských mužů a 15 žen bylo infikováno původcem plynaté sněti. Před tím zranováni tak, aby ránu bylo možné co nejsnadněji infikovat. Všichni zahynuli.
Rasově biologické bludy a další zcestné pohnutky, vedly prof. gynekologie člena SS Carla Clauberga (*1898-1957) v Osvětimském táboře, k pokusům sterilizace žen bez nutnosti operačního výkonu. Např. vstřikováním formalínu do dělohy. Podkladem těchto snah, byla představa masové sterilizace žen "cizích národností ", především židovek.
Nejotřesnější je ovšem případ lékaře SS Josefa Mengeleho (*1911-1979), od května 1943 zodpovědného za ženskou část koncentračního tábora Osvětim. Prováděl pokusy na dětech, nejraději dvojčatech, pokud možno jednovaječných, hlavně židovského a romského původu.
Prováděly se též pokusy s vyhladověním, reakce organizmu na popáleniny a jiné pokusy, hlavně pro potřeby armády.
Na pokusech na lidech se podílelo kolem 300 nacistických lékařů. Větčina se vyhla soudu sebevraždou či útěkem. Např. Josef Mengele, doktor smrt či anděl smrti,který si spokojeně dožil kdesi v Brazílii.
Před soudem v Norimberku stanulo pouze 23 lékařů a osob zodpovědných za provádění eutanázie, nebo jiných vedoucích nacistických orgánů.
9 obžalovaných odsouzeno k odnětí svobody.
7 obžalovaných bylo zproštěno obžaloby.
7 obžalovaných odsouzeno k trestu smrti oběšením:
-Viktor Brack
-Karl Brandt
-Rudolf Brandt
-Karl Gebhardt
-Waldemar Hoven
-Joachim Mrugowsky
-Wolfram Sievers
Zdroj: Kronika medicíny,Fortuna Print