Main Menu
User Menu

Vizanty, Dan Valentin

Cãpitan aviator Dan Valentin Vizanty


Narodil se 9. února 1910 v Botosani v severní Moldávii.


V devatenácti letech vstoupil do důstojnické letecké školy, kterou ukončil 1. července 1931 jako průzkumný pilot v hodnosti Sublocotenent aviator. Následně sloužil u jednotek vybavených převážně francouzskými letouny Potez 25, ovšem mladý letec toužil stát se stíhačem. Jeho přání se mu vyplnilo 16. října 1936, kdy byl přemístěn k Flotila de lupatã (bojová skupina) na letiště Bukurešť-Pipera.

Zde létal u jednotky vyzbrojené letouny PZL P.11 a brzy se stal zástupcem velitele Escadrila 42 vânãtoare, která podléhala Grupul 3 vânãtoare (3. stíhací skupina). Dne 25. října 1939 došlo k reorganizaci, z jeho eskadry se stala Escadrila 43 vânãtoare a Vizanty byl jmenován jejím velitelem.


Když se 22. června 1941 Rumunsko připojilo k útoku na SSSR, byla jeho jednotka stále vybavena letouny PZL P.11 a nad Besarabií prováděla hlavně útoky proti pozemním cílům. Například 4. července napadla úspěšně Vizantym vedená čtveřice P.11 nepřátelské dělostřelectvo u Fãlcia.


Příležitostně docházelo i k soubojům se sovětským letectvem a při jednom z nich 17. září 1941 získal Vizanty svá první vítězství. V oblasti Tãtarka narazili jeho muži na skupinu stíhaček I-16 a jednoho neidentifikovaného bombardéru. Rumuni bez vlastních ztrát získali 6 jistých a jedno nepotvrzené vítězství. Vizanty si na své konto připsal jednu Ratu a onen neznámý bombardér.


Dne 16. října 1941 padla do rumunských rukou Oděsa a jejich první kampaň na východě tak skončila. Vizanty do té doby provedl 51 bojových letů a sestřelil tři letouny (jeho jednotka 22), za což obdržel Virtutea Aeronauticã cu 2 barete a německý Železný kříž II. třídy.


Vizanty byl následně převelen na velitelství ARR (Aeronautica Regalã Românã – Rumunské královské letectvo), kde působí celý rok a v listopadu 1943 se stává velitelem Grupul 6 vânãtoare.


Jeho nová jednotka byla vybavena letouny IAR-81C, tedy nejnovější verzí této rumunské stíhačky. Úkolem jeho mužů byla obrana Bukurešti pře útoky amerických těžkých bombardérů. Vizanty se s nimi poprvé utkal 4. dubna 1944.


Ten den zaútočilo 350 bombardérů B-17 a B-24, které doprovázeli stíhači na P-38, na bukurešťské seřaďovací nádraží. Proti útočníkům vzlétly jak Rumuni, tak stodevítky Luftwaffe. Rumunským stíhačkám IAR se podařilo dostat až k bombardérům a jejich piloti nárokovali jižně od Dunaje 16 vítězství při jedné vlastní ztrátě.
Vizanty nárokoval vítězství nad jednou B-24, američtí střelci mu však zasáhli motor, následkem čehož musel provést nouzové přistání.


K dalšímu utkání s Američany došlo hned následující den, kdy se jejich bombardéry vrátily nad ropná pole u Ploješti. Skupina si tentokrát nárokovala 14 bombardérů bez vlastních ztrát, Vizanty poslal u Bukurešti k zemi další B-24.


Při následujícím americkém útoku na ropná pole 6. června 1944 sestřelil Vizanty jednu B-17, což byl jediný rumunský úspěch ten den. O čtyři dny později došlo k slavnému souboji rumunských IAR-80/81 s americkými P-38 Lightning a Vizanty u toho nemohl chybět.


Brzo ráno 10. června 1944 vzlétlo ze svých italských základen 64 stíhaček P-38 od 82. Fighter Group. Každý Lightning nesl jednu tisíci liberní pumu a jednu přídavnou nádrž. Jejich cílem byla ropné pole u Ploješti, velení doufalo, že útok z malé výšky zasáhne přesně vybrané cíle lépe, než plošný nálet těžkých bombardérů. Cestou se k nim připojilo dalších 48 Lightningů od 1. Fighter Group jako stíhací doprovod.


Jižně od Bukurešti se P-38 ze stíhacího doprovodu dostaly poprvé do kontaktu s nepřítelem. Jednalo se o německé Bf 109 G od JG 53. Piloti Luftwaffe sice nárokovali pět vítězství (při ztrátě dvou stodevítek), Američany ale nezastavili.


Kolem šesté hodiny ranní už byli ve vzduchu i Rumuni a čekali na rozkazy. V tom se ve sluchátkách ozvalo, že jejich letiště je pod nepřátelskou palbou. Ihned k němu zamířili a podařilo se jim nepozorovaně k dvoutrupým stíhačkám přiblížit. Všech 28 letounů IAR se okamžitě vrhlo do útoku na nic netušící Američany a rozpoutalo masakr, po kterém piloti hlásili nejméně 23 sestřelených Lightningů při ztrátě čtyř vlastních IAR-81. Sám Vizanty nárokoval tři P-38, přiznány mu byly jen dva. Ovšem i jeho letoun s bílím číslem 344 na směrovce schytal pár zásahů a byl lehce poškozen.


A jak dopadli Američané? Rumuni napadli doprovod z 1. FG, zejména její 71. Fighter Squadron, jejíž piloti se nechali zlákat k útoku na letiště a nehlídali si okolí. Celkem 9 jejích letounů bylo sestřeleno a domů se vrátil jen roj vedený Lt. Herbertem Hatchem, který si však nárokoval 5-1-1 vítězství a stal se smutným hrdinou dne. Sesterská 27. Fighter Squadron přišla o čtyři a 94. Fighter Squadron o jeden letoun. „Bombardéry“ z 82. FG sice přesně zasáhly určené cíle, ale přišly o 10 letounů a 8 pilotů. Sestřelení 8 nepřátel bylo jen slabou útěchou (1. FG nárokovala celkem 18 vítězství).


K poslednímu utkání Grupul 6 vânãtoare s Američany došlo 3. července 1944, kdy byl piloty letounů P-51 Mustang sestřelen a zraněn Grigore Mincu. Do té doby získali stíhači jednoty 87 vítězství, ale přišli o 13 mužů. Vizanty sám sestřelil 12 čtyřmotoráků a stal se tak nejúspěšnějším rumunským stíhačem v boji s tímto nebezpečným protivníkem.


Poté byly všechny jednotky letounů IAR-80/81 kvůli těžkým ztrátám staženy k přezbrojení na německé Bf 109 G-6. Dne 23. srpna 1944 přešlo Rumunsko na stranu spojenců a začalo bojovat proti Němcům.
Ačkoliv nebyl výcvik Vizantyho mužů ještě ukončen, byl celý personál pod jeho velením včleněn do Grupul 1 vânãtoare a v únoru 1945 se na Slovensku vrátil na frontu.


Přestože Vizanty poté létal až do konce bojů v květnu 1945, své skóre již nerozšířil.


Během války Dan Vizanty sestřelil nejméně 15 letounů sám a jeden ve spolupráci, což podle bodového systému ARR dává minimálně 43 vítězství a stal se tak čtvrtým nejúspěšnějším rumunským stíhačem *. Všechna svá vítězství dobyl na letounech PZL P.11 a IAR-81C. Za tyto úspěchy mimo jiné obdržel nejvyšší rumunský vojenský řád Ordinul Mihai Viteazul 3. třídy. Stal se tak jedním ze tří přeživších pilotů, kteří toto vyznamenání získali za službu na letounech rumunské konstrukce a jediným, který bojoval s Američany.


Poválečná změna společenských poměrů se však podepsala na jeho dalším osudu. V srpnu 1948 byl po 17 letech a 4600 odlétaných hodinách vyhozen od letectva, jako zastánce monarchie byl označen za nespolehlivého a na pět let uvězněn za spolčení proti společenskému řádu. Po propuštění z vězení pak mohl pracovat pouze manuálně.


V roce 1977, krátce poté co odešel do důchodu, se mu podařilo uprchnout do Francie, kde také v Paříži 12. listopadu 1992 zemřel.


*pozn: Od února 1944 mělo ARR bodový systém přiznávání vítězství nad nepřátelskými letouny. Za sestřelení jednomotorového letounu byl 1, za dvou a třímotorového byly 2 a za sestřelení čtyř a šestimotorového letounu byly 3 body/vítězství (vzácně byly sestřely dělěny mezi více pilotů). Navíc nezáleželo na tom, zda byl nárok potvrzen či ne. Podle tohoto systému získali stíhači ARR 1800 vítězství. Např. nejúspěšnější rumunský stíhač Capt av rez Constantin Cantacuzino s 69 vítězstvími sestřelil 53+1 nepřátelských letounů (7 z toho německých).


Děkuji Ana-Marii Vizanty za opravení data úmrtí jejího otce, nejčastěji uváděný 2. listopad 1998 je chybný.


Prameny:
Bernád D.: Rumanian Aces of WW2, Osprey pub., Oxford, 2003
https://www.worldwar2.ro/
https://www.elknet.pl/acestory/romania.htm
https://www.1stfighter.org/
Stanaway J.: P-38 Lightning Aces of ETO/MTO, Osprey pub., Oxford
URL : https://www.valka.cz/Vizanty-Dan-Valentin-t63795#227649Verze : 0
MOD