Historie. V souvislosti s rostoucím nebezpečím válečného konfliktu se ve druhé polovině třicátých let i v Jugoslávii začaly provádět intenzivní práce na projektování nových typů moderních bojových letadel. Konkrétně, JKRV (Jugoslovensko kraljevsko ratno vazduhoplovstvo i pomorska avijacija = Jugoslávské vojenské a námořní královské letectvo), projevilo přání mít ve výzbroji víceúčelové letadlo, který možno bylo by využít jako lehký bombardovací letoun, bitevní letoun a taktický průzkumník. Práce se ujaly oba tehdejší letecké závody - Ikarus a Rogožarskij.
V r. 1937 v bělehradském podniku Rogožarski (Prva srpska fabrika aeroplana Rogožarski - Прва српска фабрика аероплана Живојин Рогожарски А. Д.)pracovní skupina inženýra Simy Milutinoviče (Сима Милутинович ) přistoupila k zpracování projektu lehkého dvoumotorového bitevního letounu, který dostal označení R-313. Konstrukčně šlo o jednoplošný středoplošník, jehož konstrukce se skládala převážně z dřeva a byla pokryta plátěným potahem. Posádka letadla měla být dvojčlenná - pilot a střelec-pozorovatel. Jako pohon byly použity dva řadové motory Walter "Sagitta" československé výroby do motorových gondol se také měl zatahovat podvozek francouzské firmy Messier. Výzbroj předpokládala až 400 kg pum v trupové pumovnici, a také instalaci jednoho 20mm leteckého kanónu v přídi a jednoho pohyblivého 7,92mm kulometu v kabině střelce. Letoun byl, na tehdejší dobu, velmi moderního vzhledu, dvoumotorový středoplošník se zatahovacím podvozkem.
Trup s eliptickým průřezem byl charakteristický dlouhým, plně uzavřeným a bohatě proskleným prostorem pro posádku, který jim nabízel dost prostoru pro jejich práci, a zajišťoval nejlepší výhled. Pilotem byl usazen vpředu a za ním se nacházelo stanoviště pozorovatele/střelce. V spodní části trupu byla vytvořena uzavíratelná vnitřní pumovnice vybavená přepážkami. Zadní část trupu ukončovaly dvojité ocasní plochy charakterizované svislými kormidly eliptického tvaru a jednoduchou vodorovnou výškovkou opatřený jediným pohyblivým prvkem.
Posádka letadla skládala se z dvou osob - pilota a střelce-pozorovatele, bohatě zasklená kabina jim nabízela dost prostoru pro jejich práci, a zajišťovala nejlepší výhled.
Křídla, umístěná ve středoplošné konfiguraci, byla vybavena křidélky a pod každou polovinou křídla byla umístěna gondola, která obsahovala motory a ve spodní části mechanismus dopředu zatahovaného polozatažitelného podvozku francouzské firmy Messier. Tento systém, oblíbený v předválečných letech, ponechával pod každou gondolou vyčnívat část podvozkového kola, které mělo v případě poruchy zatahovacího mechanismu uchránit spodek stroje před vážnějším poškozením při nouzovém přistání bez vysunutého podvozku. Pod zadní částí trupu bylo umístěno běžné záďové kolo.
Pohonná jednotka. Dva řadové motory Walter "Sagitta" československé výroby se nacházely pod křídlem, do motorových gondol také se rovněž zatahoval podvozek francouzské firmy Messier. Vnitřní nádrže pojaly 680 litrů pohonných hmot. O možnosti nést přídavné palivové nádrže dostupné prameny nehovoří. Výzbroj předpokládala až 400 kg pum v trupové pumovnici, a také instalaci jednoho 20mm leteckého kanónu zepředu a jednoho pohyblivého 7,92mm kulometu v kabině střelce.
Prototyp byl vyzkoušen v letu poprvé začátkem r. 1940 s dvěma pístovými motory československé výroby Walter Sagitta 1 - SR, dvanáctiválci v konfiguraci tzv. obráceného V, schopnými dodávat výkon 500 CV (373 kW) každý a vybavený třílistými přestavitelnými vrtulemi. Konstrukce letounu umožnila, že s těmito motory dosahoval stroj maximální rychlost 460 km/h v výšce 4 000 m a současně slibovala další možnosti vývoje typu.
Výzbroj. Hlavňovou výzbroj tvořil automatický kanón Hispano-Suiza HS.404 ráže 20 mm, umístěný na přídi pod Pilotovou trubicí, a jeden kulomet M. 38 Browning FN ráže 7,62 mm. Bojový náklad sestával z pum až do hmotnosti 400 kilogramů, uložených v uzavřené pumovnici umístěné pod kabinou pilotů.
Stavba prototypu začala v r. 1938 a byla dokončena na konci následujícího roku. Datum prvního letu R-313 je nejasné - podle různých pramenů k němu došlo buď na konci r. 1939, nebo v červenci 1940. Každopádně, nové letadlo z velké části vyhovovalo představám VVS, i když odborníci poukazovali na nedostatečný výkon motorů. Inženýři reagovali na požadavky vojáků dost pružně, a zanedlouho předvedli varianty R-313 s motory Daimler-Benz DB-601 a Rolls-Royce "Merlin". Obě varianty dostaly letadlo na úroveň podobných zahraničních typů, ale vzhledem k německému vpádu do řady evropských zemí se dodávky motorů zahraniční výroby staly nereálnými.
Výroba a bojové nasazení. O bojovém nasazení prototypu nejsou věrohodné zprávy, v některých pramenech se hovoří o jeho účasti na bojích při vpádu vojsk Osy do Jugoslávie. Je to jen spekulace, když Němci v dubnu 1940 vpadli do Jugoslávie, bombardér R-313 mohl jen stěží překonat prototypovou fázi. Množství vyrobených strojů není známo, rekonstrukce zbarvení, dostupné fotografie se týkají jen prototypu s čs. motory. Zda byly postaveny další stroje s alternativními motory, nebo alespoň upravován prototyp, není známo. Dostupné prameny se liší od striktního konstatování, že byl vyroben jediný prototyp, až po opatrné sdělení, že "do německého vpádu bylo vyrobeno jen několik kusů".
Faktem je, že historie typu R-313 končí v prvních dnech r. 1941. Konec typu 313 je - podobně jako počet vyrobených kusů - nejasný. Některé prameny hovoří o 2 kusech, z nichž jeden měl být zničen při startu vzhledem ke svému nadměrnému přetížení, druhý měl být zničen při pokusu o úlet do Řecka. Není zcela jasné, zda jde o smíšení osudů jediného stroje, či o 2 - 3 stroje rozličné. Jiné prameny hovoří o zabavení letadla Němci a následném předání R-313 chorvatskému letectvu.
