Main Menu
User Menu

Rakousko-uherská opevnění na hranicích s Itálií

The Austro-Hungarian fortifications on the border with Italy

     
Název:
Name:
Rakousko-uherská opevnění na hranicích s Itálií
Originální název:
Original Name:
Die österreichisch-ungarischen Festungen an der Grenze zu Italien
Další názvy:
Other Names:
-
Obec:
Municipality:
-
Fotografie nebo nákres:
Photo or Sketch:
Druh pevnostního celku:
Kind of Fortress Complex:
pevnostní linie
Vyšší pevnostní celek:
Upper Fortress Complex:
-
Nižší pevnostní celek:
Lower Fortress Complex:
Pevnost Franzensfeste
Pevnostní uzávěr Nauders
Pevnostní uzávěr Stilfserjoch
Pevnostní uzávěr Tonale
Pevnostní uzávěr Lardaro
Pevnostní uzávěr Nonstal (Rocchetta)
Pevnost Riva
Pevnost Trient
Pevnostní uzávěr Tenna
Pevnostní uzávěr Etsch-Arsa
Pevnostní uzávěr Folgaria 
Pevnostní uzávěr Lavarone 
Pevnostní uzávěr Moena
Pevnostní uzávěr Paneveggio
Pevnostní uzávěr Buchenstein
Pevnostní uzávěr Valparolapass (Tre Sassi)
Pevnostní uzávěr Plätzwiese
Pevnostní uzávěr Landro 
Pevnostní uzávěr Sexten
Pevnostní uzávěr Malborgeth
Pevnostní uzávěr Raibl-Predil
Pevnostní uzávěr Flitsch 
Počet pevnostních komplexů:
Number of Fortress Complexes:
22
Délka pevnostního celku:
Length of the Fortress Complex:
600 km
Hloubka pevnostního celku:
Depth of the Fortress Complex:
0-30 km
Zahájení stavby:
Start of Construction:
DD.MM.1834
Dokončení stavby:
Completion of Construction:
DD.MM.1915
Bojové využití:
Combat Use:
DD.MM.1915-DD.MM.1918 1. světová válka
DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR
Současný stav:
Current Condition:
zachovalý
Poznámka:
Note:
-
Zdroje:
Sources:
Kurt Mörz de Paula - Der österreichisch-ungarische Befestigungsbau 1820-1914 (Wien 2000)
URL : https://www.valka.cz/Rakousko-uherska-opevneni-na-hranicich-s-Italii-t110019#425154Verze : 0
MOD
Chronologie opevňování Jižního Tyrolska a Korutan


1. období (1833-1840)


Roku 1832 dostal generálmajor Franz von Scholl (1774-1838), oblastní fortifikační ředitel v tehdy rakouském Benátsku, za úkol zpracovat projekt opevnění dvou alpských průsmyků (Brennerpass a Reschenpass), jimiž vedly cesty z Jižního do Severního Tyrolska. Výsledkem bylo vybudování pevnosti Franzensfeste (1838) a uzávěrového fortu Nauders (1840). Ke stavbě bylo v obou případech použito žulových kvádrů.

2. období (1860-1880)


Po dvacetileté přestávce pokračovala výstavba jihotyrolských opevnění několika dalšími objekty, určenými převážně k přehrazení důležitých silnic nejen na území Tyrolska (Buco di Vela, Dos di Sponde, Fort Rocchetta, Fort Gomagoi, Fort Ampola), ale i v Korutanech (Predil). Odlišné určení měla pouze pobřežní dělostřelecká baterie San Nicolo, vybudovaná na severním okraji jezera Lago di Garda, v městečku Riva del Garda.


Roku 1866 prohrálo Rakousko válku s Pruskem a muselo jeho italskému spojenci (jehož armádu v této válce porazilo!) odevzdat Lombardii a Benátsko. Z Jižního Tyrolska a Korutan se tím staly pohraniční provincie, jejichž fortifikačním zabezpečením byl pověřen ženijní plukovník Daniel baron von Salis-Soglio (1826-1919). Pod jeho vedením byl severovýchodně od města Trient (Trento,Trident), sídla správních úřadů a klíčového komunikačního uzlu ležícího na řece Adiži (Etsch), vybudován roku 1872 pevnostní uzávěr Civezzano, který přehrazoval silnici a železniční trať vedoucí společně úzkou soutěskou řeky Feltra. Uzávěr se skládal ze tří kamenných objektů (Fort Civezzano hlavní, horní a dolní), zčásti zapuštěných do skalních stěn soutěsky, a v následujícím období se stal součástí vnitřní obranné linie pevnosti Trient.


Pro různorodost architektonického řešení a charakteristický stavební materiál, jímž byly ve všech případech pravidelné žulové bloky, bývá stavební styl fortů z tohoto a předcházejícího období někdy označován jako "trientský (trentinský) styl".

3. období (1881-1900)


Roku 1881 byl do funkce ženijního náčelníka Vojenského velitelství v Innsbrucku jmenován plukovník Julius rytíř von Vogl (1831-1895). Ten se rozhodl proměnit hornaté území Jižního Tyrolska v jednu obrovskou fortovou pevnost, jejímž jádrem (noyeau) by byla pevnost Trient chráněná forty vnitřního prstence, zatímco úlohu fortového prstence vnějšího by plnily pevnostní uzávěry přehrazující všechny schůdné přístupové cesty.


Vzhledem k povaze horského terénu nebylo možné budovat fortovou linii obvyklým způsobem, tj. jako systém vzájemně se podporujících objektů dalekých a blízkých paleb, a plukovník Vogl přišel proto s myšlenkou modifikovaného "jednotného" fortu (Einheitsfort), který by v jediném objektu, stavebně přizpůsobeném terénním podmínkám, nejen slučoval oba typy střeleckých stanovišť (jako tomu bylo u jednotných fortů fortových pevností), ale navíc by obsahoval i veškeré zázemí potřebné pro život posádky a byl by uzpůsoben ke kruhové obraně. Jednalo se tedy o jakousi miniaturní samostatnou pevnost. V odborné literatuře bývá někdy tento Voglův typ fortu označován jako"horský fort".


Počátkem 80. let 19. století získal Vogl souhlas velení armády k použití pancéřových kasemat, pozorovacích zvonů a dělostřeleckých věží. Prvním fortem, který byl díky tomu v rámci rekonstrukce vybaven dvěma otočnými pancéřovými věžemi s 12cm kanony, se roku 1882 stal korutanský Werk Hensel B. Jeho věže byly dodány německou firmou Gruson, od roku 1886 je však v licenci začala vyrábět Vítkovická hornická a hutnická společnost. Na výrobě pozdějších typů se podílely i plzeňské Škodovy závody, které do věží osazovaly 10cm houfnice M-9 vlastní konstrukce.


Základním stavebním materiálem všech fortů byl i nadále kámen, od poloviny 80. let se však (v souladu s celoevropským trendem) začal ke zvýšení jejich odolnosti používat rovněž beton, jímž byly zesilovány zejména stropy starších objektů.


Do konce tohoto období byla výstavba Voglovy "fortové pevnosti Jižní Tyrolsko" v podstatě dokončena. Kromě týlových uzávěrů Nauders a Franzensfeste bylo nyní jihotyrolské území s ústřední pevností Trient chráněno pevnostními uzávěry Stilfserjoch, Tonale, Nonstal, Lardaro, Tenna, Paneveggio, Moena, Buchenstein, Valparolapass, Plätzwiese, Landro a Sexten. Za zesílený uzávěr lze považovat i pevnost Riva, za niž bylo prohlášeno město Riva del Garda. Na území Korutan vznikly v téže době uzávěry Malborgeth, Raibl-Predil a Flitsch.

4. období (1900-1914)


Voglovu koncepci obrany Jižního Tyrolska zásadním způsobem změnil polní podmaršál Franz Xaver Josef Conrad von Hötzendorf, jenž na podzim roku 1906 nastoupil do funkce náčelníka generálního štábu rakousko-uherské armády. Protože byl přesvědčen, že (zatím ještě) spojenecká Itálie se dříve či později pokusí získat jihotyrolská, západokorutanská a dalmatská území patřící Rakousko-Uhersku, považoval za nezbytné připravit rakousko-uherskou armádu přednostně na válku s tímto protivníkem. Z toho důvodu prosadil posílení a modernizaci jihotyrolských opevnění, včetně výstavby dvou dalších uzávěrů (Folgaria a Lavarone), chránících přístup k Trientu od jihovýchodu. Objekty těchto nových uzávěrů, postavené již převážně z betonu a vyzbrojené 10cm houfnicemi v otočných pancéřových věžích, byly umístěny těsně u hranic, aby jejich děla mohla podporovat případný útok vlastních jednotek na italské území. Podobnými objekty byly doplněny také některé starší uzávěry (zejména uzávěr Tonale). Na Conradův popud byla roku 1912 v údolí řeky Adiže zahájena rovněž výstavba uzávěru Etsch-Arsa, jehož úkolem bylo chránit přístupy k Trientu od jihu.


5. období (1914-1918)


Roku 1914 válka skutečně vypukla, nikoli však s Itálií, nýbrž se Srbskem a Ruskem. Rakousko-uherské velení si nicméně o italských úmyslech nedělalo iluze, zvlášť když většinu vojenských jednotek ze svých jižních hranic muselo odeslat na srbskou a ruskou frontu. Pokračovalo proto v intenzivním opevňování zejména jihotyrolského území, ohroženého nepřátelským vpádem ze tří stran.


Opevňovací práce řídil ženijní ředitel pevnosti Trient plukovník Franz Seraphin Edler von Steinhart (1865-1949). Jako zkušený fortifikační odborník věděl, že forty z prvních tří období nejsou schopny odolat palbě soudobého těžkého dělostřelectva, nařídil proto přesunout jejich výzbroj do urychleně budovaných pěchotních a dělostřeleckých postavení na horských vrcholcích a hřebenech. Když pak v květnu 1915 italská armáda skutečně zaútočila, byl díky Steinhartovým opatřením její postup do hloubky jihotyrolského území zanedbatelný, přestože proti ní stály pouze několikanásobně slabší síly místní domobrany, dělostřelců a narychlo přivelených útvarů pravidelné armády...


Zdroj:
Vladimír Kupka: Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností (Praha 2005)
Kurt Mörz de Paula - Der österreichisch-ungarische Befestigungsbau 1820-1914 (Wien 2000)
https://www.trentinograndeguerra.it/
https://fortifikace.bloguje.cz/
https://www.moesslang.net/fotos2.htm
Rakousko-uherská opevnění na hranicích s Itálií - Stav rakousko-uherského pohraničního opevnění roku 1914

Stav rakousko-uherského pohraničního opevnění roku 1914
URL : https://www.valka.cz/Rakousko-uherska-opevneni-na-hranicich-s-Italii-t110019#429836Verze : 0
MOD
Seznam rakousko-uherských pevnostních uzávěrů na hranicích s Itálií (stav na podzim 1915)


Přibližně 600 kilometrů dlouhá, značně členitá hranice Rakousko-Uherska s Itálií byla pro vojenské účely rozdělena na 3 oblasti:


A. Oblast Tyrolsko


Pevnost Franzensfeste


I. rajón (Ortler)


Uzávěr Stilfserjoch

Uzávěr Nauders


II. rajón (Tonale)


Uzávěr Tonale

Uzávěr Nonstal


III. rajón (Jižní Tyrolsko)

Hraniční úsek Judicarien:
Uzávěr Lardaro



Hraniční úsek Riva:
Pevnost Riva



Hraniční úsek Rovereto:
Uzávěr Etsch-Arsa

Pevnost Trient


Hraniční úsek Folgaria:
Uzávěr Folgaria



Hraniční úsek Lavarone:
Uzávěr Lavarone



Hraniční úsek Valsugana:
Uzávěr Tenna



IV. rajón


Hraniční úsek Fleimstal:
Uzávěr Paneveggio



Hraniční úsek Fassatal:
Uzávěr Moena


Hraniční úsek Pordoi:
(bez stálého opevnění)


V. rajón (Pustertal)


Uzávěr Buchenstein

Uzávěr Valparolapass (Tre Sassi)
Uzávěr Plätzwiese
Uzávěr Landro
Uzávěr Sexten


B. Oblast Korutany


Hraniční úsek I:
(bez stálého opevnění)


Hraniční úsek II:
(bez stálého opevnění)


Hraniční úsek III:
Uzávěr Malborgeth

Uzávěr Raibl-Predil


Hraniční úsek IV
Uzávěr Flitsch


C. Oblast Přímoří
(bez stálého opevnění)




[b]Zdroje:

Kurt Mörz de Paula - Der österreichisch-ungarische Befestigungsbau 1820-1914 (Wien 2000)
Edmund Glaise von Horstenau - Der österreich-Ungarns Letzter Krieg, 1914 - 1918 (Wien 1931)

https://fortifikace.bloguje.cz/
de.wikipedia.org



-
Rakousko-uherská opevnění na hranicích s Itálií - Jižní Tyrolsko roku 1914

Jižní Tyrolsko roku 1914
URL : https://www.valka.cz/Rakousko-uherska-opevneni-na-hranicich-s-Italii-t110019#388220Verze : 0
MOD