Pevnostní uzávěr Lardaro

Pevnostní uzávěr Lardaro byl vybudován k obraně silnice vedoucí od italských hranic údolím Valli Giudicarie směrem na Trient, centrální pevnost Jižního Tyrolska. Tento úkol měly plnit staré kamenné forty Werk Larino, Werk Danzolino a Straßensperre Revegler, pancéřové forty Werk Carriola a Werk Corno a kavernové dělostřelecké postavení s otočnými pancéřovými věžemi Batterie Peschiera. Přibližně 30 km severně od této hlavní skupiny se v údolí Val Rendena nachází starý kamenný fort Werk Claemt, chránící původně přístup do údolí Val di Sole, a tím i do týlu pevnostního uzávěru Tonale.


Na jaře 1915 byly objekty uzávěru obsazeny příslušníky následujících jednotek:
- detašovaný oddíl pluku zemských střelců č. II
- 3. a 4. rota praporu pevnostního dělostřelectva č. 7


Ještě před zahájením bojů byla výzbroj starých fortů přemístěna do polních postavení, dělostřelecké věže z Werk Corno byly osazeny do nově vybudované kavernové baterie Peschiera nad ním. Italové proto soustředili svoji palbu pouze na forty Carriola a Peschiera, ty však odolaly a do italských rukou padly až po kapitulaci rakousko-uherské armády v listopadu 1918.




Zdroje:
Kurt Mörz de Paula - Der österreichisch-ungarische Befestigungsbau 1820-1914 (Wien 2000)
Edmund Glaise von Horstenau – Der Österreich-Ungarns Letzter Krieg, 1914 - 1918 (Wien 1931)
fortifikace.bloguje.cz
www.trentinograndeguerra.it
de.wikipedia.org